Hledáme posilu do týmu! Více info ZDE

16 - LEMURIE

4. června 2017 v 21:30 | Tým Spoilery - Time Lady
David pomalu otevřel oči a pohlédnul do tmy před sebou. Opatrně natáhnul pravou ruku a podíval se na své prsty. Jak se na nich objevily ty škrábance? Náhle kolem sebe ucítil nějaký pohyb. Ohlédnul se a znovu uviděl ty tváře, bílé obličeje s velkýma černýma očima a malými ústy. Uchopily jej desítky vyzáblých prstů, povalily ho na nějaký ocelový stůl a odněkud vytasily své nástroje. Chlapec se zkoušel vzpouzet, ale šediváků tu bylo až moc. Byli příliš silní a rychle ho přemohli. Náhle se rozsvítila nějaká obrazovka a David na ní zřetelně viděl svůj mozek a míchu. "Co se mnou chcete udělat?" vykřikl svou otázku hlasitě. Postavy se kolem něj začaly míhat ještě rychleji a na jeho dotaz nepřicházela odpověd. Jak se k nim vlastně dostal? Usnul vedle Jenny a probudil se tady, to přeci nemohlo být možné. Náhlé ucítil prudkou bolest. Ty bestie mu trhaly páteř z těla.
**
David se rychle probudil, posadil se a rukama tápal kolem sebe. Otočil se a po své pravé straně viděl Jenny, jak klidně spala. Vstal a rozsvítil světla, to však dívku probudilo. "Zase jsi měl zlý sen?" zazněl její hlas odněkud z pod hromady přikrývek. "Pořád to samé, nemůžu se toho zbavit," odvětil stroze David a styděl se sám za sebe. Šediváci ho přeci unesli jen jednou. Avšak ta vzpomínka byla stále silná. Pořád se mu o nich zdálo. "Tak řekni River, ta ti nějak už pomůže," navrhla Jenny tiše. "Hned ráno za ní zajdu," přikývl chlapec a vrátil se do postele. Sám nevěděl, jestli své tvrzení myslel vážně. Zbytek noci prospal v poklidu a beze snů.
**
River hleděla na mapy, které našla při prohlídce města. Všechny země byly na svém místě, ale něco tu bylo navíc. Co má být Lemurie? Žádná kniha se o ní nezmiňuje, ale i tak to něco muselo být. Na stejné mapě je vyobrazena i Atlantida, když byla ještě na Zemi, ta dvě místa spolu mohou mít něco společného. Ozvalo se tiché zaklepání na dveře. River udiveně pohlédla na vchod. Kdo by klepal? Jenny a Rose, a dokonce ani Jack se něčím takovým nezdržují. "Můžete dovnitř," pronesla rozpačitě. Dovnitř vešel David. Stačila se ho jen zeptat, co ho trápí a on jí řekl vše o svých snech. Navrhla mu jen jediné, aby se na další cestu vypravil s ní.
**
TARDIS prolétla časoprostorem a jemně dopadla na kraji jedné vesnice ve Francii. River vystoupila a podívala se k nebi, kde nebyl vidět jediný mrak. "Kde to vlastně jsme?" zeptal se její společník. "Gévaudan," odpověděla River a šla blíže k prostým, ale přívětivým domům. "Co tady budeme provádět?" zeptal se okamžitě David. "Mám tady jednu známou, měla mě volat, kdyby se něco dělo. Nikdy toho nevyužila," řekla River s úsměvem. Opravdu neměla nic jiného na práci, ani tady, ani nikde jinde. Chtěla chlapci pomoct. Musel přijít na jiné myšlenky. Rychlými kroky se tak dostali až k domkům a stavením, kde by měla žít Gregorie. Veselá dívka, která se musela vypořádat s celou kupou problémů. Všechno vypadalo stejně, jako když odsud Doktorka odletěla. Všude byl klid a mír. Bestie, která terorizovala lidi, byla zabita, a tak se vše opět urovnalo. Najednou ale poklid protrhl vzteklý křik. River i David proběhli mezi několika domy a dostali se na menší náměstí. Dav lidí stál kolem dřevěného kůlu, na kterém byla přivázaná nějaká dívka "To je přeci Gregorie!" vyštěkla River a rozběhla se k ní. Rukama se okamžitě ohnala po nejbližších lidech, ale dav se rozhodně nechystal ustoupit jí z cesty. Vzduchem zato prolétly shnilé zbytky ovoce a zasáhnly Gregorii do břicha a tváře. River nakonec jednoho muže prudce kopla pod kolenem, až se skácel se zaúpěním k zemi. David ji hned následoval. Prodrali se skupinkou žen, které křičely něco o čarodějnici. River se nakonec dostala až k malému improvizovanému podiu. Kolem Gregorie stálo pár vojáků, ale nevypadali, že by byli příliš zdatní v boji. Rozhodně nebránili dívku, ta byla spoutaná mezi nimi a musela čelit útokům vesničanů. River ji popadla za ruku a odtáhla ji dolů. "Co jste chtěli dělat?" vyštěkla na jednoho z vojáků. "Vám se nebudeme zpovídat. Okamžitě tu ženu vraťte zpátky!" zavrčel na ni od pohledu nejstarší z mužů. "Chci vědět, proč jstse ji chtěli upálit." Voják se na okamžik zamyslel a potom řekl jen: "Povolala na nás zlo, které terorizuje okolí." "To není pravda!" zakřičela Gregorie. Voják ale zakroutil hlavou, bylo jedno, co řekla, stejně jí nikdo nevěřil. Dav chtěl viníka a lidem bylo jedno, jestli to opravdu spáchala. River musela dávat pozor, každé její špatné slovo, mohlo rozpoutat třeba i válku. Upalování čarodějnic bylo bohužel běžné. Musela ale dívku zachránit. Běžné totiž neznamenalo správné. "Bestie byla přeci zabita, sama jsem u toho byla." Muž ale zakroutil hlavou: "Bestie je sice mrtvá, ale na její místo tato čarodějnice poslala bezhlavého jezdce." Stačilo jediné tlačítko na manipulátoru časového víru a všichni zmizeli. Sice tak dala do pohybu možná více, než chtěla, ale nemohla nechat vojáky dívku upálit. Proletěli prostorem i časem a dopadli na tvrdou podlahu. Všude bylo šero a chvíli trvalo, než River viděla své okolí jasněji. Před očima jí postupně vyplouvaly železné sloupy a modrá matná světla. Chodba ale vypadá jako by byla v nějaké cizí vesmírné lodi. "Asi máme problém," řekl David, celkem zbytečně. River se ale místo toho otočila na dívku: "Co jsi provedla, že tě chtěli upálit?" Gregorie se náhle zamračila: "Zmizeli jste přímo před očima celé vesnice. Co jste si mysleli? Vesničané mě včera chytili a hned udělali soud." River překvapeně otevřela ústa. "Včera?" zeptala se opatrně. Gregorie jen přikývla. Chodbu totiž rozezněly něčí kroky a blížily se přímo k nim. River si sáhla k opasku a hledala sonický šroubovák. Než ho ale stačila najít, do jejich zorného pole vstoupil vysoký černovlasý muž. River hned viděla jeho zlatavé oči. Byl to jeden z upírů. "Co tu chcete?" zeptal se klidným a hlubokým hlasem. River neuniklo, že drží v rukou černý sonický šroubovák, jako by to byla zbraň, což možná byla i pravda. "Jsme cestovatelé a sem jsme se dostali náhodou, hned zase zmizíme," řekla Doktorka s nadějí, i když tušila, že dostat se odsud bude trošku těžší. Mužovu pohlednou tvář zbrázdil nebezpečný úsměv: "Vím, co jste zač, cítím regenerační energii. Možná jste tu opravdu jen náhodou, ale zase tak rychle se od nás nedostanete." Náhle jeho oči pohasla a muž se skácel na zem. "Co je zase tohle?" zeptala se okamžitě River a hleděla na vojáka před sebou. "To jsem udělala já," ozval ase za ní Gregorie. "Takže jsi opravdu čarodějka?" zeptal se s nadějí David. Dívka ale zakroutila hlavou: "Jen mám od abatyše pár užitečných věcí." "Tak dobře, musíme ale zjistit, kde to vlastně jsme," řekla River a vyrazila chodbou. Sice šlo o náhodný výběr, ale určitě někam povede. Po pár krocích jí ale něco připadalo zvláštní. Sáhla opatrně na stěny a zamyslela se. "Myslím si, že chodíme v kruhu." "To snad ne!" vyhrkla Gregorie. "Někde tu musí být dveře, ten upír se sem snad musel nějak dostat," řekl David a rozhlédl se chodbou, jako by čekal, že něco přehlédli. Nic takového se ale nestalo. River si sáhla k zápěstí, kde měla svůj nouzový plán. Zmáčkla tlačítko na manipulátoru časového víru, ale nic se nestalo. "Tak teď máme opravdu problém, něco nám tady blokuje signál," řekla nahlas a sledovala šokované tváře svých společníků. Gregorie se náhle rozesmála. V tom tichém prostoru to znělo až příliš hlasitě. "Všichni jsme byli hlupáci!" řekla nahlas. "Proč?" zeptal se David opatrně. Gregorie ho chytila za rameno a otočila. Potom mu druhou rukou chytila bradu a otočila mu hlavu, aby se koukal nahoru. Tam byly na stropě dveře a u nich byl výsuvný žebřík, z nějakého stříbrného kovu. River natáhla ruku a dotkla se rytiny opice, která byla blízko dveří. Její tip se povedl a žebřík se pomalu dostal až k nim. Všichni tři začali šplhat. Doktorka šla jako první a otevřela poklop. Jako první se tak dostala do další chodby, ta už ale byla lemována dveřmi, které vedly do dalších prostor. Viděla i stráže, které byly naštěstí otočené zády. River rychle poklop zase zavřela a otočila se ke svým společníkům. "Jsou tam vojáci," řekla zklamaně. "Tak proč je nezastřelíš?" zeptal se okamžitě David. River si jen odfrkla, nakonec ale řekla: "Určitě tu nejsou sami a takový hluk by mohl zburcovat celou armádu." "Tak zavoláme tvojí přítelkyni," navrhla šeptem Gregorie. River i to hned odmítla. "Žádná technologie z Gallifrey nám teď nepomůže, nic z toho tady totiž nefunguje." Všichni si sedli na tvrdou podlahu a přemýšleli. Nakonec se Gregorie otočila na poraženého strážce, který byl stále v bezvědomí. Došla k němu a chytila ho oběma rukama za hlavu. Prudce hlavou otočila, až se ozvalo hlasité křupnutí. "Zeptáme se jeho ducha, jak odsud ven a kde vlastně jsme," řekla dívka s naprostým klidem šokované River. Ona sama sice také dost lidí zabila, ale rozhodně ne tak chladnokrevně a takovým způsobem. Tohle bylo zabití už bezbranného a poraženého protivníka. Gregorie se tím ale nenechala rozhodit a s úsměvem řekla: "Máte tu někdo nějaký zdroj světla?" River několik vteřin lovila v kapsách a nakonec vyndala malý zapalovač. Dívka ho opatrně vzala do rukou a až po tom River došlo, že s ním Gregorie nebude umět. Jediným pohybem jí ukázala, co dělat, a věc jí podala zpátky do ruky. Dívka několik vteřin hleděla do plamene. Potom její oči nabraly nepřítomný pohled. "Co se s ní děje?" zeptal se David. "Je v trasu, teď ji neruš," řekla okamžitě River a dál hleděla na Gregorii. Dívka několik vteřin jen seděla na Zemi a hleděla zdánlivě do prázdna. Nakonec zapalovač podala zpátky River. "Právě se nacházíme v Lemurii, která je ve válce s Atlantidou," řekla prostě a pomalu vstala ze země. Doktorka na ni jen překvapeně hleděla, nakonec se ale zeptala: "Ty opravdu mluvíš s duchy?" "Ano," odpověděla dívka, tónem, jako by to byla ta nejlehčí věc na světě. "Takže jsi čarodějka, to už nezapřeš!" poznamenal David. "Nejsem," trvala na svém Gregorie. "Jen prostě umím pár věcí." "To je jedno," ohradil se chlapec. "Umíš mluvit s duchy a uspat lidi. Jsi čarodějka." Dívka se dál nechtěla dohadovat a tak ukázal na uzavřený poklop. "Je tu jen tahle cesta, ten muž ale mluvil o netvorovi, který se tady nachází. Měli bychom tedy rychle odejít, nebo na nás to zvíře odněkud vyběhne." River přikývla, ale nechystala se k odchodu. Místo toho se zeptala: "Mohou ti tví duchové lhát?" Gregorie zakroutila hlavou. Potom se ale zamyslela a dodala: "Nikdy jsem se s tím nesetkala, ale vyloučit to nemůžu." River se usmála. "To jsem si myslela. Prozkoumáme tedy zdejší chodbu. Ten voják tady něco hlídal a my zjistíme, co to bylo." "Nechci být za zbabělce," začal David hlasem, v kterém strach přímo zářil, "ale neměli bychom se raději vypravit domů?" "To ne, jednou jsme tu skončili, tak toho musíme využít," pronesla River prudce a vydala se chodbou dál. Tentokrát si ale dávala větší pozor na cestu a snažila se odhadnout vzdálenost od poklopu. Po pár krocích jí Gregorie poklepala na rameno a zašeptala: "Je možné, aby nás socha sledovala?" River zakroutila hlavou a tak šli potichu dál. Chodba byla sice osvětlena, ale jen skromným namodralým světlem. Za pár minut jí dívka znovu poklepala na rameno: "Nechci se s tebou dohadovat, ale tahle socha anděla nás asi opravdu sleduje." River se prudce otočila a v přítmí viděla sochu, o které Gregorie mluvila. Normální socha je opravdu nemohla sledovat, ale tenhle anděl nebyl tak úplně obyčejná socha. Plačící anděl stál několik kroků za nimi. River hned napadlo jediné. Kdyby se její společnice neustále neotáčela, tak by byli už všichni dávno mrtví. Vyndala sonický šroubovák a začala jím svítit na cestu. Nemohli se otočit a ani se vrátit k pokopu. Hned jak by anděla pustili z očí, zabil by je. Teď na něj ale hleděli a dokud to dělali, byla z něj jen neškodná socha. River se rychle podívala na strop a našla tam jejich záchranu, další poklop. Strčila rukou do Davida. Chlapec hned pochopil a vydal se ke zdi, aby našel ovládání žebříku. Gregorie se vydala na druhou stranu chodby, ale River ji zastavila: "Musíš se mnou sledovat anděla, abychom ho ani na vteřinu nespustily z očí!" Gregorie zůstala stát na místě a propalovala anděla pohledem. David našel spásné tlačítko a spustil žebřík. Jako první vylezl do chodby a rozhlédl se. Nikde nic neviděl, ale naklonil se zpět do chodby a hleděl na anděla. V zápětí nahoru vylezla i River a Gregorie. Všichni se rozhlédli po chodbě, která se blízko nich ztrácela za rohem. River zkusila sonický šroubovák, ale stále nemohla přivolat TARDIS. Museli se tedy dostat dál do města, aby jejich technologie opět fungovala, tak, jak má. Vyrazili tedy na cestu plnou opatrného naslouchání a očekávání nepřítele. Žádný se díkybohu neobjevil. Nakonec River vyšla prosklenými dveřmi na terasu a podívala se na sonický šroubovák. Všechny jeho funkce byly opět v provozu, mohli se tedy vrátit domů. Pohlédla z terasy a viděla moře. Lemurie musela plout, stejně jako jejich domov, protože se ostrov před nimi přibližoval. "Vidíš pevninu před námi?" zeptala se Davida. Ten přikývl, ale doktorka viděla, jak se mu z obličeje ztrácí barva. "Jsi zraněný?" zeptala se ho rychle. Chlapec ale místo odpovědi ukázal před sebe a zachroptěl: "Ta věž před námi." River sledovala ostrov a najednou jí to došlo. To, k čemu se blížili, nebyla pevnina, ale Atlantida. Ten voják tvrdil, že jsou s ní ve válce. Pokud by ji zničili, nemohli by v ní páni času najít nové sídlo a budoucnost by byla změněna. Museli ji zachránit, nebo je s nimi všemi konec. River rychle vyšla zpět do chodby. Gregorie a David běželi za ní, aniž by jim musela něco říkat. Náhle ji ale něco napadlo. Její plán určitě bude fungovat, ale musela shromáždit nepřátelé na jednom místě. Otočila se prudce, něco Davidovi vtiskla do rukou a řekla: "Musíš se dostat domů a všechny přivést sem. Potřebuji celou armádu Lemurie na jednom místě. Řekni Missy, aby se dostala k nějaké komunikační síti a počkejte na mě." Potom se rychle rozeběhla zpět ke vchodům do sklepení.
**
David vzal Gregorii za ruku a rychle ji vedl zpět na terasu. Tam si vzal manipulátor časového víru a zadal souřadnice. Okamžitě zmizeli a objevili se v Atlantidě. "Co se děje?" ozval se za nimi pro Davida známý hlas. Chlapec se otočil a uviděl Jacka. "River potřebuje naši pomoc, pomoc nás všech."
**
River otevřela poklop, kterým se dostali ze sklepení. Plačící anděl stál hned pod žebříkem a toužebně k ní natahoval ruce. Podala mu tedy žebřík, který mu pomohl na svobodu. Potom na několik vteřin zavřela oči, napočítala do tří a zase je otevřela. Socha byla asi tak v polovině cesty. River udělala pár kroků dozadu a zase se vrátila. Anděl byl hned u poklopu. Nechala ho otevřený a opět ustoupila, zavřela oči a opět počítala. Znovu se podívala a její nový kamarád byl už venku. Náhle se hned nad ní rozezněl hlas Missy: "Jsme tu a už se k nám dostává většina vojáků Lemurie!" River se za hlasem neotáčela, ale odpověděla: "Musíš vyřadit pojistku, která nám brání v ovládání naší technologie!" Ozvalo se hlasité cvaknutí a potom odpověď: "Už je to OK." River si dovolila velký luxus a podívala se na sonický šroubovák. Rychle se však podívala zpět na anděla, který se ocitl až příliš blízko u ní. Věděla, co potřebovala. Už měla vše pevně v rukou. Rozběhla se chodbou a používala komunikátor místo navigace. Brzy za sebou slyšela rány, které jí napověděly, že její nový kamarád je jí v patách. Po pár metrech zaslechla i zvuky blížícího se boje. Dostala se až k armádě vojáků, kteří stříleli po Missy a Rose. Rychle jednoho z mužů odstrčila a podívala se na Rose: "Rychle odsud zmizte, za pár vteřin jsem u vás." Missy s Rose přikývly a začaly její pokyn předávat dál. "Okamžitě se vzdejte, jsme v přesile!" zavolal jeden z vojáků Lemurie. River se k němu otočila a usmála se: "To nemáme v úmyslu, my jsme přišli vyhrát." "Jste tu sama, vzdejte se!" vyštěkl na ni voják. "Na to jsem ale čekala," řekla Doktorka. Zvedla sonický šroubovák ke stropu. "Všichni budete mrtví za 3...2...1." S tím zhasla světla v celém městě. Okamžitě jí k uším dolétl křik vojáků. Náhle do stěn města udeřilo něco těžkého a podle zvuků to i vybouchlo. To už nejspíše zaútočila Atlantida. Tohle bylo skvělé načasování, River nevěřila, že by oprava světel trvala nějak dlouho, ale věděla, že tohle Lemurie nepřežije. Zmáčkla manipulátor časového víru a zmizela.
**
River se objevila v osvětlené hale. Rozhlédla se a oddychla si, byla doma. Pohledem našla Gregorii a došla k ní: "Zůstaneš tu s námi, nebo nás chceš zase opustit?" River neušlo, jak se dívka podívala na Davida. Náhle ale chladně odpověděla Jenny: "Vrátí se domů." River se ušklíbla a potom se otočila zpět ke Gregorii. "Podej mi ruku a vrátím tě do tvé doby, ale na nějaké klidnější místo." Dívka přikývla a tak se obě opět vydaly na cestu. River nakonec dívku nechala ve Francii, několik mil od její domoviny, ale přesto dost blízko na to, aby to pro ni bylo známé místo. Dala jí i komunikátor, aby ji mohla při potížích zavolat na pomoc. Mohla být její nová společnice, ale to jak se dívala na Davida a žárlivost Jenny, to by nepřineslo nic dobrého. Nakonec se tedy River vrátila domů sama.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama