Hledáme posilu do týmu! Více info ZDE

4 - RIVER SONG A HARRY POTTER

5. března 2017 v 19:29 | Tým Spoilery - Time Lady |  4. série
V TARDIS se rozezněl pískot. River okamžitě proběhla chodbami až k ovládací konzoli. Všechno rudě blikalo, ale to ani zdaleka nebylo to nejhorší. Navigace se úplně zbláznila a zkrátka se vznášela vesmírem, časem i prostorem. River se rychle rozhlédla. Proč sebou nevzala Doktora? Místo něj tu byl jen on. Sice s ním byla sranda a v plavkách nevypadal tak špatně, ale to jí teď moc platné nebylo. "Jacku!" zakřičela River a několik vteřin čekala. Místo odpovědi se ozvala směs křiku, velmi velká zásoba nadávek a nakonec dopad něčeho těžkého a kovového na zem. Po drobné pauze tuto událost završila další sada nadávek a další rána. River to vzdala a dál se snažila opravit navigaci. Jack se nakonec opravdu ukázal a držel si pravou rukou na čele. Rychle se rozběhl ke dveřím a něco tam zmáčkl. Rudé světlo zmizelo a s ním i pískot, avšak navigace pořád nesloužila svému účelu. Jack nejspíš plánoval něco říct, ale dveře TARDIS ho přerušily a znenadání se otevřely. River jako ve zpomaleném filmu sledovala, jak její společník propadl dveřmi a zmizel v temnotě. Poté se dveře opět zavřely a TARDIS dopadla na zem. River vyplašeně rozrazila dveře a rozhlédla se. Pohledem pátrala po Jackovi, přeci tam někde musel být. Nebo ho TARDIS opravdu vyhodila do pustého vesmíru? "Proč jsi ho vyrazila ven?" zeptala se Doktorka do zdánlivě prázdného prostoru. Náhle však zazněla odpověd: "Spoilery." "To mám říkát já!" vyštěkla River a zabouchla dveře TARDIS. Rozhlédla se po okolí a hledala nějakou stopu. V dálce bylo označení ulice. Grimmauldovo náměstí. Když se River podívala aproti sobě, naskytl se jí pohled na dům číslo 13 a vedle něj dům číslo 14. Zvláštní, ale ne úplně neobvyklé. Kolem River projel velký červený autobus, takže věděla, že byla v Londýně, nebo alespoň někde hodně blízko. Vystoupila z poza stromů a uviděla malou kavárnu. Co má vlastně jiného dělat? Nenapadalo ji nic jiného, než se do kavárny vypravit. Jack možná čeká tam. Otevřela prosklené dveře a rozhlédla se po lidech, sedících na červených nepohodlných židlích. Nikde však neviděla svého společníka. Jen dva muži hrající karty a žena s blondatými vlasy, která urputně psala na ubrousky. River si k ní sedla a představila se. Žena na ni upřela své tmavě modré oči, které se o chvíli později zaostřily, jakoby se neznámá vracela zpět do reality. "Jmenuji se Joanne Rowlingová," představila se a popsané ubrousky hned zmizely v černé kabelce. "Já jsem River Song, neviděla jste tady nějakého černovlasého muže ve vojenském?" Joanne jen zakroutila hlavou. Doktorka musela nějak dát do pořádku TARDIS. Rychle vzala mobil a našla v kontaktech potřebné číslo. Několikrát to podivně zapípalo a pak se ozvalo: "Bistro U Veselého daleka, přejete si?" River se rozesmála a řekla jen: "Neříkej, že nevíš, kdo volá." Ozvalo se smích a potom jí Ashildr dala k mobilu Claru. "Co potřebuješ?" Doktorka se snažila vše stručně, ale výstižně popsat. "Mám nějaké technické problémy s mým strojem a potřebuji náhradní díly." Chvilku bylo ticho a potom slyšela: "Samy teď máme problémy a jsme mimo provoz. Co tvůj manžel?" River se podívala na svou novou společnici a řekla jen: "Toho jsem ještě nezkoušela." Dalších pár vteřin ticha. "Podle počítače jsme jen pár kilometrů od tebe, pokud to riskneš a pojedeš vlakem, jsi u nás za pár minut." River tedy souhlasila, vypnula mobil a chystala se k odchodu. Rowlingová se ale loučit ještě nechtěla. "Mohla bych jet s vámi? Jedu stejným vlakem a uvítala bych nějakou společnost." River přikývla a společně se dostaly městem až k nádraží. Došly až k vlaku a vcházejíce do vchodu vagonu začaly hledat volné místo. Našly ho rychleji, než si myslely a za dalších pár minut už byly na cestě. Joanne si vyndala další sadu ubrousků a menší poznámkový blok a začala psát. "Co vlastně pořád sepisuješ?" zeptala se River. Joanne pozvedla jednu stránku a ukázala jí název: "Harry Potter a Kámen mudrců." "Ty jsi spisovatelka?" zeptala se Doktorka. Joanne se rozesmála a potom odpověděla: "Ještě ne, ale chtěla bych to zkusit." River si s pobavením vzpomněla na devět knih, které kdysi četla. Kdo by si kdy pomyslel, že možná dopomohla jejich zrodu.
Zbytek se cesty se táhl. Joanne si byla schopná dělat poznámky prakticky o všem, co se stalo. Během jízdy použila pro svou knihu i mlhu, která se na několik minut ukázala na kopcích. Tak nějak nejspíš vznikli mozkomorové, stvoření, která by River opravdu potkat nechtěla. Začala mít ale podezření, že její společnice nepracuje jen na jediné knize. Proč jí to tak připadalo si River nepamatovala. Možná ale spisovatelka pracovala na celé sérii dohromady. Vlak začal zpomalovat, a tak se obě chystaly ke vchodu. Vyšly na nádraží a vydaly se napříč městem. Spisovatelka si napsala další poznámku: "Příčná ulice." Společně se proplétaly změtí turistů až našli podnik 'U Veselého daleka'. "Co je to dalek?" zeptala se Joanne. River se ušklíbla: "To nechtěj vědět." "Chci to vědět, možná se mi to bude hodit do knihy," nedala se setřást Joanne. River ale už ted prozradila až moc... "Zkus třeba tříhlavého psa, to se tam bude víc hodit," ušklíbla se a vešly dovnitř. Hned se jim vstříc rozeběhla mladá dívka s cedulko s nápisem 'Clara'. "Ahoj, jak vám můžeme pomoct?" River řekla jen: "Náhradní díly k navigaci a najít Jacka." "Dobře," odvětila Clara a zmizela ve vedlejší místnosti. Potom se vrátila s nějakou krabicí a dala jí River, se slovy: "Někdy se vyrovnáme. Budu se ještě snažit sehnat nějakou pomoc." Doktorka se rozloučila a zase vyšly ven. River až ve světle slunce všimla nálepky na kartonu - byly tam souřadnice. Nejspíše to byla cesta k Jackovi, ale Clara to nechtěla probírat před Joanne. Doktorka tedy absolvovala další cestu k nádraží, kde si opět potvrdila, že ji její nová společnice bude opět následovat. Prošly železnou, bohatě zdobenou bránou ven a vydaly se kolem starého skladiště, když z budovy zazněl křik. River se hbitě opřela o mohutná rzí pokrytá vrata a zatlačila. Okamžitě se dostal dovnitř a začala se proplétat mezi železnými trubkami a štosy palet. Joanne ji následoval a i za chůze si dělala poznámky. Náhle ale zazněl ohlušující zvířecí řev a i ona se plně soustředila na to, kde vlastně jsou. Obě ženy doběhly až na druhý konec skladiště. Tam zněl zvuk padajících kamenů a nějaké hlasy. Nikde ale nebylo vidět dveře, nebo nějaký jiný průchod. River přejížděla rukou po plechu a snažila se dostat dál, když se celá stěna roztřásla. Zazněl další tupý úder a plech se rozpadl na kusy, jako když udeříte do skla. Nejspíše k tomu přispěla i rez, která vesele bujela na všem kolem. River a Joanne náhle stanuly na začátku ulice, která byla plná lidí - nebo spíše humanoidů. Spatřily tvory s modrou kůži, kteří vypdali jako z rodiny Tany, a nakonec i několik bytostí druhu Homo reptilia. Mezi tím vším stál mohutný krampus a oháněl se dlouhými drápy. River však více zaujal muž, který bránil skupinku žen. Byl to Jack Harkness. River popadla pistoli a vystřelila, trefila kožešinou pokryté tělo, ale krampus se výstřelem nenechal rozhodit. Nikde dokonce nebylo vidět krev, nebo jakoukoliv stopu výstřelu. "Nepotřebujete malinko pomoct?" ozval se pobavený hlas za jejich zády. River se prudce otočila. "Co ty tu děláš?" zeptala se rychle. Missy vysekla dokonalé pukrle: "Clara mi volala a řekla mi, že jste měli nehodu. Kdo je tohle?" podívala se se znechucením na Joanne. "Možná moje nová společnice," řekla River a ukázala směrem na krampuse. "Mohly bychom teď vyřídit tu horu chlupů." "Zkoušela jsi použít tu pistoli, co máš v ruce?" zeptala se Missy. "Ne, samozřejmě jsem čekala, až mi to řekneš," odsekla River Song. Joanne ukázala na kanystr z benzínem: "Mohly bychom ale použít tohle." Missy si zapálila cigaretu a dělala, že nic neslyšela. To už k nim doběhl Jack a kanystr chytil do rukou. Přičichl si k obsahu a rychle ho chrstl na krampuse. Stvoření stále nereagovalo na jejich výpady a dál se věnovalo demolici jednoho stánku s podivným ovocem. "Tak a teď to jen zapálit," dodal Jack. To už se ale krampus otočil a rozběhl se přímo k nim. River zaměřila a vystřelila, nebo se o to spíše pokusila, došly jí totiž náboje. "A sakra!"
Missy protančila kolem nich a jediným elegantním pohybem odhodila zbytek cigarety. Ozvalo se hlasité zadunění a celý krampus vzplál jako suché dřevo. Jeho řev se musel rozléhat na kilometry daleko. Potom se skácel k zemi a zůstal ležet. "Odkdy vlastně kouříš?" otočila se na Missy River Song. Ta ale řekla jen: "Spoilery," a ukázala si levou rukou na pravé zápěstí. "Můžeme se dostat k TARDIS i rychleji. Co ale uděláme s tvou novou známou?" River se až teď podívala na Joanne, která celou situaci vzala celkem v klidu. "Viděla jsi toho dnes už celkem dost, ale možná bych ti mohla nabídnout ještě pár nevšedních zážitků, kdyby jsi chtěla jít s námi." Žena se několik vteřin rozmýšlela, ale potom její tvář zbrázdil smutek: "Mám rodinu, nemůžu se jen tak vypravit na cesty." River se ale usmála: "Máme i stroj času, nikdo si nemusí všimnout, že jsi někam odjela." Joanne jen zakroutila hlavou: "Sice moc nevěřím tomu, že něco takového opravdu máte, ale i kdyby ano, musím odmítnout. Moje místo je teď tady, dopíšu svou knihu a zkusím ji někam dostat." River jen přikývla, ale potom ji něco napadlo. "Možná ale jednou změníš názor. Můžu ti tedy něco dát..." "To bych byla ráda," řekla Joanne a vzala si od River malou krabičku. Doktorka otevřela víčko a odhalila list psychopapíru. "Vem to do rukou a mysli na mě, to bude stačit. Dorazím a vezmu tě s sebou." Potom jí potřásla rukou a chytila se Missy a Jacka.
Ve zlomku vteřiny se objevili před TARDIS. River jako první vešla dovnitř a podívala se na poničenou navigaci. Otevřela krabici od Clary a vše dala za pár minut do pořádku. Potom se otočila na Jacka: "Jak jsi se vlastně dostal až do té uličky?" Muž se zasmál a řekl jen: "Spoilery." Všichni se se smíchem vydali na zpáteční cestu.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama