Hledáme posilu do týmu! Více info ZDE

5 - SPOLEČNICE

13. března 2017 v 16:14 | Tým Spoilery - Time Lady |  4. série
River Song seděla na trávě před TARDIS a zamyšleně hleděla na město před sebou. Další z jejích návštěv na Zemi. Nedávno zahlédla i Doktora, jak běží s nějakou dívkou po ulici. Evidentně některá z jeho společnic, ale River už ani nevěděla, která to je. Sama měla co dělat, aby se někde ukryla a oni ji neviděli. Vesmír je sice velký, ale Doktor se většinou nachází právě na Zemi. Pořád ho něco nutí, aby lidi zachraňoval. Najednou se z útrob TARDIS ozval signál a hlas Yuen: "Něco se tu děje!" River vkročila dovnitř a podívá se na monitor. Někde na Zemi je další obyvatel Nové Gallifrey a podle TARDIS má potíže. "Řekla ti naše skvělá TARDIS, kdo to má být?" zeptala se okamžitě River. Yuen jen zakroutila hlavou. Opět měly jen slepě hledat. Obě ženy okamžitě vyrazily na cestu. Červená budka je tentokrát neprovedla časem, ale jen prostorem. Zastavila na rozlehlé louce hned vedle nějaké dálnice. River hleděla na signál, který se rychle blížil a snažila se zjistit více. Pomalu prošla ke dveřím a podívala se ven. "Nikde tu nic není, jen tráva, tráva a tráva," konstatovala.
"A ještě je tu tráva," doplnila jí s úšklebkem Yuen a vyfasovala za to nevrlý pohled. Brzy na to kolem nich projel kamion. Doktorku hned napadlo o co by tu mohlo jít. Signál se najednou začal vzdalovat. Věděla, že se musí dostat do toho auta, co nejrychleji. Jenže na to by byl nutný vlastní dopravní prostředek. Otočí se rychle na Yuen: "Budeš tady pár hodin sama, zůstaň v TARDIS a dávej pozor."
Yuen jen pokrčila rameny a sedla si na schody. Naštěstí měla červená budka něco v záloze, tak by si nějakou zábavu mohla najít. River mezitím prošla chodbou a zastavila se před plechovými a celkem i nevzhlednými vraty. "Jak tě vlastně napadlo tady vytvořit něco takového?" pronesla Doktorka svou otázku zdánlivě do zdi. Ozve se plechový hlas: "Doktor má takovou místnost i ve své TARDIS, už je to tady od začátku." River jen přikývnula a otevřela vrata. Vešla přímo do obrovské garáže plné aut, motorek, vznášedel a všech možných i nemožných prostředků. Dokonce tu našla i plechového robotického jednorožce. "To je z turné Lady Gaga?" zeptala se. Ozvalo se zvláštní zachrčení a potom odpověď: "To je z turné Madonny v roce 3152. Já bych doporučila tohle..." Na chvíli se hlas odmlčel a nad jednou z motorek se rozzářilo pomocné světlo a ukázalo tak River správnou možnost. Přes motorku ještě visela kožená bunda a přilba. Oboje si žena vzala a nastartovala. Na konci místnosti se objevila další vrata. Tentokrát se jednalo o východ ven. River jím projela rovnou na dálnici.
**
Yuen se rozhodla pro menší průzkum. Kolik hodin tady podle River měla strávit a neumřít tady na sešlost stářím, nebo nudou. Co se podívat za Kleopatrou? "TARDIS, mohly bychom se podívat na něco zajímavého?" "Samozřejmě, že bychom mohly, ale neměly jsme náhodou počkat tady?" ozval se strojový hlas TARDIS, na oko vyčitavě. Yuen se jen zasmála: "River řekla, abych počkala v TARDIS. Neřekla nic o tom, kde máš být." Nejdříve se nic nedělo, ale za pár vteřin se dal stroj do pohybu. Proletěly vírem a zastavily se na nějaké jiné louce, tentokrát blízko lesa. Yuen otevřela dveře a rozhlédla se kolem sebe. "To má být to zajímavé místo?" řekla a udělala několik kroků ven. Ještě zaslechla, jak se ozvalo: "Tohle už je porušení toho, co řekla River Song!" Yuen jen zavřela dveře a šla dál. Brzy si všimla něčeho, co opravdu vypadalo zajímavě. Mezi stromy stál sloup z podivného, stříbrného kovu. Yuen ho zvědavě obešla. Ani na první pohled to nevypadalo jako přírodní útvar, ale nikde nebyly vidět dveře, okna, nebo cokoliv, co by svědčilo o užitku něčeho takového. Náhle se na zdánlivě hladké ploše objevily jemné rýhy a postupně se daly do hromady v podobě dveří. Ty se hned otevřely a vyšel z nich záhadný muž. Dívka ho rychle přejela pohledem. Mohlo mu být tak kolem čtyřiceti. Byl vysoký, štíhlý a měl krátké černé vlasy a čistě modré oči.
Zvědavě pohlédl na Yuen a pomalu řekl: "Ahoj Yuen, dlouho jsme se neviděli." Dívka zůstala překvapeně stát na místě. "My se známe?" Muž se jen usmál. "Ty si mě nepamatuješ? Já tebe ano, jak bych mohl zapomenout... Dlouho jsme spolu cestovali, dokonce i bydleli hned vedle sebe." Yuen byla stále více a více překvapená. "Připomněl bys mi svoje jméno, prosím? Omlouvám se, ale opravdu si na tebe nepamatuji." Muž se znovu usmál a uklonil se. Toto gesto jí něco připomnělo, ale stále ho neuměla nikam zařadit. "Jmenuji se Vládce," představil se muž s milým úsměvem. Yuen se zasmála: "Jsi tedy opravdu jeden z Pánů času. Proč si vlastně dáváte taková jména? Doktor to tak taky má." Muž náhle zpozorněl: "Viděla jsi tady Doktora?" Yuen jen zavrtěla hlavou a obešla stříbrný sloup. "Proč tvoje TARDIS vypadá tak zvláštně?" zeptala se rychle. Vládce poklepal rukou na kov. "Čekala jsi snad modrou nebo červenou telefonní budku? Moje TARDIS má funkční chameleoní okruh, takže se mění na nejpříhodnější podobu." Yuen se zasmála a poznamenala: "Stříbrného sloupu uprostřed lesa si nemá nikdo všimnout?" Vládce ji místo odpovědi chytil kolem ramen a otočil ji. Potom pravou rukou ukázal před ně oba. Pár metrů do nich stály další sloupy, velmi detailně podobné TARDIS. "Kdysi tady bylo mnoho chrámu. Tohle po nich zbylo," odpověděl a stále při tom držel ruku na jejím rameni. Yuen ho nechala a zeptala se: "V Atlantidě si ale někdy byl, proč jsi tam nezůstal?" Vládce rychle odpověděl: "Byl jsem tam, ale nikdo neřekl, že jsem ji opustil! Jen jsem si na čas udělal dovolenou. Mám nějaké plány s Doktorem, které bych rád vyřešil." To Yuen chápala, stejně se chovala i Missy. Pořád odlétala za Doktorem a málokdy vyprávěla, co tam vlastně dělala. Několik minut jen stáli a sledovali obzor, když se jí Vládce zeptal: "S kým tu vlastně jsi? Neměl by TARDIS ovládat někdo z Pánů času?" Yuen se po dlouhé době začervenala: "Původně jsem byla s River Song, ale ta si odskočila. Nechtěla jsem se nudit..." Vládce se zasmál: "Budeš vůbec vědět, jak se vrátit?" Yuen pokrčila rameny: "Tahle TARDIS se navádí vlastně sama, takže snad ano." Dívka pochopila jen jednu věc. Už by se měla vrátit a nejlépe s co nejmenší ztrátou času. Snad jí s tím TARDIS pomůže. Otočila se zpátky k Vládci. "Uvidíme se ještě někdy?" Otázka jí z úst vyšla dříve, než se stačila zastavit. Muž se jen usmál, v očích se mu podivně zalesklo. "Určitě. Brzy, něco ti dám." Sáhl do kapsy kalhot a vyndal něco, co vypadalo jako malé zrcátko. "Tohle kdysi dávno patřilo mé dceři. Zmáčkni to bílé tlačítko a uvidíme se." Yuen si to vzala a poděkovala, potom ji však něco napadlo: "Jak poznám, do jakého času to volání přišlo?" "Je tam pojistka Pánů času, neboj zlatíčko," vysvětlil. Potom otevřel dveře své TARDIS a zmizel. Yuen se rychle vrátila do červené budky. Hned mezi dveřmi zakřičela: "Asi jsem se zamilovala!" Neozvala se žádná odpověd. Yuen došla do svého pokoje a položila tam zrcátko. Potom se vrátila k ovládací konzoli. "Omlouvám se, ale bylo to příliš lákavé. Mohly bychom se vrátit za River? Přibližně v čase, kdy se bude vracet." Neozvalo se nic, ale všechny systémy se daly do pohybu.
**
River Song projela na motorce blíže ke kamionu a vzala do ruky pistoli. Stačily jen dva výstřely, aby se jí otevřela cesta dovnitř. Jen jí hlavou prolétlo: 'Kdyby tohle viděl Doktor...' Potom vyskočila a dopadla do kamionu. Rychle vystřelila a zabila nejbližšího muže, než stihl cokoliv udělat. Potom zůstala překvapeně stát. Přímo před ní byli dva agenti Ticha. Nesměla se otočit, jinak by na ně zapomněla a to by byla její smrt. Rychle vystřelila. Stačily čtyři pokusy a byli mrtví. Potom si všimla zadní stěny kamionu, kde byla připoutaná nějaká černovlasá žena. River si sundala modrou přilbu a podívala se na ni. Potom vyndala s kapsy bundy věc podobnou mobilu a podívala se na displej. Neznámá je přesně to, co hledala. Rychle vyndala sonický šroubovák a otevřela pouta. "Musíme se odsud dostat," řekla rychle. Rozhlédla se okolo, ale nedokázala přijít na žádnou možnost, kterou by toho mohly docílit. Ve vteřině se nad dálnicí objevila červená budka, jako zázrakem. Dveře se otevřely a oběma ženám se naskytl pohled na Yuen. Její růžové vlasy vlály ve větru, na tváři měla spokojený úsměv. "Potřebuje pomoct?" River jen naznačila ženě, aby šla za ní. TARDIS pomalu dosedla na podlahu a obě ženy nastoupily dovnitř. Netrvalo dlouho a TARDIS se ztratila v časovém víru, jakoby na dálnici ani nikdy nebyla. Za chvíli již River seděla na židli, hned naproti neznámé. Její první otázka byla celkem logická: "Jak se jmenuješ?" Dívka se usmála a odpověděla: "Jsem Susan, vnučka Doktora. Myslím, že ho budete znát." Yuen je zalapala po dechu. "River, takže ty jsi její babička?" River se na ni otočila a vypadala poněkud uraženě. "Sice jsem starší, než si myslíš, ale Susan opravdu není moje vnučka. Doktor toho za svůj život stihl docela dost." Znovu se otočila k Susan a zeptala se: "Chtěla bys s námi cestovat, nebo máš kam jít? Chtěla bych ještě vědět, proč tě vlastně chytili, ale na to by bylo času dost." Susan přikývla: "Půjdu s vámi, můj dům shořel." Yuen opustila své stanoviště těsně za River a odešla do svého pokoje.
**
Došla do bláznivě vyzdobené místnosti a rezignovaně sebou praštila na postel. Malé poděkování od River by neuškodilo, vlastně je obě zachránila, ale proč by se tím někdo jako River vůbec měl zabývat. Pořád se tváří jako velitelka, ale bez lidí okolo by nebyla nic. Yuen opatrně vzala zrcátko a zmáčkla bílé tlačítko. Obraz Vládce se objevil tak rychle, jako by na ni už čekal. "Ahoj zlatíčko, potřebuješ s něčím poradit?" Yuen se usmála. Konečně někdo, kdo si jí všimne. "Co třeba, kdyby ses stal vládcem Atlantidy?" Vládce se zasmál. "Co raději Země? Tam máme více možností! Můžeme ji dobít a potom jí navěky vládnout společně." Yuen se zasnila. Během pár vteřin se však vrátila zpátky do reality a odvětila: "Všechno, jen, když budeme spolu."
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama