Hledáme posilu do týmu! Více info ZDE

12 - TROCHA LEGRACE, část 1.

7. května 2017 v 15:41 | Tým Spoilery - Time Lady |  4. série
"Tváříš se, jak kdybych před tebou olizoval citron," prohodil vesele kapitán Jack Harkness při pohledu na doktorčin opravdu kyselý výraz. "Divíš se mi? Nikde se nic neděje. Začínám mít podezření, že někdo plánuje něco velkého," vysvětlila River. "A proto budeš dlouhé dny sedět zavřená v TARDIS a vyhledávat jakýkoliv signál. Nemyslíš, že kdyby někdo plánoval něco velkého, udělá to plánování tak, abys neměla sebemenší šanci jej překazit?" Po této otázce ho jen River sešehla dalším nepříjemným pohledem. "Kolikrát za poslední týden jsi byla na čerstvém vzduchu? Ani jednou. Vždyť kdyby se náhodou něco stalo, o čemž stejně pochybuji, tak bys ani neměla energii to řešit," namítl Jack a začal se věnovat ovládacímu panelu uprostřed místnosti. "Co s myslíš, že děláš?" okřikla ho River. "Beru tě na dovolenou. Měla bys být ráda, že se konečně nic neděje. Máš čas sama pro sebe a můžeš si jít užít pořádnou zábavu!" odvětil Jack, který překypoval pozitivní energií. 'S tebou v TARDIS čas sama pro sebe moc nemám,' pomyslela si River, ale už raději nic neříkala. Ozval se povědomý zvuk TARDIS a doktorka cítila, že prolétají skrz časový vír. Kam ji vlastně Jack bere?
Přistáli hladce. Jack odběhl do šatníku a nechal River chvíli samotnou. Popošla blíž k panelu a přečetla zřetelný nápis: Benátky, 1548. V tom se k ní vrátil Jack a vrazil jí do rukou šaty a masku. "Obleč si to," přikázal jí. Sám byl navlečený v přehnaně zdobeném oblečku a jeho obličej zakrývala bledá maska. Vypadal jako šašek. "Na to zapomeň. Na žádnou maškarádu nejdu, ještě k tomu s tebou," vykřikla River a chystala se dojít k ovládacímu panelu, aby z tohoto místa mohli hodně rychle vypadnout. Bohužel jednala velmi zbrkle a impulzivně, takže nebylo divu, že v polovině cesty zakopla. Kdyby ji Jack elegantně nechytil do náruče, spadla by na zem. "Pozor na cestu, madam. Vidíš, to že jsi tady zavřená ti opravdu nesvědčí. A teď se převleč, v riflích na karneval nemůžeš." River nezbývalo nic jiného, než vzít šaty a masku a poslechnout Jacka. Odfrkla si, ale šla se převléci.
Po chvíli už stáli oba připravení u dveří TARDIS. "Vidíš, jak ti to sluší," řekl konejšivě Jack a podržel River dveře. Ušli jen pár kroků a uviděli hlavní ulici, která byla přeplněná lidmi v nádherných kostýmech, exotickými zvířaty a různými atrakcemi. K jejich uším doléhala hlasitá karnevalová hudba. "Tam nejdu. Tam mě nedostaneš, pojď, jdeme zpátky," rozhodla se doktorka a doslova se otočila na podpatku. "Nebuď labuť, River, přece nepůjdeme zpátky, když už jsme tady. Bude se ti tam líbit," trval si na svém Jack, chytil River za ruku a skoro ji až táhl směrem k hlavní ulici.
River postupně začínala vdechovat atmosféru barevného průvodu a přece jen se trochu uvolnila. Přidali se k průvodu a nechali se jím vést na náměstí, na kterém se začaly houfovat stovky nadšených lidí. Z nejvyšší zvonice se rozezněl zvuk zvonu. Hudba ztichla a všichni zvedli hlavy k oné kostelní věži. Na jejím vrcholu stál muž v zářivě stříbrném obleku a začal do davu rozhazovat květiny. Když mu již žádné nezbyly, odrazil se a přistál až u dóžecího paláce na druhé straně náměstí. Lidé byli nadšení, jásali a tleskali. Z výkřiků okolo sebe River vyrozuměla, že tento kaskadérský kousek zde označují jako 'let anděla'. Pro lidi této doby se jednalo o něco nevídaného.
Znenadání začal zvon bít znovu, ovšem tentokrát již ve věži nebyl nikdo, kdo by jej rozezníval. Celé náměstí se pomalu začalo uzavírat těžkými, kovovými zdmi a květiny, které již mnoho malých dětí nadšeně sbíralo, vybuchovaly. Dveře pár domů po celém obvodu náměstí se rozlětěly dokořán a začaly z nich do již tak přeplněného prostoru vycházet mohutní kyberlidé. Ovšem tito byli jiní, River si je nedokázala nikam zařadit. Z lesklého kovového těla jim občas vykoukla drobná květinka a každý z nich měl jednu krásnou květinu uprostřed hrudi. Ozdobili se snad kvůli karnevalu? Ne... Muselo to mít nějaký svůj význam.
River déle nečekala, nechala Jacka za sebou a proplétala se panikařícím davem až ke zvonici. Snažila se nevnímat zmrzačená těla po výbuších a umírající nešťastníky pod rukami kyberlidí. Nebyl na to pěkný pohled. Konečně se prodrala až ke zvonici. Rozstřelila zámek a běžela nahoru po velkém, točitém schodišti. Neměla čas. Když již konečně stála na vrcholu věže, všimla si kyberčlověka, který stál v prostoru mezi schody a samotným zvonem, pravděpodobně na stráži. Pokusila se na něj vystřelit, ale nic se nestalo. Jen drobná květinka vzplála, ale kyberčlověk si toho ani nevšiml. River byla bezradná a nedokázala přemýšlet. Pravidelné údery zvonu ji ohlušovaly, lezly jí na mozek. Zvon rozezníval složitý přístroj plný ozubených kol, který zřetelně viděla v prostoru za kyberčlověkem. Jak se přes něj má dostat? A co udělá se strojem, aby jej zastavila?
"To už nech na mě," zašeptal jí do ucha Jack, jako by četl její myšlenky. River jeho přítomnost vůbec nezaznamenala. Než stihla cokoliv říct, vrhl se Jack střemhlav proti kyberčlověku a vrhl ho do hromady ozubených kol. Zvon přehlušilo příšerné skřípění. River myslela, že z těchto zvuků omdlí. Ovšem zvonění se zpomalovalo a po chvíli přestalo úplně, společně s ním dozněl i skřípavý zvuk. Jack podal River ruku, zvedl ji ze schodů a společně došli k zábradlí na okraji věže. Naskytl se jim prazvláštní pohled. Zranění se uzdravovali, mrtví ožívali. Budou si vůbec něco pamatovat? Všichni kyberlidé, a dokonce i kovové zdi, které obklopovaly náměstí, se začaly rozpadat v drobný, třpytivý písek, který vítr odnášel pryč. "Prach jsi a v prach se obrátíš," pronesl Jack dramaticky. Pak se jen otočil k mírně zmatená River a oba se společně vydali k TARDIS, vstříc dalšímu dobrodružství.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama