Hledáme posilu do týmu! Více info ZDE

13 - TROCHA LEGRACE, část 2.

14. května 2017 v 14:35 | Tým Spoilery - Time Lady |  4. série
Relativně malý, shrbený muž vztekle kulhal dlouhou mramorovou chodbou, která byla součástí rozsáhlého sklepení. Každý jeho krok doprovázel zvuk klapání kovové nohy. Konečně došel ke dveřím, které potřeboval. Zadal vstupní kód a velká plechová vrata se začala otevírat. Za nimi se rozprostírala obrovská místnost s velmi moderním vybavením, dost kontrastním s pečlivě upravenými, klenutými mramorovými zdmi. Když došel až do jednoho z rohů oné místnosti, usadil se u velkého pultu a začal rychle, avšak pečlivě, nastavovat několik parametrů a mačkat různá tlačítka. Než stiskl velké červené tlačítko, kterým potvrdil všechny zadané pokyny, ještě si celou desku prohlédl a ověřil si jejich správnost. Když tak nakonec učinil, naplnila se místnost hlukem mnohých strojů a zavalila ji pára. Onen muž těmto jevům přihlížel poněkud nejistě. Z ničeho nic se uprostřed místnosti objevila červená policejní telefonní budka a muž radostně zajásal. Došel k jejím dveřím a zaklepal.

"Tak co, kam pojedeme teď?" zeptal se Jack a vyzývavě sledoval ovládací panel TARDIS. "Co nejrychleji pryč, než si nás tady někdo všimne," odvětila River, zatímco se vysvobozovala z nepohodlného karnevalového oblečení. "A kam tedy?" nedal pokoj Jack. "Víš co? Tak si vyber. Nastav tam cokoliv, pro jednou je to jen na tobě," odpověděla již značně rezignovaně River. Jack tedy počal nadšeně ťukat své nápady do ovládacího pultu. Než je však vůbec stihl specifikovat, začala TARDIS pracovat. Cestovali. River přešla k jednomu z displayů. "Cože? Vždyť jsme se pohli tak o 2 kilometry, jsme pořád v Benátkách! Co tady chceš ještě dělat? Měli bychom naopak co nejdřív vypadnout, ti kyberlidé se mi vůbec nelíbili a představa někoho, kdo je ovládal, se mi líbí ještě míň!" Než se stihl Jack jakkoliv ohradit, ozvalo se lehké zaklepání na dveře. Oba si vyměnili zmatené pohledy. "Co třeba předstírat, že nejsme doma?" navrhl Jack. River jeho rádoby vtipnou poznámku ignorovala a pomalu oba došli ke dveřím.

Dveře TARDIS se otevřely a vykročili z nich River a Jack. "Zdravím vás, přátelé! Posaďte se, prosím," pronesl neznámý muž zvučným hlasem. To už se však Jack díval na River a nenápadně očima ukazoval na zvláštní mužovu nohu. River jen přikývla. Byla si jistá, že tohle je noha kyberčlověka. Jack se hned ujal slova: "River Song a Jack Harkness, těší nás! A vy jste kdo?" "To není důležité. Zdejší lidé mě nazývají Prorokem, můžete mě tak oslovovat. Ale k věci, posaďte se. Potřebuji s vámi něco probrat," ukázal na dvě křesla a sám se posadil do jednoho naproti nim. River a Jack se na sebe znovu podívali, ale pak se do křesel usadili. "Kde začít? Dobře, nejdříve vám povím, jak jsem se sem dostal," začal Prorok vyprávět. "Žil jsem o víc než 2000 let později, než kde teď jsme. Byl jsem vyhlášený vědec a konstruktér, nikdo nedokázal postavit tak úžasné stroje, jako já. Rád jsem experimentoval, rád jsem kombinoval, rád jsem zkoumal vše, co jsem našel. Jednoho dne jsem našel rozbitého, zrezavělého robota. Tedy, myslel jsem si že je to robot. Opravil jsem ho a mohl jsem se o něm dozvědět víc, o celé jeho rase. Říkají si kyberlidé. Pracoval jsem několik let na tom, abych jich nashromáždil aspoň 20. Všichni byli zamražení, aby se s nimi nic nestalo. Rozmrazl bych je, až by nastal pravý čas. Pomohl bych jim vybudovat nový národ. Jenže do toho jsem objevil něco ještě zajímavějšího. Sochy andělů, které se hýbaly pouze tehdy, když je nikdo nepozoroval. Vy o nich něco víte, že ano! Vypadáte tak. Určitě si tedy dokážete představit, že zkoumat něco takového již bylo těžší. A právě při jednom experimentu jsem neměl onu sochu úplně pod kontrolou a ona mě přenesla sem," dopověděl a odmlčel se. "Ale teď nechám chvíli mluvit vás. Jak jste se sem dostali vy?"

"Cestujeme časem. Máme na to stroj," odpověděla stroze River. "To je úžasné! Znamená to, že byste mě mohli dostat zpět domů?" neskrýval svůj zájem a záměry Prorok. "Pravděpodobně nemohli. Ale k tomu vám více povíme až po vás. To vy jste zkonstruoval ty květinové kyberlidi? Jak fungují?" zajímala se River. "No, dobře... Jak vidíte, mám nohu kyberčlověka. Měl jsem ji už dlouho předtím, než jsem začal zkoumat anděly. Když mě jeden dospělý anděl dostal sem, náhodou jsem s sebou vzal jednoho malého. Čili jsem skončil v Benátkách šestnáctého století s kusem kyberčlověka, anděla a svými schopnostmi vytvořit tuto laboratoř. Pak už bylo snadné dát obě bytosti dohromady. Kvůli této mezidruhové kombinaci byla jediná komplikace přijít na způsob, kterým bych tyto hybridy oživil. Nakonec se mi do zvonu povedlo zabudovat speciální zvukové signály, které je všechny probraly k životu. Mohli ovládnout celé Benátky, nebo i celou Itálii, časem by se vyvinuli a mohly by vzniknout úplně nové, nepředstavitelné druhy! Jenže pak jste se objevili vy a vše jste překazili," dořekl a prohlédl si Jacka s River od hlavy až k patě. "Ovšem to jsem vám schopný prominout. Pochopím, že jste se snažili zachránit všechny ty bezcenné lidi. Jen pokud mě dostanete domů."

"Takže pokud to chápu správně, když zvon utichl, projevila se v těch bytostech jejich andělí část? A proto se rozpadli, jen proto, že sochy se časem zničí?" zeptal se Jack. "Ne tak docela, jejich andělí část se osvobodila. Odcestovala pryč, což mělo za výsledek právě to, že se ti hybridi rozpadli celí. A právě proto také nikdo neumřel, když všichni andělé hromadně zmizeli, uvolnilo se najednou moc energie a ta způsobila, že se vrátil čas. Jen o pár minut nazpět, ale to stačilo k tomu, aby se nic nestalo. Copak sis nevšiml těch hodin na věži? Podle nich jsme z náměstí odcházeli dřív, než jsme na něj vůbec přišli," vysvětlila vše River. Pak se obrátila na Proroka: "A vás domů vrátit nemůžeme. Tady už snad lidstvo neohrozíte, ale ve svém čase máte několik zmražených kyberlidí, které plánujete pustit na svobodu. Jdeme, Jacku." Oba se zvedli a šli směrem k TARDIS. "Nikam nejdete!" vykřikl Prorok a stisknutím jediného tlačítka spustil mezi ně a TARDIS těžké, kovové mříže. "Celá tato laboratoř za 10 minut vyletí do vzduchu," dodal, když zmáčkl pár dalších tlačítek a zadal příslušný kód. Ani se nerozloučil a vešel do červené telefonní budky. Zavřely se za ním dveře a River začínala zoufale obcházet celý prostor, ve kterém byli uvězněni.

Stačilo však jediné Jackovo hvízdnutí a TARDIS se dala do pohybu. Nechala Proroka na místě, ale ochotně přistála přímo vedle Jacka a River. Ti už nechali Proroka i s celou podzemní laboratoří svému osudu a odletěli daleko od nich, do prázdného a klidného vesmíru. "Co jsi udělal? Jak se ti něco takového povedlo?" zeptala se po chvíli ještě stále zmatená River. Nenechala však Jacka odpovědět a hned pokračovala: "Počkej, to nemyslíš vážně! Ty flirtuješ s mojí TARDIS! Jak sis to vůbec mohl dovolit?" "No a co? Jí to nevadí. A vidíš, jak se nám to teď hodilo," dodal ve svou obhajobu Jack a oba s úsměvem přemýšleli, co dalšího je může potkat.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama