Hledáme posilu do týmu! Více info ZDE

Listopad 2017

2 - Velryba

26. listopadu 2017 v 11:00 | Tým Spoilery - Time Lady |  5. série
River pomalu prošla ulicí a rozhlédla se kolem sebe. Co se tu mohlo stát. Omámeně se sehnula sebrala ohořelou loutku. Postavička měla zrzavé vlasy, které byli z části ohořelé. Na tváři byli rýhy, které připomínali jizby. Jako jizvy z války, pomyslela si River a usmála. Hned jí ale hlavou problesklo co dělá a úsměv zmizel. Znovu se rozhlédla a našla na silnici poničenou ceduli "Loutkářství u Chuckyho". Odhodila loutku na zem a prošla ulicí. Všude byli zničená auta, stopy výbuchů a výstřelů. Nikde ale neviděla žádné mrtvé tělo. Náhle ale zahlédla krev. Někdo tady musel táhnout tělo. Šla dál a město náhle skončilo. Pohlédla na propast a mlha v tu chvíli odstoupila a konečně poznala, kde je. Tohle nebyla přírodní propast ale kráter po nějakém velkém výbuchu. River ale budovy znala, tohle dřív bylo centrum Londýna. Musela tedy projít kolem kráteru. Celou cestu viděla další stopy bitvy. Muselo se tu stát něco strašlivého. Nakonec v mrtvé pustině objevila první známka života a to dost velké. Na vypálené půdě bylo město. Vysoké budovy, které byli přikryté průhlednou kupolí. River došla až na dohled a spatřila vchod. Zrychlila a došla až ke svému cíli, tam se skácela na zem.

**

River pomalu otevřela oči a rozhlédla se kolem sebe. Musela únavou omdlít. Posadila a prohlédla si místnost, kde se tentokrát probudila. Podle bílých stěn a nástrojů na stolech to byla nemocnice. Dveře se s tichým cvaknutím otevřeli a dovnitř vešel muž v dlouhém bílém doktorském plášti. "Dobré ráno, jsem rád, že jste se probudila. Dva dny jste spala a bylo kolem vás nějaké zlaté světlo. Vy asi nebudete tak úplně lidského druhu, že?" ukončil muž s úsměvem a sedl si na starou bílou židli. River se jeho úlisnost nelíbila, jeho hlas spíše zněl jakoby mluvil k dítěti. "Nejsem lidského rodu ale nemusíte se bát, nic vám neudělám." řekla opatrně. Muž se ale usmál "My své nepřátele známe, víme že k nim nepatříte, jinak byste tu nebyla." "Můžete mi tedy říct, kdo sou vaši nepřátelé? Co se tu vlastně stalo? A jak se jmenuje tohle místo?" zahrnula ho River otázkami. Muž si stoupl a uhladil si bílý plášt. Chvilku jen stál na místě, jakoby přemýšlel co vše muže říct. Nakonec se ale asi rozhodl a řekl "Začnu asi od vaší poslední otázky. Tohle místo se jmenuje Sion, je to poslední bezpečné útočiště v Británii. Našimi nepřáteli sou dalekové, vražedné stroje, co se tu před dvěma roky objevili. Zničili velkou část světových měst." River jen zalapala po dechu. "Kolik lidí už zemřelo?". Přes tvář muže přelétl stín a jeho úsměv náhle zmizel "Miliony" řekl jen a znovu si sedl. "Měli dalekové lodě?" zeptala se River. "Někteří uměli létat." odpověděl muž. "Proč jen někteří?" zazněla další otázka. "Dalekové nejsou označením jednoho druhu ale celé skupiny vražedných robotů. Někteří z nich umí létat ale sou mezi nimi plavci, obři, brouci. Během války se objevili i nové druhy. Přispůsobují se prostředí a stávají se tak ještě silnějšími." River si znovu lehla. "Ukázal se ještě někdo?" řekla a pomyslela na Doktora. Odpověd muže jí ale zničila poslední zbytky naděje. "Několikrát jsme bojovali ještě s podivnými bytostmi, sou vysocí, chlupatí a mají dlouhé rohy. Říkají se krampusové.". Náhle nemocnicí otřásl tlumený výcbuch. "Co to bylo?" zeptala se River. "Nejspíše další útok!" zakřičel muž a vyběhl ven. Doktorka sáhla k pasu ale její pistole někam zmizeli. Stejně jako sonický šroubovák nebo mobil.

**

Yuen pomalu pohlédla na počítač. Nebyla v Tardis zas tak dlouho a ten příšerný chlap jí tu zase nechal. Co na tom, že byl roztomilý, když se k ní choval tímto způsobem. "Sakra, co mám dělat!" zakřičela a vyplašeně zmáčkla nějaké tlačítko, když se na obrazovce ukázal nějaký červený bod. "Kapitáne!" vykřikla rychle a hleděla na obrazovku, která definitivně zhasla. "Zkus mi říkat jménem zlato, třeba to pomůže." ozval se mužský hlas s chodby. "Jacku! Pomoc!" zavolala a hleděla na vchod, kde by se měl ukázat její zachránce. Za pár vteřin se i ukázal. Vysoký tmavovlasý a v plavkách. Yuen zůstala několik vteřin na místě. "Co si chtěla?" zeptal se se škodolibým úsměvem. Dívka konečně našla ztracenou řeč. "Příště se zkus i obléct, než sem přiběhneš." řekla a ukázala na monitor. "Uvedl jsem tě do rozpaků. To mě ale opravdu mrzí" řekl Jack hlasem, kterým dokazoval úplný opak. "Celé to zhaslo a já nevím jak dál." řekla Yuen a ignorovala všechny poznámky, které se jí nelíbili. "Tardis, mohla by si odložit svůj smysl pro humor. Hledáme tvojí společnici, jestli o tom nevíš." řekl Jack a podíval se k stropu. Náhle se všechno rozsvítilo a vše se zase zapnulo. "Posílala jsem zprávu Doktorovi a nějak jsem tu neuhlídala" ozval se strojový hlas. "Přiletí tedy taky?" zeptala se Yuen. "Myslím, že už je na cestě" ozvala se znovu Tardis. Náhle se stroj času přenesl do časového víru a vše se uvedlo samo do pohybu. "Nechtěla by si nám nechat aspon malou iluzi toho, že tě řídíme." zeptal se znovu vesele Jack. "Ne" ozvalo se rychle a červená telefonní budka přistála. "Musím se oblíct" vykřikl Jack a znovu zmizel někde v hlouby Tardis. "Proč? Celou dobu si tu pobíhal v plavkách a nevadilo ti to." křikla za ním Yuen ale žádná odpověd nepřicházela. Dívka si stáhla své modré vlasy do culíku a vyšla ven. Čekala tábor cyber lidí, hordu plačících andělů nebo výcvikové centrum sontaranů ale místo toho viděla jen pustinu a nějaké trosky. "Neletěla si špatně?" zeptala se opatrně. "Příště si slečno princezno můžete letět sama" ozvalo se podrážděně. "Dobře, nic jsem neřekla" vyhekla a udělal krok stranou aby mohl Jack projít. "Kde máme hledat?" zeptala se kapitána. Ten jen vytáhl s kapsy kabátů mobil a ukázal jí na displej. Prošli kolem trosek nějaké budovy a vyšli na něčem co vypadalo jako ulice. Jen se po ní muselo prohnat něco hodně velkého a žhavého. "Nedaleko odsud je velice živo." řekl Jack a tak se vrátili do Tardis. Hledali známky života a na blízko jich našli několik tisíc. Červená budka přistála a oba cestovatelé vyšli ven. "Tady to vypadá už lépe" řekla Yuen a pohlédla na upravené domy a obyvatele města. "Podle Tardis jsme v Sionu." řekla Jack a vyrazil k nějaké velké budově. "To je nemocnice?" zeptala se dívka, když městem otřásl nějaký výbuch. "A to bylo sakra co?" vykřikla a rozhlédla se. Náhle všude zavládl zmatek. Lidé utíkali a mezi nimi se objevovali vojáci v černých zbrojích. Yuen s Jackem se rozhlédli a náhle zahlídli bíle oděnou ženu. "To je River!" vykřikli současně a rozběhli se k ní.

**

River se proplétala chodbami nemocnice. Kolem ní se v chaotickém tanci rozproudila příprava na bitvu. Vymotala se z labyrintu a otevřela dvoukřídlé dveře. V davu vojáků a prchajících lidí zahlédla nečekanou dvojici. River! Zakřičeli oba a ona se rozběhla přímo k nim. Objala nejdříve Yuen a potom i Jacka. "Jak jste mě našli?" vyhrkla rychle. Yuen se zasmála "našla tě Tardis. Stejně jako jsme našli Susan a ty ostatní, prostě hledala všechny pány a paní času." "Tohle město ale bude brzy pod palbou, musíme něco udělat" řekla River a všichni se rozběhli k bráně. Tam už se ukázali i jejich nepřátelé. Obrovské a chlupaté věci, které se vrhali na vojáky. Krampusové útočili se stále neutuchající zuřivostí. "Ti mi ani nechyběli" řekla Yuen a vytáhla pistoli. "Počkej třeba je ani nemáme zastavit" řekla Doktorka a sáhla jí na ruku, v které zbran držela. "Kdyby jsme neměli zasahovat, tak by jsme tu nebyli" řekl Jack. "Tak dobře ale my tři je neporazíme" řekla River. "Co tedy navrhuješ?" zeptala se Yuen. "Musíme se vrátit do Tardis a potom se musím zamyslet" odpověděla jí Doktorka. Její hlas dal jasně najevo, že nehodlá o ničem diskutovat. V takovém případě jí šli všichni z cesty. River vběhla do červené budky, na pár vteřin zůstala stát, dvakrát se nadechla a vydechla a potom skočila k ovládání. Tardis vylétla z města, prolétla oblohou a zmizela ve vesmíru. "Podívej se!" vykřikla Yuen a ukazovala pravou rukou ven, Jack otevřel dveře a prohlédl na obrovského tvora, do kterého skoro narazili. "To je vesmírná velryba" odpověděla River klidně. "To neznám." řekla zamyšleně Jack. To už ale River zmáčkla další tlačítko a stroj se dal znovu do pohybu. Za několik vteřin přistáli v centru Sionu. Celá trojice vystoupila ze dveří a pohlédla na velkou budovu před sebou. "To má být sídlo vládce?" zeptala se Yuen. "Podle tardis to bude něco takového" odpověděla River a zabušila na velké dvoukřídlé dveře. Otevřel jim v tmavém obleku. "Dobrý den, jsme cestovatelé, mohli by jsme mluvit s vaším vůdcem" řekl okamžitě Jack. Muž pozvedl obočí, které mu téměř zmizelo v tmavých vlasech ale nic neřekl. River se tedy ujala slova "chtěli by jsme nabídnout svou pomoc. Pocházíme z rasy pánů času.". Muž je tedy uvedl dovnitř. Prošli širokou chodbou a zastavili se před kanceláří. Muž jim pokynul aby zůstali stát na místě a vešel dovnitř. River slyšel jen "je tu delegace od Doktora". "Oni znají Doktora?" zeptala se pomalu Jacka. Ten jen pokrčil rameny. Trvalo jen několik minut, než se muž zase objevil a ukázal jim aby šli dovnitř. Uvedl je se slovy "její veličenstvo vás přijme". Všichni tedy vešli a uklonili se. Před nimi se objevila žena v rudých šatech. Yuen rychle zašeptala "Jak to, že je to černoška?". River do ní strčila loktem aby jí zastavila a znovu se uklonila. "Pocházíme z Gallifrey, chtěli by jsme vám nabídnout pomoc v bitvě, která tu vypukla.". Královna se smutně usmála "Přicházíte tedy od Doktora. Děkuji vám za vaší nabídku, vaše vojsko samozřejmě vítáme." Jack se nervozně usmál "nepřicházíme s vojskem". "Jakou pomoc tedy nabízíte?" zeptala se královna. "Británie je v obležení a již dlouho naše město neudržíme. Chtěli by jsme naše město ubránit ale nevím jak" dořekla a její hlas přetékal smutkem. "Tak ho nebrante" navrhla River. "Co prosím?" řekla královna. "Mohli byste Sion opustit a začít znovu jinde" řekla Yuen. "Jak ale chcete přestěhovat několik stovek tisíc lidí?" zazněla další otázka. River se na několik vteřin zamyslela a potom řekla jen "Podloží tohoto města je z čeho?". Jack i Yuen po ní vrhli překvapený pohled. Královna ale řekla pouze "Je tam velká strojovna s podporou života.". "Dokáže město létat?" zeptala se rychle Doktorka. Královna ale zavrtěla hlavou "Musela by tu být tažná lod, jinak se nehneme". "Počkejte a vydržte pár minut" vykřikla River a rozběhla se ven. Potom se znovu vrátila a pohlédla na Yuen a Jacka. "Vy nepůjdete se mnou?". Oba tedy vyběhli s ní a hnali se k Tardis. River rychle zmáčkla ovládání a se zběsilou rychlostí nastavila souřadnice. "Mohla by si zpomalit a říct nám, co máš v úmyslu?" zeptala se Yuen. "Ne!" ozvala se rychlá odpověd a Tardis se dala do pohybu. Až potom řekla River "letíme na lov velryb." Červená budka prolétla kolem Země a po pár minutách našli, co hledali. Vesmírná velryba stále kroužila kolem planety. River zatáhla za nějakou páku a z Tardis vylétl paprsek modrého světla. Ovinul se kolem zvířete a zůstal tam, jako obří vodítko. Červená budka se dala do pohybu a táhla velrybu za sebou. Zvíře zůstalo až podivně klidné ale všechno bylo tak, jak River zamýšlela. Pomalým letem se dostali až do blízkosti města. Doktorka vzala do rukou telefon a vytočila nějaké číslo. "Za jak dlouho připravíte město na přestěhování?". Jack a Yuen neslyšeli odpovědi ale River za několik minut telefon položila a s úsměvem se otočila k ovládací konzoli. "Město bude za několik vteřin připravené." oznámila klidně. "K čemu?" zeptala se Yuen. River jí ale zdviženou rukou zastavila a čekala. Několik minut nikdo z nich neřekl ani slovo. Potom River, jakoby dostala nějaký neviditelný signál, skočila k nějakému modrému tlačítku a zmáčkla ho. Tardis se dala do pohybu. Kolem okem vířil čas i prostor. Náhle se vše zastavilo. Yuen se musela chytnout zábradlí aby nespadla, ted se ale pustila a otevřela dveře, Přímo proti ní byl Sion ale ted už nebyl na Zemi, nýbrž na hřbetě obří velryby. "Co má tohle znamenat?" zeptala se udiveně. Prohlížela si mohutné věže a množství budov, které se skrývali pod obrovskou kupolí. River se podívala na město "Přeci budoucnost lidí." a zavřela dveře. Došla k ovládací konzoli a zatáhla za páku. Tardis se dala znovu do pohybu. "Kam letíme?" zeptala se Yuen. "Přeci za královnou, musíme se ještě rozloučit" odpověděla River. Za několik vteřin zastavila na ploše, která bude asi v budoucnu sloužit jako letiště. Doktorka vyšla jako první ale udělala jen prvních pár kroků, než jí zastavili vojáci. "Musíme vás ihned zatknout" řekl jeden z nich. "Co se stalo?" zeptala se River vylekaně. Voják se zamračil "královna Alžběta zmizela".

Přidejte se k nám

11. listopadu 2017 v 13:25 | Tým Spoilery - Time Lady
Spoilery - Timelady, nejrozsáhlejší české fanfikce rozvíjející příběhy seriálu Doctor Who (Pán času). V povídkách čtenáři nahlížejí do fanoušky vymyšlených osudů a dobrodružství River Song. Po jejím boku se mohou objevit i některé z vedlejších seriálových postav.
Momentálně hledáme korektora/ korektorku, při vdechnutí života nové sérii. Požaduje znalost ČJ, znalost seriálu není podmínkou.
http://spoilery-timelady.blog.cz/

1 - Temný seraf

4. listopadu 2017 v 10:34 | Tým Spoilery - Time Lady |  5. série
"Tak kam pojedeme?" zaznělo z TARDIS ... už zase. River Song ani tentokrát neodpověděla, plánovala překvapení a rozhodně ho nechtěla kazit, i když se ji Jenny snažila za každou cenu zlomit. "Nic ti neřeknu, nech se překvapit," řekla znovu a doufala, že je to naposledy. "S kým tedy pojedeme?" zkusila světlovlasá mladá dívka pozměnit svou taktiku. River Song se usmála: "Bude to někdo hezký, sympatický a ..."
"Volal mě někdo?" ozval se Doktor a otevřel dveře TARDIS. "Psst, River se mi právě chtěla svěřit, s jakým krásným chlapem poletíme!" River se zlomyslně zašklebila: "Já myslela jeho." Jenny udiveně otevřela pusu: "Říkala jsi, že to bude někdo hezký." "To já podle tebe nejsem? Poslední regenerace se mi náhodou povedla," řekl Doktor mírně dotčeně. "Proč jdu vlastně já na nějaké vaše rande? Letím tam snad jako dozor abych, neměla dalšího bratříčka?" zahrnula je Jenny další salvou otázek. "Můžeme letět!" vykřikla rozhodně River a zatáhla za červenou páku. TARDIS se dala do pohybu a nechala za sebou prostor, čas i odpovědi na Jennyiny otázky.

Stroj času zastavil na drobné, opuštěné mýtince uprostřed lesa. Doktor už dříve toto místo vybral, protože obyvatelé zdejší planety byli pověrčiví a byl tady i někdo, kdo by jim mohl způsobit problémy. River tady našla další signál, který pocházel od nějakého pána času. Všichni tak vyšli z TARDIS a připravovali se na dlouhou cestu, která je provede lesem až k blízké vesnici. Po minulém setkání s Rani a Sabrinou si dávali větší pozor, a právě proto nechtěli riskovat rychlé prozrazení. Doktor jako první vešel do změti stromů a vedl tak celou skupinku přes první část jejich cesty. Po úzké pěšince se dostali až k močálům. První komentář pocházel opět od Jenny: "Fuj, proč jsou zdejší močály tak ... tak, …?" začala větu. "Močáloidní?" nabídla jí River rychle možnost. "Ha, ha, ha-áááá!" vykřikla náhle Jenny a až po kolena zapadla do bahna. Doktor ji rychle vytáhl, i když na něm River viděla, jak se brání smíchu.

Zbytek jejich cesty proběhl v klidu, i když Jenny vypadala všelijak, jen ne pobaveně. River jako první vyšla z lesa a všimla si trhu, který tu probíhal. Všude bylo vidět divokou směs různého zboží. Doktor dokonce zahlédl i prodej otroků. Tím se ale nemohli zabývat. Museli najít pána času, který tu někde byl. Pokud náhodou svůj nelidský původ dával na obdiv, tak by na něj mohli narazit právě tady. River se rozhlédla, ale nic zvláštního neviděla. Prošli kolem kněze, který vybíral dary pro svou církev. Muž se podíval po doktorce vševědoucím pohledem a zašeptal: "Zeptejte se na radu serafa, ona vám pomůže." River se zastavila a otočila se k němu: "A kde bychom ho našli?" Muž v bílém hávu se jí podíval přímo do očí. "Medituje v chrámu," řekl pouze a ukázal dál do města. Doktor mu dal několik mincí a pokračovali v cestě, tentokrát ale k chrámu. Prošli kolem posledních stánku trhu. Město plné dřevěných chýší a kamenných středověkých domů nechali téměř za sebou, když spatřili stavbu, která byla nepochybně chrámem. River, Doktor i Jenny prošli pod klenutým bílím obloukem přímo mezi sloupy velkého nádvoří a dál po cestě vysypané bílými oblázky až k černé bráně. Tam je přivítala další postava v kápi a bílém plášti. Podle tvarů těla šlo nepochybně o ženu, i když jí nebylo vidět do tváře. "Vítejte, poutníci prostorem i časem. Zdi našeho chrámu jsou vám otevřeny," pronesla postava přátelským hlasem. "Jak víte, kdo jsme?" zeptala se River. "Vím mnoho věcí, znám tvá jména i tvé životy a vidím i tvou smrt, Melody. Nebo River. Nebo - ..." "Dost!" přerušila ji náhle River: "Nemůžete mi prozrazovat budoucnost." Žena se pomalu uklonila a ukázala rukou ke dveřím: "Pojďte dále a přesvědčte se o moudrosti serafa. Potom poznáte, že je někdy potřeba znát svou budoucnost."

Prošli hlavním vchodem do rozlehlého sálu, jehož strop podpíraly bílé sloupy. Na konci byl trůn, ve kterém seděla nějaká žena. Bledá kůže odrážela světlo svící a působila proto jaksi uměle, jako by před nimi seděla vosková figurína. Světlé vlasy byly svázané do dvou copů a spadaly na stříbrnou zbroj. Tvář ženy byla zdobená tetováním, které se jí táhlo přes oči až k uším. Žena povstala a uklonila se: "Jsem serafa a paní tohoto chrámu. Co vás sem přivádí? Chcete znát konec Gallifreye, nebo snad chcete vědět, jestli bude mít Doktor další sadu regenerací? Vidím narození i smrt vás všech."

"Chceme najít jednoho z pánů času, který tu někde je. Pomůžeš nám?" Zeptala se River přímo. Společnost serafa se jí zamlouvala čím dál tím méně. Nevěřila v její magickou moc, spíše je musela nějak sledovat. "Vězte, že pravda je blízko a brzy ji spatříte. Nyní mě ale omluvte, za několik málo minut sem dorazí velká armáda kyberlidí a musím zdejší vesnici pomoci. Byla bych ovšem ráda, kdybyste se k nám připojili." řekla žena a vstala. Odněkud se rozlilo zlaté světlo a bojovnici se v rukou objevilo světle modré kopí, které matně zářilo. Všichni vyšli ven, ale tentokrát bočním a menším vchodem. Prošli rozlehlou zahradou a dostali se až na hradby. Za městem byla nehostinná pustina, která ale tentokrát kypěla životem - byť ne úplně doslova. Po planině pochodovala armáda kyberlidí a dva kyberkrálové. River pohlédla k lesu, kde byla ukrytá TARDIS. Měli ji vzít s sebou, ty plechovky byly až moc blízko jejímu úkrytu. Doktor jako první vyndal zbraň a připravil se k útoku. Jenny pozvedla velkou bílou kouli a mrštila jí mezi protivníky. Zablesklo se a ozval se menší výbuch. Desítky kyberlidí to na místě zabilo, ale další vojáci se blížili. Seraf kolem nich náhle proběhla, kopí se v její ruce roztočilo a vyšlehl modrý plamen. Žena zbraní jen mávla a tři soupeři se skáceli na zem, rozpadli se na kusy. Vlna nepřátel ale jakoby neměla konce. Jeden z kyberkrálů dorazil až k prvním domům a do boje se pustili i obyvatelé města. Vzduchem prolétla salva šípů a neškodně sklouzla po neživých tělech. Seraf vytasila meč, který se zableskl světlem a přesekla další tři protivníky. Najednou ale vzduchem prolétla nějaká střela a zasáhla ženu do hrudi. Seraf se rozzářila zlatým světlem a začala se měnit. Tělo dostalo robustnější postavu. Za několik vteřin tu stál vysoký muž, který měl stále na sobě stejnou stříbrnou zbroj a i tetování zůstalo na svém místě. "Co jsi zač?" zeptala se River.
"Jsem seraf," řekla bytost rychle. "Tohle vypadalo jako regenerace, jsi pán času?" zeptal se Doktor. Seraf jen kývl hlavou na znamení souhlasu a pustil se zpět do boje. Armáda kyberlidí ale jakoby neměla konce. Nakonec se River rozhodla. Prokličkovala mezi nepřáteli a dostala se až na dohled lesa. Rozběhla se mezi stromy, ale cesta jí připadala delší než minule. Doběhla až k TARDIS. Musela jen doletět na Atlantidu a říct všem, co se stalo. Vyšla ze skrytu stromů, když jí do hlavy něco udeřilo a omráčilo ji to.

**
River pomalu otevřela oči. Ležela v nějaké místnosti, která ale nevypadala, jako by byla ve městě. Zdi byly ocelové a lesklé. Cítila i jemné otřesy, mohla být na nějaké lodi. River zvedla hlavu a zahlédla muže, který seděl na židli a hleděl přímo na ni. Velké rty se pohnuly v úsměvu, když poznal, že se probudila. "Dobré ráno, princezno," pronesl hlubokým hlasem. "Jak jsem se sem dostala?" zeptala se River a sedla si. "Jsem John Pink, potřeboval jsem DNA Pána času a moje přítelkyně mi nabídla, že mi pomůže." řekl jako odpověď na její otázku. "Nejmenovala se ta přítelkyně náhodou Rani nebo Vědma?" zeptala se Doktorka. John ale jen zakroutil hlavou, několik vteřin si ji prohlížel a nakonec řekl: "Ani jednu z těch žen neznám." River se zamyslela, kdo jiný by ji chtěl věznit? Celý život strávila na cestách, už od školy. Najednou se tok jejích myšlenek zasekl u jedné černovlasé ženy, která ji vzala její matce. "Jmenovala se ta žena madame Covarian?" zeptala se rychle. Muž pomalu přikývl a řekl: "Ano, to je ona. Odkud se znáte? Neřekla mi, že se znáte." Doktorka se zamyslela, již při posledním setkání jí chtěla madame Covarian chytit a dostat se k její krvi. Ale proč? Bohužel to nestačili s Doktorem zjistit. "Jsem na Zemi?" zeptala se Johna. "Ano, jsme, kvůli tomu jsem tě chtěl chytit," odpověděl její věznitel. "Ale proč, co z toho získáš?" zeptala se rychle. John začal přecházet po místnosti: "Lidé trpí mnohými chorobami a jejich život není vůbec tak dlouhý, jak si někteří chtějí namluvit. DNA pánů času je poklad, který je potřeba využít. Stačí, když vytvořím míšence mezi člověkem a vaším druhem. Lidstvo by tak pokročilo ve svém vývoji." River ho dál neposlouchala, napadlo ji, co chce madame Covarian. River se jí vzepřela a odmítla zabít Doktorka, proto si chce vytvořit nového vraha. Najednou se ozvaly kroky a vytrhly ji z rozjímání. Dveře na konci místnosti se otevřely a dovnitř vešla osoba, kterou tu River opravdu nechtěla vidět, madame Covarian. "Dobrý den, Melody. Tedy, omlouvám se, River Song. Setkala jsem se s tvými regeneracemi a různými jmény, začínám v tom mít zmatek." "Co ode mě chceš?!" vyštěkla River. "Přeci tvou krev. Nebo Doktorovu, ale ty jsi hloupější, tak jsme tě chytli jako první," odpověděla její nenáviděná mentorka. Do místnosti poté tiše vplul Aštar. Jeho tmavé oči si ji přeměřily, potom sáhl do kapsy svého tmavého obleku a vyndal malou lahvičku. Až potom z jeho podivných úst zazněla slova: "Je fascinující, jak málo stačí, abyste naklonovali něco živého. Stačí nám jen trocha krve a budeme mít armádu, která porazí Doktora." River se rozesmála: "To se pořád zpovědníci klepou strachy před jediným mužem? Jsou vás stovky, ale vy jste stvořili psychopata, aby se mu postavil místo vás. To vám nevyšlo, a tak jste schopní stvořit celou armádu, ale pořád se vy sami bojíte." Aštar se poklonil: "Opravdu obdivuji vaši upřímnou povahu, jednou to ale bude vaše smrt." River se uštěpačně usmála: "Naštěstí můžu regenerovat, třeba bude další regenerace jiná." Najednou John Pink vstal a podíval se na madame Covarian: "Neřekla jste mi, že chcete stvořit armádu." Žena se zamračila: "Mlč, blázne, vůbec nevíš, o co skutečně jde." John se ale nechtěl tak lehce vzdát "Té ženě nic neuděláte, okamžitě ji pustím a už té vaší sektě nikdy nebudu pomáhat. Můj syn mi - ...." Aštar odněkud vytasil pistoli a muže zastřelil. Ten s tupým zaduněním padl na zem a zůstal ležet. "Můžeme tedy přejít k našemu pokusu?" zeptal se Aštar a pozvedl injekční stříkačku s nějakou tekutinou.

**
Doktor rychle vystřelil na jednoho z kyberlidí. Ozvalo se kovové cinknutí a postava se skácela na zem. Muž se otočil a pohlédl na obrovského kyberkrále. Některé Doktorovy regenerace měly odpor ke všem zbraním, naštěstí se ale změnil, a tak mohl uvažovat v širším měřítku. "Jakou technologii jste si vzal s sebou?" zakřičel na serafa, který svůj tanec smrti tančil opodál. Muž s potetovanou tváří se na vteřinku zamyslel a hodil zvláštní zářící dýku. Čepel prolétla vzduchem zarazil se jednomu nepříteli do čela. Potom začala pulzovat a nakonec zmizela. Doktor viděl, jak se znovu objevila na opasku podivného bojovníka. Až potom se seraf otočil a odpověděl: "Všechny zbraně jsou výsledkem mé víry." Doktor netrpělivě mlaskl a zastřelil dalšího kyberčlověka. "Jsi pán času, viděli jsme, jak si regeneroval, tak začni mluvit pravdu." Muž se jízlivě usmál: "Všechno je v chrámu, ale musíš být pán času. Aspoň z části, jinak nic nejde použít. To je můj vlastní vynález." Doktor se zasmál: "Věděl jsem to, zase mám pravdu." Rychle se podíval k chrámu a rozběhl se k velké bráně. Museli vydržet ještě pár minut. Kyberkrál nohou prorazil hradbu a vrhl se na armádu vesničanů.

**
Madame Covarian se podívala na omráčenou River. Doktorka si vůbec nevšimla zpovědníka, který stál přímo za ní. Sice ho zahlédla, když se otočila, ale hned na něj zase zapomněla. Jen díky tomu se jim ji povedlo tak rychle omráčit a připoutat na operační stůl. Potřebovali jen trochu její krve… Ale proč ji nevzít všechnu? Hned bude regenerovat, a tak v tom můžou pokračovat hodně, ale opravdu hodně dlouho.

**

Doktor proběhl bránou a zastavil se v hlavním sále. Zamyslel se a potom si sedl na ozdobný trůn. Zavřel oči a soustředil se. Jeho mysl se částečně odpoutala od těla a všechny systémy chrámu se spustily. Doktor si vše prohlédl a nevnímal při tom hluk bitvy. Po několika minutách oči znovu otevřel a zvedl se. Proběhl sálem a zastavil se u jedné zdi. Položil na ni ruku a všude vykvetly modré linky, jako žíly nějakého obra. Stěny paláce byly protkané, jako by byly obrovským srdcem. Doktor našel to, co hledal. Sáhl rukou na stěnu a jedna z žil mu zůstala v ruce. Rychle ji přehodil na jednu z věží. Ještě pár posledních úprav a tahle vesnice pozná rychlý pokrok v technologii.

**

Jenny si vypůjčila jeden meč od serafa a musela uznat, že je to skvělý způsob, jak se zbavit nepřítele. Jeho technologie byla podobná té na Gallifrey, ale zároveň se lišila. Náhle z jedné věže vylétl modrý blesk a zabil několik desítek kyberlidí. Jenny pohlédla na obrovského krále, který si razil cestu k domům obyvatel. Druhý blesk mu ale urazil hlavou. Několik minut se nic dalšího nedělo. Z ničeho nic ale oblohu zachvátila velká bouře. Blesky létaly po celém nebi a zasahovaly nepřítele. Netrvalo dlouho a všichni nepřátelé byli mrtví. Jenny se rozhlédla. Kde jsou vlastně River a Doktor?

**

Doktor pohlédl z oken věže, kterou mírně vylepšil. Na tohle zdejší obyvatelé nikdy nezapomenou. Rychle seběhl ze schodů a podíval se na lidi před sebou. Seraf vyšel z jejich řad a došel k němu, potom zašeptal: "Doktore, připrav si řeč, která ti půjde přímo od srdcí. Tohle si jim vysvětlíš ty." Doktor se dal do vysvětlování, vynechal slova, která používal seraf. Nic o zázracích a nadpřirozených jevech. Potom se otočil k serafovi: "Půjdeš s námi a pomůžeš nám na Gallifrey?" Muž zakroutil hlavou: "Zůstanu tady, ale pomohu vám najít tvou manželku." "Co je s ní? Kde vlastně je?" zeptal se Doktor, náhle jeho mysl ovládl strach. Seraf se ale usmál: "Vím jen, že opustila tuto planetu. Myslím ale, že ji nechtěli zabít, to by mohli udělat hned. Ona byla živá, když tento svět opouštěla." Oba muži se vydali městem a cestou se k nim připojila i Jenny. Prošli planinou, kde ještě ležely zbytky kyberlidí i dvou mohutných kyberkrálů. Došli až na kraj lesa a zanedlouho se dostali k mýtině, kde nechali TARDIS. Červená budka byla stále na místě. Seraf ukázal na zem, byla tu udusaná tráva, jako by někdo spadl na zem nebo dlouho přešlapoval téměř na místě. Museli najít nějakou další stopu.

**

River pomalu otevřela oči, cítila se zničená jako po chřipce. Podívala se na ruce, našla jizvy a velké množství obvazů a náplastí. Rozhlédla se a znovu jako prvního člověka zahlédla Johna Pinka. Muž se držel za břicho, které měl provizorně obvázané. "Musím vás rychle dostat ven, nebo vás zabijí. To jsem nikdy nechtěl. Nechtěl jsem, aby někoho mučili." Jeho hlas zněl unaveně a přerušovaně. Musel zápasit o každé slovo, to mu ale nezabránilo, aby River odpoutal. Doktorka vstala a udělala několik opatrných kroků. John se potom usmál a skácel se na zem. River mu sáhla na krk, byl mrtvý. Doktorka vrávoravě prošla kolem něj a otevřela dveře. Její kroky se hlučně rozezněly bílou chodbou, která byla bez života. Prošla k dvoukřídlým dveřím a otevřela je. Jejím očím se naskytl obrázek dokonalé zkázy. Domy nesly stopy výbuchů a ohořelin. Okna byla rozbitá a sklo se válelo po silnicích. Všude byla spálená auta a mezi nimi leželo bezpočet mrtvol. Městem se musel prohnat strašlivý nepřítel. River pomalu prošla ulicí. Věděla, že její jedinou nadějí je najít Doktora.