Hledáme posilu do týmu! Více info ZDE

Květen 2017

15 - ÚTĚK

28. května 2017 v 18:58 | Tým Spoilery - Time Lady |  4. série
"Už tam budeme?" ozvala se znovu otázka, kterou musela River Song zodpovědět už několikrát. "Jak s tebou mohl Doktor vydržet?" zeptala se Doktorka Jacka, ale odpovědí jí byl jen pobavený úsměv. Hlavou jí prolétla další otázka, kterou však již neřekla nahlas. Jak je možné, že Jack jeví zájem o naprosto každou ženu, ale o River ne? Na to se raději opravdu nezeptala, protože si nebyla jistá, do jaké míry by se jí odpověď zamlouvala. "Nebaví mě to, když se jenom tak vznášíme vesmírem," pronesl Jack do prázdna. River místo odpovědi zmáčkla příslušnou páku a stroj se dal do pohybu rychleji. Zběsile prolétli časoprostorem, ale pak zůstali zase stát na místě. "Tak sem jsem ale nechtěla!" poznamenala River a otočila se k ovládací konzoli. "Možná je tu něco, co musíš vidět," ozve se hlas TARDIS, který už dlouho slyšet nebyl. "Co tu máme najít?" zeptala se River, ale odpovědí jí bylo pouze slovo: "Spoilery." "Hej, to je moje hláška. Tu mi neber, nebo tě nedám do servisu," vyhrožovala River. "Doktor by mi nevyhrožoval," bránila se TARDIS. "Tak teď tě dostala," zasmál se Jack a přešel k malé obrazovce, která sloužila jako okno. "Je tu nějaké plavidlo, ale vypadá, jako by se přes něj přehnali dalekové." "Ti by tu nenechali nic. Ale dobrý pokus," řekla River a navedla TARDIS blíž k onomu zbytku plavidla. "Prostě se podíváme, co je tam tak zajímavého," řekla Doktorka a vystoupila ven. Loď opravdu vypadala značně zničeně. Stěny byly sežehnuté a nesly stopy četných výbuchů. Prošli dál chodbou, když zazněly tiché kroky. River zůstala stát na místě. Jack vytáhl zbraň a vyskočil za roh s výkřikem: "Ruce vzhůru, mám červenou telefonní budku a nebojím se ji použít!" River vyšla hned za ním a s očima v sloup se zeptala: "To měla být výhrůžka, nebo jsi chtěl našeho neznámého pobavit?" Otočila se a pohlédla do očí mladé ženě, která rozhodně nevypadala nebezpečně. Byla totiž nahá. Doktorka rychle Jackovi zastoupila cestu a otočila se k neznámé. "Jak se jmenuješ? Jak jsi se sem dostala?" zeptala se pomalu a tiše, jako by hovořila k umírajícímu. Dívka se na vystrašeně podívala a zašeptala: "Eva. Vy nepřicházíte od Aštara?" River zakroutila hlavou. "Známe ho, ale nejsme jeho spojenci." Jack si sundal kabát a opatrně ho Evě podal. Dívka si ho okamžitě vzala, ale pořád jí z tváře nezmizel vystrašený výraz. River se na ni pokusila usmát. "Půjdeš s námi?" zeptala se co nejmileji dovedla. Eva ale zakroutila hlavou: "Musíte mi ještě pomoct. Prosím." "S čím?" zeptal se Jack velmi ochotně. "Je tu ještě můj manžel, Aštar ho vězní v laboratoři," řekla potichu dívka a Jack začal působit poněkud zklamaným dojmem. "Jdeme tedy za tebou," přikývla River a dala tak dívce vedení. Eva sice nevypadala moc nadšeně, ale prováděla je chodbami dál. Každou chvilku zůstala stát a naslouchala, ale zdálo se, že někde nikdo není. "Aštar musel už odletět," poznamenal Jack neadresně, ale odpověděla mu River: "Ten ještě neřekl poslední slovo." Dalších několik minut jejich pochod nikdo nepřerušil. Dostali se tak až do dalšího podlaží, kde by měla být laboratoř. River jako první zahnula za roh, když něco prolétlo vzduchem. Rychle uskočila a vyhla se tak noži, který se s krutým zadrnčením zabodnul do stěny. V šeru se objevila vysoká postava s bledou kůží, velkou hlavou a otevřenými ústy. Aštar. "Můj oblíbený zpovědník je tu zase," řekl Jack a jako jediný vypadal pobaveně. Zpovědník vydal nějaký zvuk, který matně připomínal smích. "Smrdí ti z tlamy, dej si nějaké Orbitky," navrhla River a do ruky jí vklouzla pistole. "Dejte mi tu dívku a můžete odejít," pronesl Aštar. River ale v jeho hlase zaslechla něco, co ji znepokojilo. "Eva odejde s námi, najdi si jinou hračku." "Mohl by sis třeba koupit morče," navrhl Jack a naznačil Evě, aby si stoupla za něj. Aštar se ale nehnul ani o jediný krok. "Vydejte mi tu dívku a můžete odsud odejít, jinak se z této lodi už živí nedostanete."
Chodbou se rozlehl Jackův smích: "Už se začínáš pomalu opakovat. Jsi tu sám hlavoune, takže trocha pokory by neuškodila." Aštarova ústa se v tu chvíli roztáhla v děsivý úsměv. "Já tu nejsem sám." "A kdo je tu s tebou?" zeptala se River a už během řeči jí na těle naběhla husí kůže. Pomalu se začala otáčet a ještě než otočku dokončila, uviděla, co je za ní. Dav zpovědníků. Možná je zahlédli už předtím, ale zapomněli na ně. River pomalu posunula ruku ke svému opasku a snažila se, aby si toho ani jeden ze zpovědníků nevšiml. Aštar ji dál propaloval pohledem a nikdo jiný se ani nehnul. Jen Eva dýchala velmi rychle, nejspíše musela mít opravdu hrůzu z těch bytostí kolem sebe. Doktorka zmáčkla kousek psycho papíru, který měla v kapse a doufala, že někdo její vzkaz dostane. Možná Doktor. možná Missy, i tu by teď ráda viděla a to už je co říct. Náhle se za Aštarem ozval pobavený ženský hlas: "Pojď za mnou a užij si trochu srandy, chlape." River byl hlas sice povědomý, ale v tu chvíli si jej nedokázala nikam zařadit. Jeho zdroj stál za rohem chodby, takže měla pro tuhle chvíli smůlu. Rychle zamířila a vystřelila na dav zpovědníků. Potom jí hlavou prolétlo pouze: Co vlastně ty potvory chtěly? Rychle jednoho zastřelila a couvala za neznámou zachránkyní. Jackův obličej náhle ovládlo překvapení. "Co ty tu děláš?" zeptlal se užasle. River se neovládla a otočila se. "Rani? Ty jsi nás přišla zachárnit?" Žena vypadá jako vždy, jen přes jedno oko měla černou pásku. "Já myslela, že mě volá někdo z mojí rodiny. Vás jsem tedy opravdu zachránit nepřišla." River jí chtěla něco odpovědět, ale přihnala se k nim skupinka zpovědníků. Bez jediného slova tak uzavřely něco, co by se dalo popsat jako účelové spojenectví, a začaly střílet po tvorech, co se na ně hrnuli chodbou. Jack bránil Evu a občas také vystřelil. Mezi výstřely si všichni na oči nasadili věc, připomínající černou pásku přes oko. Zařízení, které jim zabránilo zapoměnout na zpovědníky. Eva je celou dobu neřekla jediné slovo. Po pár dalších výstřelech se všichni přesunuli do nějaké místnosti a rychle zavřoeli dveře. River se rozhlédla kolem sebe. Doběhli až do nějaké laboratoře. Všude se to hemžilo různými stříbrnými nástroji. Uprostřed toho všeho stál operační stůl. "Co to je?" zeptal se do vzduchu Jack a přiblížil se k bytosti na stole. Eva jen zašeptala: "To jsem já." Stvoření před nimi jí opravdu bylo pododbné, až na bílou kůži a šupinatý dlouhý ocas. "Ticho tady muselo dělat pokusy na lidech," odpověděla River. Ani ona nemohla z té věci spustit oči. Rani mezitím zablokovala otevírání dveří, aby tím získali více času. Nakonec přerušila další zkoumání podivného nálezů: "Mohli bychom se věnovat útěku? Nebo už snad máte nějaký jiný nápad?" "Jak jsi se sem dostala ty?" zeptala se prudce River. "Mám manipulátor časového víru, budeš se možná divit, ale používáme ho taky," odsekla Rani. Náhle ale ještě rychle dodala: "Zapomeň ale na to, že ti budu pomá - ..." Náhle se ozvala rána a Rani se skácela k zemi. Za ní stál Jack a v rukou ještě držel něco kovového a velmi dlouhého. "Nevím, na co to je, ale jedna mrcha se s tím omráčit dá," řekl jen a hodil tu věc zase na zem. River jí rychle z pravého zápěstí sundala manipulátor časového víru a sama si ho dala na ruku. "Můžeme tedy jít?" zeptala se Evy. Ta stále hleděla na operační stůl a tiše zašeptala: "Někde je tady ještě Adam, můj manžel." "Tady je," ozval se Jack a z vedlejší místnosti přivedl značně zmateného a nahého muže. "Seděl vedle na židli a ani se nehnul." Všichni se postavili co nejblíže k sobě a stiskem jediného tlačítka zmizeli. Do ted už skoro prázdné místnosti se nahrnul dav zpovědníků. Mezi nimi se ale dovnitř dostala i žena s rudými vlasy a černou maskou na obličeji. "Kde jsou?" vyštěkla okamžitě. "To nevím, ale jsou s nimi i Eva a Adam," odpověděl Aštar. Rani ho jen omráčila, a tak se brzy opět vrátil do boje, i když už bylo pozdě. "To nám ale moc nepomůže, měli jsme je tady uvěznit, ne je pustit," odpověděla podrážděně zrzka. Náhle si všimla Rani, která stále ležela na podlaze. Hlavou jí prolétlo jediné. Ještě nebylo vše ztraceno.
**
River, Jack, Eva a Adam přistáli na nejbližší planetě. Neudělali skok v čase, jen v prostoru. Dostali se díky tomu na rozlehlou louku, plnou trávy. V dálce River zahlédla rozlehlé jezero a les. Náhle okolní ticho protrhlo pískání a přímo před nimi se objevila TARDIS. "Tys mě tam opravdu nechala! Tomu se říká zrada," ozval se robotický hlas. River si jen s drobnými výčitkami svědomí vybavila Rani. "Ted tě opět potřebuji," řekna nakonec a doufala, že jí TARDIS opět odpustí. Na několik vteřin zavládlo ticho, než se ozvalo: "Jsme na Zemi." "Jak víš, na co jsem se chtěla zeptat?" zeptala se River. Odpovědí jí bylo ale pouze slovo: "Spoilery." "Budeme tu v bezpečí?" zeptal se náhle Adam. River se usmála: "To budete. Dočkáte se i potomků, ale to už jsem vám prozradila až moc." S tím se s oběma naposledy rozloučila a společně s Jackem zmizela v TARDIS.

14 - AMANDA

21. května 2017 v 18:10 | Tým Spoilery - Time Lady |  4. série
Fotograf zběsile mačkal spoušť a snažil se zkroutit tělo do nepřirozených pozic, jen aby dostatečně dobře zabral trojici dívek, která se snažila na tvářích vykouzlit něco na způsob sympatického úsměvu. Muž však nebyl s jejich výrazem spokojený. "Usmějte se! Zkuste třeba říct 'sýr'!" Prostřední z dívek, Amanda, si rukou urovnala světlé vlasy a snažila se své botoxem vylepšené rty dostat do podoby úsměvu, ale beznadějně. Fotograf byl bohužel stejného názoru. "To by nešlo," roznesl se ateliérem jeho hlas. "Uděláme to jinak: řekněte 'penííííze' a usmějte se, nebo máte všechny padáka." Amanda se usmála tak široce, že si několik vteřin myslela, že si vykloubila sanice. Naštěstí to tak nebylo, ale jejich práce se zdařila. Dívka si na recepci vyzvedla šek a vyšla z hlavních prostor. Její boty, s tak vysokým podpatkem, že by s nimi měla problém i Lady Gaga, klapaly na tvrdé podlaze. Amanda pohlédla na vystavené figuríny. Mezi ženskými tvářemi stálo něco plechového a strašidelně ošklivého. Dívka na tu věc poklepala prsty s dlouhými rudými nehty a prohlížela si podivnou hlavu. Nad očima, které byly tvořeny jen dvěma kulatými otvory, vězely zvláštní antény, které spíše připomínaly sluchátka. Amanda znovu zaklepala na plechovou hlavu. Ozvalo se hlasité cinknutí a ruka robota se pohnula velmi rychlým pohybem. Chytila ji za levou paži a pevně držela. Dívka se rozesmála a vykřikla: "Holky, to byl skvělý vtip!" Trhla rukou, aby se osvobodila, ale robot ji nepouštěl. "Tak dost!" vyštěkla znovu a z její hlasu téměř zmizely známky pobavení. Začala se cítit nejistě. Modelky si samozřejmě dělaly různé vtípky a naschvály, ale tohle se nějak nehodilo, neodpovídalo to jejich stylu. Amanda se rozhlédla a spatřila ženu, která se sem hodila ještě méně. Staromodní černé šaty a vlasy vyčesané do šeredného drdolu, ta sem rozhodně nepatřila. "Nepotřebuješ pomoct?" zeptala se žena naoko starostlivým hlasem, i když jí koutky úst zběsile cukaly, jako by se stěží bránila smíchu. "Ta plechovka patří vám?" zeptala se jí dívka na oplátku. "Ano, patří. Jmenuji se Missy," řekla žena a vysekla komicky hluboké pukrle. Amanda se také představila a čekala, až ji pustí, což se ovšem nestalo. "Mary Poppins, mohla byste mě už laskavě pustit na svobodu?" "Nejsem Mary Poppins a nestarám se o všechna toulavá štěňata, která najdu," odpověděla a její ústa už opravdu pokřivil úsměv. "Vypadáde tak," poznamenala Amanda. Missy kolem ní beze slova prošla a robot se dal sám od sebe do pohybu. Pustil dívku a šel za svou paní, ani jeden se k ní už neobrátil.
**
River rychle proběhla chodbami Atlantidy, smykem se zastavila na místě a zavětřila. "Co to tady tak smrdí?" vykřikla a otevřela dveře místnosti. "Rose, co je na tom stole?" zeptala se hned. Rose se zamračila: "To jsem vařila." "Proč je to zkažený?" zeptala se Doktorka váhavě. "Jsi šílená? To jsem vařila dneska!" řekla Rose dotčeně. River jen zakroutila hlavou a dveře zase zavřela. Venku si všimla svých hodinek, které začaly blikat. Někdo měl problémy a nacházel se právě mimo Atlantidu. River prošla změtí chodeb a došla do skladiště TARDIS. Otevřela dveře červené budky. "Tak poletíme zase na cesty." Spojila hodinky se systémem stroje času a vše se dalo do pohybu. TARDIS prolétla prostorem i časem a zastavila v New Yorku. Okamžitě ji do tváře udeřila divoká směsice světel a křiklavě barevných reklam. River prolétla na velký růžový poutač. "Lady Gaga tu má za dva dny koncert, tak ten taky vidět nemusím," utrousila nahlas. Jeden chlapec se na ni zamračil. River si všimla bundy a fotky, která byla přes celá záda. Zrovna narazila na jednoho z fanoušků, zákon schválnosti. Znovu se podívala na své hodinky a vydala se za signálem. Prošla ulicí a zastavila se před vchodem do metra. Vyhnula se davu lidí, který ji málem srazil na zem a sešla do temného koutku města. Všude se tlačily desítky lidí a bránily jí v identifikaci cíle cesty. Hledaný signál musel být někde tady. Najednou jí někdo sáhl na rameno. Škubla sebou a otočila se. Její pohled padl na Missy, kterou předtím neviděla. "Co se stalo?" zeptala se jí hned. Missy vypadala zničeně: "Jeden z mých kyberlidí se vzbouřil a utekl mi. Je někde tady, ale nemůžu ho najít." "Jak se něco takového mohlo stát?" zeptala se jí River. Přemýšlela, jestli to může mít nějakou spojitost s těmi podivnými kyber-anděli v Benátkách, ale to přece nemohlo být možné. Missy jen pokrčila rameny. Obě tak rozdílné ženy prošly metrem zpět na ulici. Všude bylo plno lidí, ale nikde nikdo, kdo by se podobal kyberčlověku. Došly tak zpět do TARDIS a vnořily se do hlubin technologie Pánu času. River se otočila k počítači a zapnula vyhledávání. Potřebovaly ale ještě něco. Hned se otočila a uviděla Missy, jak v rukou drží plechovou hlavu. "Kde jsi to vzala?" zeptala se jí rychle. "Každá žena má mít své tajmeství," odpověděla Missy s úsměvem. River se již raději na nic neptala, zapojila hlavu k přístroji a spustila vyhledávací program. "Myslíš, že nám ten tvůj gallifreyský google pomůže?" zeptala se za několik vteřin Missy. "Už ho máme," řekla River. Světlo blikalo na stanici metra, ale na jiném místě, než byly předtím. TARDIS přelétla asi o dva kilometry dál a přistála na malém parkovišti. "Tak kde začneme?" zeptala se Missy. River ukázala na malou restauraci s nápisem: "Bistro u Veselého Daleka". "Tu holku ale nepotřebujeme," namítla Missy rozladěně. "Musíme se dozvědět, proč se ten tvůj plechový kamarád vzbouřil," odpověděla River a začala se blížit k malé restauraci. "To nemusíme, já to vím," odpověděla stroze Missy. "Proč tedy?" zeptala se Doktorka. Missy se dlouze nadechla a poprvé byly vidět známky výčitek. "Použila jsem při jeho výrobě mozek daleka." "Mohla bych vědět proč?" zeptala se udiveně Doktorka. Missy si sedla na malou zídku na kraji parkoviště: "Chtěla jsem ty dvě rasy spojit a vytvořit hybrida, který by byl silnější než oni. Doktor má hybridy rád, bylo by to přesně v jeho duchu. Navíc jsem našla nějaké staré poznámky, nechápu, odkud se vzaly, ze kterých jsem vyrozuměla, že kyberlidé jsou velmi kompatibilní druh." River Song na to nic neřekla, ale otočila se k restauraci zády. Claru v této chvíli opravdu nepotřebovaly. Nakonec by se ale mohla aspoň částečně hodit. "Missy, mohla by ses Clary aspoň zeptat na hybridy. Možná už to někoho napadlo dřív. Zvlášť pokud se do budoucnosti dostaly poznámky o kompatibilitě kyberlidí." Žena v černém se uklonila a s kyselým úsměvem zaplula do bistra. River našla vchod do metra a zmizela v hlubinách New Yorku. Přímo před ní se otevřela divoká sít chodeb. Doktorka našla opuštěnou cestu a vydala se za signálem. Uběhlo pár minut, když si všimla, že ji někdo sleduje. Zašla za roh a čekala. Jasně teď slyšela klapot, který zněl místy tlumeně, ale někdy se ozval jako rána s pušky. River popadla pistoli a vyskočila na útočníka. Před ní se objevila mladá dívka se světlými vlasy. "Co jsi zač?" vyhrkla River. Dívka pokrčila rameny: "Jmenuji se Amanda Manson." Po tváři se jí rozlil nezúčastněný pohled, jako by se sem dostala nějakou náhodou. Na River to ale dojem neudělalo. "Proč jsi mě sledovala?" zeptala se jí rychle. Amanda se vítězoslavně usmála: "Viděla jsem tebe a tu divnou ženskou, už nevím, jak se jmenovala, možná Lady, takže jsem vás sledovala. Ta druhá žena měla nějakého robota, chtěla jsem vědět, co to bylo zač." řekla přímo. "Ta žena se jmenovala Missy, ale to není podstatné. Honíme tady toho robota a chceme ho vrátit tam, kam patří," odpověděla jí River. "Můžu jít taky? Mohla bych vám pomoct," řekla rychle dívka. River jen přikývla na souhlas a zaposlouchala se do dalších kroků. Rychle popadla Amandu za ramena a šoupla ji do výklenku. Skryla se tam i s ní a čekaly. Kolem nich náhle prošla menší skupinka kyberlidí. Minuli je a pokračovali dál. River na několik vteřin zůstala stát užasle na místě. Missy přeci tvrdila, že jí utekl pouze jeden. Pokynula Amandě, aby ji následovala, a šla za nimi. Dívka se k ní pomalu naklonila a zašeptala: "Co jsou ty plechovky vlastně zač?" Doktorka napočítala do deseti a zašeptala: "To bych taky ráda věděla." "Byli z Japonska?" ozvalo se znovu za jejími zády. "Ne," odpověděla River a snažila se jí rukou naznačit, aby byla zticha. "Takže to jsou mimozemštani?" zeptala se Amanda a sváděla tichý, ale urputný souboj s River, aby jí nezacpala pusu. "Takže když nějaký robot není z Japonska, je to mimozemské? Teda, tihle sice jsou, ale i tak tvou logiku nechápu. A už buď potichu, blížíme se k nim." "Máš nějaké zbraně?" nepřestávala Amanda. "Ne, ale jestli nebudeš potichu, tak ti tu pusu sešiju. Na to ještě náčiní mám," řekla naštvaně Doktorka. To ticho bylo tak náhlé, že se ohlédla, jestli je manekýna ještě stále za ní. Byla. Společně se protáhly chodbami, které už rozhodně nepřipomínaly metro. Dlažbu nahradily hrubé balvany a udusaný písek. Některé velké kameny byly seříznuté, něčím opravdu silným a ostrým. River to značně zneklidnilo. Jak se sem dostala ta skupina kyberlidí a jak se dostali k vyspělejší technologii? Došly za roh a část doktorčiny otázky se dočkala odpovědi. Přímo před nimi se rozléhal obrovský sál a okolní teplota až podivně šplhala nahoru. Amanda sundala boty na podpatku a hodila je na zem. Stačilo pár metrů tímhle labyrintem a boty byly úplně zničené. River vyrazila a sledovala okolní stěny. Zde bylo vše uhlazenější a opracovanější. Dostaly se do další úzké chodby, ale to už teplota byla opravdu vysoká. "Tady je to jako v sauně," řekla hlasitě Amanda. River jí už doopravdy zacpala ústa rukou. Dívka se ji pokusila kousnout, ale to už River dala paži zase do bezpečné vzdálenosti. Amanda i tak gesto pochopila a naštvaně pokračovala dál. Svoje zamračené pohledy vystřelovala do Doktorčiných zad, takže to bylo bez účinku. "Máš taky modrou budku?" zeptala se za pár dalších minut. "Jak jsi na něco takového přišla?" zeptala se jí na oplátku River. Zněla vyrovnaně, ale Amandina poslední věta pro ni byla jako alarm. "Viděla jsem nějakého pěkného chlapa v hnědém dlouhém kabátu a teniskách. Patří přeci k vám, ne?" vylétlo rychle z dívky. River se usmála: "Ano, ten taky patří k nám. Je to můj manžel." "Škoda, doufala jsem, že je volný. Jak daleko jste s rozvodem?" zeptala se najednou. "Proč bychom se měli rozvádět?" zeptala se překvapeně River. "Protože už tě pár minut znám," řekla sebevědomě Amanda. River jí raději neodpovídala a opakovala si modlitbu Ticha, kterou ji naučili zpovědníci. Jejich cesta brzy došla k mnohem poutavějšímu cíli, a tak debaty o Doktorovi nechaly. Chodba se otevřela v dalším rozlehlém sálu. Všude byly vidět potoky lávy a mezi nimi se pohybovala větší skupina kyberlidí, mohli jich tu být desítky. River hleděla na kovadliny a důlní vozíky. Kyberlidé si tu udělali svoje malé království a opravdu tu kovali vše od začátku. Doktorka se začala obávat, že jim někdo pomáhá. "Zničíme je?" zeptala se Amanda. "Musíme rychle," řekla River. V hlavě jí vířily stovky nápadů, ale žádný nemohla uskutečnit. Nakonec sundala od opasku menší bombu a připevnila ji ke zdi. Nastavila vše na čtyři minuty a ustoupila. Amanda rychle poznamenala, že to nebude stačit, ale Doktorka jí neodpověděla. Místo toho popadla mobil a poslala SMSku. Pár vteřin čekaly na místě, než se v obrovském sále začalo něco objevovat. Stavba, kterou byste tady rozhodně nečekali a nečekali ji samozřejmě ani kyberlidé. Malá restaurace. Amanda hleděla na podivné "Bistro U Veselého Daleka" a sledovala roboty kolem. Ti zůstali stát na svých místech a hnuli se až ve chvíli kdy se otevřely dveře a ven vyšly dvě ženy. Ashildr se ohnala zbraní, která vypadala jako menší raketomet a vystřelila. Hned za ní vyšla Clara a také se dala do boje. River se podívala na hnědovlásku a vykřikla: "Ashildr, já taky něco dostanu?" Dívka jen přikývla a zabila prvního kyberčlověka. River vběhla do bistra a zasmála se, pult byl pokrytý velkou škálou různých zbraní. Doktorka dokonce našla i samurajský meč, ten si k jejímu překvapení rychle vzala Amanda. Společně tedy vyběhly ven a daly se do boje. Clara vytasila menší dýku a hodila s ní. Zbraň se několikrát točila kolem své osy a s hlasitým cinknutím se zastavila v plechové hlavě. Amanda mečem usekla jednomu plecháči levou paži a pak i polovinu hlavy. Sice mu ji chtěla useknout, ale meč držela v rukou poprvé, a tak i tohle byl docela slušný výkon. Netrvalo dlouho a před nimi stál poslední nepřítel. Teprve v tu chvíli si všimli jedné zvláštní věci. Ostatní kyberlidé byli pomalejší a slabší. Muselo jít o novou generaci, na její vyrobení, ale chyběl potřebný materiál a čas. Poslední exemplář musel být vyrobený jinde a rozhodně kvalitněji. Ashildr stačily dva výstřely, aby ho vyřadila z boje. Clara potom přešla k bombě a zmáčkla jedno tlačítko. Všechny vešly do restaurace a ta se dal do pohybu. Amanda hleděla z malého okénka, za kterým se míhalo divoké množství barev a světel. "Kudy letíme?" zeptala se klidně. River obdivovala její odvahu a klid, proto jí odpověděla: "Časoprostorem, místem, kde neplatí čas ani prostor, tak jak ho běžně známe." Dívka jen přikývla a sedla si na barovou stoličku. Bistro zastavilo na parkovišti, dveře se hned otevřely a dovnitř vešla Missy. Rozhlédla se po pestré skupině žen a řekla jen: "Měly byste vyjít ven, budete možná překvapené." River šla jako první a za ní šly i její společnice. Vyšly ven a sledovali nečekané divadlo. Silnicí otřásalo mohutné zemětřesení, několik aut začalo hořet. Země se pomalu otevírala a na světlo denní se vysoukala nejdříve hlava a potom i mohutná ramena. Kyberkrál se rukama chytil nejbližšího domu a opřel se o něj. Ocelová konstrukce dlouho nevydržela, ale i tak se s její pomocí dostal úplně ven. "Tohle už asi tak lehce nezastavíme," řekla vyděšeně Ashildr. Stroj se dal do pohybu. Mohutné nohy drtily budovy. Kříčící dav lidí se dal do rychlého běhu, aby unikl obrovi, který se vynořil přímo pod jejich nohami. "Zabavte tu věc na pár minut," vykřikla River a dala se do běhu.
**
Clara rychle nabila a začala střílet. Hned za ní byla i Ashildr, ale její útok vyšel také na prázdno. Stroj si jejich zbraní vůbec nevšímal a dál ničil vše okolo. Kyberlidé začali invazi. I když její část zničili, vůdce pokračoval dál.
**
River doběhla k TARDIS a vešla dovnitř. Musela rychle najít jeden polozapomenutý vynález, který jim nyní mohl zachránit život. Proběhla divokou změtí chodeb, až do knihovny. Mohla by ho také umlátit knihami. TARDIS tady opravdu měla veškeré tituly. River pohlédla na devátý díl Harryho Pottera a rychle se otočila ke svému cíli. Na jednom konci místnosti byl položený ocelový válec s modrým žilkováním. Doktorka ho popadla a vydala se na zpáteční cestu. Vyběhla zpět na ulici a rozhlédla se. Hned zahlédla to, co hledala. Velký vysílač.
**
Kyberkrál kopl do kamionu, který se s hlasitým zaúpěním rozpadl a z jeho útrob se mezi utíkající lidi vysypal náklad. Stroj se ale takovými věcmi nezabýval, jeho pozornost zaujal podnik "Bistro U Veselého Daleka". Rychle se k němu vydal a ignoroval výstřely, které se k němu nemilosrdně hnaly. Střely vždy jen neškodně sjely po jeho brnění.
**
River pohlédla na kyberkrále, vyhnula se proláklině v silnici a dala se do šplhání. Rukama se rychle chytala ocelových částí vysílače a lezla nahoru. Podivný stroj si pověsila za kožené pásy na záda, aby jí nepřekážel ale teorie se ukázala poněkud lepší, než praxe. Ocelová část jí neustále narážela do páteře. Navzdory tomu se brzy dostala až na nejvyšší bod. Zapřela se nohama a rukama připravila stroj. Byla to rušička, kterou kdysi dávno sestrojila Missy. River musela jen zvýšit její výkon, aby to zničilo něco tak velkého, jako byl kyberkrál.
**
Stroj kopl do maskované TARDIS ale její štíty vydržely. Amanda se protáhla kolem svých spolubojovnic a pustila se do akce. Vadilo jí, že je tady jen za přítěž. Zatraceně, byla přeci modelka, přežila horší věci, než je útok nějakého robota. Rychle popadla věc podobnou raketometu a hnala se k nohám stroje. Zbraň si položila na rameno a vystřelila. Jejím ramen projel záchvěv bolesti, ale nic neviděla. Náhle uslyšela výkřik, otočila se a poznala svůj omyl. Držela tu věc špatně a místo dopředu vystřelila dozadu. Rychle mávla rukou nad troskami nějakého stánku a upravila svou palebnou sílu. Chystala se vystřelit, když kyberkrál kopl nohou a zasáhl ji. Dívka proletěla vzduchem a ztratila vědomí.
**
River ze své pozice vyděšeně sledovala, jak Amanda střílí na kyberkrále. Střela ale místo toho zničila stánek s párky v rohlíku. Stroj vykopl nohou a Doktorka jen viděla, jak dívka mizí v jedné z proláklin. River věděla, že je to jeden z průchodu do kovárny a chodeb plných lávy. Dívku už nemohla zachránit. Vrátila se do reality a zapojila poslední drát na místo. Vysílačem projela vlna energie a všude se rozhořely modré eliášovy ohně. River sledovala, jak se kyberkrál zapotácel. Jen několik vteřin poté se definitivně skácel k zemi. Pod jeho mohutným tělem našlo svůj konec několik aut, ale jinak se nikomu nic nestalo.
**
Ashildr, Clara a Missy sledovaly, jak se obr hroutí k zemi. Rychle se otočily a pohlédly na vysílač, který stále zářil. Lidé okolo se po něm také otáčeli i když netušili, co se vlastně stalo. Na místo zkázy přijela i černá dodávka a z ní vystoupila afroameričanka se zářivým úsměvem. "Ahoj Martho," ozvalo se z davu lidí, ze kterého se vydrala River Song. Obě se pozdravily a Doktorka se smutně podívala na díru v zemi, ve které zmizela Amanda. Dívky jí bylo líto, i když ji sotva znala. Měla určitě velkou dávku odvahy. Ashildr, Clara a Missy Amandu neznaly vůbec a tak je její smrt příliš nezasáhla. Všechny tak odešly do svých strojů, Clara s Ashildr do Bistra a River s Missy do své červené budky.
**
Rukama zahalená do obvazů přejela po obrazovce notebooku. Obrázek River Song zmizel a nahradila ho další zpráva, Madonna znovu vyjela na turné. Amanda přístroj definitivně vypnula a lehla si zpět do postele. Uběhlo jen několik málo dní od jejího setkání s cestovatelkami časem, ale zranění se budou léčit mnohem déle. Otočila hlavou a uviděla odraz svého spáleného obličeje v okně. Některé rány se nevyléčí nikdy. Potichu zašeptala svou přísahu: "River Song, za tohle mi jednou zaplatíš."

13 - TROCHA LEGRACE, část 2.

14. května 2017 v 14:35 | Tým Spoilery - Time Lady |  4. série
Relativně malý, shrbený muž vztekle kulhal dlouhou mramorovou chodbou, která byla součástí rozsáhlého sklepení. Každý jeho krok doprovázel zvuk klapání kovové nohy. Konečně došel ke dveřím, které potřeboval. Zadal vstupní kód a velká plechová vrata se začala otevírat. Za nimi se rozprostírala obrovská místnost s velmi moderním vybavením, dost kontrastním s pečlivě upravenými, klenutými mramorovými zdmi. Když došel až do jednoho z rohů oné místnosti, usadil se u velkého pultu a začal rychle, avšak pečlivě, nastavovat několik parametrů a mačkat různá tlačítka. Než stiskl velké červené tlačítko, kterým potvrdil všechny zadané pokyny, ještě si celou desku prohlédl a ověřil si jejich správnost. Když tak nakonec učinil, naplnila se místnost hlukem mnohých strojů a zavalila ji pára. Onen muž těmto jevům přihlížel poněkud nejistě. Z ničeho nic se uprostřed místnosti objevila červená policejní telefonní budka a muž radostně zajásal. Došel k jejím dveřím a zaklepal.

"Tak co, kam pojedeme teď?" zeptal se Jack a vyzývavě sledoval ovládací panel TARDIS. "Co nejrychleji pryč, než si nás tady někdo všimne," odvětila River, zatímco se vysvobozovala z nepohodlného karnevalového oblečení. "A kam tedy?" nedal pokoj Jack. "Víš co? Tak si vyber. Nastav tam cokoliv, pro jednou je to jen na tobě," odpověděla již značně rezignovaně River. Jack tedy počal nadšeně ťukat své nápady do ovládacího pultu. Než je však vůbec stihl specifikovat, začala TARDIS pracovat. Cestovali. River přešla k jednomu z displayů. "Cože? Vždyť jsme se pohli tak o 2 kilometry, jsme pořád v Benátkách! Co tady chceš ještě dělat? Měli bychom naopak co nejdřív vypadnout, ti kyberlidé se mi vůbec nelíbili a představa někoho, kdo je ovládal, se mi líbí ještě míň!" Než se stihl Jack jakkoliv ohradit, ozvalo se lehké zaklepání na dveře. Oba si vyměnili zmatené pohledy. "Co třeba předstírat, že nejsme doma?" navrhl Jack. River jeho rádoby vtipnou poznámku ignorovala a pomalu oba došli ke dveřím.

Dveře TARDIS se otevřely a vykročili z nich River a Jack. "Zdravím vás, přátelé! Posaďte se, prosím," pronesl neznámý muž zvučným hlasem. To už se však Jack díval na River a nenápadně očima ukazoval na zvláštní mužovu nohu. River jen přikývla. Byla si jistá, že tohle je noha kyberčlověka. Jack se hned ujal slova: "River Song a Jack Harkness, těší nás! A vy jste kdo?" "To není důležité. Zdejší lidé mě nazývají Prorokem, můžete mě tak oslovovat. Ale k věci, posaďte se. Potřebuji s vámi něco probrat," ukázal na dvě křesla a sám se posadil do jednoho naproti nim. River a Jack se na sebe znovu podívali, ale pak se do křesel usadili. "Kde začít? Dobře, nejdříve vám povím, jak jsem se sem dostal," začal Prorok vyprávět. "Žil jsem o víc než 2000 let později, než kde teď jsme. Byl jsem vyhlášený vědec a konstruktér, nikdo nedokázal postavit tak úžasné stroje, jako já. Rád jsem experimentoval, rád jsem kombinoval, rád jsem zkoumal vše, co jsem našel. Jednoho dne jsem našel rozbitého, zrezavělého robota. Tedy, myslel jsem si že je to robot. Opravil jsem ho a mohl jsem se o něm dozvědět víc, o celé jeho rase. Říkají si kyberlidé. Pracoval jsem několik let na tom, abych jich nashromáždil aspoň 20. Všichni byli zamražení, aby se s nimi nic nestalo. Rozmrazl bych je, až by nastal pravý čas. Pomohl bych jim vybudovat nový národ. Jenže do toho jsem objevil něco ještě zajímavějšího. Sochy andělů, které se hýbaly pouze tehdy, když je nikdo nepozoroval. Vy o nich něco víte, že ano! Vypadáte tak. Určitě si tedy dokážete představit, že zkoumat něco takového již bylo těžší. A právě při jednom experimentu jsem neměl onu sochu úplně pod kontrolou a ona mě přenesla sem," dopověděl a odmlčel se. "Ale teď nechám chvíli mluvit vás. Jak jste se sem dostali vy?"

"Cestujeme časem. Máme na to stroj," odpověděla stroze River. "To je úžasné! Znamená to, že byste mě mohli dostat zpět domů?" neskrýval svůj zájem a záměry Prorok. "Pravděpodobně nemohli. Ale k tomu vám více povíme až po vás. To vy jste zkonstruoval ty květinové kyberlidi? Jak fungují?" zajímala se River. "No, dobře... Jak vidíte, mám nohu kyberčlověka. Měl jsem ji už dlouho předtím, než jsem začal zkoumat anděly. Když mě jeden dospělý anděl dostal sem, náhodou jsem s sebou vzal jednoho malého. Čili jsem skončil v Benátkách šestnáctého století s kusem kyberčlověka, anděla a svými schopnostmi vytvořit tuto laboratoř. Pak už bylo snadné dát obě bytosti dohromady. Kvůli této mezidruhové kombinaci byla jediná komplikace přijít na způsob, kterým bych tyto hybridy oživil. Nakonec se mi do zvonu povedlo zabudovat speciální zvukové signály, které je všechny probraly k životu. Mohli ovládnout celé Benátky, nebo i celou Itálii, časem by se vyvinuli a mohly by vzniknout úplně nové, nepředstavitelné druhy! Jenže pak jste se objevili vy a vše jste překazili," dořekl a prohlédl si Jacka s River od hlavy až k patě. "Ovšem to jsem vám schopný prominout. Pochopím, že jste se snažili zachránit všechny ty bezcenné lidi. Jen pokud mě dostanete domů."

"Takže pokud to chápu správně, když zvon utichl, projevila se v těch bytostech jejich andělí část? A proto se rozpadli, jen proto, že sochy se časem zničí?" zeptal se Jack. "Ne tak docela, jejich andělí část se osvobodila. Odcestovala pryč, což mělo za výsledek právě to, že se ti hybridi rozpadli celí. A právě proto také nikdo neumřel, když všichni andělé hromadně zmizeli, uvolnilo se najednou moc energie a ta způsobila, že se vrátil čas. Jen o pár minut nazpět, ale to stačilo k tomu, aby se nic nestalo. Copak sis nevšiml těch hodin na věži? Podle nich jsme z náměstí odcházeli dřív, než jsme na něj vůbec přišli," vysvětlila vše River. Pak se obrátila na Proroka: "A vás domů vrátit nemůžeme. Tady už snad lidstvo neohrozíte, ale ve svém čase máte několik zmražených kyberlidí, které plánujete pustit na svobodu. Jdeme, Jacku." Oba se zvedli a šli směrem k TARDIS. "Nikam nejdete!" vykřikl Prorok a stisknutím jediného tlačítka spustil mezi ně a TARDIS těžké, kovové mříže. "Celá tato laboratoř za 10 minut vyletí do vzduchu," dodal, když zmáčkl pár dalších tlačítek a zadal příslušný kód. Ani se nerozloučil a vešel do červené telefonní budky. Zavřely se za ním dveře a River začínala zoufale obcházet celý prostor, ve kterém byli uvězněni.

Stačilo však jediné Jackovo hvízdnutí a TARDIS se dala do pohybu. Nechala Proroka na místě, ale ochotně přistála přímo vedle Jacka a River. Ti už nechali Proroka i s celou podzemní laboratoří svému osudu a odletěli daleko od nich, do prázdného a klidného vesmíru. "Co jsi udělal? Jak se ti něco takového povedlo?" zeptala se po chvíli ještě stále zmatená River. Nenechala však Jacka odpovědět a hned pokračovala: "Počkej, to nemyslíš vážně! Ty flirtuješ s mojí TARDIS! Jak sis to vůbec mohl dovolit?" "No a co? Jí to nevadí. A vidíš, jak se nám to teď hodilo," dodal ve svou obhajobu Jack a oba s úsměvem přemýšleli, co dalšího je může potkat.

12 - TROCHA LEGRACE, část 1.

7. května 2017 v 15:41 | Tým Spoilery - Time Lady |  4. série
"Tváříš se, jak kdybych před tebou olizoval citron," prohodil vesele kapitán Jack Harkness při pohledu na doktorčin opravdu kyselý výraz. "Divíš se mi? Nikde se nic neděje. Začínám mít podezření, že někdo plánuje něco velkého," vysvětlila River. "A proto budeš dlouhé dny sedět zavřená v TARDIS a vyhledávat jakýkoliv signál. Nemyslíš, že kdyby někdo plánoval něco velkého, udělá to plánování tak, abys neměla sebemenší šanci jej překazit?" Po této otázce ho jen River sešehla dalším nepříjemným pohledem. "Kolikrát za poslední týden jsi byla na čerstvém vzduchu? Ani jednou. Vždyť kdyby se náhodou něco stalo, o čemž stejně pochybuji, tak bys ani neměla energii to řešit," namítl Jack a začal se věnovat ovládacímu panelu uprostřed místnosti. "Co s myslíš, že děláš?" okřikla ho River. "Beru tě na dovolenou. Měla bys být ráda, že se konečně nic neděje. Máš čas sama pro sebe a můžeš si jít užít pořádnou zábavu!" odvětil Jack, který překypoval pozitivní energií. 'S tebou v TARDIS čas sama pro sebe moc nemám,' pomyslela si River, ale už raději nic neříkala. Ozval se povědomý zvuk TARDIS a doktorka cítila, že prolétají skrz časový vír. Kam ji vlastně Jack bere?
Přistáli hladce. Jack odběhl do šatníku a nechal River chvíli samotnou. Popošla blíž k panelu a přečetla zřetelný nápis: Benátky, 1548. V tom se k ní vrátil Jack a vrazil jí do rukou šaty a masku. "Obleč si to," přikázal jí. Sám byl navlečený v přehnaně zdobeném oblečku a jeho obličej zakrývala bledá maska. Vypadal jako šašek. "Na to zapomeň. Na žádnou maškarádu nejdu, ještě k tomu s tebou," vykřikla River a chystala se dojít k ovládacímu panelu, aby z tohoto místa mohli hodně rychle vypadnout. Bohužel jednala velmi zbrkle a impulzivně, takže nebylo divu, že v polovině cesty zakopla. Kdyby ji Jack elegantně nechytil do náruče, spadla by na zem. "Pozor na cestu, madam. Vidíš, to že jsi tady zavřená ti opravdu nesvědčí. A teď se převleč, v riflích na karneval nemůžeš." River nezbývalo nic jiného, než vzít šaty a masku a poslechnout Jacka. Odfrkla si, ale šla se převléci.
Po chvíli už stáli oba připravení u dveří TARDIS. "Vidíš, jak ti to sluší," řekl konejšivě Jack a podržel River dveře. Ušli jen pár kroků a uviděli hlavní ulici, která byla přeplněná lidmi v nádherných kostýmech, exotickými zvířaty a různými atrakcemi. K jejich uším doléhala hlasitá karnevalová hudba. "Tam nejdu. Tam mě nedostaneš, pojď, jdeme zpátky," rozhodla se doktorka a doslova se otočila na podpatku. "Nebuď labuť, River, přece nepůjdeme zpátky, když už jsme tady. Bude se ti tam líbit," trval si na svém Jack, chytil River za ruku a skoro ji až táhl směrem k hlavní ulici.
River postupně začínala vdechovat atmosféru barevného průvodu a přece jen se trochu uvolnila. Přidali se k průvodu a nechali se jím vést na náměstí, na kterém se začaly houfovat stovky nadšených lidí. Z nejvyšší zvonice se rozezněl zvuk zvonu. Hudba ztichla a všichni zvedli hlavy k oné kostelní věži. Na jejím vrcholu stál muž v zářivě stříbrném obleku a začal do davu rozhazovat květiny. Když mu již žádné nezbyly, odrazil se a přistál až u dóžecího paláce na druhé straně náměstí. Lidé byli nadšení, jásali a tleskali. Z výkřiků okolo sebe River vyrozuměla, že tento kaskadérský kousek zde označují jako 'let anděla'. Pro lidi této doby se jednalo o něco nevídaného.
Znenadání začal zvon bít znovu, ovšem tentokrát již ve věži nebyl nikdo, kdo by jej rozezníval. Celé náměstí se pomalu začalo uzavírat těžkými, kovovými zdmi a květiny, které již mnoho malých dětí nadšeně sbíralo, vybuchovaly. Dveře pár domů po celém obvodu náměstí se rozlětěly dokořán a začaly z nich do již tak přeplněného prostoru vycházet mohutní kyberlidé. Ovšem tito byli jiní, River si je nedokázala nikam zařadit. Z lesklého kovového těla jim občas vykoukla drobná květinka a každý z nich měl jednu krásnou květinu uprostřed hrudi. Ozdobili se snad kvůli karnevalu? Ne... Muselo to mít nějaký svůj význam.
River déle nečekala, nechala Jacka za sebou a proplétala se panikařícím davem až ke zvonici. Snažila se nevnímat zmrzačená těla po výbuších a umírající nešťastníky pod rukami kyberlidí. Nebyl na to pěkný pohled. Konečně se prodrala až ke zvonici. Rozstřelila zámek a běžela nahoru po velkém, točitém schodišti. Neměla čas. Když již konečně stála na vrcholu věže, všimla si kyberčlověka, který stál v prostoru mezi schody a samotným zvonem, pravděpodobně na stráži. Pokusila se na něj vystřelit, ale nic se nestalo. Jen drobná květinka vzplála, ale kyberčlověk si toho ani nevšiml. River byla bezradná a nedokázala přemýšlet. Pravidelné údery zvonu ji ohlušovaly, lezly jí na mozek. Zvon rozezníval složitý přístroj plný ozubených kol, který zřetelně viděla v prostoru za kyberčlověkem. Jak se přes něj má dostat? A co udělá se strojem, aby jej zastavila?
"To už nech na mě," zašeptal jí do ucha Jack, jako by četl její myšlenky. River jeho přítomnost vůbec nezaznamenala. Než stihla cokoliv říct, vrhl se Jack střemhlav proti kyberčlověku a vrhl ho do hromady ozubených kol. Zvon přehlušilo příšerné skřípění. River myslela, že z těchto zvuků omdlí. Ovšem zvonění se zpomalovalo a po chvíli přestalo úplně, společně s ním dozněl i skřípavý zvuk. Jack podal River ruku, zvedl ji ze schodů a společně došli k zábradlí na okraji věže. Naskytl se jim prazvláštní pohled. Zranění se uzdravovali, mrtví ožívali. Budou si vůbec něco pamatovat? Všichni kyberlidé, a dokonce i kovové zdi, které obklopovaly náměstí, se začaly rozpadat v drobný, třpytivý písek, který vítr odnášel pryč. "Prach jsi a v prach se obrátíš," pronesl Jack dramaticky. Pak se jen otočil k mírně zmatená River a oba se společně vydali k TARDIS, vstříc dalšímu dobrodružství.