Hledáme posilu do týmu! Více info ZDE

Prosinec 2016

17 – NEVYDAŘENÝ POHŘEB

18. prosince 2016 v 0:10 | Tým Spoilery - Time Lady |  3. série
River Song pomalu otevře oči. Nevidí ale strop města, přímo před ní je nějaký černý kámen. Rychle vstane a podívá se kolem sebe. Tohle tedy rozhodně není Atlantida. Všude je zvláštní polostín, chodby vypdají jakoby rozmazaně. V dálce je vidět několik nádob, ve kterých je oheň. River projde chodbou a dojde až do rozlehlého sálu, kde plane nejvíce světel i tak je to ale depresivní sál, plný stínů. Nikde ale není nic živého. River projde sloupovím až k velkému trůnu.
Náhle se za ní ozve. "Vítám tě tu, Melody Pond nebo spíše River Song. Máš mnoho jmen a ještě jich mnoho budeš mít." River se otočí a pohlédne na vysokou ženu v černém hávu a s černými vlasy.
River se zaposlouchá a v tom tichu uslyší dvě srdce, která bijí v těle té neznámé. "Ty jsi Paní Času?" zeptá se rychle.
Žena kolem ní nerušeně projde a sedne si na trůn ze stříbra. "Ano i ne, mám mnoho podob," odpoví žena hlubokým uklidňujícím hlasem.
"Moje jméno znáš, ale já neznám tvoje.," řekne River.
Žena se usměje a odpoví: "Mám i mnoho jmen, ale pro naši potřebu bude stačit, když mi budeš říkat Smrt."
River se usměje. "Už jsem u našich lidí slyšela mnoho jmen, Vládce, Missy, Poutnice, dokonce i Doktor ale Smrt si ještě nikdo neříkal. Musela bych tedy být v záhrobí?"
Smrt se jen znovu usměje a klidným hlasem odpoví: "Už jsi byla na mnohých místech, která se pokládala za mýtus, proč bys tedy nemohla být v záhrobí?" River se sedne na zem a naznačí Smrti, aby mluvila dál. Žena tedy hovoří dál: "Zmínila jsi i Doktora, který neustále porušuje pravidla. Několikrát vrátil do života i lidi, u kterých by to mnozí vzdali."
"Takže tě vlastně porazil?" zeptala se River.
Smrt se ale jen znovu spokojeně usmála. "Mě nikdo neporazí. Doktor ty lidi zachránil jen díky tomu, že jsem mu to dovolila. Nejsem tu od toho, abych páchala zlo nebo s někým zápasila. Jsem ochránkyně rovnováhy. Smrt není zlá, to jen lidé si to ve své omezenosti myslí. Jednou ale nastane den, kdy jim jejich inteligence dovolí, aby plně pochopili přírodu kolem sebe. Pokud ji do té doby nezničí. Volala jsem tě k sobě, protože jsi paní Času a chápeš vyšší záměr lépe, než lidé.
Posílala jsem ti vzkazy, aby ses na tuto chvíli připravila. Všem tvorům, kterým se blíží čas, posílám varování. Všechny nemoci, které vypuknou, jako je rakovina, mor, ebola. To všechno jsou vzkazy ode mě lidem, u kterých se blíží poslední dny."
River několik vteřin jen přemýšlí a v sálu zavládne hrobové ticho. Nakonec ale River řekne: "Budu ti tedy vše věřit. Řekneš mi tedy, co mám dál vykonat. Pokud jsem tady, znamená to, že jsem mrtvá."
Smrt ale zavrtí hlavou a řekne: "Spoilery, to je mocná zbraň a já nemohu všechno vyzradit. Do pohybu se ale daly síly, kterým se musíš postavit. Nikdo jiný se na to nehodí lépe. Za několik let si tě ale k sobě znovu zavolám a už tě zpátky na svět nepustím. Ted jsi mrtvá, ale já ti dám nový život." River vstala a chtěla něco říct, ale Smrt mávla rukou a ona omdlela.
River Song pomalu otevře oči a pohlédne nahoru. Pár centimetrů před jejíma očima je jen nějaká černá plocha. Chce se rychle posadit, ale leží v nějakém úzkém prostoru. Zkusí se posunout nohama a vysoukat se ven ale zjistí, že je zavřená ze všech stran. Rukama praští do horní části a zakřičí na Hay Lin. Pokud jí ale neklame sluch, tak jí nikdo neodpovídá.
Rychle sáhne do kapsy a vyndá sonický šroubovák. Ani ten jí ale nepomůže. Sáhne znovu do kapes bundy a vyndá černou krabičku, rozsvítí se modré světlo a ukáže jí více z jejího vězení. Leží na nějaké červené látce, která se dává do rakví. V tu chvíli jí to dojde, ona je opravdu v rakvi. Rychle praští rukama do víka, ale ani teď to nepomůže.
River se zamyslí, poslední, na co si vzpomíná, je zásah zbraní, kterou držel Hitler. Proč si ale mysleli, že je mrtvá? Proč nemohla znovu zregenerovat?. Jasně se jí vybavil boj s Hitlerem u šediváků, ani tam se jí regenerace nepodařila. River se ale rychle vrátí do reality. Pomalu jí dochází vzduch a opět to nevypadá, že by měla regenerovat. Rychle udeří znovu do dřevěné desky a ta nečekaně povolí. River znou zaútočí na zdi svého vězení, ale tentokrát použije nohy. Dřevo se téměř rozpadne.
"Ještě že nepoužili nějaký kov," řekne nahlas River a všimne si hlíny, která padá do jejího vězení. Rychle odtrhne jedno prkno a snaží se, aby jí hlína nepadala do očí a úst. Odlomí ještě další dvě a pomalu se vysouká ven. Skoro se udusí, než se jednou rukou dostane na vzduch. Na posledy se odrazí a dostane se ven. Otočí se a pohlédne na náhrobek. Opravdu je na něm napsané její jméno. Naskočí jí husí kůže po celém tělě a znovu se rozhlédne kolem sebe.
Není na žádném hřbitově, ale na pláži. V dálce vidí i Atlantidu, která je obklíčená loděmi Daleků. Nestrávila tedy v záhrobí moc času, ještě má naději. Jak má ale pomoci městu? Měli sice velkou armádu Pánů času, ale potřebují někoho lepšího. Nebyli bojovníky, i když měli všechny válečnické znalosti, které jim mohla databáze nabídnout. River tedy začala přemýšlet. Missy měla kyberlidi, ale ti také nebyli těmi pravými.
Dalekové prošli evolucí a jejich uhlávní nepřátelé začali být náhle zastaralí. Plačící andělé se nedali použít, nemohli by se s nimi nijak domluvit. Náhle River zahlédne mrtvolu kyberčlověka a něco ji napadne. Kyberlidé byli špatní, ale byli to pouze roboti a ti se přeci dají vylepšit. Může z nich vytvořti prakticky cokoliv a tím čímkoli bude nyní první gallifreyský kyberčlověk.
River popadla sonický šroubovák a přešla k ocelovému torzu. Spojila základní obvody, aby jimi procházel proud. Potom k němu přiložila pravou ruku a soustředila se. Její regenerační energie prostoupila až do stroje a v něm tak mohl začít proces, který nemá obdoby. Tohle bude první kyberčlověk, který prošel regenerací. Sice ne úplně ale z malé části se tak opravdu stane.
Doktorka se potom znovu rozhlédla a našla trosky voordské lodi. Vzala si nějaké součástky a vylepšila s nimi klouby robota. Musel se pohybovat rychleji, aby se vyhnul útokům. Její regenerační energie způsobí, že si s tím ta plechovka bude umět i poradit. River skončila a ustoupila stranou. Kyberčlověka obestřelo zlaté světlo. Oči nabraly modrou barvu a vypadaly více lidsky. Missy používala k jejich sestrojení části lidí a podobných tvorů. Tyto části teď začaly reagovat a vytvořily něco velkolepého.
River na nic nečekala a řekla první příkaz: "Jdi a sestroj více takových, jako jsi ty sám. Musím zachránit Novou Gallifrey." Robot přikývl a vzlétl. Doktorka vzala sonický šroubovák a stačilo zmáčknutí jediného tlačítka, aby se tu zhmotnila její TARDIS. River do ní nastoupila a vydala se na cestu.
**
Rose vystřelila z pistole a jeden z Daleků se poroučel k zemi. Armáda nepřátel ale byla příliš velká, Náhle si dívka všimla kyberčlověka, který prolétal mezi loděmi Daleků. Jedinou ranou do jedné z nich prorazil díru a vlétl do ní. Rose jen zavrtěla hlavou a pálila dál. Po několika ranách si ale všimla, že se loď Daleků otáčí a pálí na Daleky. Co tohle mělo znamenat?
Náhle se ve vzduchu objeví TARDIS, dveře se otevřou a z nich jim zamává River Song. Žena potom vezme do rukou pistole a přidá se do boje. Rose jen zavrtěla hlavou, už asi přichází o rozum, River přece pohřbili na pláži.
Jejich noví spojenci ale převálcují většinu nepřátel. Rose vystřelí po Hitlerovi, ale mine. Zanadává a spatří přistávající kyberlidi, v jejichž čele kráčí River Song.
"Tak jsem zpátky," řekne jen a prohlédne si jejich zaražené tváře.
"Ty jsi ale mrtvá" řekne Rose.
"Nejsem, nějaký talent mě zakopal za živa," řekne Doktorka a zasměje se. Rose začne plakat a hned ji obejme. Všichni se začnou radovat z tak nečekaného shledání a boj s několika posledními Daleky přenechají novým strážcům, Galligreyským kyberlidem.

16 – SMRT

11. prosince 2016 v 13:12 | Tým Spoilery - Time Lady |  3. série
Missy si sedne k malému dítěti a otevře knihu pohádek od nějaké Boženy Němcové. "Co má tohle jako být?" zeptá se malého chlapce.
"Pohádky," odpoví chlapec trochu nejistě.
Missy rychle otevře další knihu. "Popelka? Co to je?......... Nějaká nemoc?"
"To je přeci princezna, ale na začá..." začne chlapec ale Missy ho jediným pohybem ruky umlčí.
"Budu ti vyprávět vlastní pohádku a běda ti, jak si budeš potom stěžovat," řekne Missy a odkašle si, jako by měla mít nějaký velmi důležitý projev. "Za sedmero horami, za sedmero lesy, za sedmero řekami a sedmoro rybníky, žil jeden králíček a ten to měl všude zatraceně daleko…." začne žena, ale nějaký křik ji rychle přeruší a potom se ozve hlas River Song: "Začni něco normálního." Missy si jen odfrkne a začne vyprávět znovu: "Žila byla princezna a ta nechtěla jíst. Král s královnou jí proto dali jméno Anorexie…"
Tentokrát ale vypravěčku přerušil sám chlapec: "To se mi nelíbí, řekni mi jinou."
"Mlč jako hrob nebo v jednom skončíš!" vyštěkne Missy.
"Tak a dost," řekne River a vběhne do místnosti. "My chceme ty děti uspat a ne jim přivodit doživotní trauma."
"Nemluv i za mě, já jim klidně nějaké trauma přivodím, je mi to jedno," ohradí se Missy. Vzápětí vytančí z místnosti a na rozloučenou řekne ještě směrem k chlapci: "A pozor na klauny".
River rychle zavře dveře a sama sáhne po knize pohádek, když se rozezní poplach. Znovu tedy vyběhne na chodbu a otočí se k nebližšímu vojákovi: "Útočí na nás někdo?"
Voják přikývne a řekne: "Vypadá to na Daleky, ale je jich nějak moc."
Doktorka rychle došla k bráně. Kolem města létali dalecké lodě a stříleli po všem co se hnulo. Atlantida měla spuštěné štíty a tak se nemohli dostat dovnitř, zatím. River hleděla na jejich zástupy, které se připravovaly na vniknutí do města. Najednou ale voják vedle ní zakřičel a vrhl se na bojovníka vedle něj. Oba dva přepadli přes hrazení a zřítili se do vody.
River se otočila na lidi za sebou: "Co se tady stalo?" Nikdo jí ale neodpovídal. Vrátila se proto do jedné z menších hal a snažila se vymyslet, jak porazit Daleky. První z nich se už dostávali do blízkosti brány. Nešlo ale o první generaci jejich nepřátel, tohle byla jejich třetí generace. Středověkým rytířům podobní tvorové stříleli na všechno, co se hnulo.
Za River se náhle ozval zvířecí ryk. Otočila se a vystřelila z pistole. Kulka zasáhla do hlavy nějakého muže. Doktorka k němu rychle došla a podívala se na něj. Co se to tu dělo? Prohlédla si jeho tvář. Kolem mužových úst byla suchá kůže. Podivné byly i jeho oči, které spíše vypadaly jako rybí.
"Co ti ten chlapík řekl tak hrozného, žes ho musela hned zastřelit?" ozvala se Missy.
"Nemáme čas na tvoje vtipy, něco se tady děje a my máme více problémů s Daleky," odpověděla jí podrážděne River.
"Třeba to je tím strojem od Hathů," navrhla Missy. Doktorka ale jen zavrtěla hlavou. Tady šlo o něco úplně jiného. Žádné spásné vnuknutí ale nepřicházelo a nenapomohly tomu ani tlumené zvuky výbuchů, které bylo slyšet od brány. Vojáci tam bojovali s Daleky a rozhodně se to nevyvíjelo dobře. River se rozhlédla a potom vojáka chytila za ramen a odtáhla ho do laboratoře. Společně s Missy jeho mrtvolu položily na operační stůl. Z těla náhle začala téct voda.
"Kde jsi toho krasavce našla? Té vody je nějak moc."
River ale Missy neodpověděla. Místo toho rychle couvla a řekla jen: "Musíme okamžitě ven a dávej pozor, aby ses se té vody nedotkla."
"Proč ne?" zaznělo jí do zad. Zase žádná odpověd, ale obě došly zpátky na chodbu.
River dveře zavřela a uzamkla. Až potom řekla: "Atlantidu jsem našla na Marsu. Říkala jsem ti, že tam Doktor měl nějaké problémy s vodou." Missy jen přikývla a čekala, co přijde dál. River tedy pokračovala: "My jsme to město přemístili sem, ale možná to byla chyba. Musíme se dostat k Doktorovu deníku a zjistit, co všechno se tam stalo."
Její společnice jen přikývla a obě vyrazily na cestu. Prošly několika chodbami a menšími sály. Brzy ale došly do slepé uličky. Dalekové už vnikli do města a tuhle cestu jim odřízli. River sáhla do kapsy a vyndala psychopapír.
"To je chceš umlátit občankou?" zeptala se Missy. River jen zavrtěla hlavou a políbila psychopapír. Potom si sedla na zem a čekala. "Tobě už muselo ale úplně přeskočit." vykřikla Missy.
"Ne, jen jsme potřebovaly Doktorův de..........ahoj zlato," řekla River. Missy se vylekaně otočila a zjistila, že poslední dvě slova opravdu nebyla určená jí, ale muži, který vystoupil z modré budky, přímo za jejími zády.
"Volal tu někdo Doktora?" zeptal se muž s úsměvem.
"Ne, to bude nejspíš nějaký omyl," řekne Missy, sice také s úsměvem ale ne tak upřímným, spíše jízlivým.
River si stoupne před ní a raději se sama ujme slova. "Kdysi dávno jsi byl na Marsu a byl tam nějaký problém s vodou. Myslím, že se to stalo i nám."
Doktor jí nejdříve neodpovídá, jen dojde k oknu a pohlédne na oceán, který se rozléhá všude kolem jejich nového útočiště. Za dalších několik minut jen řekne: "V té vodě bylo něco živého. Nějaký organimus, který ovládnul několik lidí, ale smrt to přineslo všem."
"Jak jsi to porazil?" zeptala se River. Doktor ale řekne jen, že neporazil.
"To tedy máme Atlantidu zase opustit?" vykřikne naštvaně Missy. Doktor se sice nadechne, ale Missy pokračuje dál: "Ty sice můžeš v té své báječné budce zase odletět, ale my nic jiného nemáme. Jsme tady doma! Pokud ale neumíš nic jiného než vrhat smutné pohledy na oceán, tak můžeš zase letět."
Muž na ni jen překvapeně hledí, než řekne jen: "Nesmíme se toho organismu dotknout nebo nás to ovládne a nebude nám už pomoci. Pořád to ale je voda, vadí tomu elektřina, horko.....plameny. Není to ale hloupé a ovládnutí lidé jednají někdy velice chytře a vynalézavě."
"Mají vzpomínky hostitele?" zeptá se River.
"Ano. Tedy myslím, že ano," řekne Doktor a vyndá z kapsy svůj deník. Rychle jím prolistuje. "Elektřina, horko.....nevím, co by nám ještě mohlo pomoct."
"Ta elektřina by mohla stačit," řekne jen River a tajemně se usměje.
"Řekne nám River Songová, jak to uděláme?" zeptá se Missy. River jen mávne rukou, aby šli za ní. Chodbami se dostanou až ke schodišti, které vede do spodních prostor a k napájení celého města. "Co to máš v ruce?" zeptá se rychle Missy Doktora.
Ten se na ní jen vesele usměje a ukáže jí malé lízátko. "Lízátka sou cool, ne?" řekne pobaveně.
"Ne, to nejsou," odpoví mu a dál se raději věnuje River, která něco dělá u velkého reaktoru, Nakonec dá svazek drátů do napájení a otočí se k nim: "Máme hotovo, ale musíme se probít k hlavní věži, tam to můžeme odpálit." Společně se tedy dostanou zpět do obytných prostor.
Sotva se ale rozběhnou k věži, ozve se smích daleckého vojáka: "Máme tu naši budoucí kořist".
"Dalekové už se stali mistry konverzace," poznamená Missy a soupeře prostě zastřelí. Prožili toho už moc na to, aby se zalekli jednoho nepřátelského vojáka. Dali se znovu do běhu a snažili se nevnímat tlumené výbuchy. Doběhnou až k točitému schodišti, které je dovede až k velké věži z nějakého modrého poloprůhledného materiálu. River vezme do ruky jednu páku u zdi a zatáhne. Ozve se zvláštní praskání, které neustále narůstá, až se z něj stane temné dunění. Nakonec vytryskne proud energie, který vyšlehne k nebi jako gejzír. Městem prolétne změt modrých blesků, které ale nikoho nezabijí.
"Co jsi udělala?" zeptá se Doktor.
"Zabila jsem vše, co se nacházelo ve vodě v okruhu dvou kilometrů od Atlantidy. To by mělo ty tajmené organismy zahnat, pokud je to úplně nevybilo."
Náhle se za jejich zády ozve, již dobře známé, "Vyhladit! Vyhladit! Vyhladit!" a přímo před nimi se objeví skupina asi třiceti Daleků.
"Tohle už je výzva" řekne Missy a vytasí pistoli.
"Kdes jí měla?" zeptá se rychle Doktor.
"Ale znáš to, vždy jsem měla nějaké eso v rukávu," usměje se Missy.
"Když spočítám všechny tvé návraty...." odpoví Doktor a také se vytasí s pistolí.
"Já myslela že jsi pacifista?" prohodí znovu Missy.
"Záleží na regeneraci," vyhrkne Doktor a vystřelí na prvního soupeře, ten se skácí k zemi, ale hned ho zastoupí tři jiní. River zastřelí dalšího, ale i toho brzy zastoupí další.
"Musíme jim nějak odříznout cestu," zakřičí Missy a skopne jednoho vojáka ze schodů.
River se k ní otočí, když ji jedna ze střel zasáhne. Doktor jen hledí na to, jak se její tělo sune k zemi. Missy zakřičí a vystřelí z pistole a rozběhne se k ní. První k River ale doběhne Doktor. Pomalu ji vezme do náruče a odnese ji pryč z bojiště, jejich místo zaujmou strážci Atlantidy, kteří ale dorazili pozdě.
"Jak ti můžeme pomoct?" zeptá se Doktor tiše River.
River pomalu otevře oči. "Umírám," řekne.
"Neumíráš, jsi přeci paní času, budeš jen regenrovat," řekne Doktor.
River ale zavrtí hlavou. "Něco se děje, něco špatného, nemůžu zregenerovat".
"Musíš" zašetá Doktor a hledá do jejích očí. Missy stojí vedle nich a je jedou ze dvou lidí, kteří uslyší její poslední slova.
"Miluju tě...." poslední slovo ale slyší jen Doktor. Missy k němu pomalu dojde.
"Co ti řekla?"
"Tys to neslyšela?" zeptá se Doktor a stále hledí na tvář River Song.
Missy se nadchne a rozhlédne se kolem. Potom jen řekne: "Úplně poslednímu slovu jsem nerozuměla". "Ani jsi neměla," řekne Doktor a potom dodá: "Posledním slovem bylo mé jméno".
"To já přeci dávno znám," řekne překvapeně Missy.
"To ano, ale strážci Atlantidy ho neznají," odpoví jí. Potom zůstanou strážit tělo Doktorky River Song. Boj sice bude ještě dlouhý ale všichni co mohou, se sejdou na jejím pohřbu.

**

Doktor se pomalu rozhlédl po lidech kolem. Clara stála hned vedle Ashildr, Jenny, Rose, John a David. Za nimi stál zástup vojáků, Doktor se pomalu nadechl a pohlédl na rakev, kterou dopravili na pláž, na dohled Atlantidy. Jeden z mudrců pronesl smusteční řeč, ale nikdo jí vlastně ani neposlouchal. Nakonec každý položil květinu na čerstvý hrob a vrátil se k boji.

15 - ORIGINÁL

4. prosince 2016 v 15:52 | Tým Spoilery - Time Lady |  3. série
Syčení. Praskot žárovky. A něco tvrdého pod jejími zády.
Copak provedla tentokrát, že ji z její cely zavřeli sem? Anebo lítá v nějakém jiném průšvihu? Na tom nesejde, nějak už to vyřeší, ať se stalo cokoliv. Jen chvilku, zlomek sekundy, chce snít svůj sen o zamrzlém jezeře, pohledném muži s bláznivým kloboukem a těch nejkrásnějších narozeninách. Bohužel, nemůže.
Páni času, pomyslí si trpce, takový nesmysl. Nikdo nemůže být jeho pánem, všichni jsou jeho otroky. Čas plyne, i pro ni. River Songová otevře oči. Zamrká před prudkým světlem žárovky. Omámeně leží na zemi, Rose s Hay Lin k ní přiskočí, začnou chrlit omluvy, že je to jejich vina, jak jsou hloupé, když přesvědčili River, aby věřila úplně cizí holce. Musí své společnice zarazit, takhle by se jí brzy rozskočila hlava. V koutě sedí rozcuchaná Missy, kromě rozčepýřeným vlasů a potrhavého oblečení vypadá celkem v pořádku. Nejprve věnuje druhé Paní času rozzlobený pohled, nakonec se rozhodne ji ignorovat. River vzdychne, jenže teď není pravý čas hrát si na usmiřování. Dál prozkoumává pohledem celu. Přímo naproti ní sedí ona. Doktorka ucítí směsici nevíry, vzteku a strachu. Sevře pěsti. Doktore, Doktore, tady to máš, jedno zaváhání, pitomé milosrdenství, ji bude stát nejen její život, ale i životy ostatních.
Vera, ne klon V - RA pohlédne River do tváře. Chci si promluvit, jasně čte v očích klonu. Jen se pohrdavě ušklíbne, není zvědavá na další pohádky. Klon zavře oči a doktorka ucítí, že opět ztrácí vědomí.
Vzápětí stojí uprostřed černé nicoty spolu s V - RA.
"Ty jedna malá mrňavá kopie, jak se mi opovažuješ lézt do hlavy?!" řekne River a znechuceně dodá, když zjistí, že ona sama toho není schopna, "okamžitě to přeruš." Dívka, tedy klon, odmítavě zavrtí hlavou.
"Nemůžu," odpoví, "musíte mě vyslechnout -"
"Ale? Tak musíme tě vyslechnout, to mi něco připomíná, hmm, že by to byl důvod našeho pobytu na tomto rozkošném místě," sarkasticky odtuší River. Už nemá žaludek poslouchat tu lhářku.
"Toto telepatické spojení mohu udržovat hodně dlouho, radši byste měla poslouchat" odpoví nasupené doktorce a pokračuje, "toto je jedno z nejstřeženějších míst ve vesmíru. Vloupání zvenčí je nemožné. Jistě vám už došlo, že ta celá akce byla naplánována Společností. Tak zoufale jste toužily po pomoci, že jste si ani nevšimly, jak vše běží až moc hladce. A co uděláte, když to nejde zveční? Zkusíte to zevnitř," River to začne pomalu docházet a proti své vůli dívku pozorně poslouchá, "potřebovala jsem nás dostat dovnitř, jediná cesta k tomu byla nechat se chytit. Já vedení Společnosti vnukla nápad zkusit polapit vás, místo Doktora, já jim navrhla, aby na tu akci vybrali mě. Mohla jsem být upřímná od začátku, ale oni mě sledovali na každém kroku, mimochodem, v TARDIS najdete pár štěnic, museli věřit, že celou dobu plním úkol. Jste archeoložka, profesorka a kromě toho, dokážete vniknout kamkoliv. Proto jsem si vás vybrala. Znám Společnost, jenže k jejímu zničení mi chybí schopnosti," odmlčí se. Tohle už zní jako pravda, přinejmenším její část. Ale River už nechce riskovat, co když nic jiného nezbývá?
"Proč?" položí tutéž otázku jako před několika hodinami. Vera se ošívá, jenže má čas, počká. Po několika minutách dívka promluví.
"Já... museli mi nechat něco z osobnosti vzoru, který zmizel. Osobnost vzoru souvisí s důvodem mého vypěstování. Umím spoustu věcí, ale k tomu potřebuji mít nenarušenou osobnost. A já viděla... viděla jsem..." zachvěje se jí hlas, přesto pokračuje, "pole, plné barev, domov s hlučnými lidmi, bezpečí a cítila jsem slunce, vzduch provoněný kouřem, spálené prsty, psa. Už jste někdy viděla psa? Čtyři nohy, malý, chlupatý, milující. Je - je to - hloupé... nikdy nepoznám život, ale vzor ano. Já jsem součástí vzoru," uhne očima na zem. River to pochopí. Klon V - RA nikdy neprožil typický lidský život, ale pamatuje si. A cítí. Z dívky to mohlo udělat zahořklou osobu, místo toho se rozhodla chránit tu část, kterou znala z útržkovitých vzpomínek.
"Hledají tvůj vzor, že? Kopírováním klonů vlastnosti slábnou." Dívka přikývne. "Mám ještě dvě otázky. Jak možné, že klon s nejvyšší spolehlivostí se vzepře?"
"Vzor měl vyvinuté svědomí, u mě ho chtěli potlačit pro účely využití. A tak..."
"Propána," River si nedokáže pomoct, musí se smát absurditě té situace. "A ty hlupáky nenapadlo, že by ti nevadilo klidně pozabíjet celou zatracenou Společnost, protože nectítíš vinu. Ani za porušení rozkazů. Inu, zdá se, že vyrobit dobrého psychopata není lehký úkol," ušklíbne se.
"A pomůžete mi?" položí otázku Vera.
"Nevím, proč bych měla?"
"Protože jakmile přeruším telepatické pole, spustí se alarm a všichni tu zemřeme," odtuší dívka. Zase ji dostala. Už možná chápe, proč ji Missy nesnáší. Souhlasí, třeba se jí cestou zbaví. Už žádný sentiment.
"Musíme vypadnout. Vera jde taky. Díky dopadnutí jsme tady. Nechci nic slyšet," oznámí stručně, jamile se vzpamatuje. Nadcházející hádku přeruší kvílení alarmu. "K ZEMI!" zařve River, strhne Rose a Hay Lin za malou postel, Missy se o sebe postará. Doktorka vyhodí maličkou ampulku proti mřížím. Přesně jak řekla Vera, dokonalá ochrana zvenční vedla k nadutosti a zasplepenosti Společnosti vůči hrozbám, jež by mohly přijít zevnitř. Místností otřese detonace a tlaková vlna je odmrští proti zdi. Táhlý zvuk alarmu je přerušen, místo toho jim tence píská v uších. Missy vyskočí jako první. Chvilku zaváhá před Verou, ovšem rozhodne se pro útěk. Rose vyskočí na nohy, společně s River popadnou lehce zmatenou a Hay. Budou utíkat, k tomu sluch nepotřebují, jen pořádnou dávku adrenalinu. Vera na ně počká u dveří.
Probíhají spletí chodeb. Někde jim Vera otevírá, někde si musí pomoci samy. Když se Hay Lin vzpamatuje natolik, aby mohla běžet sama, River zaznamená lehký tlak v uchu, krátkou bolest a okamžik na to slyší. Poplach stále zvoní. Ozývají se duté rány, podlaha i stěny se jemně chvějí. Ještě něco. Dusot, pravděpodobně těžkých bot.
"Přidejte!" vykřikne River, sama zrychlí, Vera bez obtíží utíká před nimi. "Jak daleko?" volá na ni Doktorka Songová.
"Už jenom kous..." její slova přeruší výstřel. "Neohlížejte se! BEŽTE!" Sama zrychluje, získává náskok. Rose vyráží za ní, ale Hay zpomaluje, River ví, jaký je to nesmysl, ale takhle to nemůže nechat, popadne ji za ruku. Okamžitě zpomalí. Hluk pronásledovaletů, výstřely, svištění kulek se přiblíží. Trhne hlavou, když jí jedna hvízdne kolem ucha. Jak se mohli dostat blízko?! Koutkem oka zaznamená otevřené dveře. Vpadnou do místnosti, kde čeká Rose. Společně zajistí dveře.
Cvaknutí zbraně.
"N - e n - ne přibližujte se!" vykřikne starší plešatý chlápek v obleku, míří na ně zbraní. River jej chce uklidnit, ale než stačí říct slovo, zhroutí se na zem. Všechny otočí hlavu ke dveřím, pod mohutnými veřejemi stojí Vera, v ruce, teď už spuštěné podél těla, má zbraň. Upustí ji na podlahu, přeběhne k počítači na psacím stole, začne něco vyťukávat. Teprve teď si uvědomí, že jsou v kanceláři. Hay se tiše sesune na zem. River k ní okmažitě přiskočí, ale Rose je rychlejší. Hodí hlavou směrem k Veře. Doktorka pochopí, dohlídni na ni.
Na dveře začnou dopadat rány.
Po chvíli přestanou. River je chce zkontrolovat, jakmile však přiloží dlaň, musí ucuknout. Horké. Ne horké. Přímo rozpálené. Pozorně si prohlédne stěny, "ale ne," zamumlá, "chtějí nás tu upéct," kov z mlhoviny Sigma, teplo z něj se váže na všechno živé. Samozřejmě, že tu mají Poslední obranu. River se snaží ignorovat rostotucí teplo, přejde k Veře, která pracuje s počítačem.
"Dostaneš nás odsud?"
"Ano."
"A ty plány?"
"Když mě necháte pracovat budou i plány," odpoví dívka. Během pár minut teplota vystoupá do začné výšky. Ještě chvilku a začne to bolet, další chvilku a budou hořet, zvenitř. Vera má strach, strach jako nikdy v životě. Stejná emoce je vidět i ve tvářích ostatních. River unaveně sedí na židli, když tu zaslechne tiché drmolení.
"Musím dokončit úkol... znát svou cenu... je třeba.... data... vymazat... je třeba dokončit," profesorka Songová je vyčerpaná, až příliš pozdě jí dojde, že tu opět něco nehraje.
"Vero? Co to děláš?!" zkusí odtrhnout dívku od počítače, té ovšem zoufalost dodá sílu a stiskne poslední klávesu.
"Tak..." zhroutí se na zem. Teplota v místnosti okamžitě poklesne. "Zamkněte někdo," řekne slabým hlasem, nikdo v místnosti se ani nepohne, "celý systém padl. I bezpečtnostní, buď zamknete, nebo tu budou během chvilky." Hay roztřeseně vstane. "Ten znak, co visí vedle dveří, stačí ho přitisknout. Srostou spolu," Hay Lin udělá to, co jí Vera radí. Dveří zmizí a objeví se jednolitá stěna."Je mi líto, všechno souvisí se vším. Nemohla jsem odstranit záznam, aniž bych zničila i zbytek dokumentů. Musela jsem to udělat." River nic neřekne, cítí se unavená a prázdná. Samozřejmě, že Vera si opět prosadila svou. A po tom všem mají prázdné ruce. Konečně najde ve skryté zásuvce malou krabičku, teleportér. Odnese je zpátky před budovy. K TARDIS, odletí na Atlantidu samy, tak jak to mělo být už od začátku.
"Rose, Hay... jdeme," řekne, jakmile má přenos správně nastavený. Minou Veru, která sedí na zemi a nepřítomně zírá před sebe. V několika málo vteřinách svede profesorka Songová bitvu se svým svědomím. Rozhodne se. "Ty taky," k úžasu obou společnic vytáhne klon na nohy, rychle se vrátí do teleportačního pole.
Pod chladivou oblohou hvězdné noci se objeví čtyři ženy.
Rose sebou plácne do trávy, je dobré být zase venku, Hay usedá vedle ní. River a V - RA opět stojí tváří v tvář.
"Proč -" chce říct Vera, ale River jí skočí do řeči.
"Proč jsem tě za celou tu dobu nezabila, proč jsem dokola přistupovala na tvoje podmínky, proč jsem tě tam nenechala zemřít? Kladla jsem si tutéž otázku. Nebylo by to lepší pohodlnější? Anebo alespoň uspokojivější zbavit se té mrňavé zrádkyně? Nechat ji napospas všem těm klonům, kterým konečně naplno dojde, co s nimi prováděli a vrhnou se každého, kdo podle nich společnosti pomáhal? Odpověď zní, nejspíš ano. Ale vzpomněla jsem si na jinou dívku, unesená, manipulace s geny a výroba dokonalého psychopatické zabijáka. Ztracená, vyděšená a především sama, život, léta, která proběhla kolem a už je nikdo nedokáže vrátit. Zní ti to povědomě? Udělala spoustu špatných věcí, ale víš co? Dostala šanci. Šanci napravit některé věci, co provedla, šanci naučit se, co je to laskavost. Stejnou šanci, jakou já dávám teď tobě." Drobná dívka zmateně nakrčí čelo.
"Ale... já jsem klon V - RA. Dobrý klon zná svoji cenu. Mým úkolem bylo ochránit vzor. Svůj úkol jsem splnila. Teď už jsem bezcenná, měla byste mě zlikvidovat," prohlásí.
"Vero..." River si unaveně promne obličej a skloní se k oslovené dívce, "možná necítíš vinu za to, co děláš a každé tvé rozhodnutí sledovalo tvůj vlastní cíl, ale ty vzpomínky, které máš, z tebe mohly udělat zahořklého člověka, který touží přivlastnit si svět, o jakém sní. Už jsem takové viděla. Ale tys ten svět místo toho chtěla ochránit. A tohle vidím poprvé, no, určitě ne naposledy. A k tomu, že jsi jen kopie. Copak ve všem odpovídáš svému vzoru? Dokázal by prolomit zámky, bojovat s takovým odhodláním? Není důležité, jak jsi k těm vlasnostem přišla. Důležité je, že tě odlišují. Můžeš mít stejnou DNA, ale to jaká jsi, nezávisí jenom na tom. Navíc, z tohoto hlediska nejsi klon, ale člověk. Proto je činnost Brennena nelegální, nevyrábí kopie, ale plnohodnotné lidské jedince. A stejně jako sněhové vločky, všichni jsou jedinečnými originály." Dívka váhavě přikývne, River jde do TARDIS, když se vrátí má v ruce jeden manipulátor časového víru, připne jej Veře na zápěstí. "Teď tě pošlu někam, kde se o tebe postarají. Nedostaneš asi takový život, jaký by sis představovala, ale doufám, že si najdeš přátele a naučíš se být alespoň trochu laskavá. Pošlu jim o tobě zprávu - tak a je to, můžeš jít," pustí štíhlé zápěstí. Vera se podívá na manipulátor, pak na River, znovu na manipulátor. Torchwood. Snad už si s ní nějak poradí.
"Já... asi byste tam měla nastavit zničení po dosažení cíle cesty," navrhne rozpačitě. Doktorka se zasměje.
"Abys nemohla frnknout? Máš pravdu, chceš smazat i to tetování?"
"Ne," rázně odmítne, "chci si pamatovat, odkud jsem přišla, stejně jako vy," než se vzpamatují, je pryč. Skoro jako by věděla o Melody Pondové.... nesmysl, začínám být paranoidní, vynadá si v duchu River. Raději vysvětlí celou situaci pořádně od začátku svým společnicím.
"Ale," zeptá se Rose, "kvůli komu takový povyk?"
"To není ta otázka. Správná otázka zní, chceme to vědět?" tentokrát TARDIS vzlétne tiše, nechtějí na sebe upoutávat pozornost. Na konzoli stojí malá krabička, kterou jí Vera, nejspíš při loučení, strčila do kapsy, spolu s pohlednicí zobrazující slavnou fotografii Kavárna Hvězda Vídně pátého října 1865.
River ji otočí. Vzadu je jediný nápis kostrbatým písmem, "založ mě."