Hledáme posilu do týmu! Více info ZDE

Duben 2017

11 - NOČNÍ MŮRA V LONDÝNĚ

23. dubna 2017 v 21:34 | Tým Spoilery - Time Lady |  4. série
River si pohrávala s tenkou obálkou. Nesla nápis River Song, napsaný nádherným, pečlivým rukopisem. River nepoznala, jestli je mužský, či ženský. Stejně tak nedokázala určit, odkud se k ní obálka dostala a co se za ní skrývá. Obrátila ji a sledovala elegantní USB, které z obálky vypadlo na její dlaň. Zapojila ho do konzole TARDIS a dala jí jasný pokyn. Dopravit se na souřadnice zapsané na flashce. Místnost zaplnilo tiché hučení, které přerušilo až tvrdé přistání. Dveře se rozrazily. Do TARDIS vnikal neměřitelný žár modré hvězdy. TARDIS se roztékala a rozlehlými chodbami se ozýval pronikavý křik River v záchvatu agonie. Umírala několikrát zároveň. I přes to všechno bylo skoro nemožné přeslechnout zvláštně poědomý smích...
**
Tvrdé přistání vrátilo River do reality. Rozhlédla se a chvíli rozdýchávala tuto zvláštní halucinaci. Poslední dny si moc neodpočala, takže není divu, že upadá do denního snění. Snažila se zjistit původ záhadné obálky, která ji zavedla až sem. Kde že to vlastně byla? Země, Spojené království, Londýn. Díky bohu, žádná hvězda, jen starý známý Londýn v listopadu 1888. O co ovšem šlo tentokrát? Proč někdo chtěl, aby byla zrovna v Londýně? Přehodila přes sebe koženou bundu a otevřela dveře. Na to, že byl konec listopadu, bylo krásné počasí. Poměrně teplo, polojasno a vzduchem se linula příjemná vůně. River vyšla ven ze slepé uličky a rázem ona atmosféra krásného starého Londýna zmizela. Hlavní ulice byla plná špinavých žebráků, opilých námořníků bez špetky mravů, pseudoumělců zahnaných na okraj společnosti a prodejných dívek, které si chtěly vydělat na nocleh. Když se River vzpamatovala, obrátila se na jednoho kolemjdoucího muže: "Promiňte, mohu se zeptat, kde jsme?" Ten se však jen zašklebil a uplivl si před River na zem. Všichni se jí obloukem vyhýbali. Do tehdejší společnosti nepatřila a bylo to na ní poznat. Rozhodla se tedy, že se vydá dál. Třeba se jí poštěstí jinde.
**
Začalo se rychle stmívat a River už hodinu bloudila zaprášenými ulicemi. Jen uvažovala, o mnoha věcech. Co když se navigace TARDIS spletla? Za celou dobu nenarazila na jediného slušného člověka. Mimo to však objevila spoustu cizinců. Jedná se opravdu o Londýn? A kdo by ji na tak zanedbaném místě vůbec mohl potřebovat? Zdejší komunita je uzavřená, nikdy mezi sebe někoho jako River nepustí. Zapadla do nejbližší putyky a napila se. I ti největší podivíni a zohavenci ji celou dobu podezíravě sledovali. Když vyšla znovu ven, byla úplná tma a ulice byly zaplaveny mihotavým světlem petrolejových lamp. River začínala být zoufalá. Měla zde nějaké poslání, které přehlížela, nebo si z ní někdo vystřelil? Ulice se vylidnily a všude bylo ticho. Jen občas na nějakém rohu po sobě pořvávali statní muži nebo vedla vyzývavé řeči spoře oděná dáma. Najednou však River uslyšela tichý dívčí zpěv.
Hello darkness, my old friend...
I've come to talk with you again...
Teď a tady, v údajném Londýně roku 1888. To pro River znamenalo jediné. Okamžitě se rozběhla za vzukem krásného zpěvu.
**
Stačilo zahnout za roh a už ji viděla. Přímo pod světlem lampy seděla na zemi mladá dívka, sotva jí mohlo být 20, a zpívala. Měla krátké, tmavě hnědé vlasy a byla oblečená v květovaných, čistě bílých, na devatenácté století jistě velmi odvážných, šatech. Ty jen doplňovaly její nádherný vzhled. Byla zasněná, nevypadala, že by se zajímala o okolní dění. Seděla na studené dlážděné cestě a až po chvíli poorování si River všimla, že byla bosá. Měla k dívce dojít? Promluvit s ní? Zjistit, odkud přichází? Nemohla nic udělat, připadala si zhypnotizovaná melodií. Slabé světlo vrhalo do stran siluety dívčiny postavy. River by tuto scénu mohla pozorovat snad věčně. Najednou se na chodníku objevil další stín, mnohem větší a statnější. Pod kužel světla vešel muž, surově chytil dívku pod krkem a zvedl ji na nohy. Kouřil dýmku. "Opět jsi ji minula. Zítra se s ní seznámíš, už máš poslední šanci. Nehodlám tolerovat žádnou další sabotáž. Pokud pro mě nebudeš dělat svoji práci, nemám sebemenší důvod tě držet při životě," zašeptal hrubým, skoro až strojovým hlasem a odhodil dívku proti zdi. Celou dobu se mu kouřilo od úst, protože se ani neobtěžoval dýmku odložit.
Rychlým krokem z místa odešel a už neviděl, jak se dívka sesunula k zemi. Neplakala, ale nebyla od toho daleko. Ne kvůli bolesti, ne kvůli jednání onoho muže. Vypadala zklamaně, bez špetky naděje. River k dívce přiběhla a klekla si na zem před ni. "Jsi v pořádku?" zeptala se a prohlížela si ji zblízka. Ve vlasech měla zmrzlý šácholanový květ. Kde k němu na podzim přišla? Na River se zahleděly její tmavě zelené, skoro smaragdové oči. Téměř se rozzářila. "Vy jste mě přišla zachránit!" zvolala šťastně. Měla měkký hlas. Ani hluboký, ani vysoký, ale každé její slovo působilo živě. "Nejspíš to tak nějak bude," přikývla River a zeptala se: "Jak ti říkají?" "Jmenuji se Faye," představila se tiše. "Pěkné jméno. Já jsem River. Co je zač ten chlap, k čemu tě potřebuje?" pokračovala River ve výslechu. "Nevím, jak se jmenuje, nikdy mi to neřekl. Pochází z vyšších vrstev, myslím, že je opravdu hodně bohatý. Chce vyčistit celý East End od všech kreátur, které se tady pohybují. Začal prostitutkami. Čtete noviny? Je pro ně 'Jack Rozparovač'," vysvětlila Faye a na chvíli se odmlčela. "Já mám zvláštní schopnost. Všichni lidé mi věří, dokáži si získat každého. Vybere si objeť a já mu ji musím přivést. Je to strašné, zkamarádím se s pohledným děvčetem a zavedu jej na smrt. Ale jedna dáma to věděla, všimla si toho. Říkala mi, že s tou schopností budu mít problémy. Byla to ona, kdo vás zavolal?" pokračovala. "To je strašné... Nevím, kdo mě zavolal. Co to bylo za dámu? Jak vypadala?" chtěla vědět víc River. "Nevím, měla velký dům v centru Londýna. Byla milá, nevím, co měla za povolání, ale vždycky jsem si ji představovala jako umělkyni, možná malířku. Z nějakého důvodu o mé schopnosti věděla. Párkrát jsem u ní byla na čaj a povídaly jsme si, ale nikdy jsem jí neviděla do tváře, měla přes hlavu závoj. Myslíte, že mi ona nevěřila? Rozparovač mi také nevěří. Proč? Neměli by mi snad věřit všichni?" dopověděla Faye a River se zamyslela. Má snad co dočinění s mimozemšťany? "Jak jsi vlastně přišla k té písničce? Tady nemá co dělat," snažila se River změnit téma konverzace. Nemůže jen tak Faye vysvětlit, že nejspíše nemluvila s lidmi. "Naučila mě ji ta paní. Říkala mi, že ji mám začít zpívat, když mi bude nejhůř. Že ji uslyší můj strážný anděl a ta melodie ho ke mně dovede."
**
River jen seděla a mlčela. Kdo byla ta záhadná žena, která naučila Faye Sound of Silence? Musela cestovat časem, takže připadaly v úvahu Missy, nebo Ashildr a Clara. Jenže všechny by měly odhalenou tvář a žádná z nich by neměla důvod zdržovat se v Londýně déle, než by musely. Navíc mají od označení 'umělkyně' hodně daleko.
Z ničeho nic ji něco uhodilo do obličeje a ona se svalila na zem. "Kdo to je?" zakřičel Rozparovač na Faye. "Ona... Já vlastně nevím, kdo je," řekla Faye pravdu. "Vypadá jako novinářka. To je to poslední, co bych potřeboval!" rozčiloval se a vydechl oblak kouře. Ten se však vůbec nepodobal tabákovému dýmu. River nemohla dál čekat. Zvedla se, popadla zbraň a jedinkrát vystřelila. Vrah se rozzářil a spadl nehybný k zemi. River ho hbitě začala prohledávat. V kabátu měl v elegantním pouzře uložených několik nožů a kousek opodál zvláštní předmět podobný magnetu. "Má tvar srdce," poznamenala Faye. A nepletla se. Když magnet přiložily na mužovu hruď, rozzářil se znovu a před jejich zraky se objevil bez přestrojení. Železná kostra problétaná několika hadičkami se zvláštní tekutinou. "Proto mi nevěřil!" uvědomila si Faye. River svým sonickým šroubovákem prozkoumala onu tekutinu. "Kdysi to byl člověk. Toto jsou jeho vzpomínky, povaha a rozum. Ty doslova proudily téhle konstrukci v žilách. Mohl tak být nesmrtelný a navíc neusvědčitelný ze všech těch vražd. Je pravděpodobné, že rozšířil ve společnosti zprávu o své smrti, o smrti svého lidského těla," vysvětlila River. "Zjistím, kdo to byl. Najdu ho, jistě bude někde zpráva o smrti někoho bohatého. A znovu najdu tu dámu, vrátím se k ní a všechno jí povím. Povím jí o vás," odvětila Faye. River se jen usmála a popřála Faye hodně zdaru. I ona jí věřila. Věřila, že svou schopnost nezneužije a že se někdy jistě znovu potkají.

10 - SABRINA

16. dubna 2017 v 16:35 | Tým Spoilery - Time Lady |  4. série
River Song přeběhla skrz ovládací místnost TARDIS, rudé telefonní budky, která byla zároveň i strojem času. Našla malou modrou knížku a zase se vrátila zpět do pohodlného křesla, které před chvílí opustila. Sotva však přečetla prvních pár slov z tlustého výtisku Harry Potter a Kámen mudrců, začala světla na ovládací konzoli opět blikat. Znovu přeběhla celou místnost a opět se podívala na monitory. Na mapě Země blikal zřetelný rudý bod. Někde v Německu bylo něco, co upoutalo pozornost TARDIS - další Pán času.
River opsala souřadnice a stroj se dal do pohybu. TARDIS prolétla časovým vírem a zastavila se na louce plné trávy. Doktorka vystoupila ven a rozhlédla se. Kolem ní nebylo vidět vůbec nic lidského. Žádný dům, nebo cokoliv pododbného. Podle monitoru na stroji času ale bylo 1. 2. 2016. Těsně před začátkem 3. Světové války... River udělala jen několik kroků, když narazila na cestu. Měla se vydat vlevo, nebo vpravo? Prostě nějakým směrem vyrazila, někam ta cesta určitě povede. Šla jen několik minut, když před ní vyrostl první dům. Za ním bylo vidět začátky nějaké vesnice. River přešla k domu a pohlédla na dveře. Podle cedulky by tu měla žít Sabrina M. River se trochu podivila. Lidé většinou na podobné cedule psali své příjmení, ne křestní jméno. Doktorka se podívala na hodinky a hledala, odkud signál Pána času vychází. Znovu se podívala rychle na dveře, potom zase na hodinky. To nemohla být přeci pravda. Signál ukazoval přímo na tenhle dům. Že by ona Sabrina byla Paní času? River se to rozhodla 'risknout' a zaklepala na dveře. Otevřela jí vysoká štíhlá dívka s dlouhými černými vlasy. "Dobrý den, jmenuji se Sabrina, přejete si?" River vytasila psychopapír a nastavila ho před dívčin obličej. "Jmenuji se River Song," řekla stroze. Sabrina se podívala na psychopapír a po její tváři se rozlil radostný úsměv. "Jé, vy jste z okultistického semináře! To jste měla říct hned!" River se rychle snažila vymyslet vhodnou odpověd. "Tedy... Ano jsem z okul... toho... tam toho semináře," vypadlo z ní nakonec. Dívka na ni vykulila velké tmavé oči a tak jen řekla: "Mohly bychom jít dovnitř?" Pak se znovu usmála a pokynula jí rukou s dlouhými černými nehty.
