Hledáme posilu do týmu! Více info ZDE

Březen 2017

7 - ZÁVODY

29. března 2017 v 18:52 | Tým Spoilery - Time Lady |  4. série
Třída malých dětí tiše seděla na svých židlích a čekala na příchod paní učitelky. Všichni byli žáky první třídy základní školy. Dnes měli dostat novou vyučující a nikdo nevěděl, kdo to vlastně bude. Profesor Muerte říkal, že bude jistě přísná, což byl také jediný důvod, proč všechny děti seděly na židlích jako přibité. Náhle se tichem školní chodby rozlehly zvuky klapání podpatků, někdo se blížil ke dveřím třídy. Jedna dívka s dlouhými světlými vlasy zajásala: "To jsou podpatky, fakt to bude ženská!". "Rose Tylerová, zmlkni!" vyštěkl o dvě lavice dál malý chlapec s černými vlasy. Rose se rychle otočila a hodila po něm penál. Ten však minul svůj cíl a proletěl otevřeným oknem. Dívka několik vteřin seděla s pusou otevřenou dokořán, ale potom ji napadlo, že si pro penál zkrátka dojde. Neznámá žena na chodbě nejspíš stejně mířila jinam, jinak by už dávno vešla. Rychle doběhla ke dveřím a otevřela je. Přímo před ní se objevila žena ve fialových, staromodních šatech. Měla sytě rudé rty a tmavé vlasy vyčesané do drdolu. "Ehm, dobrý den," špitla Rose a šla si zase sednout, pro penál si raději dojde jindy. Žena prošla ke katedře a sedla si na rozviklanou židli. "Kam jsi chtěla jít? Hodina už přeci dávno začala," řekla rázně a dívala se na Rose. Ta se jí podívala do očí a řekla jen: "Tonks mi vyhodil penál z okna." "Tak si pro něj dojdi, ale rychle!" vyštěkla nová učitelka. Vylekaná Rose vyběhla ven a běžela dlážděnou chodbou. Její kroky se hlasitě rozléhaly. Byla už skoro u východu z budovy, když zaslechla i něco jiného. Tiché krůčky, které zněly velmi zvláštně. Jako bosé, mokré nohy kráčející po dlážděné školní chodbě. Rychle zabočila za roh, aby našla toho podivína. Když ho uviděla, stuhla zděšením. Kráčelo před ní nahé, malé stvoření, s velkýma černýma očima a vyzáblým, bledým tělem. Tvor se k ní blížil, ale ona nemohla vůbec nic dělat. Chtěla křičet, utíkat, prostě cokoliv, ale nemohla. Zvláštní stvoření došlo až k ní a naklonilo velkou hlavu na stranu. Potom se z malých úst ozvalo: "Ty jsi River Song?" "Ne," zašeptala ohromená Rose a dál hleděla do tmavých očí. "Znáš ji?" ozval se znovu tvor před ní. "Ve třídě máme novou učitelku, třeba to je ona." "Ale není!" ozvalo se náhle za rohem hlasitě, až sebou nejen Rose, ale i malé stvoření polekaně trhlo. Do chodby přišla ta neznámá učitelka, ale na rozdíl od Rose se tvora nezalekla. "Proč ji hledáš?" zeptala se příkře a potom ještě dodala k Rose: "Jdi do třídy." Ta se hned rozběhla pryč a byla ráda, že se jich obou zbaví. Šedivák se znovu podíval na ženu před sebou: "Jsi River Song?" "Ne, říkají mi Missy. Můžu tě k ní dovést, co od ní vlastně chceš?" Tvor pozvedl pravou ruku s dlouhými hubenými prsty a ukázal jí modrou, nejspíše skleněnou kouli: "Chceme ji pozvat na závody." Missy přikývla. "Předám jí to," nabídla se. Šedivák jí kouli předal a s úklonou zmizel.
**
River stála na ulici a snažila se maskovat mezi dvěma zaparkovanými auty. Přímo před ní bylo až moc živo. Všude pobíhali policisté a snažili se vyšetřit velice podivnou vraždu. Muž se uškrtil vlastníma rukama. Teda, mělo to tak vypadat. River moc nevěřila tomu, že by šlo o sebevraždu, což určitě v konečném protokolu bude stát, ale to jen proto, že lidé prostě potřebovali nějaké jim přístupné vysvětlení této události. Doktorka se chtěla podívat na místo činu, hned jak okolo něj přestane být tento shon. Stopy po mimozemském životě by mohly zůstat na místě i po policejním vyšetřování. "Co tu děláš? Zase sleduješ Doktora?" zazněla otázka za jejími zády. River se prudce otočila a odhrnula si z obličeje záplavu světlých vlasů. "Co tu ty děláš? Zase zastavuješ dopravní letadla?" oplatila otázku rychle River. Missy se jen ušklíbla a ukázala jí modrou zářící kouli. "Tvůj ctitel ti dal pozvánku na rande." "To je od Doktora?" zeptala se jí Doktorka a vzala předmět do rukou. "Máš těch chlapů nějak moc, nemyslíš?" zavtipkovala Missy a rychle zmizela, jako by tam ani nikdy nestála. River se rychle podívala na kouli a potom na shluk policistů na druhé straně silnice. Vytáhla sonický šroubovák a ukázala na blízký strom, bez listí. Vzduch kolem něj se rozvlnil a za několik vteřin na jeho místě stála červená budka. River vešla dovnitř a červená budka opět zmizela. Trvalo jen pár vteřin, než se zase objevila na stejném místě. Pár vteřin tedy uběhlo pro policisty na místě činu, pro ni uběhla daleko delší doba.. Dveře se rychle otevřely a vyšla z nich ta stejná River Song. Bílé oblečení však tentokrát vyměnila za černé kalhoty a červenou koženou bundu. Hlavou jí prolétlo jediné: "Tu vraždu musím vyřešit."
**
River si rychle oprášila bílé kalhoty a vyšla ze dveří TARDIS. Před ní kráčel obrovský průvod neskutečných stvoření. Doktorka tu viděla několik bytostí podobných liděm, akorát s modrou kůží, dále něco mezi kozou a chobotnicí, potom menší skupinku obřích hadů a podobné kreatury. Všichni na sebe křičeli, ale nešlo o zvuky nějaké hádky, nýbrž o projev velkého veselí. Právě probíhalo zahájení závodu vznášedel. River náhle našla někoho, koho tu určitě nechtěla, daleky. Robotická stvoření projížděla v průvodu a připojila se k radujícímu se davu. "Někdo to musel organizovat," pomyslela si River a rychle se rozhlížela. Na konci průvodu uviděla podivná nosítka, která nesla šestice otroků. Proběhla mezi pochodujícími a rozhrnula plátěnou stěnu nosítek. Hleděla na ni tvář, kterou na tomto místě opravdu nečekala. "Hay Lin?" vyhrkla River a dál hleděla na dívku zahalenou v šatech, které opravdu moc nezakrývaly. Záplava hedvábí určitě nebyla moc cudnou volbou. "Ahoj, River, dlouho jsme se neviděly. Přidej se ke mně!" odpověděla očividně veselá Hay Lin. Měla nefalšovanou radost z toho, že svou dávnou přítelkyni opět vidí. River se rychle vyhoupla za ní a snažila se vytušit, kolik času vlastně uběhlo. Hay Lin byla stvořitelkou Gallifrey a proto nestárla. Ale teď to byla chyba. "Musíme si dát pozor na spoilery," řekla nakonec River. Hay Lin se jen usmála: "Dcera Yuen už se mi narodila, vyrostla a odcestovala s tebou, od té doby utekl pouze rok. Nic podivného se mi nestalo, ani mě nikdo nenavštívil. Myslím, že můžeš v klidu mluvit."
"Organizuješ zdejší závody?" zeptala se hned River. Hay Lin přikývla: "Ano, a stojím si za svým výběrem." "Proč si tedy pozvala i daleky?" přilétla na dívku další otázka. "Nic špatného neudělají, ani nemůžou - jsou tady jen ti tři, které jsi už viděla. Co by mohli provést?"
River netušila, ale předsevzala si, že si na tu trojici dá pozor. Průvod prošel písčitou cestou a nakonec došel na tribuny. River prošla po dalším schodišti, spolu s jedním dalekem a dalšími čtyřmi lidmi. Všichni se dostali až k závodním vznášedlům, přímo na trať. River si nasadila přilbu a vsoukala se na sedadlo zvláštního plavidla. Vznášedlo vypdalo jako černá rakev bez víka. Jen rakve se běžně nevznášejí půl metru nad zemí. Doktorka pohlédla na ovládací panel a čekala na pokyn ke startu. Hay Li na tribuně vstala z rudě polstrované sedačky a zvedla vlajku. Rozezněl se první signál, za několik vteřin druhý. Náhle se ozval ohlušující zvuk gongu a vznášedla vyrazila. River chaoticky mačkala tlačítka a zoufale doufala, že nic nesplete. S něčím takovým letěla podruhé v životě. Náhle se na ni začal tlačit jeden ze soupeřů. Doktorka zahlédla ženu s fialovou kůží a modrými dredy, které vyčuhovaly ze spodku přilby. River přetočila páku na ovládání výšky a soupeřku přeskočila. Všechno začalo být až příliš chaotické. Kolem trati byly stromy, na kterých byly zavěšené kamery. River náhle několik metrů před sebou zahlédla nějaký drát. Rychle ho opět přeskočila, ale jedno ze vznášedel drát vyhodil z dráhy. Několik stromů začalo hořet. To už ale byla daleko a vyhýbala se dalšímu závodníkovi. Ohlédla se a spatřila šediváka. Vyzáblé stvoření hbitými pohyby přidávalo na rychlosti a snažilo se zíksta vedení. Náhle i on zmizel a za několik vteřin bylo slyšet náraz do stromu a výbuch. River popadla mobil a vytočila Hay Lin. Nemohla se s ní dlouho bavit, takže jen zakřičela: "Dalekové na nás útočí!" Po těchto slovech hovor opět přerušila. Vznášedla neměla zbraňové systémy, sloužila pouze pro tento závod, to se ale v této chvíli opravdu nehodilo. Náhle do plavidla něco udeřilo a zastavilo ho. River ve vteřině vyskočila, než to vznášedlem prudce smýklo a rozmlátilo se o strom. Doktorka zahlédla drát, který se plazil troskami a zmizel mezi stromy. Rychle vzala telefon a odhodila přilbu, která jí už nebyla nic platná. Znovu vytočila Hay Lin: "Dalekové překazili závod." Dívka jen namítla: "To nemohli udělat." "Proč?" zakřičela River. Chvilku se nikdo neozýval, ale potom Hay Lin odpověděla: "Po tvé minulé zprávě jsme je chtěli ze závodu stáhnout, ale někdo zničil jejich vznášedlo- Ten dalecký závodník je mrtvý a jeho dva společníci jsou tady se mnou." River se rozloučila, vypnula mobil a hlasitě zaklela. Zničili by snad dalekové jednoho ze svých? Proč by chtěli překazit závody? River vešla mezi stromy, tam, kde zmizel drát, který jí odtáhl z dráhy. Brzy na to zaslechla zvuky, které se do lesa nehodily, rozhodně na toto místo nepatřily. River se ukryla za křovím a naslouchala. Něco robotického si razilo cestu zelení. Náhle do jejího zorného pole vešly tři postavy ze stříbrného kovu, kyberlidé. Mezi nimi kráčela nějaká zahalená postava, zjevně šlo o ženu. River dál poslouchala a snažila se zjistit více. Žena právě něco říkala "- ...museli jsme to udělat, teď můžeme odletět." River zjistila, že už se něco dalšího dozví jen jediným způsobem. Vytáhla pistoli a vyšla ven. Mířila přitom na ženu v černém. Obličej v masce se k ní okamžitě otočil. Kyberlidé na ni namířili vlastní zbraně. "Ruce držte podél těla, nebo tu holku zastřelím," řekla River výhružně a roboti před ní ji opravdu poslechli. "Co jsi zač?" vyštěkla Doktorka na ženu. Z pod masky bylo slyšet jen smích. Hned jí připadal povědomý, ale neuměla si ho nikam zařadit. Náhle se stalo příliš věcí naráz. Kyberlidé začali střílet, žena v záři modrého světla zmizela a všude kolem nich se rozezněly hlasy. River vystřelila a hlava jednoho kyberčlověka spadla na zem. Torzo těla se několik vteřin kymácelo na místě a pak dopadlo s tupým úderem na zem. Z křoví začali vystupovat vojáci Hay Lin a zastřelili i zbytek kyberlidí. Přímo za muži se objevila i Hay Lin. "Jsi v pořádku?" zeptala se jí okamžitě. River rychle přikývla a vzala si hlavu kyberčlověka s sebou. Musí se dozvědět pravdu a celé to objasnit.
**
Všichni stáli v rozlehlém sále plném žuly. Uprostřed místnosti byl počítač, který River právě napojovala na hlavu kyberčlověka. Hay Lin zapnula obrazovku a společně se na ni zadívali. Ukázala se směsice textu a obrazů. Viděli továrnu, kde se vyráběly skelety pro kyberlidi, nakonec i sál plný lidských mozků. Náhle obraz skočil a ukázala se tam fotka River Song. Dál text, kde byl její kompletní životopis. Dalším obrazem byla fotka zrzavé ženy. River vyděšeně zalapal po dechu. "Kdo to je?" zeptala se Hay Lin. "To je má matka, Amy Pondová," vysvětlila. "Co od ní ale chtěli a co to má společného s tímhle závodem?" River několik vteřin sledovala divoké obrazy na monitoru, než si vše dala do hromady. "Kyberlidé chtěli zabít nejlepší piloty, protože se připravují na velkou bitvu. Hledali si i informace o mně, protože jsem jedna z posledních známých pánů času. Při tom hledání narazili i na mou matku." River domluvila a pohlédla na svou mladou společnici. "Zjistila jsi, kdo byla ta neznámá?" River jen zakroutila hlavou. V celé paměti kyberčlověka nebyla jediná poznámka o komkoliv dalším. Vojáci jen vše mlčky sledovali. Několik minut se sálu zhostilo ticho, než se River rozhodla: "Musím se zase vrátit, ještě potřebuji vyřešit jeden zločin na Zemi." Hay Lin jen přikývla a tak River pokračovala: "Možná by jsi zase mohla letět se mnou. Chtěla bys dál pokračovat? Cítím, že je to jeden ze střípků celé téhle prapodivné skládačky." Hay Lin však odmítla: "Musím dál pokračovat jedině ve své říši, na tu je teď třeba se plně soustředit." S tím se rozloučily. River vyšla ze sálu a došla k TARDIS. Věděla, že musí jednat rychle. Stroj času se dal do pohybu a nechal všechny záhady za sebou.

6 - SONG O RIVER SONG

22. března 2017 v 16:32 | Tým Spoilery - Time Lady |  4. série
River hleděla na fotky, které kdysi dávno nafotila s Doktorem. Připadalo jí to jako celá věčnost... Byl to poklad, který nesměl nikdo jiný spatřit. Nikdy, něco takového by mělo hrůzostrašné následky. Ona musela být navždy jediná, která kdy poznala všechny Doktorovy regenerace. Náhle našla fotku i ze svatby, kterou měli s Doktorem. Sice to nebyla tak úplně jejich první svatba, ale jakoby na tom vůbec někdy záleželo... Ta první byla na vrcholu pyramidy a byli na ní i Amy a Rory, její rodiče. River možná svou matku nedávno viděla, ale nebyla si tím jistá. Možná jen jakési podvědomé přání bylo otcem myšlenky, jak se říká na Zemi. Na obrázek Amy ukápla jediná slza. Znamení toho, že musí jít dál. River fotky opět bezpečně ukryla a ještě hluboce zamyšlená došla k ovládací konzoli TARDIS. V paměti jí utkvěla i fotka Jacka z dob, kdy měl ještě hlavu pevně na ramenou. Z rozjímání ji nakonec vytrhl až náhlý otřes. Je možné, aby do TARDIS něco narazilo? Vždyť nikam necestovala!
River pomalu a opatrně došla ke dveřím, pro případ, že by následovaly ještě nějaké další otřesy. Nic takového se však nestalo. Otevřela a zastavila se. Zmateně se rozhlédla po divoké změti zeleně, která ji i TARDIS obklopovala. Neměla sebemenší ponětí o tom, jak se tady mohly objevit. Zanesl je sem snad osud? Od TARDIS vedla skrze stromy a keře jen jediná cesta...
Dlouhé minuty nemíjela nic jiného, než podivně zkroucené kmeny stromů a pestré květiny rostoucí z polštářků mechu. Z korun stromů, které stínily onu pěšinku, se ozýval zvláštně melodický zpěv ptáků. River se opět zasnila a do reality ji vrátil až jakýsi kovový předmět, o který téměř zakopla. Na první pohled se zdál bezcenný, asi jako zničený odpadkový koš povalující se uprostřed lesa. Když se na něj však River podívala pozorněji, nemohla si odmyslet drobnou podobu s konstrukcí Daleků. Bylo vůbec možné, aby poblíž tak malebné krajiny mohli být Dalekové? A jak by lesem vůbec dokázali projít? Raději onen kovový střípek vzala s sebou a vydala se dál.
**
Byl zvláštní den. Upadala do pout minulosti a nedokázala se soustředit. Její pozornost se zachytila na každé drobnosti a pohled na svět jako celek se rozpadal. Ztratila pojem o čase. Z ničeho nic se objevila před malou, dřevěnou chatrčí. Les vypadal pořád stejně a na kus kovu v její ruce se zachytilo pár stonků rostlin. Nevěděla, jak se na toto místo dostala. Obešla domeček a pohlédla do okna. Ve vteřině zděšeně odskočila, protože hleděla tváří v tvář starému pánovi, který na ni díky slabému osvětlení místnosti, ve které stál, působil dosti bizarním, až démonickým zjevem. Pán se její reakci ušklíbl a zmizel. Ještě než River vůbec napadlo nějak zareagovat, slyšela zavrzání dveří.
"Pěkné odpoledne, krásná slečno! Přejete si?" zeptal se onen stařec. "Kdo jste?" odpověděla ne moc slušnou otázkou, avšak na svůj obvyklý styl docela zaraženě, River. "Tirigon, jméno mé. Co vás přivádí do těchto končin? Už roky jsem člověka neviděl... Prosím!" představil se neznámý a pokynul ke dveřím.
River jej následovala do domku a snažila se nevnímat pach zatuchliny. Dům už nejspíše nikdo dlouhou dobu neuklízel. Tirigon jí nabídl židli a River se posadila. "Ach, má drahá, kde jste k němu přišla?" zeptal se Tirigon a vzal River onen plíšek z ruky. "Věří se, že nosí smůlu! Ale ikdyby ne, nechte jej v klidu odpočívat, již nikomu neposlouží," dodal a plynulým pohybem jej odhodil do kouta, kde nejspíš dopadl na hromádku dalších plechových součástek. "Co to bylo?" nemohla se ubránit otázce River. "A jak jste se vy vlastně dostal do takové opuštěné chaloupky?" "To je vše již dávná historie," povzdechl si stařec. "Kdysi jsem žil na okraji města. Tedy tato, jak říkáte chaloupka, stála na okraji města. Bohužel musel můj lid čelit vpádu zvláštních stvoření. Říkali si Dalekové. Z jednoho takového právě pochází ten kus kovu, který jste sem přinesla. Válka s nimi se zdála beznadějná. Byli tak silní, měli technologii, kterou nikdo jakživ nespatřil a nemohli jsme se jim dlouhé časy nijak bránit. Když už si všichni mysleli, že je naše budoucnost ztracena, vymyslel jeden z mých dobrých přátel řešení - živé hradby, které by proti Dalekům bojovaly za nás. Těmi se teď procházíte, to je celý tento les. Válku s Daleky jsme vyhráli, ale nechali jsme se svým úspěchem ovládnout a když se objevili další nepřátelé, nebyli jsme schopni jim čelit," na chvíli se odmlčel, ale když viděl, že River hltá každé jeho slovo, pokračoval: "Říkali si Kyberlidé. Nikdo nevěděl, odkud se vzali. Stejně jako Dalekové - nesli obrovské kovové brnění a byli nepředstavitelně technologicky vyspělí. Než se nám podařilo znovu zprovoznit naši rostlinnou armádu, bylo po všem. Obsadili město, vyvraždili obyvatele a jen pár zoufalců z okrajových částí města přežilo. Pomstili jsme se, tedy rostliny se pomstily za nás, ale už bylo moc pozdě. Navíc při jednom z posledních bojů s Kyberlidmi došlo k poškození systému, který rostliny kontroloval a po krátkém čase všechno zarostlo."
Nastalo dlouhé ticho, kdy si River urovnávala všechny informace, které se od Tirigona dozvěděla. Proč by na malé městečko útočili Dalekové i Kyberlidé? Co je tady tak speciálního, že to vůbec stálo za jejich pozornost? "Říkal jste, že ty rostliny vymyslel váš přítel. Nemohl pak tedy ten poškozený systém opravit?" zeptala se River.
"Mohl, ale nikdy nechtěl," ozvalo se ode dveří. Posledním minutám jejich konverzace tiše naslouchal satyr, který náhle zodpověděl Riveřinu otázku. Po jeho boku stál ten největší pes, kterého River kdy viděla. "Nejsou zde žádní další nepřátelé, není za co bojovat. Město je mrtvé a zbylo nás pár posledních. Dožijeme v míru a necháme rostliny zarůst i poslední stopy po civilizaci," vysvětlil satyr. "Zdravím tě, Nathane. Jaký máš důvod k tak náhlé návštěvě?" promluvil na satyra Tirigon. "Cítil jsem společnost. Odkud přicházíte?" zeptal se a otočil se na River. "Z velké dálky. Bohužel vás již budu muset za chvíli opustit a vrátit se tam." "Smíme vás alespoň doprovodit? Nejste zvyklá na místní podmínky. Umělá příroda může mít hypnotické účinky, zvláště na nově příchozí, a my se rádi postaráme o vaše bezpečí," nabídl Nathan. Všichni společně vyrazili zpět k TARDIS.
**
Cesta ubíhala rychle. River si s oběma muži rozuměla a příjemná konverzace jim všem pomáhala nevnímat magický vliv lesa. Když však dorazili k červená budce, byla celá zarostlá šlahouny. River už se chystala něco říct, ale než se vůbec stihla nadechnout, dal Nathan jediný pokyn obrovskému psovi a ten se statečně vrhl na trnité šlahouny. Po chvíli byla TARDIS volná. River již otevřela dveře a chystala se vejít, když ji chytil satyr za ruku: "Opravdu musíte odejít?" "Co bych měla dělat jiného?" zeptala se River mírně. "Našel jsem ve vás spřízněnou duši. Nechtěl bych vás ztratit, pokud by to ovšem bylo možné," zašeptal Nathan. "Vždyť jsme spolu skoro nemluvili," namítla Doktorka a smutně se usmála. "Satyrové mají šestý smysl. Poznají, když najdou toho pravého, nebo tu pravou," vysvětlil Tirigon. River chvíli mlčela. Nakonec se zmohla jen na: "To nejde... Moje srdce patří někomu jinému." Satyr přikývl a vytáhl svou flétnu. "Toto je tvoje píseň. Budeš s ní mít štěstí a bude tě provázet až do konce života. Tedy, až do další regenerace," řekl a začal hrát nádhernou melodii. River, která již stála ve dveřích, se náhle otočila. "Ty víš, kdo jsem?" zeptala se překvapeně. Satyr se jen pousmál. V tom však již TARDIS zavřela své dveře a letěla se zmatenou River pryč.
**
Satyr dohrál a zvolal: "Má paní je již pryč, můžete se ukázat!" Zpoza stromů vyšla mladá dívka s ohnivě zrzavými vlasy. Tvář však měla zahalenou černou maskou. "Měl jsi ji tady zdržet!" vyhrkla naštvaně. Satyra její chování mírně vyvadlo z míry. "TARDIS byla proti mě. Hned to napravím," odpověděl zdánlivě klidně a zmizel.

5 - SPOLEČNICE

13. března 2017 v 16:14 | Tým Spoilery - Time Lady |  4. série
River Song seděla na trávě před TARDIS a zamyšleně hleděla na město před sebou. Další z jejích návštěv na Zemi. Nedávno zahlédla i Doktora, jak běží s nějakou dívkou po ulici. Evidentně některá z jeho společnic, ale River už ani nevěděla, která to je. Sama měla co dělat, aby se někde ukryla a oni ji neviděli. Vesmír je sice velký, ale Doktor se většinou nachází právě na Zemi. Pořád ho něco nutí, aby lidi zachraňoval. Najednou se z útrob TARDIS ozval signál a hlas Yuen: "Něco se tu děje!" River vkročila dovnitř a podívá se na monitor. Někde na Zemi je další obyvatel Nové Gallifrey a podle TARDIS má potíže. "Řekla ti naše skvělá TARDIS, kdo to má být?" zeptala se okamžitě River. Yuen jen zakroutila hlavou. Opět měly jen slepě hledat. Obě ženy okamžitě vyrazily na cestu. Červená budka je tentokrát neprovedla časem, ale jen prostorem. Zastavila na rozlehlé louce hned vedle nějaké dálnice. River hleděla na signál, který se rychle blížil a snažila se zjistit více. Pomalu prošla ke dveřím a podívala se ven. "Nikde tu nic není, jen tráva, tráva a tráva," konstatovala.
"A ještě je tu tráva," doplnila jí s úšklebkem Yuen a vyfasovala za to nevrlý pohled. Brzy na to kolem nich projel kamion. Doktorku hned napadlo o co by tu mohlo jít. Signál se najednou začal vzdalovat. Věděla, že se musí dostat do toho auta, co nejrychleji. Jenže na to by byl nutný vlastní dopravní prostředek. Otočí se rychle na Yuen: "Budeš tady pár hodin sama, zůstaň v TARDIS a dávej pozor."
Yuen jen pokrčila rameny a sedla si na schody. Naštěstí měla červená budka něco v záloze, tak by si nějakou zábavu mohla najít. River mezitím prošla chodbou a zastavila se před plechovými a celkem i nevzhlednými vraty. "Jak tě vlastně napadlo tady vytvořit něco takového?" pronesla Doktorka svou otázku zdánlivě do zdi. Ozve se plechový hlas: "Doktor má takovou místnost i ve své TARDIS, už je to tady od začátku." River jen přikývnula a otevřela vrata. Vešla přímo do obrovské garáže plné aut, motorek, vznášedel a všech možných i nemožných prostředků. Dokonce tu našla i plechového robotického jednorožce. "To je z turné Lady Gaga?" zeptala se. Ozvalo se zvláštní zachrčení a potom odpověď: "To je z turné Madonny v roce 3152. Já bych doporučila tohle..." Na chvíli se hlas odmlčel a nad jednou z motorek se rozzářilo pomocné světlo a ukázalo tak River správnou možnost. Přes motorku ještě visela kožená bunda a přilba. Oboje si žena vzala a nastartovala. Na konci místnosti se objevila další vrata. Tentokrát se jednalo o východ ven. River jím projela rovnou na dálnici.
**
Yuen se rozhodla pro menší průzkum. Kolik hodin tady podle River měla strávit a neumřít tady na sešlost stářím, nebo nudou. Co se podívat za Kleopatrou? "TARDIS, mohly bychom se podívat na něco zajímavého?" "Samozřejmě, že bychom mohly, ale neměly jsme náhodou počkat tady?" ozval se strojový hlas TARDIS, na oko vyčitavě. Yuen se jen zasmála: "River řekla, abych počkala v TARDIS. Neřekla nic o tom, kde máš být." Nejdříve se nic nedělo, ale za pár vteřin se dal stroj do pohybu. Proletěly vírem a zastavily se na nějaké jiné louce, tentokrát blízko lesa. Yuen otevřela dveře a rozhlédla se kolem sebe. "To má být to zajímavé místo?" řekla a udělala několik kroků ven. Ještě zaslechla, jak se ozvalo: "Tohle už je porušení toho, co řekla River Song!" Yuen jen zavřela dveře a šla dál. Brzy si všimla něčeho, co opravdu vypadalo zajímavě. Mezi stromy stál sloup z podivného, stříbrného kovu. Yuen ho zvědavě obešla. Ani na první pohled to nevypadalo jako přírodní útvar, ale nikde nebyly vidět dveře, okna, nebo cokoliv, co by svědčilo o užitku něčeho takového. Náhle se na zdánlivě hladké ploše objevily jemné rýhy a postupně se daly do hromady v podobě dveří. Ty se hned otevřely a vyšel z nich záhadný muž. Dívka ho rychle přejela pohledem. Mohlo mu být tak kolem čtyřiceti. Byl vysoký, štíhlý a měl krátké černé vlasy a čistě modré oči.
Zvědavě pohlédl na Yuen a pomalu řekl: "Ahoj Yuen, dlouho jsme se neviděli." Dívka zůstala překvapeně stát na místě. "My se známe?" Muž se jen usmál. "Ty si mě nepamatuješ? Já tebe ano, jak bych mohl zapomenout... Dlouho jsme spolu cestovali, dokonce i bydleli hned vedle sebe." Yuen byla stále více a více překvapená. "Připomněl bys mi svoje jméno, prosím? Omlouvám se, ale opravdu si na tebe nepamatuji." Muž se znovu usmál a uklonil se. Toto gesto jí něco připomnělo, ale stále ho neuměla nikam zařadit. "Jmenuji se Vládce," představil se muž s milým úsměvem. Yuen se zasmála: "Jsi tedy opravdu jeden z Pánů času. Proč si vlastně dáváte taková jména? Doktor to tak taky má." Muž náhle zpozorněl: "Viděla jsi tady Doktora?" Yuen jen zavrtěla hlavou a obešla stříbrný sloup. "Proč tvoje TARDIS vypadá tak zvláštně?" zeptala se rychle. Vládce poklepal rukou na kov. "Čekala jsi snad modrou nebo červenou telefonní budku? Moje TARDIS má funkční chameleoní okruh, takže se mění na nejpříhodnější podobu." Yuen se zasmála a poznamenala: "Stříbrného sloupu uprostřed lesa si nemá nikdo všimnout?" Vládce ji místo odpovědi chytil kolem ramen a otočil ji. Potom pravou rukou ukázal před ně oba. Pár metrů do nich stály další sloupy, velmi detailně podobné TARDIS. "Kdysi tady bylo mnoho chrámu. Tohle po nich zbylo," odpověděl a stále při tom držel ruku na jejím rameni. Yuen ho nechala a zeptala se: "V Atlantidě si ale někdy byl, proč jsi tam nezůstal?" Vládce rychle odpověděl: "Byl jsem tam, ale nikdo neřekl, že jsem ji opustil! Jen jsem si na čas udělal dovolenou. Mám nějaké plány s Doktorem, které bych rád vyřešil." To Yuen chápala, stejně se chovala i Missy. Pořád odlétala za Doktorem a málokdy vyprávěla, co tam vlastně dělala. Několik minut jen stáli a sledovali obzor, když se jí Vládce zeptal: "S kým tu vlastně jsi? Neměl by TARDIS ovládat někdo z Pánů času?" Yuen se po dlouhé době začervenala: "Původně jsem byla s River Song, ale ta si odskočila. Nechtěla jsem se nudit..." Vládce se zasmál: "Budeš vůbec vědět, jak se vrátit?" Yuen pokrčila rameny: "Tahle TARDIS se navádí vlastně sama, takže snad ano." Dívka pochopila jen jednu věc. Už by se měla vrátit a nejlépe s co nejmenší ztrátou času. Snad jí s tím TARDIS pomůže. Otočila se zpátky k Vládci. "Uvidíme se ještě někdy?" Otázka jí z úst vyšla dříve, než se stačila zastavit. Muž se jen usmál, v očích se mu podivně zalesklo. "Určitě. Brzy, něco ti dám." Sáhl do kapsy kalhot a vyndal něco, co vypadalo jako malé zrcátko. "Tohle kdysi dávno patřilo mé dceři. Zmáčkni to bílé tlačítko a uvidíme se." Yuen si to vzala a poděkovala, potom ji však něco napadlo: "Jak poznám, do jakého času to volání přišlo?" "Je tam pojistka Pánů času, neboj zlatíčko," vysvětlil. Potom otevřel dveře své TARDIS a zmizel. Yuen se rychle vrátila do červené budky. Hned mezi dveřmi zakřičela: "Asi jsem se zamilovala!" Neozvala se žádná odpověd. Yuen došla do svého pokoje a položila tam zrcátko. Potom se vrátila k ovládací konzoli. "Omlouvám se, ale bylo to příliš lákavé. Mohly bychom se vrátit za River? Přibližně v čase, kdy se bude vracet." Neozvalo se nic, ale všechny systémy se daly do pohybu.
**
River Song projela na motorce blíže ke kamionu a vzala do ruky pistoli. Stačily jen dva výstřely, aby se jí otevřela cesta dovnitř. Jen jí hlavou prolétlo: 'Kdyby tohle viděl Doktor...' Potom vyskočila a dopadla do kamionu. Rychle vystřelila a zabila nejbližšího muže, než stihl cokoliv udělat. Potom zůstala překvapeně stát. Přímo před ní byli dva agenti Ticha. Nesměla se otočit, jinak by na ně zapomněla a to by byla její smrt. Rychle vystřelila. Stačily čtyři pokusy a byli mrtví. Potom si všimla zadní stěny kamionu, kde byla připoutaná nějaká černovlasá žena. River si sundala modrou přilbu a podívala se na ni. Potom vyndala s kapsy bundy věc podobnou mobilu a podívala se na displej. Neznámá je přesně to, co hledala. Rychle vyndala sonický šroubovák a otevřela pouta. "Musíme se odsud dostat," řekla rychle. Rozhlédla se okolo, ale nedokázala přijít na žádnou možnost, kterou by toho mohly docílit. Ve vteřině se nad dálnicí objevila červená budka, jako zázrakem. Dveře se otevřely a oběma ženám se naskytl pohled na Yuen. Její růžové vlasy vlály ve větru, na tváři měla spokojený úsměv. "Potřebuje pomoct?" River jen naznačila ženě, aby šla za ní. TARDIS pomalu dosedla na podlahu a obě ženy nastoupily dovnitř. Netrvalo dlouho a TARDIS se ztratila v časovém víru, jakoby na dálnici ani nikdy nebyla. Za chvíli již River seděla na židli, hned naproti neznámé. Její první otázka byla celkem logická: "Jak se jmenuješ?" Dívka se usmála a odpověděla: "Jsem Susan, vnučka Doktora. Myslím, že ho budete znát." Yuen je zalapala po dechu. "River, takže ty jsi její babička?" River se na ni otočila a vypadala poněkud uraženě. "Sice jsem starší, než si myslíš, ale Susan opravdu není moje vnučka. Doktor toho za svůj život stihl docela dost." Znovu se otočila k Susan a zeptala se: "Chtěla bys s námi cestovat, nebo máš kam jít? Chtěla bych ještě vědět, proč tě vlastně chytili, ale na to by bylo času dost." Susan přikývla: "Půjdu s vámi, můj dům shořel." Yuen opustila své stanoviště těsně za River a odešla do svého pokoje.
**
Došla do bláznivě vyzdobené místnosti a rezignovaně sebou praštila na postel. Malé poděkování od River by neuškodilo, vlastně je obě zachránila, ale proč by se tím někdo jako River vůbec měl zabývat. Pořád se tváří jako velitelka, ale bez lidí okolo by nebyla nic. Yuen opatrně vzala zrcátko a zmáčkla bílé tlačítko. Obraz Vládce se objevil tak rychle, jako by na ni už čekal. "Ahoj zlatíčko, potřebuješ s něčím poradit?" Yuen se usmála. Konečně někdo, kdo si jí všimne. "Co třeba, kdyby ses stal vládcem Atlantidy?" Vládce se zasmál. "Co raději Země? Tam máme více možností! Můžeme ji dobít a potom jí navěky vládnout společně." Yuen se zasnila. Během pár vteřin se však vrátila zpátky do reality a odvětila: "Všechno, jen, když budeme spolu."

4 - RIVER SONG A HARRY POTTER

5. března 2017 v 19:29 | Tým Spoilery - Time Lady |  4. série
V TARDIS se rozezněl pískot. River okamžitě proběhla chodbami až k ovládací konzoli. Všechno rudě blikalo, ale to ani zdaleka nebylo to nejhorší. Navigace se úplně zbláznila a zkrátka se vznášela vesmírem, časem i prostorem. River se rychle rozhlédla. Proč sebou nevzala Doktora? Místo něj tu byl jen on. Sice s ním byla sranda a v plavkách nevypadal tak špatně, ale to jí teď moc platné nebylo. "Jacku!" zakřičela River a několik vteřin čekala. Místo odpovědi se ozvala směs křiku, velmi velká zásoba nadávek a nakonec dopad něčeho těžkého a kovového na zem. Po drobné pauze tuto událost završila další sada nadávek a další rána. River to vzdala a dál se snažila opravit navigaci. Jack se nakonec opravdu ukázal a držel si pravou rukou na čele. Rychle se rozběhl ke dveřím a něco tam zmáčkl. Rudé světlo zmizelo a s ním i pískot, avšak navigace pořád nesloužila svému účelu. Jack nejspíš plánoval něco říct, ale dveře TARDIS ho přerušily a znenadání se otevřely. River jako ve zpomaleném filmu sledovala, jak její společník propadl dveřmi a zmizel v temnotě. Poté se dveře opět zavřely a TARDIS dopadla na zem. River vyplašeně rozrazila dveře a rozhlédla se. Pohledem pátrala po Jackovi, přeci tam někde musel být. Nebo ho TARDIS opravdu vyhodila do pustého vesmíru? "Proč jsi ho vyrazila ven?" zeptala se Doktorka do zdánlivě prázdného prostoru. Náhle však zazněla odpověd: "Spoilery." "To mám říkát já!" vyštěkla River a zabouchla dveře TARDIS. Rozhlédla se po okolí a hledala nějakou stopu. V dálce bylo označení ulice. Grimmauldovo náměstí. Když se River podívala aproti sobě, naskytl se jí pohled na dům číslo 13 a vedle něj dům číslo 14. Zvláštní, ale ne úplně neobvyklé. Kolem River projel velký červený autobus, takže věděla, že byla v Londýně, nebo alespoň někde hodně blízko. Vystoupila z poza stromů a uviděla malou kavárnu. Co má vlastně jiného dělat? Nenapadalo ji nic jiného, než se do kavárny vypravit. Jack možná čeká tam. Otevřela prosklené dveře a rozhlédla se po lidech, sedících na červených nepohodlných židlích. Nikde však neviděla svého společníka. Jen dva muži hrající karty a žena s blondatými vlasy, která urputně psala na ubrousky. River si k ní sedla a představila se. Žena na ni upřela své tmavě modré oči, které se o chvíli později zaostřily, jakoby se neznámá vracela zpět do reality. "Jmenuji se Joanne Rowlingová," představila se a popsané ubrousky hned zmizely v černé kabelce. "Já jsem River Song, neviděla jste tady nějakého černovlasého muže ve vojenském?" Joanne jen zakroutila hlavou. Doktorka musela nějak dát do pořádku TARDIS. Rychle vzala mobil a našla v kontaktech potřebné číslo. Několikrát to podivně zapípalo a pak se ozvalo: "Bistro U Veselého daleka, přejete si?" River se rozesmála a řekla jen: "Neříkej, že nevíš, kdo volá." Ozvalo se smích a potom jí Ashildr dala k mobilu Claru. "Co potřebuješ?" Doktorka se snažila vše stručně, ale výstižně popsat. "Mám nějaké technické problémy s mým strojem a potřebuji náhradní díly." Chvilku bylo ticho a potom slyšela: "Samy teď máme problémy a jsme mimo provoz. Co tvůj manžel?" River se podívala na svou novou společnici a řekla jen: "Toho jsem ještě nezkoušela." Dalších pár vteřin ticha. "Podle počítače jsme jen pár kilometrů od tebe, pokud to riskneš a pojedeš vlakem, jsi u nás za pár minut." River tedy souhlasila, vypnula mobil a chystala se k odchodu. Rowlingová se ale loučit ještě nechtěla. "Mohla bych jet s vámi? Jedu stejným vlakem a uvítala bych nějakou společnost." River přikývla a společně se dostaly městem až k nádraží. Došly až k vlaku a vcházejíce do vchodu vagonu začaly hledat volné místo. Našly ho rychleji, než si myslely a za dalších pár minut už byly na cestě. Joanne si vyndala další sadu ubrousků a menší poznámkový blok a začala psát. "Co vlastně pořád sepisuješ?" zeptala se River. Joanne pozvedla jednu stránku a ukázala jí název: "Harry Potter a Kámen mudrců." "Ty jsi spisovatelka?" zeptala se Doktorka. Joanne se rozesmála a potom odpověděla: "Ještě ne, ale chtěla bych to zkusit." River si s pobavením vzpomněla na devět knih, které kdysi četla. Kdo by si kdy pomyslel, že možná dopomohla jejich zrodu.
Zbytek se cesty se táhl. Joanne si byla schopná dělat poznámky prakticky o všem, co se stalo. Během jízdy použila pro svou knihu i mlhu, která se na několik minut ukázala na kopcích. Tak nějak nejspíš vznikli mozkomorové, stvoření, která by River opravdu potkat nechtěla. Začala mít ale podezření, že její společnice nepracuje jen na jediné knize. Proč jí to tak připadalo si River nepamatovala. Možná ale spisovatelka pracovala na celé sérii dohromady. Vlak začal zpomalovat, a tak se obě chystaly ke vchodu. Vyšly na nádraží a vydaly se napříč městem. Spisovatelka si napsala další poznámku: "Příčná ulice." Společně se proplétaly změtí turistů až našli podnik 'U Veselého daleka'. "Co je to dalek?" zeptala se Joanne. River se ušklíbla: "To nechtěj vědět." "Chci to vědět, možná se mi to bude hodit do knihy," nedala se setřást Joanne. River ale už ted prozradila až moc... "Zkus třeba tříhlavého psa, to se tam bude víc hodit," ušklíbla se a vešly dovnitř. Hned se jim vstříc rozeběhla mladá dívka s cedulko s nápisem 'Clara'. "Ahoj, jak vám můžeme pomoct?" River řekla jen: "Náhradní díly k navigaci a najít Jacka." "Dobře," odvětila Clara a zmizela ve vedlejší místnosti. Potom se vrátila s nějakou krabicí a dala jí River, se slovy: "Někdy se vyrovnáme. Budu se ještě snažit sehnat nějakou pomoc." Doktorka se rozloučila a zase vyšly ven. River až ve světle slunce všimla nálepky na kartonu - byly tam souřadnice. Nejspíše to byla cesta k Jackovi, ale Clara to nechtěla probírat před Joanne. Doktorka tedy absolvovala další cestu k nádraží, kde si opět potvrdila, že ji její nová společnice bude opět následovat. Prošly železnou, bohatě zdobenou bránou ven a vydaly se kolem starého skladiště, když z budovy zazněl křik. River se hbitě opřela o mohutná rzí pokrytá vrata a zatlačila. Okamžitě se dostal dovnitř a začala se proplétat mezi železnými trubkami a štosy palet. Joanne ji následoval a i za chůze si dělala poznámky. Náhle ale zazněl ohlušující zvířecí řev a i ona se plně soustředila na to, kde vlastně jsou. Obě ženy doběhly až na druhý konec skladiště. Tam zněl zvuk padajících kamenů a nějaké hlasy. Nikde ale nebylo vidět dveře, nebo nějaký jiný průchod. River přejížděla rukou po plechu a snažila se dostat dál, když se celá stěna roztřásla. Zazněl další tupý úder a plech se rozpadl na kusy, jako když udeříte do skla. Nejspíše k tomu přispěla i rez, která vesele bujela na všem kolem. River a Joanne náhle stanuly na začátku ulice, která byla plná lidí - nebo spíše humanoidů. Spatřily tvory s modrou kůži, kteří vypdali jako z rodiny Tany, a nakonec i několik bytostí druhu Homo reptilia. Mezi tím vším stál mohutný krampus a oháněl se dlouhými drápy. River však více zaujal muž, který bránil skupinku žen. Byl to Jack Harkness. River popadla pistoli a vystřelila, trefila kožešinou pokryté tělo, ale krampus se výstřelem nenechal rozhodit. Nikde dokonce nebylo vidět krev, nebo jakoukoliv stopu výstřelu. "Nepotřebujete malinko pomoct?" ozval se pobavený hlas za jejich zády. River se prudce otočila. "Co ty tu děláš?" zeptala se rychle. Missy vysekla dokonalé pukrle: "Clara mi volala a řekla mi, že jste měli nehodu. Kdo je tohle?" podívala se se znechucením na Joanne. "Možná moje nová společnice," řekla River a ukázala směrem na krampuse. "Mohly bychom teď vyřídit tu horu chlupů." "Zkoušela jsi použít tu pistoli, co máš v ruce?" zeptala se Missy. "Ne, samozřejmě jsem čekala, až mi to řekneš," odsekla River Song. Joanne ukázala na kanystr z benzínem: "Mohly bychom ale použít tohle." Missy si zapálila cigaretu a dělala, že nic neslyšela. To už k nim doběhl Jack a kanystr chytil do rukou. Přičichl si k obsahu a rychle ho chrstl na krampuse. Stvoření stále nereagovalo na jejich výpady a dál se věnovalo demolici jednoho stánku s podivným ovocem. "Tak a teď to jen zapálit," dodal Jack. To už se ale krampus otočil a rozběhl se přímo k nim. River zaměřila a vystřelila, nebo se o to spíše pokusila, došly jí totiž náboje. "A sakra!"
Missy protančila kolem nich a jediným elegantním pohybem odhodila zbytek cigarety. Ozvalo se hlasité zadunění a celý krampus vzplál jako suché dřevo. Jeho řev se musel rozléhat na kilometry daleko. Potom se skácel k zemi a zůstal ležet. "Odkdy vlastně kouříš?" otočila se na Missy River Song. Ta ale řekla jen: "Spoilery," a ukázala si levou rukou na pravé zápěstí. "Můžeme se dostat k TARDIS i rychleji. Co ale uděláme s tvou novou známou?" River se až teď podívala na Joanne, která celou situaci vzala celkem v klidu. "Viděla jsi toho dnes už celkem dost, ale možná bych ti mohla nabídnout ještě pár nevšedních zážitků, kdyby jsi chtěla jít s námi." Žena se několik vteřin rozmýšlela, ale potom její tvář zbrázdil smutek: "Mám rodinu, nemůžu se jen tak vypravit na cesty." River se ale usmála: "Máme i stroj času, nikdo si nemusí všimnout, že jsi někam odjela." Joanne jen zakroutila hlavou: "Sice moc nevěřím tomu, že něco takového opravdu máte, ale i kdyby ano, musím odmítnout. Moje místo je teď tady, dopíšu svou knihu a zkusím ji někam dostat." River jen přikývla, ale potom ji něco napadlo. "Možná ale jednou změníš názor. Můžu ti tedy něco dát..." "To bych byla ráda," řekla Joanne a vzala si od River malou krabičku. Doktorka otevřela víčko a odhalila list psychopapíru. "Vem to do rukou a mysli na mě, to bude stačit. Dorazím a vezmu tě s sebou." Potom jí potřásla rukou a chytila se Missy a Jacka.
Ve zlomku vteřiny se objevili před TARDIS. River jako první vešla dovnitř a podívala se na poničenou navigaci. Otevřela krabici od Clary a vše dala za pár minut do pořádku. Potom se otočila na Jacka: "Jak jsi se vlastně dostal až do té uličky?" Muž se zasmál a řekl jen: "Spoilery." Všichni se se smíchem vydali na zpáteční cestu.