Hledáme posilu do týmu! Více info ZDE

Únor 2017

3 - KOUZLA PÁNŮ ČASU, část 2.

19. února 2017 v 20:53 | Tým Spoilery - Time Lady |  4. série
River zaklepala na mříže. Sice vypadaly jako ze dřeva, ale při poklepání se ozvalo kovové zacinkání. "Nic tu není normální," zakřičela Ashildr a pohlédla na River ve vedlejší cele. Cizinci v bílém je sem obě zavřeli a nezdržovali se s nějakým vysvětlením. River jen věděla, že to rozhodně nejsou lidé a tohle rozhodně není lidská vesnice. Všechno tady byl jen klam. Vše tady bylo pokřivené a nějakou zvláštní silou řízené, aby to rostlo do požadovaného tvaru. Rozhodně ale cizinci nebyli ani Páni času, ti takovou technologii vůbec neznají.
Do místnosti vešel jeden z bíle oděných lidí. Pomalým krokem se dostal až k River a jediným pohybem ruky si sundal kapuci. Objevil se pohledný obličej a tmavé krátké vlasy. Oči muže zářily zlatým světlem, které River připomínalo výron regenerační energie. "Co jste zač?" zeptala se hned. Mužova ústa se ale roztáhla v pobaveném úsměvu. "Pleteš si role krásko. Tady budu otázky klást já. Ale odpovím ti na toto, jmenuji se Laenius a budu tvým průvodcem," pronesl. "Provedeš mě snad po vaší vesnici?" neudržela se River a položila další otázku. Laenius se jen pobaveně zasmál, bylo vidět, že ho výslech vlastně baví. Není to pro něj práce, ale zábava. Doktorka si i všimla řetězů na jedné stěně. Nepochybně měli i prostředky, jak z člověka dostat informace. Raději bude hrát jeho hru a aspoň něco mu prozradí, i když ne nic příliš důležitého. "Jak se jmenuješ a kolik vás tu je?" zeptal se muž. River mu řekla pravdu, nebo tedy aspoň její část: "Jsme tu jen my dvě, ale neletěly jsme za vámi úmyslně." Muž jen kývnul a pozoroval její reakci. Několik vteřin sledoval její tvář a potom se zeptal "Co víte o krampusech?"
"Krampuse jsme sem nenavedly my," odpověděla rychle River. Lekla se a napadlo jí, kam celý rozhovor směřuje. Muž se ale usmál, což bylo dobré znamení a nakonec poznamenal: "To my víme, krampuse jsme sem zavedli my sami. Co ale vy dvě víte o jejich druhu?" River několik vteřin zůstala jen koukat do jeho zvláštně zářících očí. "Vy jste ho sem zavedli? Ale proč?" Druid vstal a otočil se zpátky k ní až mezi dveřmi. "Příště už to nezkoušejte. Otázky tady klademe my a vy dvě, budete jen odpovídat." S tím zavřel dveře a nechal je opět samotné. River přecházela po cele a přemýšlela. Ti druidové, nebo co to vlastně bylo, sem přivedli krampuse. Co od něj ale chtěli? Určitě se s ním nechtěli domluvit, to by přeci nebylo možné. Možná to však druidové nevěděli a zkusili to. Krampus jim samozřejmě utekl a zničil celou vesnici. Z toho by možná šlo něco získat.
**
River musela čekat další dva dny, než se Laenius vrátil. Rozhodla se hrát poslušnou a odpovídat na jeho otázky. Laenius si stoupl před ni, a potom nečekaně vytáhl klíč. Naznačil jí rukou, aby vyšla ven. Doktorka to tedy udělala a čekala. Druid ji nakonec pustil i ven z budovy, kde už čekala Ashildr a armáda vojáků. Na lehkých kožených zbrojích měli runy a v rukou oštěpy, které zářily jemnou modří. Kráčeli s nimi i tři druidi, na rukou měli manipulátory časového víru. River se podívala i do očí cizinců. Vojáci je měli lidské, ale oči druidů byly zlaté. Ne všichni přítomní nejspíše byli zasvědceni do této podivné hry na středověk. River a Ashildr nakonec dorazily do středu vesnice, kde hořelo velké ohniště. Tam stál i druid s dlouhým bílým plnovousem. Uklonil se oběma ženám a sundal si kapuci. Zazářily zlaté oči a úsměv, který by se hodil k dědečkovi z pohádky. "Sedněte si k ohni a budeme pokračovat ve výslechu. Trvalo nám dva dny, než jsme se rozhodli, co s vámi. Na začátku jsme vás chtěli popravit, ale potom jsme se rozhodli. Zůstanete s námi a pomůžete nám proti krampusům." Poslední věta měla být spíše žádost o pomoc, ale River to znělo jako rozkaz. "Chcete nás tedy požádat o pomoc?" zeptala se muže před sebou. Ten ale zakroutil hlavou: "Žádost můžete odmítnout. Vy obě nemáte na vybranou. Pomůžete nám, nebo vás zabijeme hned." "Okakmžitě nás pustíte, nebo budete mít mnohem více problémů," odsekla River Song. "To hned uvidíme," řekl pobaveně druid a kývl na vojáky. Jeden z nich si před starce klekl a sklopil hlavu. Stařec natáhl pravou ruku a dotkl se jeho čela. Muž se začal kroutit bolestí, ale nevydal ani hlásku. Druidovy oči se rozzářily a obklopilo ho zlaté světlo. River napadlo jen jediné, ten muž právě regeneruje. Po několika vteřinách zlaté světlo zmizelo a voják padl mrtvý na zem. Jeho tělo vypadalo, jako by za pár vteřin zestárlo o třicet let. Z muže v nejlepších letech byl uzlíček kostí a vrásčité kůže. Druid vypadal jakoby omládl. Kůže se mu částečně napnula a plnovous změnil barvu na černou. Nebyla to regenerace, jen si ubral pár let. Druid ale neskončil, pomalu došel k River. Vojáci ji chytli a kopancem ji donutili k pokleku. Muž jí položil pravou ruku na čelo a soustředil se. Znovu ho obestřelo zlaté světlo. Tentokrát se ale jeho tvář zcela změnila. Když světlo pohaslo, vypadal jako mladý bojovník v nejlepších letech. Jeho tělo bylo svalnatější a vlasy blonďaté. River slyšela šepot Ashildr: "Vypadá, jako by to byl tvůj syn." Doktorka sice nezemřela, jako ten voják, ale byla náhle unavená. Ten muž jí ukradl celou jednu regeneraci. "Co si myslíte, že děláte?" vykřikla směrem k muži. Pohlédla do jeho tváře - opravdu jí byl podobný. "Tak si dáme trošku dějepisu, ale opravdu jen trošku, potom vás opět zavřeme," odpověděl muž a znovu si sedl k ohni. Odkašlal si a začal vyprávět. "Před tisíci lety jsme žili na Gallifrey. Páni času byli moudří, nebo si to o sobě minimálně mysleli. Existoval oddíl průzkumníků, který létal vesmírem a hledal další rasy, které by se nám inteligencí blížily. Tímto způsobem jsme našli daleky, kyberlidi a nakonec i Zemi. Páni času se však zalekli a rozkázali nám, abychom planetu opustili. V posádce lodi nastala hádka. Jeden Pán času se zamiloval do lidské ženy a utekl s ní. Nakonec se jí narodil syn, který si později začal říkat Doktor. Spolu s ním šlo ještě pár mužů, ale o těch již nic nevíme. My jsme zůstali na místě a našli si své místo pro život. Postupně nám ale docházely regenerace a na naši planetu už jsme se vrátit nemohli. Naučili jsme se ale krást regenerační energii lidem. Jejich energie je bohužel velmi omezená." Muž dovyprávěl a znovu se plně soustředil na River. Ta jen zůstala stát a hleděla na podivného muže. Možná ani nevěděl, kolik podstatných informací jí řekl. Poprvé slyšela o Doktorových rodičích, i když to bylo jen pár slov. Došlo jí, co jsou zač, a také to řekla nahlas. "Vy jste upíři?" Muž se rozesmál: "V některých končinách nám tak říkají. Postupně se pár z nás odstěhovalo." Náhle vesnici naplnil zvířecí řev a vojáci připravovali zbraně. Mezi domy se začali objevovat krampusové. "Jak se tohle mohlo stát?!" vykřikl vůdce druidů. River se k němu otočila. "Ta zvířata kradou technologii," vysvětlila. Muž se po ní vyděšeně podíval "Jak by to ale dělali?" Doktorka si podrážděně odfrkla. "Přeměnují se z mrtvých nepřátel, nejspíše jim zůstává část vzpomínek. Právě jste jim svou neopatrností věnovali možnost cestování časem."
River počkala, až se muž sám zapojí do boje. Potom se rozeběhla k Ashildr, která měla sice svázané ruce, ale její stráže už byly někde v bojišti. Doktorka rychle popadla oštěp jednoho mrtvého a čepelí přeřízla pouta. Provazy spadly na zem a obě se rozběhly na druhý konec vesnice. Brána sice byla úplně někde jinde, ale krampusové dobře věděli, kde východ je a blokovali ho svými těly. River se hbitě proplétala mezi domy, až nakonec došly k palisádám. "Takže na druhou bránu nikdo nevymyslel," vykřikla a ohlédla se zpět. Budou muset na bojiště a nějak se dostat přes dvě armády nepřátel. Obě se rozběhly zpět. Krampusů bylo snad ještě více, než na začátku. Počet druidů se ale ztenčil. Všude bylo slyšet řinčení zbraní a křik umírajících. Druidové z rukou vypouštěli zlaté blesky a zabíjeli jimi desítky nepříátel na jednou. Stále to ale bylo málo.
River náhle skočila dopředu k jedné z četných chlupatých a rohatých mrtvol. Strhla mu ze zápěstí manipulátor časového víru a rychle chytla Ashildr za ruku. Dívka se ještě nestačila vzpamatovat a už stáli před červenou TARDIS. "To jako utečeme a necháme je tam?" zeptala se vztekle. "Koho ale máme chránit?" zakřičela River v odpověď. Měla by jí děkovat, ale místo toho se jí chystá něco vyčítat. "Máme bojovat s krampusy, nebo těmi energickými upíry?" Ashildr jen mlčela a nakonec vešla do TARDIS. Stroj času se dal okamžitě do pohybu. Hnědovlasá dívka se pomalu otočila zpět k River. "Omlouvám se, ale pořád si myslím, že jsme krampuse měli porazit." Doktorka se k ní otočila, ale byla už klidnější. "Co bysme tím získaly?" Ashildr se několikrát nadechla, aby získala čas a nakonec řekla: "Mají teď techniku Pánů času. To nemůže dopadnout dobře." River ale zakroutila hlavou. "Potřebovaly bychom armádu, jinak by nás brzy obě zabili. Ti energetičtí upíři by nám nepomohli." Dívka jen přikývla a zakryla si oči rukama. River si okamžitě vzpomněla na plačící anděly. Několik vteřin tak Ashildr zůstala, ale nakonec ruce dala dolů a řekla jen: "Můj život byl plný trápení, ale na tohle si prostě nikdy nezvyknu." River došla k ovládání TARDIS a jen dodala: "Na tohle se nedá zvyknout". Potom jen tiše prolétly časem i prostorem. Vracely se domů.

2 - KOUZLA PÁNŮ ČASU, část 1.

12. února 2017 v 16:26 | Tým Spoilery - Time Lady |  4. série
River stála ve špinavé uličce a hleděla na tržiště před sebou. Opravdu neměla v úmyslu poflakovat se po nákupech. Její pozornost upoutala zvláštní dvojice. Doktor procházel mezi barevnými stánky spolu s nějakou dívkou. Afroameričanka menšího vzrůstu. Tmavé kudrnaté vlasy se jí divoce vlnily kolem hlavy. 'Určitě nová společnice,' pomyslela si River a dál studovala její drobnou postavu. Přemýšlela, jestli se na to místo vůbec hodí, ale Doktorovi to zjevně starosti nedělalo. Byl nepředvídatelný. Společně něco hledali, ale River si nedokázala domyslet, o co by mohlo jít. Stačilo jí však pouze vědomí, že jsou oba v pořádku. Sice potkala i budoucí regenerace Doktora, ale čas se přecijen může změnit a vše by mohlo nakonec dopadnout úplně jinak. Stačila drobná změna a Doktor se mohl stát obětí daleků, kyberlidí nebo Vládce. Náhle zaslechla prásknutí dveří a přímo za jejími zády se ozvalo: "River Song! Zase mi bereš práci..." River se otočila a odvětila: "Příště víc křič, Ashildr, aby tě všichni slyšeli." Hnědovlasá dívka v kožené bundě a džínách se jen usmála. "Já mám dávat pozor na Doktora a jeho společnice. Ty se máš starat o novou Gallifrey." "Však to také dělám," ohradila se okamžitě a potom dodala: "Doktor jednou zachrání všechny obyvatele našeho města, tak musím dávat pozor, aby se toho dne dožil." "Ty jsi skvělá herečka," poznamenala s úšklebkem Ashildr. "Na tu ochránkyni bývalých společnic ses pasovala sama a tahle dívka je jeho společnice," odsekla River a dala velký důraz na poslední slovo. "Nežárlíš na ni trochu?" zeptala se rychle Ashildr, ale nedočkala se žádné odpovědi, tak jen pokračovala dál: "Našla jsem nějaké pověsti o starověkých druidech. Mohli bychom je prozkoumat." "Kde jsi je našla?" zeptala se s drobným zájmem River. Dívka odněkud vyčarovala malou černou knížku. "Ve svém deníku, už jsem se s nimi někdy setkala." River to zaujalo a vzala cenný majetek do svých rukou. Opatrně v něm listovala, až našla, co hledala. "Druidi ale byli hlavně léčitelé," podotkla tiše. "To ano, léčili sebe i ostatní tak, že je zalili zlatým světlem. Není ti to nějak povědomé?" River se na ni udiveně podívala. "Jistěže ano. Ale to není možné..." Ashildr přikývla a pokračovala: "Ale je, byli to ve skutečnosti Páni času. Všichni." Doktorka se nenechala přemluvit. "To není možné, na Zemi nikdy Páni času trvale nežili." "A to víš odkud?" ohradila se Ashildr. "Náhodou jsem vystudovala archeologii, tak bych o minulosti mohla něco vědět," odpověděla jí Doktorka. Ashildr jen vztekle odfrkla. Pořád byla z části ta vikingská dívka, kterou Doktor před stovkami let zachránil. "V budoucnosti se hodně skutečných událostí překroutilo. Já to vím lépe. Ty jsi jen studovala, ale já celou tu historii prožila. V budoucnu budou za klasickou hudbu považovat i Lady Gagu nebo dceru Justina Biebera." River jen kývla. Napadlo ji, jak to vše vyřešit. "Můžeme se tam tedy podívat a samy zjistit, kde je pravda." Ashildr přikývla. Obě ženy prošly úzkou uličkou a nechaly Doktora i s jeho společnicí za sebou. Nakonec se přes haldu odpadků a špíny dostaly až k červené telefonní budce, která se sem opravdu nehodila. River nerušeně otevřela dveře a vešla dovnitř, Ashildr ji hned následovala a společně tak vešly do obřího sálu, kterému vévodil ovládací panel TARDIS. Doktorka začala startovat a Ashildr znalecky nastavila letopočet. Sama vlastnila svou TARDIS, i když jí ted nechala na jiném místě, takže věděla, jak se ovládá. Od Doktora se naučila jeden menší trik na maskování, tak ho opět použila. River se k ní ale brzy otočila a zeptala se: "Clara je ve vašem bistru?" Dívka nejdříve jen přikývla, ale potom dodala: "Je s ní jedna tvoje stará známá, nebo možná budoucí známá, ted už nevím." Chvilku se zamyslela a potom pokračovala: "Máš nějakou kamarádku s černými vlasy a podivnou zálibou v make-upu?" Doktorka jen zakroutila hlavou. "Mně se sice nepředstavila, ale myslím, že se jmenuje Tash..." "Ne!" vyštěkla z ničeho nic River. Potom však hned klidnějším hlasem dodala: "Mohlo by jít o někoho z mé budoucnosti." Vůbec si nemohla na nikoho takového vzpomenout, a tak se s Ashildr raději již více o ženě nebavila. TARDIS sebou náhle škubla a tichým hvízdáním jim napověděla, že jsou na místě. Obě šly ke dveřím a společně vkročily do sluncem prozářeného lesa. Všude rostlo množství listnatých stromů a kolem nich prorůstal měkký mech a kapradí. "Skoro jako v pohádce. Už jen čekám, odkud vyjde jednorožec," poznamenala Ashildr a zašklebila se. "Myslím, že jeden je támhle," ukázala River mezi stromy. Obě fascinovaně sledovaly stvoření, které se k nim blížilo. Bílá srst jemně zářila a stejně tak i dlouhý roh, který mu vyrůstal zprostřed čela. "To si děláš srandu?" zašeptala hnědovlasá dívka udiveně. "Jak já? V tomhle prsty nemám." Obě hleděly na jednorožce, který se několik metrů před nimi zastavil a zůstal na místě. "Podle toho, co jsem četla, tak by se měl přiblížit k panně." řekla Ashildr, stále ještě šeptem. "Jsi ještě panna?" zeptala se potom s úšklebkem. "Co nějaká úcta ke starším?" ohradila se River. "Tu jsem nechala doma, bohužel pro tebe," zasmála se Ashildr. Jednorožce její zvonivý smích vylekal a rozběhl se lesem pryč. "A máme to," řekla River. Rozhlédla se a ukázala na cestu, která se kroutila mezi stromy. "To stvoření už stejně nedohoníme, tak se alespoň podíváme na ty tvoje druidy." Kráčely dál, i když úplně opačným směrem, než běželo zvíře. Doktorce vše okolo připadalo nějakým podivným způsobem zvláštní. Mezi stromy byly velké rozestupy, a tak tu světlo padalo přímo do trávy a les tak působil vzhledem širokého palouku s krásnými květinami a barevnými motýly. Nedaleko dokonce bylo i poněkud kýčovité jezírko ohrazené kamením. Vše vypadalo spíše jako pečlivě upravovaná zahrada, než divočina. River nikde neviděla daleky nebo kyberlidi, ale i tak se jí zmocnil neklid. Po nějaké době dorazily k menší vesnici, obehnané palisádami. "Zaklepeme?" zeptala se Ashildr. River kývla hlavou a zabouchala na mohutná vrata. Dřevo zaskřípalo a dalo se do pohybu. Nikde nebylo vidět nikoho živého. Místo toho před nimi vykvetla další cesta, která se opět kroutila mezi stromy. Za nimi už však byly první domy, postavené z masivních a napůl opracovaných kmenů. Obě ženy procházely porostem, ale nikde nenašly člověka, ani jakoukoliv jinou formu vyšší inteligence. Domy byly opuštěné, ale nikde nebyly vidět známky násilí. Nakonec Ashildr vešla do jednoho z domů. Chtěla se podívat co tam najde. Nakoukla do jediné velké místnosti, která v domě byla. Nikde neviděla krev nebo něco takového, ale všude leželo rozbité nádobí. Opatrně vzala jeden střep do rukou a otáčela ho mezi prsty. Tohle jí připomínalo její domovinu. Pomalu rukou pohladila dřevěného koníka, kterého tu nechalo nějaké dítě. Co se tu mohlo stát? Náhle ji z rozjímání vytrhl zvířecí řev a jediný hlasitý tupý úder.
**
River hleděla na záda Ashildr, která vešla do domu, a sama se vydala na průzkum. Vesnice byla monotonní a nenápaditá. Všechno sice vypadalo jako z pohádky ale při bližším pohledu bylo vše úplně stejné a něco na tom všem nebylo v pořádku. Najednou se River zastavila na místě a hleděla na jeden z domů. Byl úplně stejný, jako všechny ostatní. Ne podobný, zkrátka to byla úplná kopie. Toho by přeci lidé v této době neměli být schopní. Dřevo bylo jen napůl opracované ale nikde nebyla chyba, špatný řez nebo odštěp. Vypadalo jako po zásahu lejzrem, ne sekerou. Druidové možná byli podivnější, než si myslela. Otočila se a vracela se k Ashildr. Nechtěla ji nechat samotnou na tak podivném a nepřirozeném místě. Došla ale jen na dohled domku, když za ní zazněly těžké kroky. Otočila se a uviděla velké, chlupaté a rohaté stvoření. Krampus se k ní rozběhl a máchal ve vzduchu dlouhými drápy. River popadla klacek, který byl až podivně lehký a ohnala se po zvířeti. Ozval se silný úder a krampus se skácel na zem jakoby ho skolil výstřel z děla. "Tady není nic normální," postěžovala si River nahlas a otočila se k domku, kde už čekala Ashildr. "Musíme odsud rychle odejít, těch plesnivých kozlů tady může být víc. Už aspoň víme, co se stalo s obyvateli." "Myslíš, že je všechny povraždili krampusové?" zeptala se jí dívka. River okamžitě zakroutila hlavou. "Stačilo jen zranění a ti lidé se proměnili v krampuse. Možná jsme ani neporazily toho prvního, ale jen jednu z jeho obětí," vysvětlila River. "Jak se sem ale dostali?" zeptala se Ashildr. River se zamyslela a otočila se k poraženému soupeři. "Na pravém zápěstí má manipulátor časového víru. Svědčí to o dvou věcech. Druidové opravdu měli s pány času něco společného a krapusové se sem mohli dostat z úplně jiného času a místa." Obě se rozeběhly k bráně, ta se ale dala sama do pohybu. Dřevěná vrata zapadla na své místo a uzavřela je tak mezi palisádami. River a Ashildr se otočily na druhou stranu a zůstaly stát bezradně na místě. Přímo před jejich očima se začali objevovat lidé v bílých pláštích s kapucemi. Nevycházeli z okolních domů, prostě se vynořili z ničeho, jako by je zrodil vítr. Všichni měli na zápěstích manipulátory časového víru. "Asi máme problém," zašeptala nejistě Ashildr a podívala se na River. Jeden z mužů předstoupil dopředu a pobaveně pronesl: "Tak to tedy máte!"

1 - PAST

5. února 2017 v 21:12 | Tým Spoilery - Time Lady |  4. série
Noční ticho náhle protrhnul hlasitý, pisklavý zvuk. Několik vteřin po něm se z ničeho nic objevila červená budka, z níž po chvíli vystoupily dvě ženy.
"Kde to jsme?" zeptala se Jenny a zvědavě sledovala vysoké prosklené budovy a divoké řádění barevných světel v dáli…
"To je překvapení," odpověděla se svým obvyklým tajemným úsměvem River Song a udělala několik kroků vpřed, aniž by mířila k něčemu konkrétnímu.
"Proč mi rovnou neřekneš, co máš v úmyslu?" provedla mladší dívka další slovní útok na svou starší průvodkyni.
"Spoilery," reagovala na to stroze River, stále s úsměvem ve tváři. Jenny tak nezbývalo nic jiného, než věřit předchozímu vysvětlení. River si chtěla asi opravdu jen vyrazit a nechat vše za sebou. Náhle Jenny napadlo něco zajímavého. Song se chová úplně stejně jako Doktor. Ten také někdy prostě uletěl a nestaral se o svou planetu, aspoň tak jí to občas připadalo.
"TARDIS vidí minulost, budoucnost i současnost. Musela jsem jí ale říct, aby ti nic neprozradila," podotkla River, když si všimla Jennyina zamyšleného pohledu.
Jenny jen zakroutila hlavou a šla dál. Po pár metrech vešly mezi vysoké mrakodrapy.
**
Ani jedna z dívek si nevšimla vysoké postavy, která stála ve stínu opodál. Působila až dojmem přízraku - byla vyzáblá, až na velkou hlavu, která však byla zahalena tmavou kápí. Neznámý ještě několik vteřin setrval na místě. Pak však náhle, jako na nějaký neviditelný signál, vešel do jedné z budov.
**
River se zasmála a ukázala na jedno auto, které projelo kolem nich. "Něco takového by si ani Doktor nevybral," poznamenala. Jenny její poznámku ignorovala a netrpělivě se zeptala: "Už mi tedy konečně řekneš, ke komu to vlastně jdeme?" River ještě několik vteřin mlčela, než se rozhodla, že své společnici již může prozradit více. "Jedna má dávná přítelkyně, Tana se jmenuje, porodila dítě, tak ho jdeme přivítat na svět," vysvětlila. Jenny se usmála. "To je krásný… Co má? Chlapečka, nebo holčičku?" "To poznáme podle výzdoby na domě, za pár minut tam budeme. Modrá ale jistě znamená chlapečka a růžová holčičku," řekla vesele River. Zahnuly za roh a objevily se před domem obsypaným ozdobou ve formě balónků. "Zelené?" zeptala se zmateně Jenny. River jen pokrčila rameny a tak dívka ještě dodala: "Nechápu to. Výzdoba je zelená, takže co ta tvá kamarádka vlastně porodila? Žabáka?" "Mazej dovnitř!" vyhrkla River, snažíc se zakrýt svou vlastní nejistotu, a strčila ji ke dveřím. Tam už je čekal usměvavý muž s kaštanově hnědými vlasy a světle modrýma očima. "Vítám vás, mladá paní!" zahlaholil vesele a podal Jenny ruku. Ta se jen usmála a představila se. Když vešly, nenápadně se naklonila k River a zašeptala: "On mi opravdu řekl 'mladá paní'?" "Říká tak i mně, prostě se snaží být milý," vysvětlila River. "On má něco s očima?" zeptala se Jenny a věrně napodobila starostlivý tón hlasu, i když jí koutky škodolibě škubaly. "On ne, ale ty s nimi za chvíli něco mít budeš, ještě ti možná i rovnou vytrhnu jazyk," odvětila chladně River. Jenny za doprovodu záchvatu smíchu vešla do malého obývacího pokoje, který byl přecpaný lidmi a nejen jimi. Na pohovce elegantně ležela štíhlá žena s dlouhými zrzavými vlasy. Na tom by sice nebylo ještě nic divného, avšak na její modrou šupinatou kůži byl opravdu zajímavý pohled. River se mezitím pozdravila s dalšími lidmi, které již z dřívějška znala. Některé z nich potkala na Trenzalore, jiné zase znala díky svému manželovi, jímž však Doktor myšlen nebyl. Změtí rukou, kterými musela potřást, i když si už v některých chvílích nebyla jistá, čímu tělu náležely, došla až na konec místnosti a překvapeně se rozhlédla. Kde je Jenny? Rychle se ji snažila najít v davu okolo sebe, ale nikdy v pokoji ji neviděla. Otočila se tedy zpět ke dveřím a vyšla ven. Onen usměvavý muž, jmenoval se Robert, tam už sice nepostával, ale bohužel tam River nenašla ani Jenny. Chtěla se otočit zpět k domu, když její pohled upoutala žena na druhém konci ulice. Měla štíhlou postavu s dlouhými zrzavými vlasy, které na slunečním světle vypadaly, jako by hořely. Stála mezi dvěma urostlými stromy na zahradě protějšího domu. Doktorka ale rychle zakroutila hlavou a vrátila se zpět do domu. Ona žena vypadala stejně, jako její matka, ale to je přece nesmysl, vždyť ta to být nemohla... Amy Pondová skončila v úplně jiném čase a na jiném místě. Náhle ale River něco napadlo. Třeba to je jedno z Doktorových starších dobrodružství! Znovu vyběhla ven, ale ke svému zklamání zjistila, že žena v mezičase zmizela. River se vrátila zpět do reality a znovu prošla celým domem v naději, že najde Jenny. Hostitelka si všimla jejího pátrání a vstala ze svého místa. Pomalu a elegantně proplula kolem hostů. Jen její zlatý oděv jemně šustil, jinak nezpůsobila žádný hluk, aspoň tak to na River působilo, avšak po chvíli ji napadlo, že spíše nic není slyšet kvůli písničce Alejandro od Lady Gaga, která hrála z neviděného, skrytého reproduktoru. Tana došla až k ní a hlavu natočila doleva, jakoby sama něco hledala. "Sice většinu mého času teď zabere můj syn, ale všimla jsem si, že někoho hledáš. On se tu má ukázat ještě někdo další?" River zakroutila hlavou. "Doktora nehledám, dobře vím, kde je. Moje společnice se ale ztratila," vysvětlila. Její hlas zněl netrpělivě, ale Tana vše pochopila. "Myslíš tu světlovlasou vílu? Ta vyběhla před chvílí ven, ale nevím proč." "Před domem jsem už byla, tam není," dodala až protivným hlasem River. Hostitelka ale oplývala velkou dávkou trpělivosti, proto jen řekla: "Ani nečekám, že by mohla být před domem. Myslím, že je úplně někde jinde." River se na ni otočila a začala cítit jisté podezření. "Vím, že tvůj bratr umřel kvůli Pánům času ale tohle by byla opravdu špatná pomsta." Tana se snažila o zachování klidu, ale už bylo vidět, že ji to stojí velké úsilí. "Můj bratr zemřel kvůli své chamtivosti. Pořád čekal nějaké výhody a zisky, jinak nehnul ani prstem. Věřila jsem ale tomu, že jsi moje přítelkyně, proto jsi taky dostala pozvání na mou oslavu," promluvila potichu. River trochu znejistěla. "Omlouvám se, ale mám starost o Jenny. Nikdy se nikam jen tak nerozběhne." Tana kývla hlavou. "Já odejít nemůžu, ale ty bys měla. Není tady moc míst, kam by ji mohli ukrýt. Podívej se do továrny na konci města. Už jednou tam pedofil odvlekl jedno dítě." "Tohle by ale bylo nějak jednoduché," řekla podezřívavě River. "Psychopati nikdy nebyli vynalézaví," odpověděla hostitelka. River se rychle rozloučila a vyběhla ven.
**
Tana se naposledy ohlédla za odcházející River a vešla zpět do domu. Hned, jak jí Doktorka zmizela ze zorného pole, sáhla rukou do záhybů svých šatů a vyndala odtud zelenou šupinatou věc, podobnou mobilnímu telefonu. Zmáčkla jedno tlačítko a řekla monotónně: "Už vyrazila, za pár minut bude u vás." Následovalo několika vteřinové ticho a potom dodala: "Moc mi nevěřila, ale nemusíte se bát. Půjde přímo k vám." Následně zařízení zase ukryla v šatech a vrátila se k oslavě.
**

River rychle proběhla městem, až ve změti ulic našla velkou zchátralou budovu. Vytasila pistoli a opatrně otevřela rzí pokryté dveře. To, co stálo v hale, ale nečekala. "Madame Kovarian?" zeptala se udiveně a rychle se snažila smířit s realitou. "Vítám tě, River, opravdu ráda tě zase vidím," odpověděla žena v černém, i když její výraz vypadal spíše nebezpečně, než radostně. Přímo za ženou stál zpovědník. River hned došlo, že se nesmí otočit, jinak na vše zapomene. Zpovědník udělal krok vpřed a pomalu se nadechl. "Jmenuji se Aštar Šeran. Jednou jsme se již potkali, ale na naše setkání si nepamatuješ." "Kde je Jenny?" zeptala se prudce River. "Ta malá amazonka?" odvětila otázkou Kovarian a její zlomyslný úsměv se ještě rozšířil. Nechala otázku ještě viset pár vteřin ve vzduchu a potom dodala: "Je přímo za tebou, stačí se ohlédnout." River se zasmála: "Jsem sice blondýna, ale tak hloupá zase nejsem." "Tak to je pro mě novinka! Ale na naše zavolání jsi přišla hned," zasmála se Kovarian. "Na jaké zavolání?" zeptala se River a bojovala s nutkáním se otočit. Žena proti ní ale najednou vyndala odkudsi pistoli a zamířila na ni. "Potřebuji tvoji DNA a ty mi ji dáš." "Já nejsem blázen, jen normální psychopat," odpověděla River. Potom jí ale něco napadlo a rychle se otočila ke dveřím. Přímo za ní byly dveře a nad nimi přivázaná Jenny. River sice na zpovědníka zapomněla, ale ne na Kovarian, takže se rychle otočila zpět. Stačilo jí, že viděla Jenny. Sice byla svázaná, ale jinak byla v pořádku. Ruce i nohy jí obepínaly provazy a poutaly ji k železné mříži. Vše bylo pevné, aby se dívce nic nestalo, ale aby nemohla ani uniknout. River to stačilo, a tak se mohla znovu zaměřit na svou sokyni a na tu příšeru za ní. Pevným hlasem promluvila: "Obě nás pustíš a necháš nás odejít. Přemohly jsme tě před tím, takže nevím, proč by to teď mělo být jinak." Madame Kovarian se rozesmála: "Nezapomínej, že jsem tě stvořila já." River jen kývla. "Asi jsi nedávala při hodinách biologie pozor, protože já jsem toho názoru, že za svůj život vděčím jen svým rodičům." Černovlasá žena se zamračila. "Tím bych si, být tebou, nebyla tak jistá." "Jak to myslíš?" zeptala se hned River a snažila se nedat najevo lehké zmatení. "Amy Pondová byla neplodná a tebe porodila jen díky nám. Bez nás by to ani nebylo možné." River během jejích posledních slov sáhla po vlastní pistoli a vystřelila z ní. Kovarian stačila uhnout, ale kulka zasáhla Aštara, který okamžitě zmizel ve stínech kolem. River se ani neotočila, jen přes rameno hodila nějaký podlouhlý předmět. Ten vyslal rudý paprsek a dívka spadla na zem. River však všechnu pozornost věnovala Madame Kovarian. "Moje matka mě počala v TARDIS, tam jste už opravdu nebyli." S tím znovu vystřelila. To už ale byla její sokyně připravená a vytasila se se zvláštní zbraní. I když to nevypadalo jako pistole, střílet se z toho rozhodně mohlo. River slyšela, jak Jenny za ní dopadla na zem. Ohlédla se a viděla ji. Držela v rukou opravdu zvláštní věc, její sonickou lopatou, a mířila jí na Kovarian. River se jen pousmála a řekla: "Tak, a jsme v přesile. Odvedeme tě na Atlantidu, kde si odpykáš svůj zasloužený trest." Žena se jen zasmála a zmizela. "A to je všechno?" zeptala se Jenny. "To bohatě stačilo," odpověděla River a otevřela dveře ven. "Už můžeme letět domů."