Hledáme posilu do týmu! Více info ZDE

3 - KOUZLA PÁNŮ ČASU, část 2.

19. února 2017 v 20:53 | Tým Spoilery - Time Lady |  4. série
River zaklepala na mříže. Sice vypadaly jako ze dřeva, ale při poklepání se ozvalo kovové zacinkání. "Nic tu není normální," zakřičela Ashildr a pohlédla na River ve vedlejší cele. Cizinci v bílém je sem obě zavřeli a nezdržovali se s nějakým vysvětlením. River jen věděla, že to rozhodně nejsou lidé a tohle rozhodně není lidská vesnice. Všechno tady byl jen klam. Vše tady bylo pokřivené a nějakou zvláštní silou řízené, aby to rostlo do požadovaného tvaru. Rozhodně ale cizinci nebyli ani Páni času, ti takovou technologii vůbec neznají.
Do místnosti vešel jeden z bíle oděných lidí. Pomalým krokem se dostal až k River a jediným pohybem ruky si sundal kapuci. Objevil se pohledný obličej a tmavé krátké vlasy. Oči muže zářily zlatým světlem, které River připomínalo výron regenerační energie. "Co jste zač?" zeptala se hned. Mužova ústa se ale roztáhla v pobaveném úsměvu. "Pleteš si role krásko. Tady budu otázky klást já. Ale odpovím ti na toto, jmenuji se Laenius a budu tvým průvodcem," pronesl. "Provedeš mě snad po vaší vesnici?" neudržela se River a položila další otázku. Laenius se jen pobaveně zasmál, bylo vidět, že ho výslech vlastně baví. Není to pro něj práce, ale zábava. Doktorka si i všimla řetězů na jedné stěně. Nepochybně měli i prostředky, jak z člověka dostat informace. Raději bude hrát jeho hru a aspoň něco mu prozradí, i když ne nic příliš důležitého. "Jak se jmenuješ a kolik vás tu je?" zeptal se muž. River mu řekla pravdu, nebo tedy aspoň její část: "Jsme tu jen my dvě, ale neletěly jsme za vámi úmyslně." Muž jen kývnul a pozoroval její reakci. Několik vteřin sledoval její tvář a potom se zeptal "Co víte o krampusech?"
"Krampuse jsme sem nenavedly my," odpověděla rychle River. Lekla se a napadlo jí, kam celý rozhovor směřuje. Muž se ale usmál, což bylo dobré znamení a nakonec poznamenal: "To my víme, krampuse jsme sem zavedli my sami. Co ale vy dvě víte o jejich druhu?" River několik vteřin zůstala jen koukat do jeho zvláštně zářících očí. "Vy jste ho sem zavedli? Ale proč?" Druid vstal a otočil se zpátky k ní až mezi dveřmi. "Příště už to nezkoušejte. Otázky tady klademe my a vy dvě, budete jen odpovídat." S tím zavřel dveře a nechal je opět samotné. River přecházela po cele a přemýšlela. Ti druidové, nebo co to vlastně bylo, sem přivedli krampuse. Co od něj ale chtěli? Určitě se s ním nechtěli domluvit, to by přeci nebylo možné. Možná to však druidové nevěděli a zkusili to. Krampus jim samozřejmě utekl a zničil celou vesnici. Z toho by možná šlo něco získat.
**
River musela čekat další dva dny, než se Laenius vrátil. Rozhodla se hrát poslušnou a odpovídat na jeho otázky. Laenius si stoupl před ni, a potom nečekaně vytáhl klíč. Naznačil jí rukou, aby vyšla ven. Doktorka to tedy udělala a čekala. Druid ji nakonec pustil i ven z budovy, kde už čekala Ashildr a armáda vojáků. Na lehkých kožených zbrojích měli runy a v rukou oštěpy, které zářily jemnou modří. Kráčeli s nimi i tři druidi, na rukou měli manipulátory časového víru. River se podívala i do očí cizinců. Vojáci je měli lidské, ale oči druidů byly zlaté. Ne všichni přítomní nejspíše byli zasvědceni do této podivné hry na středověk. River a Ashildr nakonec dorazily do středu vesnice, kde hořelo velké ohniště. Tam stál i druid s dlouhým bílým plnovousem. Uklonil se oběma ženám a sundal si kapuci. Zazářily zlaté oči a úsměv, který by se hodil k dědečkovi z pohádky. "Sedněte si k ohni a budeme pokračovat ve výslechu. Trvalo nám dva dny, než jsme se rozhodli, co s vámi. Na začátku jsme vás chtěli popravit, ale potom jsme se rozhodli. Zůstanete s námi a pomůžete nám proti krampusům." Poslední věta měla být spíše žádost o pomoc, ale River to znělo jako rozkaz. "Chcete nás tedy požádat o pomoc?" zeptala se muže před sebou. Ten ale zakroutil hlavou: "Žádost můžete odmítnout. Vy obě nemáte na vybranou. Pomůžete nám, nebo vás zabijeme hned." "Okakmžitě nás pustíte, nebo budete mít mnohem více problémů," odsekla River Song. "To hned uvidíme," řekl pobaveně druid a kývl na vojáky. Jeden z nich si před starce klekl a sklopil hlavu. Stařec natáhl pravou ruku a dotkl se jeho čela. Muž se začal kroutit bolestí, ale nevydal ani hlásku. Druidovy oči se rozzářily a obklopilo ho zlaté světlo. River napadlo jen jediné, ten muž právě regeneruje. Po několika vteřinách zlaté světlo zmizelo a voják padl mrtvý na zem. Jeho tělo vypadalo, jako by za pár vteřin zestárlo o třicet let. Z muže v nejlepších letech byl uzlíček kostí a vrásčité kůže. Druid vypadal jakoby omládl. Kůže se mu částečně napnula a plnovous změnil barvu na černou. Nebyla to regenerace, jen si ubral pár let. Druid ale neskončil, pomalu došel k River. Vojáci ji chytli a kopancem ji donutili k pokleku. Muž jí položil pravou ruku na čelo a soustředil se. Znovu ho obestřelo zlaté světlo. Tentokrát se ale jeho tvář zcela změnila. Když světlo pohaslo, vypadal jako mladý bojovník v nejlepších letech. Jeho tělo bylo svalnatější a vlasy blonďaté. River slyšela šepot Ashildr: "Vypadá, jako by to byl tvůj syn." Doktorka sice nezemřela, jako ten voják, ale byla náhle unavená. Ten muž jí ukradl celou jednu regeneraci. "Co si myslíte, že děláte?" vykřikla směrem k muži. Pohlédla do jeho tváře - opravdu jí byl podobný. "Tak si dáme trošku dějepisu, ale opravdu jen trošku, potom vás opět zavřeme," odpověděl muž a znovu si sedl k ohni. Odkašlal si a začal vyprávět. "Před tisíci lety jsme žili na Gallifrey. Páni času byli moudří, nebo si to o sobě minimálně mysleli. Existoval oddíl průzkumníků, který létal vesmírem a hledal další rasy, které by se nám inteligencí blížily. Tímto způsobem jsme našli daleky, kyberlidi a nakonec i Zemi. Páni času se však zalekli a rozkázali nám, abychom planetu opustili. V posádce lodi nastala hádka. Jeden Pán času se zamiloval do lidské ženy a utekl s ní. Nakonec se jí narodil syn, který si později začal říkat Doktor. Spolu s ním šlo ještě pár mužů, ale o těch již nic nevíme. My jsme zůstali na místě a našli si své místo pro život. Postupně nám ale docházely regenerace a na naši planetu už jsme se vrátit nemohli. Naučili jsme se ale krást regenerační energii lidem. Jejich energie je bohužel velmi omezená." Muž dovyprávěl a znovu se plně soustředil na River. Ta jen zůstala stát a hleděla na podivného muže. Možná ani nevěděl, kolik podstatných informací jí řekl. Poprvé slyšela o Doktorových rodičích, i když to bylo jen pár slov. Došlo jí, co jsou zač, a také to řekla nahlas. "Vy jste upíři?" Muž se rozesmál: "V některých končinách nám tak říkají. Postupně se pár z nás odstěhovalo." Náhle vesnici naplnil zvířecí řev a vojáci připravovali zbraně. Mezi domy se začali objevovat krampusové. "Jak se tohle mohlo stát?!" vykřikl vůdce druidů. River se k němu otočila. "Ta zvířata kradou technologii," vysvětlila. Muž se po ní vyděšeně podíval "Jak by to ale dělali?" Doktorka si podrážděně odfrkla. "Přeměnují se z mrtvých nepřátel, nejspíše jim zůstává část vzpomínek. Právě jste jim svou neopatrností věnovali možnost cestování časem."
River počkala, až se muž sám zapojí do boje. Potom se rozeběhla k Ashildr, která měla sice svázané ruce, ale její stráže už byly někde v bojišti. Doktorka rychle popadla oštěp jednoho mrtvého a čepelí přeřízla pouta. Provazy spadly na zem a obě se rozběhly na druhý konec vesnice. Brána sice byla úplně někde jinde, ale krampusové dobře věděli, kde východ je a blokovali ho svými těly. River se hbitě proplétala mezi domy, až nakonec došly k palisádám. "Takže na druhou bránu nikdo nevymyslel," vykřikla a ohlédla se zpět. Budou muset na bojiště a nějak se dostat přes dvě armády nepřátel. Obě se rozběhly zpět. Krampusů bylo snad ještě více, než na začátku. Počet druidů se ale ztenčil. Všude bylo slyšet řinčení zbraní a křik umírajících. Druidové z rukou vypouštěli zlaté blesky a zabíjeli jimi desítky nepříátel na jednou. Stále to ale bylo málo.
River náhle skočila dopředu k jedné z četných chlupatých a rohatých mrtvol. Strhla mu ze zápěstí manipulátor časového víru a rychle chytla Ashildr za ruku. Dívka se ještě nestačila vzpamatovat a už stáli před červenou TARDIS. "To jako utečeme a necháme je tam?" zeptala se vztekle. "Koho ale máme chránit?" zakřičela River v odpověď. Měla by jí děkovat, ale místo toho se jí chystá něco vyčítat. "Máme bojovat s krampusy, nebo těmi energickými upíry?" Ashildr jen mlčela a nakonec vešla do TARDIS. Stroj času se dal okamžitě do pohybu. Hnědovlasá dívka se pomalu otočila zpět k River. "Omlouvám se, ale pořád si myslím, že jsme krampuse měli porazit." Doktorka se k ní otočila, ale byla už klidnější. "Co bysme tím získaly?" Ashildr se několikrát nadechla, aby získala čas a nakonec řekla: "Mají teď techniku Pánů času. To nemůže dopadnout dobře." River ale zakroutila hlavou. "Potřebovaly bychom armádu, jinak by nás brzy obě zabili. Ti energetičtí upíři by nám nepomohli." Dívka jen přikývla a zakryla si oči rukama. River si okamžitě vzpomněla na plačící anděly. Několik vteřin tak Ashildr zůstala, ale nakonec ruce dala dolů a řekla jen: "Můj život byl plný trápení, ale na tohle si prostě nikdy nezvyknu." River došla k ovládání TARDIS a jen dodala: "Na tohle se nedá zvyknout". Potom jen tiše prolétly časem i prostorem. Vracely se domů.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama