Hledáme posilu do týmu! Více info ZDE

1 - Temný seraf

4. listopadu 2017 v 10:34 | Tým Spoilery - Time Lady |  5. série
"Tak kam pojedeme?" zaznělo z TARDIS ... už zase. River Song ani tentokrát neodpověděla, plánovala překvapení a rozhodně ho nechtěla kazit, i když se ji Jenny snažila za každou cenu zlomit. "Nic ti neřeknu, nech se překvapit," řekla znovu a doufala, že je to naposledy. "S kým tedy pojedeme?" zkusila světlovlasá mladá dívka pozměnit svou taktiku. River Song se usmála: "Bude to někdo hezký, sympatický a ..."
"Volal mě někdo?" ozval se Doktor a otevřel dveře TARDIS. "Psst, River se mi právě chtěla svěřit, s jakým krásným chlapem poletíme!" River se zlomyslně zašklebila: "Já myslela jeho." Jenny udiveně otevřela pusu: "Říkala jsi, že to bude někdo hezký." "To já podle tebe nejsem? Poslední regenerace se mi náhodou povedla," řekl Doktor mírně dotčeně. "Proč jdu vlastně já na nějaké vaše rande? Letím tam snad jako dozor abych, neměla dalšího bratříčka?" zahrnula je Jenny další salvou otázek. "Můžeme letět!" vykřikla rozhodně River a zatáhla za červenou páku. TARDIS se dala do pohybu a nechala za sebou prostor, čas i odpovědi na Jennyiny otázky.

Stroj času zastavil na drobné, opuštěné mýtince uprostřed lesa. Doktor už dříve toto místo vybral, protože obyvatelé zdejší planety byli pověrčiví a byl tady i někdo, kdo by jim mohl způsobit problémy. River tady našla další signál, který pocházel od nějakého pána času. Všichni tak vyšli z TARDIS a připravovali se na dlouhou cestu, která je provede lesem až k blízké vesnici. Po minulém setkání s Rani a Sabrinou si dávali větší pozor, a právě proto nechtěli riskovat rychlé prozrazení. Doktor jako první vešel do změti stromů a vedl tak celou skupinku přes první část jejich cesty. Po úzké pěšince se dostali až k močálům. První komentář pocházel opět od Jenny: "Fuj, proč jsou zdejší močály tak ... tak, …?" začala větu. "Močáloidní?" nabídla jí River rychle možnost. "Ha, ha, ha-áááá!" vykřikla náhle Jenny a až po kolena zapadla do bahna. Doktor ji rychle vytáhl, i když na něm River viděla, jak se brání smíchu.

Zbytek jejich cesty proběhl v klidu, i když Jenny vypadala všelijak, jen ne pobaveně. River jako první vyšla z lesa a všimla si trhu, který tu probíhal. Všude bylo vidět divokou směs různého zboží. Doktor dokonce zahlédl i prodej otroků. Tím se ale nemohli zabývat. Museli najít pána času, který tu někde byl. Pokud náhodou svůj nelidský původ dával na obdiv, tak by na něj mohli narazit právě tady. River se rozhlédla, ale nic zvláštního neviděla. Prošli kolem kněze, který vybíral dary pro svou církev. Muž se podíval po doktorce vševědoucím pohledem a zašeptal: "Zeptejte se na radu serafa, ona vám pomůže." River se zastavila a otočila se k němu: "A kde bychom ho našli?" Muž v bílém hávu se jí podíval přímo do očí. "Medituje v chrámu," řekl pouze a ukázal dál do města. Doktor mu dal několik mincí a pokračovali v cestě, tentokrát ale k chrámu. Prošli kolem posledních stánku trhu. Město plné dřevěných chýší a kamenných středověkých domů nechali téměř za sebou, když spatřili stavbu, která byla nepochybně chrámem. River, Doktor i Jenny prošli pod klenutým bílím obloukem přímo mezi sloupy velkého nádvoří a dál po cestě vysypané bílými oblázky až k černé bráně. Tam je přivítala další postava v kápi a bílém plášti. Podle tvarů těla šlo nepochybně o ženu, i když jí nebylo vidět do tváře. "Vítejte, poutníci prostorem i časem. Zdi našeho chrámu jsou vám otevřeny," pronesla postava přátelským hlasem. "Jak víte, kdo jsme?" zeptala se River. "Vím mnoho věcí, znám tvá jména i tvé životy a vidím i tvou smrt, Melody. Nebo River. Nebo - ..." "Dost!" přerušila ji náhle River: "Nemůžete mi prozrazovat budoucnost." Žena se pomalu uklonila a ukázala rukou ke dveřím: "Pojďte dále a přesvědčte se o moudrosti serafa. Potom poznáte, že je někdy potřeba znát svou budoucnost."

Prošli hlavním vchodem do rozlehlého sálu, jehož strop podpíraly bílé sloupy. Na konci byl trůn, ve kterém seděla nějaká žena. Bledá kůže odrážela světlo svící a působila proto jaksi uměle, jako by před nimi seděla vosková figurína. Světlé vlasy byly svázané do dvou copů a spadaly na stříbrnou zbroj. Tvář ženy byla zdobená tetováním, které se jí táhlo přes oči až k uším. Žena povstala a uklonila se: "Jsem serafa a paní tohoto chrámu. Co vás sem přivádí? Chcete znát konec Gallifreye, nebo snad chcete vědět, jestli bude mít Doktor další sadu regenerací? Vidím narození i smrt vás všech."

"Chceme najít jednoho z pánů času, který tu někde je. Pomůžeš nám?" Zeptala se River přímo. Společnost serafa se jí zamlouvala čím dál tím méně. Nevěřila v její magickou moc, spíše je musela nějak sledovat. "Vězte, že pravda je blízko a brzy ji spatříte. Nyní mě ale omluvte, za několik málo minut sem dorazí velká armáda kyberlidí a musím zdejší vesnici pomoci. Byla bych ovšem ráda, kdybyste se k nám připojili." řekla žena a vstala. Odněkud se rozlilo zlaté světlo a bojovnici se v rukou objevilo světle modré kopí, které matně zářilo. Všichni vyšli ven, ale tentokrát bočním a menším vchodem. Prošli rozlehlou zahradou a dostali se až na hradby. Za městem byla nehostinná pustina, která ale tentokrát kypěla životem - byť ne úplně doslova. Po planině pochodovala armáda kyberlidí a dva kyberkrálové. River pohlédla k lesu, kde byla ukrytá TARDIS. Měli ji vzít s sebou, ty plechovky byly až moc blízko jejímu úkrytu. Doktor jako první vyndal zbraň a připravil se k útoku. Jenny pozvedla velkou bílou kouli a mrštila jí mezi protivníky. Zablesklo se a ozval se menší výbuch. Desítky kyberlidí to na místě zabilo, ale další vojáci se blížili. Seraf kolem nich náhle proběhla, kopí se v její ruce roztočilo a vyšlehl modrý plamen. Žena zbraní jen mávla a tři soupeři se skáceli na zem, rozpadli se na kusy. Vlna nepřátel ale jakoby neměla konce. Jeden z kyberkrálů dorazil až k prvním domům a do boje se pustili i obyvatelé města. Vzduchem prolétla salva šípů a neškodně sklouzla po neživých tělech. Seraf vytasila meč, který se zableskl světlem a přesekla další tři protivníky. Najednou ale vzduchem prolétla nějaká střela a zasáhla ženu do hrudi. Seraf se rozzářila zlatým světlem a začala se měnit. Tělo dostalo robustnější postavu. Za několik vteřin tu stál vysoký muž, který měl stále na sobě stejnou stříbrnou zbroj a i tetování zůstalo na svém místě. "Co jsi zač?" zeptala se River.
"Jsem seraf," řekla bytost rychle. "Tohle vypadalo jako regenerace, jsi pán času?" zeptal se Doktor. Seraf jen kývl hlavou na znamení souhlasu a pustil se zpět do boje. Armáda kyberlidí ale jakoby neměla konce. Nakonec se River rozhodla. Prokličkovala mezi nepřáteli a dostala se až na dohled lesa. Rozběhla se mezi stromy, ale cesta jí připadala delší než minule. Doběhla až k TARDIS. Musela jen doletět na Atlantidu a říct všem, co se stalo. Vyšla ze skrytu stromů, když jí do hlavy něco udeřilo a omráčilo ji to.

**
River pomalu otevřela oči. Ležela v nějaké místnosti, která ale nevypadala, jako by byla ve městě. Zdi byly ocelové a lesklé. Cítila i jemné otřesy, mohla být na nějaké lodi. River zvedla hlavu a zahlédla muže, který seděl na židli a hleděl přímo na ni. Velké rty se pohnuly v úsměvu, když poznal, že se probudila. "Dobré ráno, princezno," pronesl hlubokým hlasem. "Jak jsem se sem dostala?" zeptala se River a sedla si. "Jsem John Pink, potřeboval jsem DNA Pána času a moje přítelkyně mi nabídla, že mi pomůže." řekl jako odpověď na její otázku. "Nejmenovala se ta přítelkyně náhodou Rani nebo Vědma?" zeptala se Doktorka. John ale jen zakroutil hlavou, několik vteřin si ji prohlížel a nakonec řekl: "Ani jednu z těch žen neznám." River se zamyslela, kdo jiný by ji chtěl věznit? Celý život strávila na cestách, už od školy. Najednou se tok jejích myšlenek zasekl u jedné černovlasé ženy, která ji vzala její matce. "Jmenovala se ta žena madame Covarian?" zeptala se rychle. Muž pomalu přikývl a řekl: "Ano, to je ona. Odkud se znáte? Neřekla mi, že se znáte." Doktorka se zamyslela, již při posledním setkání jí chtěla madame Covarian chytit a dostat se k její krvi. Ale proč? Bohužel to nestačili s Doktorem zjistit. "Jsem na Zemi?" zeptala se Johna. "Ano, jsme, kvůli tomu jsem tě chtěl chytit," odpověděl její věznitel. "Ale proč, co z toho získáš?" zeptala se rychle. John začal přecházet po místnosti: "Lidé trpí mnohými chorobami a jejich život není vůbec tak dlouhý, jak si někteří chtějí namluvit. DNA pánů času je poklad, který je potřeba využít. Stačí, když vytvořím míšence mezi člověkem a vaším druhem. Lidstvo by tak pokročilo ve svém vývoji." River ho dál neposlouchala, napadlo ji, co chce madame Covarian. River se jí vzepřela a odmítla zabít Doktorka, proto si chce vytvořit nového vraha. Najednou se ozvaly kroky a vytrhly ji z rozjímání. Dveře na konci místnosti se otevřely a dovnitř vešla osoba, kterou tu River opravdu nechtěla vidět, madame Covarian. "Dobrý den, Melody. Tedy, omlouvám se, River Song. Setkala jsem se s tvými regeneracemi a různými jmény, začínám v tom mít zmatek." "Co ode mě chceš?!" vyštěkla River. "Přeci tvou krev. Nebo Doktorovu, ale ty jsi hloupější, tak jsme tě chytli jako první," odpověděla její nenáviděná mentorka. Do místnosti poté tiše vplul Aštar. Jeho tmavé oči si ji přeměřily, potom sáhl do kapsy svého tmavého obleku a vyndal malou lahvičku. Až potom z jeho podivných úst zazněla slova: "Je fascinující, jak málo stačí, abyste naklonovali něco živého. Stačí nám jen trocha krve a budeme mít armádu, která porazí Doktora." River se rozesmála: "To se pořád zpovědníci klepou strachy před jediným mužem? Jsou vás stovky, ale vy jste stvořili psychopata, aby se mu postavil místo vás. To vám nevyšlo, a tak jste schopní stvořit celou armádu, ale pořád se vy sami bojíte." Aštar se poklonil: "Opravdu obdivuji vaši upřímnou povahu, jednou to ale bude vaše smrt." River se uštěpačně usmála: "Naštěstí můžu regenerovat, třeba bude další regenerace jiná." Najednou John Pink vstal a podíval se na madame Covarian: "Neřekla jste mi, že chcete stvořit armádu." Žena se zamračila: "Mlč, blázne, vůbec nevíš, o co skutečně jde." John se ale nechtěl tak lehce vzdát "Té ženě nic neuděláte, okamžitě ji pustím a už té vaší sektě nikdy nebudu pomáhat. Můj syn mi - ...." Aštar odněkud vytasil pistoli a muže zastřelil. Ten s tupým zaduněním padl na zem a zůstal ležet. "Můžeme tedy přejít k našemu pokusu?" zeptal se Aštar a pozvedl injekční stříkačku s nějakou tekutinou.

**
Doktor rychle vystřelil na jednoho z kyberlidí. Ozvalo se kovové cinknutí a postava se skácela na zem. Muž se otočil a pohlédl na obrovského kyberkrále. Některé Doktorovy regenerace měly odpor ke všem zbraním, naštěstí se ale změnil, a tak mohl uvažovat v širším měřítku. "Jakou technologii jste si vzal s sebou?" zakřičel na serafa, který svůj tanec smrti tančil opodál. Muž s potetovanou tváří se na vteřinku zamyslel a hodil zvláštní zářící dýku. Čepel prolétla vzduchem zarazil se jednomu nepříteli do čela. Potom začala pulzovat a nakonec zmizela. Doktor viděl, jak se znovu objevila na opasku podivného bojovníka. Až potom se seraf otočil a odpověděl: "Všechny zbraně jsou výsledkem mé víry." Doktor netrpělivě mlaskl a zastřelil dalšího kyberčlověka. "Jsi pán času, viděli jsme, jak si regeneroval, tak začni mluvit pravdu." Muž se jízlivě usmál: "Všechno je v chrámu, ale musíš být pán času. Aspoň z části, jinak nic nejde použít. To je můj vlastní vynález." Doktor se zasmál: "Věděl jsem to, zase mám pravdu." Rychle se podíval k chrámu a rozběhl se k velké bráně. Museli vydržet ještě pár minut. Kyberkrál nohou prorazil hradbu a vrhl se na armádu vesničanů.

**
Madame Covarian se podívala na omráčenou River. Doktorka si vůbec nevšimla zpovědníka, který stál přímo za ní. Sice ho zahlédla, když se otočila, ale hned na něj zase zapomněla. Jen díky tomu se jim ji povedlo tak rychle omráčit a připoutat na operační stůl. Potřebovali jen trochu její krve… Ale proč ji nevzít všechnu? Hned bude regenerovat, a tak v tom můžou pokračovat hodně, ale opravdu hodně dlouho.

**

Doktor proběhl bránou a zastavil se v hlavním sále. Zamyslel se a potom si sedl na ozdobný trůn. Zavřel oči a soustředil se. Jeho mysl se částečně odpoutala od těla a všechny systémy chrámu se spustily. Doktor si vše prohlédl a nevnímal při tom hluk bitvy. Po několika minutách oči znovu otevřel a zvedl se. Proběhl sálem a zastavil se u jedné zdi. Položil na ni ruku a všude vykvetly modré linky, jako žíly nějakého obra. Stěny paláce byly protkané, jako by byly obrovským srdcem. Doktor našel to, co hledal. Sáhl rukou na stěnu a jedna z žil mu zůstala v ruce. Rychle ji přehodil na jednu z věží. Ještě pár posledních úprav a tahle vesnice pozná rychlý pokrok v technologii.

**

Jenny si vypůjčila jeden meč od serafa a musela uznat, že je to skvělý způsob, jak se zbavit nepřítele. Jeho technologie byla podobná té na Gallifrey, ale zároveň se lišila. Náhle z jedné věže vylétl modrý blesk a zabil několik desítek kyberlidí. Jenny pohlédla na obrovského krále, který si razil cestu k domům obyvatel. Druhý blesk mu ale urazil hlavou. Několik minut se nic dalšího nedělo. Z ničeho nic ale oblohu zachvátila velká bouře. Blesky létaly po celém nebi a zasahovaly nepřítele. Netrvalo dlouho a všichni nepřátelé byli mrtví. Jenny se rozhlédla. Kde jsou vlastně River a Doktor?

**

Doktor pohlédl z oken věže, kterou mírně vylepšil. Na tohle zdejší obyvatelé nikdy nezapomenou. Rychle seběhl ze schodů a podíval se na lidi před sebou. Seraf vyšel z jejich řad a došel k němu, potom zašeptal: "Doktore, připrav si řeč, která ti půjde přímo od srdcí. Tohle si jim vysvětlíš ty." Doktor se dal do vysvětlování, vynechal slova, která používal seraf. Nic o zázracích a nadpřirozených jevech. Potom se otočil k serafovi: "Půjdeš s námi a pomůžeš nám na Gallifrey?" Muž zakroutil hlavou: "Zůstanu tady, ale pomohu vám najít tvou manželku." "Co je s ní? Kde vlastně je?" zeptal se Doktor, náhle jeho mysl ovládl strach. Seraf se ale usmál: "Vím jen, že opustila tuto planetu. Myslím ale, že ji nechtěli zabít, to by mohli udělat hned. Ona byla živá, když tento svět opouštěla." Oba muži se vydali městem a cestou se k nim připojila i Jenny. Prošli planinou, kde ještě ležely zbytky kyberlidí i dvou mohutných kyberkrálů. Došli až na kraj lesa a zanedlouho se dostali k mýtině, kde nechali TARDIS. Červená budka byla stále na místě. Seraf ukázal na zem, byla tu udusaná tráva, jako by někdo spadl na zem nebo dlouho přešlapoval téměř na místě. Museli najít nějakou další stopu.

**

River pomalu otevřela oči, cítila se zničená jako po chřipce. Podívala se na ruce, našla jizvy a velké množství obvazů a náplastí. Rozhlédla se a znovu jako prvního člověka zahlédla Johna Pinka. Muž se držel za břicho, které měl provizorně obvázané. "Musím vás rychle dostat ven, nebo vás zabijí. To jsem nikdy nechtěl. Nechtěl jsem, aby někoho mučili." Jeho hlas zněl unaveně a přerušovaně. Musel zápasit o každé slovo, to mu ale nezabránilo, aby River odpoutal. Doktorka vstala a udělala několik opatrných kroků. John se potom usmál a skácel se na zem. River mu sáhla na krk, byl mrtvý. Doktorka vrávoravě prošla kolem něj a otevřela dveře. Její kroky se hlučně rozezněly bílou chodbou, která byla bez života. Prošla k dvoukřídlým dveřím a otevřela je. Jejím očím se naskytl obrázek dokonalé zkázy. Domy nesly stopy výbuchů a ohořelin. Okna byla rozbitá a sklo se válelo po silnicích. Všude byla spálená auta a mezi nimi leželo bezpočet mrtvol. Městem se musel prohnat strašlivý nepřítel. River pomalu prošla ulicí. Věděla, že její jedinou nadějí je najít Doktora.

 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama