Hledáme posilu do týmu! Více info ZDE

16 – SMRT

11. prosince 2016 v 13:12 | Tým Spoilery - Time Lady |  3. série
Missy si sedne k malému dítěti a otevře knihu pohádek od nějaké Boženy Němcové. "Co má tohle jako být?" zeptá se malého chlapce.
"Pohádky," odpoví chlapec trochu nejistě.
Missy rychle otevře další knihu. "Popelka? Co to je?......... Nějaká nemoc?"
"To je přeci princezna, ale na začá..." začne chlapec ale Missy ho jediným pohybem ruky umlčí.
"Budu ti vyprávět vlastní pohádku a běda ti, jak si budeš potom stěžovat," řekne Missy a odkašle si, jako by měla mít nějaký velmi důležitý projev. "Za sedmero horami, za sedmero lesy, za sedmero řekami a sedmoro rybníky, žil jeden králíček a ten to měl všude zatraceně daleko…." začne žena, ale nějaký křik ji rychle přeruší a potom se ozve hlas River Song: "Začni něco normálního." Missy si jen odfrkne a začne vyprávět znovu: "Žila byla princezna a ta nechtěla jíst. Král s královnou jí proto dali jméno Anorexie…"
Tentokrát ale vypravěčku přerušil sám chlapec: "To se mi nelíbí, řekni mi jinou."
"Mlč jako hrob nebo v jednom skončíš!" vyštěkne Missy.
"Tak a dost," řekne River a vběhne do místnosti. "My chceme ty děti uspat a ne jim přivodit doživotní trauma."
"Nemluv i za mě, já jim klidně nějaké trauma přivodím, je mi to jedno," ohradí se Missy. Vzápětí vytančí z místnosti a na rozloučenou řekne ještě směrem k chlapci: "A pozor na klauny".
River rychle zavře dveře a sama sáhne po knize pohádek, když se rozezní poplach. Znovu tedy vyběhne na chodbu a otočí se k nebližšímu vojákovi: "Útočí na nás někdo?"
Voják přikývne a řekne: "Vypadá to na Daleky, ale je jich nějak moc."
Doktorka rychle došla k bráně. Kolem města létali dalecké lodě a stříleli po všem co se hnulo. Atlantida měla spuštěné štíty a tak se nemohli dostat dovnitř, zatím. River hleděla na jejich zástupy, které se připravovaly na vniknutí do města. Najednou ale voják vedle ní zakřičel a vrhl se na bojovníka vedle něj. Oba dva přepadli přes hrazení a zřítili se do vody.
River se otočila na lidi za sebou: "Co se tady stalo?" Nikdo jí ale neodpovídal. Vrátila se proto do jedné z menších hal a snažila se vymyslet, jak porazit Daleky. První z nich se už dostávali do blízkosti brány. Nešlo ale o první generaci jejich nepřátel, tohle byla jejich třetí generace. Středověkým rytířům podobní tvorové stříleli na všechno, co se hnulo.
Za River se náhle ozval zvířecí ryk. Otočila se a vystřelila z pistole. Kulka zasáhla do hlavy nějakého muže. Doktorka k němu rychle došla a podívala se na něj. Co se to tu dělo? Prohlédla si jeho tvář. Kolem mužových úst byla suchá kůže. Podivné byly i jeho oči, které spíše vypadaly jako rybí.
"Co ti ten chlapík řekl tak hrozného, žes ho musela hned zastřelit?" ozvala se Missy.
"Nemáme čas na tvoje vtipy, něco se tady děje a my máme více problémů s Daleky," odpověděla jí podrážděne River.
"Třeba to je tím strojem od Hathů," navrhla Missy. Doktorka ale jen zavrtěla hlavou. Tady šlo o něco úplně jiného. Žádné spásné vnuknutí ale nepřicházelo a nenapomohly tomu ani tlumené zvuky výbuchů, které bylo slyšet od brány. Vojáci tam bojovali s Daleky a rozhodně se to nevyvíjelo dobře. River se rozhlédla a potom vojáka chytila za ramen a odtáhla ho do laboratoře. Společně s Missy jeho mrtvolu položily na operační stůl. Z těla náhle začala téct voda.
"Kde jsi toho krasavce našla? Té vody je nějak moc."
River ale Missy neodpověděla. Místo toho rychle couvla a řekla jen: "Musíme okamžitě ven a dávej pozor, aby ses se té vody nedotkla."
"Proč ne?" zaznělo jí do zad. Zase žádná odpověd, ale obě došly zpátky na chodbu.
River dveře zavřela a uzamkla. Až potom řekla: "Atlantidu jsem našla na Marsu. Říkala jsem ti, že tam Doktor měl nějaké problémy s vodou." Missy jen přikývla a čekala, co přijde dál. River tedy pokračovala: "My jsme to město přemístili sem, ale možná to byla chyba. Musíme se dostat k Doktorovu deníku a zjistit, co všechno se tam stalo."
Její společnice jen přikývla a obě vyrazily na cestu. Prošly několika chodbami a menšími sály. Brzy ale došly do slepé uličky. Dalekové už vnikli do města a tuhle cestu jim odřízli. River sáhla do kapsy a vyndala psychopapír.
"To je chceš umlátit občankou?" zeptala se Missy. River jen zavrtěla hlavou a políbila psychopapír. Potom si sedla na zem a čekala. "Tobě už muselo ale úplně přeskočit." vykřikla Missy.
"Ne, jen jsme potřebovaly Doktorův de..........ahoj zlato," řekla River. Missy se vylekaně otočila a zjistila, že poslední dvě slova opravdu nebyla určená jí, ale muži, který vystoupil z modré budky, přímo za jejími zády.
"Volal tu někdo Doktora?" zeptal se muž s úsměvem.
"Ne, to bude nejspíš nějaký omyl," řekne Missy, sice také s úsměvem ale ne tak upřímným, spíše jízlivým.
River si stoupne před ní a raději se sama ujme slova. "Kdysi dávno jsi byl na Marsu a byl tam nějaký problém s vodou. Myslím, že se to stalo i nám."
Doktor jí nejdříve neodpovídá, jen dojde k oknu a pohlédne na oceán, který se rozléhá všude kolem jejich nového útočiště. Za dalších několik minut jen řekne: "V té vodě bylo něco živého. Nějaký organimus, který ovládnul několik lidí, ale smrt to přineslo všem."
"Jak jsi to porazil?" zeptala se River. Doktor ale řekne jen, že neporazil.
"To tedy máme Atlantidu zase opustit?" vykřikne naštvaně Missy. Doktor se sice nadechne, ale Missy pokračuje dál: "Ty sice můžeš v té své báječné budce zase odletět, ale my nic jiného nemáme. Jsme tady doma! Pokud ale neumíš nic jiného než vrhat smutné pohledy na oceán, tak můžeš zase letět."
Muž na ni jen překvapeně hledí, než řekne jen: "Nesmíme se toho organismu dotknout nebo nás to ovládne a nebude nám už pomoci. Pořád to ale je voda, vadí tomu elektřina, horko.....plameny. Není to ale hloupé a ovládnutí lidé jednají někdy velice chytře a vynalézavě."
"Mají vzpomínky hostitele?" zeptá se River.
"Ano. Tedy myslím, že ano," řekne Doktor a vyndá z kapsy svůj deník. Rychle jím prolistuje. "Elektřina, horko.....nevím, co by nám ještě mohlo pomoct."
"Ta elektřina by mohla stačit," řekne jen River a tajemně se usměje.
"Řekne nám River Songová, jak to uděláme?" zeptá se Missy. River jen mávne rukou, aby šli za ní. Chodbami se dostanou až ke schodišti, které vede do spodních prostor a k napájení celého města. "Co to máš v ruce?" zeptá se rychle Missy Doktora.
Ten se na ní jen vesele usměje a ukáže jí malé lízátko. "Lízátka sou cool, ne?" řekne pobaveně.
"Ne, to nejsou," odpoví mu a dál se raději věnuje River, která něco dělá u velkého reaktoru, Nakonec dá svazek drátů do napájení a otočí se k nim: "Máme hotovo, ale musíme se probít k hlavní věži, tam to můžeme odpálit." Společně se tedy dostanou zpět do obytných prostor.
Sotva se ale rozběhnou k věži, ozve se smích daleckého vojáka: "Máme tu naši budoucí kořist".
"Dalekové už se stali mistry konverzace," poznamená Missy a soupeře prostě zastřelí. Prožili toho už moc na to, aby se zalekli jednoho nepřátelského vojáka. Dali se znovu do běhu a snažili se nevnímat tlumené výbuchy. Doběhnou až k točitému schodišti, které je dovede až k velké věži z nějakého modrého poloprůhledného materiálu. River vezme do ruky jednu páku u zdi a zatáhne. Ozve se zvláštní praskání, které neustále narůstá, až se z něj stane temné dunění. Nakonec vytryskne proud energie, který vyšlehne k nebi jako gejzír. Městem prolétne změt modrých blesků, které ale nikoho nezabijí.
"Co jsi udělala?" zeptá se Doktor.
"Zabila jsem vše, co se nacházelo ve vodě v okruhu dvou kilometrů od Atlantidy. To by mělo ty tajmené organismy zahnat, pokud je to úplně nevybilo."
Náhle se za jejich zády ozve, již dobře známé, "Vyhladit! Vyhladit! Vyhladit!" a přímo před nimi se objeví skupina asi třiceti Daleků.
"Tohle už je výzva" řekne Missy a vytasí pistoli.
"Kdes jí měla?" zeptá se rychle Doktor.
"Ale znáš to, vždy jsem měla nějaké eso v rukávu," usměje se Missy.
"Když spočítám všechny tvé návraty...." odpoví Doktor a také se vytasí s pistolí.
"Já myslela že jsi pacifista?" prohodí znovu Missy.
"Záleží na regeneraci," vyhrkne Doktor a vystřelí na prvního soupeře, ten se skácí k zemi, ale hned ho zastoupí tři jiní. River zastřelí dalšího, ale i toho brzy zastoupí další.
"Musíme jim nějak odříznout cestu," zakřičí Missy a skopne jednoho vojáka ze schodů.
River se k ní otočí, když ji jedna ze střel zasáhne. Doktor jen hledí na to, jak se její tělo sune k zemi. Missy zakřičí a vystřelí z pistole a rozběhne se k ní. První k River ale doběhne Doktor. Pomalu ji vezme do náruče a odnese ji pryč z bojiště, jejich místo zaujmou strážci Atlantidy, kteří ale dorazili pozdě.
"Jak ti můžeme pomoct?" zeptá se Doktor tiše River.
River pomalu otevře oči. "Umírám," řekne.
"Neumíráš, jsi přeci paní času, budeš jen regenrovat," řekne Doktor.
River ale zavrtí hlavou. "Něco se děje, něco špatného, nemůžu zregenerovat".
"Musíš" zašetá Doktor a hledá do jejích očí. Missy stojí vedle nich a je jedou ze dvou lidí, kteří uslyší její poslední slova.
"Miluju tě...." poslední slovo ale slyší jen Doktor. Missy k němu pomalu dojde.
"Co ti řekla?"
"Tys to neslyšela?" zeptá se Doktor a stále hledí na tvář River Song.
Missy se nadchne a rozhlédne se kolem. Potom jen řekne: "Úplně poslednímu slovu jsem nerozuměla". "Ani jsi neměla," řekne Doktor a potom dodá: "Posledním slovem bylo mé jméno".
"To já přeci dávno znám," řekne překvapeně Missy.
"To ano, ale strážci Atlantidy ho neznají," odpoví jí. Potom zůstanou strážit tělo Doktorky River Song. Boj sice bude ještě dlouhý ale všichni co mohou, se sejdou na jejím pohřbu.

**

Doktor se pomalu rozhlédl po lidech kolem. Clara stála hned vedle Ashildr, Jenny, Rose, John a David. Za nimi stál zástup vojáků, Doktor se pomalu nadechl a pohlédl na rakev, kterou dopravili na pláž, na dohled Atlantidy. Jeden z mudrců pronesl smusteční řeč, ale nikdo jí vlastně ani neposlouchal. Nakonec každý položil květinu na čerstvý hrob a vrátil se k boji.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama