Hledáme posilu do týmu! Více info ZDE

14 - AMANDA

21. května 2017 v 18:10 | Tým Spoilery - Time Lady |  4. série
Fotograf zběsile mačkal spoušť a snažil se zkroutit tělo do nepřirozených pozic, jen aby dostatečně dobře zabral trojici dívek, která se snažila na tvářích vykouzlit něco na způsob sympatického úsměvu. Muž však nebyl s jejich výrazem spokojený. "Usmějte se! Zkuste třeba říct 'sýr'!" Prostřední z dívek, Amanda, si rukou urovnala světlé vlasy a snažila se své botoxem vylepšené rty dostat do podoby úsměvu, ale beznadějně. Fotograf byl bohužel stejného názoru. "To by nešlo," roznesl se ateliérem jeho hlas. "Uděláme to jinak: řekněte 'penííííze' a usmějte se, nebo máte všechny padáka." Amanda se usmála tak široce, že si několik vteřin myslela, že si vykloubila sanice. Naštěstí to tak nebylo, ale jejich práce se zdařila. Dívka si na recepci vyzvedla šek a vyšla z hlavních prostor. Její boty, s tak vysokým podpatkem, že by s nimi měla problém i Lady Gaga, klapaly na tvrdé podlaze. Amanda pohlédla na vystavené figuríny. Mezi ženskými tvářemi stálo něco plechového a strašidelně ošklivého. Dívka na tu věc poklepala prsty s dlouhými rudými nehty a prohlížela si podivnou hlavu. Nad očima, které byly tvořeny jen dvěma kulatými otvory, vězely zvláštní antény, které spíše připomínaly sluchátka. Amanda znovu zaklepala na plechovou hlavu. Ozvalo se hlasité cinknutí a ruka robota se pohnula velmi rychlým pohybem. Chytila ji za levou paži a pevně držela. Dívka se rozesmála a vykřikla: "Holky, to byl skvělý vtip!" Trhla rukou, aby se osvobodila, ale robot ji nepouštěl. "Tak dost!" vyštěkla znovu a z její hlasu téměř zmizely známky pobavení. Začala se cítit nejistě. Modelky si samozřejmě dělaly různé vtípky a naschvály, ale tohle se nějak nehodilo, neodpovídalo to jejich stylu. Amanda se rozhlédla a spatřila ženu, která se sem hodila ještě méně. Staromodní černé šaty a vlasy vyčesané do šeredného drdolu, ta sem rozhodně nepatřila. "Nepotřebuješ pomoct?" zeptala se žena naoko starostlivým hlasem, i když jí koutky úst zběsile cukaly, jako by se stěží bránila smíchu. "Ta plechovka patří vám?" zeptala se jí dívka na oplátku. "Ano, patří. Jmenuji se Missy," řekla žena a vysekla komicky hluboké pukrle. Amanda se také představila a čekala, až ji pustí, což se ovšem nestalo. "Mary Poppins, mohla byste mě už laskavě pustit na svobodu?" "Nejsem Mary Poppins a nestarám se o všechna toulavá štěňata, která najdu," odpověděla a její ústa už opravdu pokřivil úsměv. "Vypadáde tak," poznamenala Amanda. Missy kolem ní beze slova prošla a robot se dal sám od sebe do pohybu. Pustil dívku a šel za svou paní, ani jeden se k ní už neobrátil.