River tedy vešla do tmavé chodby, která by spíše pasovala do nějakého hradu. Náhle ve stínu vysvitl zářivý úsměv a tentokrát to byla River, kdo zůstal překvapeně stát. "Doktore? Co tu děláš?" vyhrkla okamžitě. Muž s černými krátkými vlasy a až nebezpečně velkým úsměvem na ni zamrkal. "Jsme přeci z okultistického semináře. Musel jsem si osobně prohlédnout novou členku." Jeho zářivý úsměv pohasl, když se vydal skrz dveřmi a zmizel jí z dohledu. Sabrina a River šly za ním a tak se všichni op chvíli dostali do malého obývacího pokoje, který byl až moc bohatě zařízený. Doktorka se proplétala řadou křesel, až našla něco, na čem by se dalo i pohodlně sedět. Zbytek připomínal spíše mučící nástroje. Doktor si sedl a obě ženy obdařil dalším ze svých úsměvů. Sabrina si sedla a zůstala na ně pozorně hledět, jakoby byli ve škole a právě začala hodina. Doktor si odkašlal a řekl: "Když dorazila i má kolegyně, rádi bychom se zeptali na vaše rodiče." Sabrina křikývla a začala mluvit. "Moji rodiče neměli takové nadání, nevím odkud se to vzalo. Jako malá jsem začala vídat duchy. Později jsem si o tom našla nějaké knihy a začala se zabývat i přenosem myšlenek na dálku a telekinezí," Dokončila svou řeč a tentokrát svou pozornost věnovala River. Doktorce naskočila husí kůže, právě se jí chtěla na něco zeptat a dívka se k ní otočila dříve, než se stačil nadechnout. Překonala mrazení a zeptala se tedy: "Jste adoptovaná?" Sabrina se na okamžik zamyslela a pak jen váhavě řekla: "Rodiče mi nikdy nic takového neřekli." River ji chápala, myslela si, že je adoptovaná, ale nechtěla to otevřeně prozradit. "Máte nějaké dokumenty o vašich rodičích? Například rodné listy, nebo něco takového?" zeptala se River. Sabrina se ale na oplátku zeptala: "Jak to souvisí s mými schopnostmi?" Tentokrát se do toho ale vložil Doktor: "Chtěli bychom zjistit více o původu vašich schopností a možná tak nalézt i další vaše příbuzné, co by na tom byli podobně." Dívka se usmála a odběhla do vedlejší místnosti. Vrátila se se stohem papírů. River si je vzala a začala jimi listovat. Musela najít něco divného, zvláštního. Někde se tam musel skrývat důvod, proč se tu objevila tato dívka. Zjevně o svých schopnostech nic netušila. Nebo je tohle všechno jen past. Doktorka prolétla údaje v rodném listu jejího otce a strnula. Tohle jméno tedy opravdu nečekala, to muselo být ono. Musela to nějak nenápadně ozámit Doktorovi, ale dívka nevypadala, že by chtěla pokoj opustit. Místo toho tedy River vzala rodný list a podala ho muži vedle sebe. Doktor přelétl nad řádky očima a u jednoho jména se zastavili. Matka Sabriny se jmenovala Susan. Všechno do sebe začalo zapadat a tvořit velice nepěkný obrázek. Susan byla Doktorova vnučka, ale za jistých okolností ji nechal na Zemi. Nečekal, že by na ni ještě někdy narazil. Nakonec se to ale povedlo a oni ji našli a dopravili na Atlantidu. Nikdy se ale nezmínila o tom, že by měla nějaké děti. "Co jste našli?" zeptala se Sabrina a její přátelský úsměv rázem zmizel. River na ni pohlédla z jistou dávkou opatrnosti a obav. Dívka uměla telepatii, přenos myšlenek na dálku. Jak velké byly ve skutečnosti její schopnosti však Doktorka netušila. Chystala si nějakou výmluvu, aby mohli dům nenápadně opustit, ale dívka svou otázku řekla znovu a tentokrát zněl její hlas chladně a nepřátelsky. Doktor se do toho vložil a zkusil z celé situace vycouvat: "Musíme dát dohromady více informací a potom znovu přijít." "Ne!" vyštěkla dívka a její oči začaly zlatě zářit. River se chtěla zvednout, ale její tělo ji neposlechlo. Nemohla se vůbec pohnout a stala se jen divákem. Podle Doktorova pohledu poznala, že je na tom stejně. Sabrina zvedla ruce a oba povstali, jako poslušné loutky. Dívka je vedla domem, jako by byli jen hračkami. Prošli po chodbě a jedny ze dveří se otevřely. Ve vchodu stála Rani a usmívala se. River si několik vteřin připadala, jako by se koukala na nějaký obraz. Rani vyšla z místnosti a prošla kolem nich. Opatrně a s tichým triumfem si je prohlížela. "Jsem ráda, že se zase potkáváme. Doktora jsem už dlouho neviděla a tebe ostatně taky ne, River." "Jak se vám líbí moje vnučka?" zeptala se River. "Myslíme obě na to samé?" zeptala se tiše Rani. "Jé, ty si taky myslíš, že jsi pěkná mrcha?" zeptala se Doktorka. Rani se po tváři rozlil nebezpečný úsměv. "Humor? Ten tě rychle přejde, až uvidíš, co jsem pro tebe vymyslela." Do místnosti přišel nějaký muž s hnědými vlasy. Nebylo těžké uhodnout, kdo to je, protože byl podobný Rani. Její syn se na ně usmál. Připomínal svou matku až moc. Sabrina došla k němu a chystala se projít dveřmi, ale muž jí zastoupil cestu: "Nikam nepůjdeš a budeš se na všechno dívat." "Pust mě a nech toho divadla," ohradila se dívka. "Jak mě k tomu chceš donutit?" zeptal se muž. "Jdi mi z cesty, nebo ti utrhnu hlavu!" vyštěkla na něj Sabrina. Muž jí uhnul a otočil se místo toho k River: "Děti, člověk je musí zabít, dokud to jde..." "Ano?" zeptala se Rani, "Mám to tedy ještě napravit?" "Ne, matko, mluvil jsem pouze o zlobivých dětech. Já byl jako dítě hodný," ohradil se rychle její syn. "To tvrdíš pouze ty, na Trenzalore na to mají určitě jiný názor," poznamenala Poutnice a obrátila svou pozornost opět k polapeným. "Ráda bych vám s mírným zpožděním představila Michaela, mého syna." "Kdybychom ho nepoznali, ani by nám to nevadilo," poznamenal Doktor. River se rozesmála ale Rani to rozhodně vtipné nepřipadalo. "Přišel tedy čas, abych vám představila našeho posledního aktéra. Nejdříve ale zkuste hádat. Je asi 170 cm vysoký a rád by vás chtěl oba dva zabít." "To je moc obecné, zabít nás chce hodně lidí," řekla River. "Dobře," odpověděla Rani, "Věštec tedy může přijít a dostat z vás vše, co potřebuje." Do místnosti vstoupil holohlavý muž a ukázal jim zlatou krabičku: "Tohle se používalo na Gallifrey, aby se zločincům vzaly jejich regenerace. Opravdu užitečná hračka, která se bude velmi hodit. Doktor se naučil hodně špatných věcí, třeba jako porušit regenerační protokol. Opravdu nás baví ho neustále zabíjet ale 47 regenerací je už opravdu moc. Vy, drahá River Song, jste podobný případ. Před lety vás dokonce úspěšně zabili a stejně tu přede mnou stojíte a hloupě se usmíváte. Rád vám oběma vezmu celý váš život a budu se koukat, jak umíráte. S tím věštec otevřel skříňku a z ní vyšlo zlaté světlo. Světelné paprsky se pomalu dostávaly k River a Doktorovi. Najednou zazněl výstřel a zářící předmět spadl na zem. V chodbě byla zdánlivě větší tma než na začátku. Doktorka se ohlédla ke dveřím a spatřila Missy. Žena stála mezi dveřmi a v rukou měla zbraň připravenou k dalšímu výstřelu. Rani i věštec strnuli na místě a šokovaně na ní hleděli. Missy se připravovala k dalšímu výstřelu, když se jí po těle rozlilo modré světlo. Do místnosti znovu vstoupila Sabrina. Oči jí zářily ledově modrým světlem. V rukou držela malou loutku a i její oči svítily. Sabrina prošla kolem Doktor a River a oni ztratili vědomí. Potom došla k Missy a i ona se propadla do sladkého spánku.
**
River pomalu otevřela oči. V první chvíli vůbec nevěděla, co se kolem ní děje. Potom si ale na všechno vzpomněla. Rychle si dala pravou ruku před oči a čekala. Její regenerační energie tedy nebyla na svém místě, prostě zmizela. Rychle zavzpomínala na to, co řekla Sabrina. Rani byla její babička a Michael její otec. To ale znamenalo, že Susan měla něco s Michaelem. Celé to bylo až příliš divoké. Proč Susan nic neřekla? Její rozjímání ale přešlo v nefalšovaný strach. Pohlédla na své ruce, které vypadaly, jako by byly udělané ze dřeva. Rozhlédla se a našla zrcadlo. Došla k němu a podívala se na odraz. Její strach se vyšplhal asi na své historické maximum. Spatřila obličej vyrobený ze dřeva. Byla loutka, figurína. Došla ke dveřím a vzala za kliku, ale bylo zamčeno. Několikrát zabušila do dřeva rukou a klika se dala do pohybu. Do místnosti vstoupila Sabrina i se svou šerednou loutkou. "Vidím, že jste se už probudila. Co říkáte na sé nové tělo? Matka se chtěla dostat do Atlantidy, ale báli jsme se použít zygony. Mohli jste už dávno použít nějaké senzory. Babička vás sice plánovala hned zabít ale já si chtěla ještě chvilku hrát. Doufám, že vám to nevadí a pokud náhodou ano, máte smůlu." S tím dveře zavřela a zmizela. River zůstala stát na místě, byla vyděšená a naprosto bezmocná.
**
Doktor přecházel po místnosti a hleděl na své ruce. Jak se něco takového mohlo stát? Musel najít nějaký způsob, jak se dostat zpět do svého těla. Rychle prohledal své kapsy, ale nic v nich nenašel. Po dlouhé době byl bezmocný.
**
Missy stála na místě a hleděla na dveře, kterými před chvilkou odešla Rani. Sice byla mrcha docela chytrá ale rozhodně nemyslela na všechno. Ze zápěstí jí vzala manipulátor časového víru, ale nepodívala se jí na nohy. Missy si připnula stroj na pravé zápěstí a vítězoslavně zmáčkla tlačítko. Nic se nestalo. Znovu to zkusila. Nic. Opakovala to znovu a znovu, než se bezmocně sesunula k zemi.
**
Susan seděla na terase a hleděl na moře. Její babička někam odletěla a ani jí neřekla kam. Potom se vesele usmála. Už na River myslela jako na svou babičku, i když ji potkala vlastně nedávno. Rodina byl velký dar, i když nebyla tak úplně vlastní. Susan vstala a podívala se na obrazovku počítače. Chtěla se jen podívat na polohu TARDIS. Ty existovaly celkem tři, více jich nezkusili vypustit. Mohlo by to totiž narušit něčí časovou osu. Změny sice způsobili i tři cestovatelé, ale jejich cesty se většinou nekřížily. Susan se podíval a našla dvě TARDIS na jednom místě. Rychle vyhledala souřadnice a lekla se. Jak ji mohli najít? Přeci jim o své dceři neřekla ani slovo. Nechtěla si připomínat věc, která se jí stala krátce po tom, co jí dědeček opustil. Jednou byla v noci sama doma a do domu vtrhnul nějaký muž. Nikdy před tím ho neviděla, ale cizinec ji tu noc znásilnil. Její hrůza se ještě zvětšila, když zjistila, že je těhotná. Zkoušela jít na potrat, ale doktoři nedokázali její těhotenství přerušit. Nakonec tedy dítě opustila a doufala, že na něj už nenarazí. Cesty Pánů času se ale nějakým kouzelným způsobem vždy znovu dávaly dohromady. Jejich moudrost sice popírala vyšší moc, na kterou se často obraceli lidé ze Země, ale Susan někdy myslela, že se spíše plete moudrost Gallifrey. Dívka se trochu zklidnila, i když pořád měla špatné tušení. Znovu se zahleděla na obrazovku a rychle se rozhodla. Oblékla si bundu a šla do pokoje svého dědečka. Pomalu otevřela dveře a nahlédla dovnitř, samozřejmě tady nikdo nebyl, ale pořád měla špatný pocit. Vynadal by jí a rozhodně jí vynadá, jestli je Susan najde a Doktor zrovna nebude mít žádné problémy. Susan našla na stole Doktorův mobil. Usmála se a rychle vzala přístroj do ruky, zapnula ho a před jejíma očima se rozzářil nápis HESLO. Tiše zaklela a rozhlédla se. Jaké heslo by zvolil její dědeček? Zamyslela se a napsala první, co ji napadlo. Bohužel, "TARDIS" nebylo. Vyzkoušela jména všech jeho společnic i společníků. Nakonec se rozhlédla a spatřila figurku robotického psa. Rychle napsala na mobil "K9" a přístroj ji pustil dál. Rychle se dostala do seznamu kontaktů a projížděla jména. Doktor by je měl rozhodně probrat. Nakonec našla jméno "Clara" a zmáčkla tlačítko. Vyzvánění trvalo moc dlouho, ale nakonec ho Clara zvedla. Susan jí jenom řekla, že Doktor může mít problémy. Žena na druhé straně vesmíru jí slíbila pomoc. Netrvalo dlouho a v hlavní hale se objevila staromodní restaurace. Staré oprýskané dveře se otevřely a ven vyšla dívka s hnědými vlasy. Ashildr jí zamávala. Hned za ní šla Clara. Obě se s úsměvem uklonily a zůstaly stát na místě. Susan se několikrát nadechla a potom vyprávěla vše o dvou TARDIS na jednom místě. Muselo jít tedy o River a Doktora. Nemohla se spojit ani s jedním z nich. Clara i Ashildr okamžitě souhlasily, že jí pomohou. Celá trojice zamířila do restaurace. Společně prošly kolem baru a otevřely nenápadné dveře, kterých si Susan skoro nevšimla. Místo skladu nebo něčeho podobného ale viděla ovládací panel TARDIS. Clara začala zadávat souřadnice a navádění na signál Doktorovy TARDIS. Susan došla k oknům a pohlédla ven. Hnali se časovým vírem, prostorem i časem. Nakonec stroj zastavil na louce. Susan vyšla ven a podívala se stroj času, který se sem opravdu nehodil. "Co třeba opravit chameleoní okruh?" zeptala se neadresně. "Nám se tak líbí," řekla se smíchem Ashildr a ukázala na menší dům před nimi: "Signál vychází z toho domu." Clara vyšla jako první a zaklepala na dveře. Ty se pomalu otevřely a za nimi stála dívka s černými vlasy: "Dobrý den, co si přejete?" "Hledáme Doktora a jistou River Song. Mohla byste nám poradit?" Dívka jen zakroutila hlavou: "Nikoho takového bohužel neznám. Možná jste si spletli dům." "Víme, že je tady, takže nám hned řekněte pravdu," vyštěkla Ashildr. Dívka se uklonila a pustila je dovnitř. "Mimochodem, jmenuji se Sabrina," pronesla ledově, když kolem ní prošly přímo do chodby. Susan jako první pohlédla na své hodinky. Blížily se ke zdroji signálu. Pomalu ukázala na jedny z dveří a zeptala se Sabriny: "Co je za těmi dveřmi?" "Tvá smrt, princezno," zašeptala dívka a pozvedla ruce. Susan s Ashildr se okamžitě skácely na zem ale Clara zůstala stát na místě. "Co se to děje?" vyštěkla Sabrina. "Nemůžeš mě uspat. Asi se ti porouchala kouzelná hůlka," řekla rychle Clara. Sabrina znovu pozvedla ruce a oči jí začaly fialově zářit. Znovu se ale nestalo to, co by chtěla, jak bylo poznat z jejího vyděšeného pohledu. "Proč neumíráš, ty mrcho?!" vyštěkla na dívku před sebou. "Jsem už dávno mrtvá ty ježibabo!" řekla Clara a praštila dívku vycházkovou holí, která byla opřená u stěny. Sabrina se v bezvědomí skácela na zem. Clara došla ke dveřím a otevřela je. Za nimi viděla místnost pododbnou ložnici. Na posteli tu leželi Missy, River Song i Doktor. Clara došla až k nim a všimla si podivných náplastí, které měli na čele. Sundala tu na Doktorově čele a počkala několik vteřin. Muž otevřel oči a pomalu se rozhlédl. "To všechno se nám jen zdálo?" zeptal se jí okamžitě. "Co všechno?" zeptala se Clara, ale Doktor jí neodpověděl. Místo toho sundal náplasti i River a Missy. Trvalo jen několik vteřin, než se probudily.
**
River otevřela oči, trvalo jí chvíli, než se úplně probrala. Rychle se podívala na své ruce a vyzkoušela svou regenerační energii. Vše bylo na svém místě. "Kde je Rani?" zeptala se okamžitě. Nikdo jí ale nemohl odpovědět. Clara vyběhla na chodbu a viděla, že se Ashildr a Susan také probraly. Sabrina také zmizela. Náhle se za ní objevila River a řekla jen: "Určitě se s nimi zase uvidíme ale to už budu muset Rani zabít. Žádné vězení ji dlouho neudrží."

9 - ČERVENÉ PÍRKO

9. dubna 2017 v 12:59 | Tým Spoilery - Time Lady |  4. série
River procházela Londýnem a hledala jednu konkrétní ženu. Bohužel ji zrovna nemohla najít. Procházela ulicemi a náhle ho zahlédla. Bistro U veselého daleka. River otevřela dveře a vešla dovnitř. Tam už bylo otevřeno, i když tu zrovna nebylo narváno. "Brzy zkrachuješ, milá zlatá," zavolala River směrem k barovému pultu. Neustále se to tady měnilo, i když název zůstával stejný. "Nazdar," ozval se křik a náhle se v rohu objevila tmavovlasá dívka. "Ahoj Claro, jsem ráda, že jsem tě konečně našla." "Trvalo ti to? Vždyť název se nemění! To jen interiér. A vlastně někdy i trochu exteriér... No, mění se toho dost, asi chápu, proč jsi hledala dlouho." Obě se zasmály a vyrazily do ulic. Chtěly si udělat něco jako volný den a jen tak se projít. Udělat si malou přestávku, než se vesmír opět začne hroutit. Prošly jen tři obchody, než Clara prohodila: "Musíme najít nějaké záchody." "Jsi jako malá, to sis nemohla zajít ve své TARDIS?" zeptala se jí River. "Nevím, co se děje. Třeba jsem těhotná," řekla potichu. River ale pohotově odpověděla: "To si nemůžete dát s Ashildr pozor?" Za jejími zády se ozval Clařin ironický smích. Obě se proplétaly ulicemi a davy turistů a hledaly toalety. Nakonec zůstaly stát před velkou budovou, která nesla zářivé označení HOTEL. "Tak půjdeme sem," řekla Clara a prošla dvoukřídlými prosklenými dveřmi. Vešly přímo do rozlehlého sálu, kde byla recepce. Nějaká žena si tam lakovala už tak zářivě růžové nehty a jich si prakticky nevšímala. River ukázala na cedulku 'WC' a sama si sedla do červeného křesílka u tmavě hnědého stolku s časopisy, kterých se asi už dlouho nikdo nedotkl. Clara mezitím zmizela za dveřmi. Doktorka sáhla po časopise, který upozorňoval na nový vztah Brada Pitta a podívala se na rok vydání. 2016. Potom překvapeně vzala do rukou hodinky a podívala se na aktuální rok. 2036. To tu ten časopis teda ležel hodně dlouho. Třetí světová válka už skončila, ale tenhle hotel musel být ještě starší. River položila tento artefakt zpět na místo, když se Clara vracela. Obě se otočily ke dveřím a strnuly na místě. "Tam by měly být dveře, nebo se pletu?" zeptala se River. "Samozřejmě, že by tam měly být dveře, jiný vchod jsem nikde neviděla," podotkla vyplašeně Clara. To už se ale k recepci hrnuli další hosté hotelu. River ze všech těch stížností pochopila jediné - mizela i všechna okna a jakékoliv další cesty z hotelu. Musela něco okamžitě udělat, nebo se všude rozšíří chaos. "Ticho!" zakřičela. "Ticho padlo," ozvalo se za jejími zády. River se rychle otočila a spatřila šklebící se Claru: "Pardon, tomu nešlo odolat." River incident raději ignorovala podívala se lidi, tvářící se opravdu vyděšeně. Přelétla je pohledem. Tři ženy a čtyři muži, z toho jeden na vozíku. Nějak se bude muset chopit velení, jinak to na sebe strhne někdo jiný. "Opravdu jste prohledali všechny východy z hotelu?" zeptala se do vzduchu. Žena s černými vlasy a vyzáblým obličejem udělala krok dopředu: "Obešla jsem i nouzové východy a dokonce i šachtu na vyhazování špinavého prádla." River jen přikývla. Takže už věděla, kdo tu má dost dominantního ducha, aby jí stěžoval práci. "Musíme se všichni znovu podívat po celém hotelu a to pomalu a v klidu." Všichni se rozešli do spleti chodeb. Okamžitě ji poslechli, to byl příjemný nezvyk. River se otočila na Claru: "Máme tu ještě dvě nouzové možnosti, ale nechtěla jsem je použít před ostatnámi." Zmáčkla tlačítko, které měla na náramku na zápěstí a čekala. Manipulátor časového víru se sice rozzářil, ale potom hned zhasl. Doktorka se tím nechala rozrušit a vytasila se se sonickým šroubovákem. Chtěla přivolat TARDIS, ale ani to, se jí nepodařilo. "Něco tu ruší signál," řekla Clara, která celou dobu sledovala její snahu. River na ni pohlédla, když v tom se ozval výkřik. Obě se rozeběhly za jeho zdrojem a našly recepční jak stojí nad nehyným tělem nějakého muže. "Co se tu stalo?" zeptala se jí River, i když jí hned bylo jasné, že z ní nedostane ani slovo. Žena jen stála s rukama před obličejem a klepala se. Musela být nejspíše v šoku. Doktorka se sehnula a otočila muži hlavou, našla velkou skrvnu od krve. Někdo ho musel něčím praštit po hlavě. Hmátla mu na krk a hledala tep, ten už však nenašla. Byl mrtvý. River se otočila na recepční: "Musíme zase svolat všechny hosty, někdo nás tady vraždí."
**
Sešli se opět v hale. River všechny sledovala snažila se odhadnout, kdo to mohl udělat. Nešlo o nic z vesmíru - někdo toho muže udeřil a ona neznala nic, co by vraždilo tímto způsobem, s vyjímkou člověka. Sledovala proto hosty a hledala vraha, nebo vražedkyni. Muže na vozíku mohla hned vyřadit. Ten se nemohl k nikomu nenápadně přiblížit. Rána byla také vedena ze shora a to by on nemohl udělat. Nic ji ale nenapadlo, a tak jí zbývalo jen jediné. "Jděte všichni do svých pokojů a nevycházejte ven." Clara se otočila na recepční: "Vy samozřejmě zůstanete tady, s námi." Dívka jen vystrašeně přikývla. "Proč bychom vás měli poslouchat?" ozval se nečekaně starší muž s brýlemi. "Protože jsem Doktorka. A teď už jděte." Muž několikrát po sobě otevřel ústa, ale hned je zase zavřel. River se musela otočit, aby se nezačala smát. Clara už ale pohled na něj nevydržela a zasmála se, i když to rychle zamaskovala jako zakášlání. River hleděla na to, jak se na schodišti ztrácí poslední host a potom si sedla na zem. "Vůbec nevím, jak tohle máme vyřešit," řekla neadresně. Clara jen pokrčila rameny a začala přecházet u zdi, kde dříve byly dveře. Najednou zakřičela: "Ti upíři!" River okamžitě všechno zapadlo na správné místo. Nedávno potkala odpadlé pány času, co vysávali regenerační energii ze všeho živého. "Proč by ale dělali tohle všechno, když můžou prostě někoho unést?" Clara se chvilku zamyslela, náhle ale její tvář zbrázdil úsměv: "Je jich pořád málo, nemůžou otevřeně zaútočit, ale je jich až moc na to, aby jim stačilo unést jediného člověka." River stačila jen přikývnout, když se ozval křik. Všechny tři ženy vyběhly do schodů. Hned u nich ležela další mrtvola, byl to ten starší muž. Přímo nad ním stála mladá žena, pořád se třásla. Muž měl přes hruď dlouhou, řeznou ránu. "Viděla jste něco?" zeptala se ženy Clara, ale nedostala z ní jediné slovo. "Já něco viděl," ozval se hlas z šera před nimi. Na světlo vyjel muž na vozíku. "Nějaká žena s hnědými vlasy u něj stála, ale zmizela". River se zamyslela, přejela přes muže pohledem a hned si všimla krve, na mužových kalhotech. "Zranila i vás?" zeptala se a chtěla se na ránu podívat. Hned jak se sklonila, vylétla nečekaně mužova noha do vzduchu a zasáhla ji do čela. "Héj!" zakřičela Clara, ale to už se muž zvedal ze svého vozíku. Odkopl ho na stranu a vyndal ze saka dlouhý nůž. "To jste prostě nemohli všichni v klidu umřít?" Clara se ušklíbla: "To mi nikdy nešlo." Mužovy oči se rozzářily zlatým světlem. Sklonil se a rukou si vykasal nohavici kalhot. River i Clara viděly řeznou ránu, ta se ale brzy na to zacelila. Doktorka rychle vyndala pistoli a vystřelila... Nebo to spíše chtěla, ale zbraň cvakla naprázdno. "Co se stalo?" vykřikla a pistoli po muži prostě hodila. Ozval se tupý náraz a muž se skácel v bezvědomý na zem. "Tak tohle bylo dobrý," řekla Clara a rychle odněkud vzala provaz, aby upíra svázala. Ten náhle ožil a rychle ji popadl za pravou ruku. Jeho oči se rozzářily jasným zlatým světlem. Ozvcal se další tupý úder a muž se opět skácel na zem. Tentokrát mu ale z rány na hlavě tekla krev. River se podíval za upíra a viděla recepční, jak drží v rukou nějakou sošku. Stále jí držela ve vzduchu připravená znovu udeřit. Vypadala odhodlaně, i když se jí ruce jemně třásly. River jí okamžitě vzala její velice svéraznou zbran z rukou a objala ji. Vypadala totiž, že za chvíli omdlí. Clara jako první seběhla po schodech. Dveře se znovu objevily na svém místě a právě jimi procházel nějaký muž v obleku a klobouku. "Je tu otevřeno?" Clara se rozesmála, nikdo si nevšiml, že se tu něco něco velmi zvláštního.
**
River vedla upíra Atlantidou, přímo k celám kde už zavřeli i Rani. Ta ale zase uprchla. Volná cela tak posloužila znovu svému účelu. Doktorka se otočila a podíval se na Claru, která ji doprovázela: "Je všechno v pořádku?" zeptala se jí a hleděla jí do tváře, která vypadala značně strhaně. River si pořád pamatovala na to, jak na její společnici zaútočil upír. Dívka jen přikývla a otočila se. River tak nemohla vidět, jak se její oči zlatě rozzářily.

8 - ZRCADLO

4. dubna 2017 v 11:20 | Tým Spoilery - Time Lady |  4. série
River snila o Doktorovi a byla ráda, že jí do hlavy nikdo jiný neviděl. Takové věci by spolu měli dělat jen manželé. No dobře, sice s Doktorem byli manželé a to dokonce několikrát, ale River to tak vážně zase nebrala. Milovala toho muže, ale někdy váhala, jestli ona láska není pouze jednostranná. Náhle ji ze spánku vytrhnul ženský hlas: "Vstávej, máme tady problém!" River naštvaně otevřela oči, celé její snění bylo náhle pryč. "Někdy bych tě ráda zabila," konstatovala rozmrzele. "Ano, tomu věřím, ale vzhledem k mým regeneracím by ti to trvalo hodně dlouho," odpověděla pohotově Missy. "Co se vlastně stalo?" zeptala se River, ještě rozespalá. Vstala a oblékla se. Missy mezitím začala vyprávět: "Našla jsme nějaký starý sklad, je plný věcí a moc si s tím neumím poradit." River tomu sice moc nevěřila, ale prošla chodbou a následovala svou společnici. V jejich patách šla malá skupinka vojáků. Nakonec se tak dostali až k oné místnosti, o které Missy mluvila. Proplétali se řadami regálů až k černé truhle. River se k ní naklonila a podívala se na podivný zámek.
**
Missy sledovala množství regálů, na kterých ležela záplava modrých koulí. River byla přímo před ní a sledovala jednu zvláštní truhlu. Náhle však Missy zahlédla, jak se jedna z koulí rozzářila. Chtěla po ní sáhnout, ale něco se jí otřelo o nohu a ona zakopla. Snažila se rychle získat ztracenou rovnováhu a zamávala rukama. Omylem vrazila do River a ta zmizela. Missy prolétla vzduchem a upadla na zem. Jeden z vojáků něco zakřičel a hned pomohl ženě vstát. "Kde je River?" vyštěkla Missy a setřásla ze sebe vojákovu ruku. Ten jen ukázal na stěnu, kde bylo pověšené velké oválné zrcadlo a řekl jen: "Zmizela tam." Missy si hlasitě odfrkla a otočila se na druhého vojáka, který seděl na zemi. "Zvedni ten svůj líný zadek a začni něco dělat! Kde je River?!" Nechtěla poslouchat nějaké povídačky o zrcadle. Muž jen pokrčil rameny a ukázal na stěnu. To bylo přesně to, co Missy nechtěla. Nejspíše už jí ale nezbylo nic jiného, než vojákům věřit. Přešla k zrcadlu a pomalu se blížila rukou ke sklu. Její prsty se pomalu dostávaly blíže. Nakonec se dotkly jen chladného skla a nic se nestalo. Missy si začínala uvědomovat, že mají všichni velký problém.
**
River prolétla tmou a tvrdě dopadla na zem. Vstala a rozhlédla se kolem sebe. Spatřila stromy a nějaké dřevěné domky. Jedno jí bylo hned jasné, v Atlantidě tedy určitě není. Podívala se k jednomu stavení a viděla mladou dívku, která ze studny brala vodu. Došla až k ní a snažila se ji přátelsky pozdravit. Dívka se jemně uklonila a představila se jako Gregorie. River musela co nejdříve zjistit, kde a hlavně kdy vlastně je. "Jsem cestovatelka z daleké země a chtěla jsem se zeptat, kam jsem vlastně dorazila. Možná se mýlím, ale myslím, že jsem zabloudila." Dívka se na ni přívětivě usmála a odpověděla: "Jste v krásné Francii, v oblasti zvané Gévaudan." River se sice bála, že ji dívka bude považovat za nějakého šílence, ale musela se zeptat i na druhou věc, jinak by se mohla ocitnout ve velkých problémech: "Jaký je vlastně rok?" Dívka se opravdu zatvářila překvapeně, ale rychle své překvapení zamaskovala a klidným hlasem vysvětlila: "Máme rok 1765. Máte ve vaší domovině snad jiný kalendář?" River rychle přemýšlela a řekla jen: "Ano, máme, přišla jsem z dálného východu." Její hodiny studia se nakonec přeci jen trochu vyplatily. Gregorie se snad chtěla ještě na něco zeptat, ale z nedalekého lesa se ozval výkřik. Obě se rozběhly přímo k nedalekým stromům. Křovinami si razilo cestu něco velkého a těžkého. River se dostala na menší palouk kde ležela mrtvola nějakého muže. "Co se stalo?" zeptala se Gregorie, která už doběhla. Ani jedna z nich odpověd neznala. Nakonec mladá dívka zašeptala: "To byl určitě loup-garou..."
**
Missy rychle rázovala chodbami Atlantidy. Rozrazila těžké dveře a vešla do rozlehlého sálu, kde byl jen jeden jediný předmět. Velké, oválné zrcadlo bylo pověšené na řetězech a kolem něj přecházeli vojáci. Nikdo se nesměl bez jejího povolení přiblížit. Museli co nejrychleji zjistit, co se stalo s River Song. Missy rukou přejela po hladkém rámu. Nikde nebyl krystal nebo cokoliv, co by schopnosti zrcadla vysvětlovalo. To znamenalo, že se vše týkalo samotného skla. Jeden z vojáků popadl do rukou komunikátor a zmáčkl příslušné tlačítko. Ozval se hlas jednoho ze strážných: "Někdo na nás útočí, ale zatím se nedostal k bráně." Missy zaklela a vytrhla přístroj vojákovi z ruky "Hned tam budu!" vykřikla naštvaně a hodila předmět zpět jeho právoplatnému majiteli. "Nikam! K bráně půjdu já." ozval se za jejími zády mužský hlas. Missy se rychle otočila: "Nazdar, Jacku. Myslíš, že na to stačíš?" pronesla jízlivě. Muž se nenechal rozhodit: "Nezapomínej, kdo je tady kapitán." "Pořád nevím, čeho vlastně," podotkla Missy, ale vrátila se k zrcadlu. Jack Harkness vyrazil k bráně, aby pomohl při obraně města.
**
"Cože?" Vyhrkla River Song a hleděla na Gregorii. Obě ženy se vrátily z lesa a usadily se v malém, ale útulném pokoji. Dívka si odkašlala, jakoby se tomu sama chtěla vyhnout, a potom začala vyprávět: "Ten tvor je napůl člověk, napůl vlk." River ji přerušila: "To by musel být vlkodlak, ale ti přece neexistují." Gregorie zakroutila hlavou, až se jí světlé vlasy rozevlály: "My tomu stvoření tak neříkáme, ale opravdu tady je. Tohle není první mrtvý, obětí už bylo více." "To se ale určitě dá vysvětlit i jinak," namítla River. "Zítra pořádá markýz d'Apcher hon, u kterého hodlá tu bestii zabít. Půjdeme také, ať to zvíře uvidíš na vlastní oči." River jen přikývla, stejně nevěděla, jak by se dostala domů.
**
Missy studovala povrch zrcadla, když ji něco napadlo. Než River propadla zrcadlem, rozzářila se jedna z těch podivných koulí. Dala mužům pokyny a vyšla dveřmi na chodbu. Hledala tu nejrychlejší cestu do sálu, kde tu prokletou věc našla. Před vchodem byli dva strážci, kteří ji však nechali bez problémů projít. Umístili je tam s Jackem, kdyby někdo chtěl něco odnést. Několika kroky se dostala až nakonec místnosti, kde ještě bylo vidět místo, kam někdo zrcadlo uložil. Missy prošla mezi regály a vzala do rukou hledaný předmět. Na omak byla koule studená, i když všude ve městě bylo teplo. Missy se vrátila do síně se zrcadlem a už když přicházela, začal předmět opět zářit. Znovu si vypůjčila vojákův komunikátor a pohlédla na zvláštní zrcadlo. Napadla ji jen jedna možnost. Udělala jediný krok a prošla zdánlivým sklem. Vojáci zalapali po dechu, ale zůstali stát na místě. Co vlastně mohli dělat jiného?
**
River šla za svou průvodkyní, která ji vedla podél lesa. Obejít shluk stromů trvalo několik hodin. Potom vyšly před tábořiště vojáků a velkého množství dobrovolníků. "Markýz věnuje úspěšnému lovci 10 000 livrů," ujala se vysvětlování Gregorie. Dívka ukázala bokem, kde stála skupinka jeptišek: "Tam je abatyše Gregorie z kláštera Svatý Řehoř. Rodiče mě pojmenovali podle ní." River hleděla na lovce. Muži právě vcházeli do lesa. Stromy byly obklopeny vysokými horami, takže bestie se musela nejspíše uhnízdit v nějaké sklaní soutěsce. Možná ji muži chtěli nahnat do pasti. Zvíře prostě nebude mít kam utéci. Počkala proto pár minut a potom se vydala za nimi. Nebyl tu nikdo, kdo by v tom jí a Gregorii bránil. Možná snad někdo měl. River Song po krocích cítila napětí, které bylo všude kolem. Lovci se dostali už daleko mezi stromy. Obě ženy nakonec vyšly na mýtinu, kde se sešla skupinka lovců. Kolem nich vesele bublal potůček. Už se sice začalo stmívat ale i tak River viděla návnadu, kterou sem umístili. Mrtvá ovce byla dosud netknutá. "Jste si jistí, že je to zvíře?" zeptala se jednoho z mužů. Ten se na ni okamžitě zamračil: "Co si myslíte, že tady děláte?" zavrčel hlubokým hlasem. Gregorie okamžitě odvětila: "Honíme bestii, stejně jako vy." River našla na zemi stopy, neposlouchala dohadování těch dvou a klekla si na lesní půdu: "Vůbec nevíte, co honíte," řekla klidně, ale muž se ohradil jakoby na něj křičela. "My se ve své práci vyznáme, dnes to zvíře zabijeme a vy se můžete zase vrátit ke své vlastní práci!" River Song pohlédla na stopy a ukázala na ně rukou: "Tohle není žádný vlk, nebo vlkodlak." "Takyže není, je to nějaký démon, přímo z jam pekelných." Doktorka to vzdala, mávla rukou a vrátila se ke Gregorii. "Víš, co to tady obchází za démona?" zeptala se dívka hned. River přikývla a hned svou společnici opravila: "Není to démon, i když je z jiného světa…" Chtěla dopovědět ještě něco, ale lesem se rozlehl podivný zvuk, kovové cvakání a potom křik umírajícího muže. "Bestie je tady!" zakřičel jeden z mužů a začal střílet do křovisek kolem. Náhle se vyřítilo něco chlupatého a velkého a strhlo to střílejícího lovce a na zem. Zaleskl se kov a z hlavy muže nic nezbylo. River viděla jen pahýl krku. Zvíře se otočili přímo ke Gregori. River ho konečně uviděla v celé jeho zrůdné podobě. Chlupaté tělo a lesklou masku místo obličeje. Nebyl to žádný vlkodlak, ani vlk, nýbrž strážce kyberlidí. River již sahala k opasku, když kolem prosvištěl výstřel a zvíře trefil přímo mezi oči. "Tos nečekala, co?" ozvalo se za jejími zády a na palouk přitančila Missy. Zbylí lovci jen zmateně hleděli na dění kolem sebe. "Co tu děláš?" vyhrkla River překvapeně. "Přišla jsem tě zachránit," řekla prostě Missy a ukázala jí ovládání od TARDIS. "Jak ses asi chtěla dostat zpět domů?" River se jen zasmála a představila svou společnici. "Jé, další zatoulané kuře, které půjde na Atlantidu?" zeptala se otráveně Missy. Gregorie sice rozuměla možná tak polovině toho, co žena řekla, ale i tak rychle odpověděla: "Já nikam jít nemůžu, mám tu rodinu." River jen přikývla a do rukou jí dala malou krabičku. Dívka jí otevřela a našla tam kousek papíru. "Co s tím mám dělat?" zeptala se. "Stačí na mě myslet a já už si tě najdu," odvětila River. Lovci se mezitím stačili vzpamatovat. Jeden z nich ukázal směrem k Missy a River a mohutně zakřičel: "Čarodějnice, chyťte je!" Missy na nic nečekala, chytla River z ruku a obě zmizely zmateným mužům přímo před očima.