**
River rychle proběhla chodbami Atlantidy, smykem se zastavila na místě a zavětřila. "Co to tady tak smrdí?" vykřikla a otevřela dveře místnosti. "Rose, co je na tom stole?" zeptala se hned. Rose se zamračila: "To jsem vařila." "Proč je to zkažený?" zeptala se Doktorka váhavě. "Jsi šílená? To jsem vařila dneska!" řekla Rose dotčeně. River jen zakroutila hlavou a dveře zase zavřela. Venku si všimla svých hodinek, které začaly blikat. Někdo měl problémy a nacházel se právě mimo Atlantidu. River prošla změtí chodeb a došla do skladiště TARDIS. Otevřela dveře červené budky. "Tak poletíme zase na cesty." Spojila hodinky se systémem stroje času a vše se dalo do pohybu. TARDIS prolétla prostorem i časem a zastavila v New Yorku. Okamžitě ji do tváře udeřila divoká směsice světel a křiklavě barevných reklam. River prolétla na velký růžový poutač. "Lady Gaga tu má za dva dny koncert, tak ten taky vidět nemusím," utrousila nahlas. Jeden chlapec se na ni zamračil. River si všimla bundy a fotky, která byla přes celá záda. Zrovna narazila na jednoho z fanoušků, zákon schválnosti. Znovu se podívala na své hodinky a vydala se za signálem. Prošla ulicí a zastavila se před vchodem do metra. Vyhnula se davu lidí, který ji málem srazil na zem a sešla do temného koutku města. Všude se tlačily desítky lidí a bránily jí v identifikaci cíle cesty. Hledaný signál musel být někde tady. Najednou jí někdo sáhl na rameno. Škubla sebou a otočila se. Její pohled padl na Missy, kterou předtím neviděla. "Co se stalo?" zeptala se jí hned. Missy vypadala zničeně: "Jeden z mých kyberlidí se vzbouřil a utekl mi. Je někde tady, ale nemůžu ho najít." "Jak se něco takového mohlo stát?" zeptala se jí River. Přemýšlela, jestli to může mít nějakou spojitost s těmi podivnými kyber-anděli v Benátkách, ale to přece nemohlo být možné. Missy jen pokrčila rameny. Obě tak rozdílné ženy prošly metrem zpět na ulici. Všude bylo plno lidí, ale nikde nikdo, kdo by se podobal kyberčlověku. Došly tak zpět do TARDIS a vnořily se do hlubin technologie Pánu času. River se otočila k počítači a zapnula vyhledávání. Potřebovaly ale ještě něco. Hned se otočila a uviděla Missy, jak v rukou drží plechovou hlavu. "Kde jsi to vzala?" zeptala se jí rychle. "Každá žena má mít své tajmeství," odpověděla Missy s úsměvem. River se již raději na nic neptala, zapojila hlavu k přístroji a spustila vyhledávací program. "Myslíš, že nám ten tvůj gallifreyský google pomůže?" zeptala se za několik vteřin Missy. "Už ho máme," řekla River. Světlo blikalo na stanici metra, ale na jiném místě, než byly předtím. TARDIS přelétla asi o dva kilometry dál a přistála na malém parkovišti. "Tak kde začneme?" zeptala se Missy. River ukázala na malou restauraci s nápisem: "Bistro u Veselého Daleka". "Tu holku ale nepotřebujeme," namítla Missy rozladěně. "Musíme se dozvědět, proč se ten tvůj plechový kamarád vzbouřil," odpověděla River a začala se blížit k malé restauraci. "To nemusíme, já to vím," odpověděla stroze Missy. "Proč tedy?" zeptala se Doktorka. Missy se dlouze nadechla a poprvé byly vidět známky výčitek. "Použila jsem při jeho výrobě mozek daleka." "Mohla bych vědět proč?" zeptala se udiveně Doktorka. Missy si sedla na malou zídku na kraji parkoviště: "Chtěla jsem ty dvě rasy spojit a vytvořit hybrida, který by byl silnější než oni. Doktor má hybridy rád, bylo by to přesně v jeho duchu. Navíc jsem našla nějaké staré poznámky, nechápu, odkud se vzaly, ze kterých jsem vyrozuměla, že kyberlidé jsou velmi kompatibilní druh." River Song na to nic neřekla, ale otočila se k restauraci zády. Claru v této chvíli opravdu nepotřebovaly. Nakonec by se ale mohla aspoň částečně hodit. "Missy, mohla by ses Clary aspoň zeptat na hybridy. Možná už to někoho napadlo dřív. Zvlášť pokud se do budoucnosti dostaly poznámky o kompatibilitě kyberlidí." Žena v černém se uklonila a s kyselým úsměvem zaplula do bistra. River našla vchod do metra a zmizela v hlubinách New Yorku. Přímo před ní se otevřela divoká sít chodeb. Doktorka našla opuštěnou cestu a vydala se za signálem. Uběhlo pár minut, když si všimla, že ji někdo sleduje. Zašla za roh a čekala. Jasně teď slyšela klapot, který zněl místy tlumeně, ale někdy se ozval jako rána s pušky. River popadla pistoli a vyskočila na útočníka. Před ní se objevila mladá dívka se světlými vlasy. "Co jsi zač?" vyhrkla River. Dívka pokrčila rameny: "Jmenuji se Amanda Manson." Po tváři se jí rozlil nezúčastněný pohled, jako by se sem dostala nějakou náhodou. Na River to ale dojem neudělalo. "Proč jsi mě sledovala?" zeptala se jí rychle. Amanda se vítězoslavně usmála: "Viděla jsem tebe a tu divnou ženskou, už nevím, jak se jmenovala, možná Lady, takže jsem vás sledovala. Ta druhá žena měla nějakého robota, chtěla jsem vědět, co to bylo zač." řekla přímo. "Ta žena se jmenovala Missy, ale to není podstatné. Honíme tady toho robota a chceme ho vrátit tam, kam patří," odpověděla jí River. "Můžu jít taky? Mohla bych vám pomoct," řekla rychle dívka. River jen přikývla na souhlas a zaposlouchala se do dalších kroků. Rychle popadla Amandu za ramena a šoupla ji do výklenku. Skryla se tam i s ní a čekaly. Kolem nich náhle prošla menší skupinka kyberlidí. Minuli je a pokračovali dál. River na několik vteřin zůstala stát užasle na místě. Missy přeci tvrdila, že jí utekl pouze jeden. Pokynula Amandě, aby ji následovala, a šla za nimi. Dívka se k ní pomalu naklonila a zašeptala: "Co jsou ty plechovky vlastně zač?" Doktorka napočítala do deseti a zašeptala: "To bych taky ráda věděla." "Byli z Japonska?" ozvalo se znovu za jejími zády. "Ne," odpověděla River a snažila se jí rukou naznačit, aby byla zticha. "Takže to jsou mimozemštani?" zeptala se Amanda a sváděla tichý, ale urputný souboj s River, aby jí nezacpala pusu. "Takže když nějaký robot není z Japonska, je to mimozemské? Teda, tihle sice jsou, ale i tak tvou logiku nechápu. A už buď potichu, blížíme se k nim." "Máš nějaké zbraně?" nepřestávala Amanda. "Ne, ale jestli nebudeš potichu, tak ti tu pusu sešiju. Na to ještě náčiní mám," řekla naštvaně Doktorka. To ticho bylo tak náhlé, že se ohlédla, jestli je manekýna ještě stále za ní. Byla. Společně se protáhly chodbami, které už rozhodně nepřipomínaly metro. Dlažbu nahradily hrubé balvany a udusaný písek. Některé velké kameny byly seříznuté, něčím opravdu silným a ostrým. River to značně zneklidnilo. Jak se sem dostala ta skupina kyberlidí a jak se dostali k vyspělejší technologii? Došly za roh a část doktorčiny otázky se dočkala odpovědi. Přímo před nimi se rozléhal obrovský sál a okolní teplota až podivně šplhala nahoru. Amanda sundala boty na podpatku a hodila je na zem. Stačilo pár metrů tímhle labyrintem a boty byly úplně zničené. River vyrazila a sledovala okolní stěny. Zde bylo vše uhlazenější a opracovanější. Dostaly se do další úzké chodby, ale to už teplota byla opravdu vysoká. "Tady je to jako v sauně," řekla hlasitě Amanda. River jí už doopravdy zacpala ústa rukou. Dívka se ji pokusila kousnout, ale to už River dala paži zase do bezpečné vzdálenosti. Amanda i tak gesto pochopila a naštvaně pokračovala dál. Svoje zamračené pohledy vystřelovala do Doktorčiných zad, takže to bylo bez účinku. "Máš taky modrou budku?" zeptala se za pár dalších minut. "Jak jsi na něco takového přišla?" zeptala se jí na oplátku River. Zněla vyrovnaně, ale Amandina poslední věta pro ni byla jako alarm. "Viděla jsem nějakého pěkného chlapa v hnědém dlouhém kabátu a teniskách. Patří přeci k vám, ne?" vylétlo rychle z dívky. River se usmála: "Ano, ten taky patří k nám. Je to můj manžel." "Škoda, doufala jsem, že je volný. Jak daleko jste s rozvodem?" zeptala se najednou. "Proč bychom se měli rozvádět?" zeptala se překvapeně River. "Protože už tě pár minut znám," řekla sebevědomě Amanda. River jí raději neodpovídala a opakovala si modlitbu Ticha, kterou ji naučili zpovědníci. Jejich cesta brzy došla k mnohem poutavějšímu cíli, a tak debaty o Doktorovi nechaly. Chodba se otevřela v dalším rozlehlém sálu. Všude byly vidět potoky lávy a mezi nimi se pohybovala větší skupina kyberlidí, mohli jich tu být desítky. River hleděla na kovadliny a důlní vozíky. Kyberlidé si tu udělali svoje malé království a opravdu tu kovali vše od začátku. Doktorka se začala obávat, že jim někdo pomáhá. "Zničíme je?" zeptala se Amanda. "Musíme rychle," řekla River. V hlavě jí vířily stovky nápadů, ale žádný nemohla uskutečnit. Nakonec sundala od opasku menší bombu a připevnila ji ke zdi. Nastavila vše na čtyři minuty a ustoupila. Amanda rychle poznamenala, že to nebude stačit, ale Doktorka jí neodpověděla. Místo toho popadla mobil a poslala SMSku. Pár vteřin čekaly na místě, než se v obrovském sále začalo něco objevovat. Stavba, kterou byste tady rozhodně nečekali a nečekali ji samozřejmě ani kyberlidé. Malá restaurace. Amanda hleděla na podivné "Bistro U Veselého Daleka" a sledovala roboty kolem. Ti zůstali stát na svých místech a hnuli se až ve chvíli kdy se otevřely dveře a ven vyšly dvě ženy. Ashildr se ohnala zbraní, která vypadala jako menší raketomet a vystřelila. Hned za ní vyšla Clara a také se dala do boje. River se podívala na hnědovlásku a vykřikla: "Ashildr, já taky něco dostanu?" Dívka jen přikývla a zabila prvního kyberčlověka. River vběhla do bistra a zasmála se, pult byl pokrytý velkou škálou různých zbraní. Doktorka dokonce našla i samurajský meč, ten si k jejímu překvapení rychle vzala Amanda. Společně tedy vyběhly ven a daly se do boje. Clara vytasila menší dýku a hodila s ní. Zbraň se několikrát točila kolem své osy a s hlasitým cinknutím se zastavila v plechové hlavě. Amanda mečem usekla jednomu plecháči levou paži a pak i polovinu hlavy. Sice mu ji chtěla useknout, ale meč držela v rukou poprvé, a tak i tohle byl docela slušný výkon. Netrvalo dlouho a před nimi stál poslední nepřítel. Teprve v tu chvíli si všimli jedné zvláštní věci. Ostatní kyberlidé byli pomalejší a slabší. Muselo jít o novou generaci, na její vyrobení, ale chyběl potřebný materiál a čas. Poslední exemplář musel být vyrobený jinde a rozhodně kvalitněji. Ashildr stačily dva výstřely, aby ho vyřadila z boje. Clara potom přešla k bombě a zmáčkla jedno tlačítko. Všechny vešly do restaurace a ta se dal do pohybu. Amanda hleděla z malého okénka, za kterým se míhalo divoké množství barev a světel. "Kudy letíme?" zeptala se klidně. River obdivovala její odvahu a klid, proto jí odpověděla: "Časoprostorem, místem, kde neplatí čas ani prostor, tak jak ho běžně známe." Dívka jen přikývla a sedla si na barovou stoličku. Bistro zastavilo na parkovišti, dveře se hned otevřely a dovnitř vešla Missy. Rozhlédla se po pestré skupině žen a řekla jen: "Měly byste vyjít ven, budete možná překvapené." River šla jako první a za ní šly i její společnice. Vyšly ven a sledovali nečekané divadlo. Silnicí otřásalo mohutné zemětřesení, několik aut začalo hořet. Země se pomalu otevírala a na světlo denní se vysoukala nejdříve hlava a potom i mohutná ramena. Kyberkrál se rukama chytil nejbližšího domu a opřel se o něj. Ocelová konstrukce dlouho nevydržela, ale i tak se s její pomocí dostal úplně ven. "Tohle už asi tak lehce nezastavíme," řekla vyděšeně Ashildr. Stroj se dal do pohybu. Mohutné nohy drtily budovy. Kříčící dav lidí se dal do rychlého běhu, aby unikl obrovi, který se vynořil přímo pod jejich nohami. "Zabavte tu věc na pár minut," vykřikla River a dala se do běhu.
**
Clara rychle nabila a začala střílet. Hned za ní byla i Ashildr, ale její útok vyšel také na prázdno. Stroj si jejich zbraní vůbec nevšímal a dál ničil vše okolo. Kyberlidé začali invazi. I když její část zničili, vůdce pokračoval dál.
**
River doběhla k TARDIS a vešla dovnitř. Musela rychle najít jeden polozapomenutý vynález, který jim nyní mohl zachránit život. Proběhla divokou změtí chodeb, až do knihovny. Mohla by ho také umlátit knihami. TARDIS tady opravdu měla veškeré tituly. River pohlédla na devátý díl Harryho Pottera a rychle se otočila ke svému cíli. Na jednom konci místnosti byl položený ocelový válec s modrým žilkováním. Doktorka ho popadla a vydala se na zpáteční cestu. Vyběhla zpět na ulici a rozhlédla se. Hned zahlédla to, co hledala. Velký vysílač.
**
Kyberkrál kopl do kamionu, který se s hlasitým zaúpěním rozpadl a z jeho útrob se mezi utíkající lidi vysypal náklad. Stroj se ale takovými věcmi nezabýval, jeho pozornost zaujal podnik "Bistro U Veselého Daleka". Rychle se k němu vydal a ignoroval výstřely, které se k němu nemilosrdně hnaly. Střely vždy jen neškodně sjely po jeho brnění.
**
River pohlédla na kyberkrále, vyhnula se proláklině v silnici a dala se do šplhání. Rukama se rychle chytala ocelových částí vysílače a lezla nahoru. Podivný stroj si pověsila za kožené pásy na záda, aby jí nepřekážel ale teorie se ukázala poněkud lepší, než praxe. Ocelová část jí neustále narážela do páteře. Navzdory tomu se brzy dostala až na nejvyšší bod. Zapřela se nohama a rukama připravila stroj. Byla to rušička, kterou kdysi dávno sestrojila Missy. River musela jen zvýšit její výkon, aby to zničilo něco tak velkého, jako byl kyberkrál.
**
Stroj kopl do maskované TARDIS ale její štíty vydržely. Amanda se protáhla kolem svých spolubojovnic a pustila se do akce. Vadilo jí, že je tady jen za přítěž. Zatraceně, byla přeci modelka, přežila horší věci, než je útok nějakého robota. Rychle popadla věc podobnou raketometu a hnala se k nohám stroje. Zbraň si položila na rameno a vystřelila. Jejím ramen projel záchvěv bolesti, ale nic neviděla. Náhle uslyšela výkřik, otočila se a poznala svůj omyl. Držela tu věc špatně a místo dopředu vystřelila dozadu. Rychle mávla rukou nad troskami nějakého stánku a upravila svou palebnou sílu. Chystala se vystřelit, když kyberkrál kopl nohou a zasáhl ji. Dívka proletěla vzduchem a ztratila vědomí.
**
River ze své pozice vyděšeně sledovala, jak Amanda střílí na kyberkrále. Střela ale místo toho zničila stánek s párky v rohlíku. Stroj vykopl nohou a Doktorka jen viděla, jak dívka mizí v jedné z proláklin. River věděla, že je to jeden z průchodu do kovárny a chodeb plných lávy. Dívku už nemohla zachránit. Vrátila se do reality a zapojila poslední drát na místo. Vysílačem projela vlna energie a všude se rozhořely modré eliášovy ohně. River sledovala, jak se kyberkrál zapotácel. Jen několik vteřin poté se definitivně skácel k zemi. Pod jeho mohutným tělem našlo svůj konec několik aut, ale jinak se nikomu nic nestalo.
**
Ashildr, Clara a Missy sledovaly, jak se obr hroutí k zemi. Rychle se otočily a pohlédly na vysílač, který stále zářil. Lidé okolo se po něm také otáčeli i když netušili, co se vlastně stalo. Na místo zkázy přijela i černá dodávka a z ní vystoupila afroameričanka se zářivým úsměvem. "Ahoj Martho," ozvalo se z davu lidí, ze kterého se vydrala River Song. Obě se pozdravily a Doktorka se smutně podívala na díru v zemi, ve které zmizela Amanda. Dívky jí bylo líto, i když ji sotva znala. Měla určitě velkou dávku odvahy. Ashildr, Clara a Missy Amandu neznaly vůbec a tak je její smrt příliš nezasáhla. Všechny tak odešly do svých strojů, Clara s Ashildr do Bistra a River s Missy do své červené budky.
**
Rukama zahalená do obvazů přejela po obrazovce notebooku. Obrázek River Song zmizel a nahradila ho další zpráva, Madonna znovu vyjela na turné. Amanda přístroj definitivně vypnula a lehla si zpět do postele. Uběhlo jen několik málo dní od jejího setkání s cestovatelkami časem, ale zranění se budou léčit mnohem déle. Otočila hlavou a uviděla odraz svého spáleného obličeje v okně. Některé rány se nevyléčí nikdy. Potichu zašeptala svou přísahu: "River Song, za tohle mi jednou zaplatíš."
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama