Hledáme posilu do týmu! Více info ZDE

14 – ZNÁT SVOU CENU

27. listopadu 2016 v 9:11 | Tým Spoilery - Time Lady |  3. série
Telefon se rozdrnčí. Vytrvale zvoní. Znovu a stále znovu. Ačkoliv tři ženy jsou ve vesmírné lodi hraničící s nekonečnem, tomu zvuku nelze uniknout. Vymění si mezi sebou pohledy, jako by se navzájem beze slov domlouvaly, která z nich sluchátko zvedne.
Nakonec jde River, koneckonců, TARDIS přece patří jí. Zkusí vypadat klidně, jako by tohle nic neznamenalo. Rose a Hay Lin ji napjatě pozorují. Onen přístroj může být sice na chlup podobný tomu Doktorovu, ovšem je zde jeden podstatný rozdíl. Její telefon je pouhá napodobenina, na efekt dalo by se říct. A to poslední, co byste od falešného telefonu čekali, je, že vám na něj někdo zavolá.
"Haló?" řekne doktorka do sluchátka, chvilku si připadá trochu jako blázen. Uslyší vzdálený výbuch, křik, rozkazy… a sevře telefonní sluchátko, ještě pevněji, když se dozví, kdo a proč volá. Pečlivě zavěsí.
"Co se stalo?!" vyhrknou její dvě společnice zároveň.
"Atlantida… ona, je v obležení. Nejspíš se tam dostali Dalekové, signál byl hodně špatný. Jedno je ale jisté, prohrávají a pokud jim nepomůžeme, všichni tam zemřou." Nakrčí čelo a začne usilovně přemýšlet, "musíme - musíme jim pomoct, okamžitě odletět," horečně mumlá, " začne si hrát s konzolí.
"Co to děláš?" Rose k ní přiběhne, "nemůžeme tam letět jenom my tři! To je sebevražda," zkouší River zastavit, ale ta ji od sebe odstrčí. Co si o sobě myslí? Jsou tam její lidé, prakticky její děti! Synové a dcery. Copak nechápe, že nedokáže je tak nečinně sedět, zatímco je budou Dalekové masakrovat?!
"Potřebují mě, jsou to moje děti!" zlobně odsekne doktorka Songová. "A vůbec, moje TARDIS, moje pravidla, jasné?! Taky bych tě klidně mohla poslat zpátky do toho tvého kapesního vesmíru." Rose se zableskne v očích a vzdorně vystrčí bradu.
"No, tak do toho! Jenom to udělejte, když si myslíte, že to něčemu pomůže. Máte snad nějaký super geniální plán? Jestli je to hodně špatné, musíme mít nějaký triumf. Nejsem žádný úžasný Pán času, ale vždycky jsem dokázala Doktorovi poradit. A on mě poslouchal!" založí si ruce. River na ni naštvaně zírá, ale, ač nerada, musí přiznat, že dívka má pravdu. Skutečně nemá plán, ostatně, kdy nějaký měla, jenže, co když tam Dalekové nejsou sami? Může riskovat svůj život, na něm jí nikdy moc nesešlo, ale co ostatní?
"No, dobře, dobře jak myslíš," netrpělivě odsekne River. Rose nemusí vědět, že nebýt jí, mohla by Paní času udělat pěkný nesmysl. Přeruší proces startování. "Potřebujeme… potřebujeme… " zabubnuje prsty o stůl.
"Potřebujeme více lidí. Prostě si někde půjčíme další klonovací stroj," navrhne Hay.
River se zamračí. "Nemůžeme zpátky k Hathům, příliš velké riziko vzniku paradoxu." Aniž si to uvědomí, doktorka začne plánovat. "Klonovací stroje se jen tak nepovalují venku na ulici, pokud mluvíme o těch, které vytváří kopie inteligentních bytostí. Navíc, bývají velmi dobře skryté, většinou je totiž zakazují," zamyšleně klesne hlasem do ztracena. "I když možná... možná vím, o místě, kde by nám mohli poradit, kde nějaký najít. Radši se pevně držte!" křikne přes rameno na své společnice. TARDIS začne vydávat svůj typický zvuk týraného vysavače. Pak se zatřese, místnost naplní kouř. River marně tahá za páčky, aby zmírnila otřesy, ovšem není to nic platné. "Proč jenom tohle děláš," zamumlá, avšak počítač se tentokrát nemá k odpovědi. Doktorka popadne malé kladívko a praští s ním do urychlovače. Červená budka se naposledy zatřese, vydá mrak kouře a rozhostí se klid.
Co to bylo?" rozkašle se Rose.
"Netuším, nejspíš se jí z nějakého důvodu nechtělo letět," odpoví River. "Dámy, jste připraveny na to nejúžasnější a nejzakázanější místo ve vesmíru?" otevře dveře do jasného slunečního světla. Před nimi stojí na pečlivě zastřiženém zeleném trávníku budova ze skla a betonu.
"To nevypadá moc zakázaně, nebo úžasně. Anebo to je jenom na oko? Je to pod povrchem?" Hay Lin se dychtivě rozhlédne kolem, jako by hledala nějaký skrytý vchod. River odmítavě zavrtí hlavou.
"Tohle nejsou Balmanarské tržnice na Kometě osm, nemám nejmenší tušení, kde bychom mohly být. A proto to teď půjdu zjistit," dodá, než Rose otevře pusu. Vykročí směrem k budově. Mine nápis "Brennenovy chovné stanice - jsme s vámi již od roku 2045."
V obrovské hale se za rozměrným pultem ztrácí drobná recepčí. Obdaří nově příchozí zářivým úsměvem. "Dobrý den, vítáme vás v Brennenových chovným stanicích, jsme s vámi již od roku dva tísice čtyřicet pět," firemní slogan téměř zazpívá, nadšeně pokračuje, "nabízíme širokou paletu služeb, od zálohování DNA až po tvorbu kopií vašich mazlíčků se shodou devadesát devět procent. Vaše spokojenost, náš cíl. Přejete si?" upře na ně svoje velké oči. River si uvědomí, že z nějakého důvodu má z té ženy husí kůži. Sice tu mají klonovací stroje, ale tyhle jsou určené pro zvířata, ačkoliv...
"Ano," River se zkusí zatvářit co nejmileji to jde, "měla bych jedno speciální přání," protáhne. Krátce pohlédne recepční do očí, ale ne příliš dlouho, aby nevzbudila pozornost.
"Chápu," odpovídá žena, "máte sjednanou schůzku s panem Blackem?"
"Samozřejmě," bez mrknutí zareaguje River, chce vytáhnout psychpapír, pro jistotu chystá do zásoby trochu halucinogenního prášku... ale recepční to zpozoruje. Její milé chování se jako kouzlem vytrácí.
"Jestliže nemáte sjednanou schůzku, budete muset odejít. A veškerá technika způsobující halucinace, či iluze je v areálu zakázána!"
"Já..." River ale nedostane šanci říct cokoliv na svou obranu. Blondýna za pultem rychle vytočí číslo ochranky. Než se doktora naděje, je za svých hlasitých protestů vyvedena ven z budovy. Přemýšlí, o co tu sakra jde? Kdyby klonovali jen zvířata, proč takové přehnané reakce? A ty kamery, kamery na každém rohu, snímače teploty, pohybu... doslova na každém kroku. Zadumaně přijde ke dveřím TARDIS. Tlumené rány zevnitř ji vrátí zpátky na zem. Ovšem, jak spěchala, zamkla tam obě dívky. Chvilku váhá, jestli dveře otevírat. Nemá náladu se s někým hádat, rozhodně ne s Rose. Jenže doktorka River Songová jen tak neutíká. Vpadne dovnitř, rychle přibouchne dveře. Přesně podle její předpovědi se na ni ty dvě sesypou. Strhne se hádka. Nakonec to River nevydrží a zařve, aby už byly zticha! Potřebují plán, odsud rozhodně odlétají. Chce nastartovat, když tu do uraženého ticha zazní ode dveří dívčí hlásek.
"Nemyslím, že byste měly odlétat, tady máte všechno, co potřebujete," River se otočí, automatickým pohybem vytáhne pistoli, skrytou v záhybech bundy. Zbraň cvakne, hlaveň míří doprostřed čela maličké bledé blondýnky, přesnější by bylo říct, že její vlasy mají téměř bílou barvu.
"Kdo jsi, jak ses dostala do mé lodi a proč bych tě neměla zastřelit?" i přes znepokojení si doktorka udrží konverzační tón.
"Jmenuji se Vera," odpoví dívka. Ani mrknutím oka nedá najevo znepokojení nad faktem na ni míří zbraň, "už roky sleduji Společnost a bojuji proti jejím zvěrstvům. Dnes jsem viděla vás a došlo mi, že mám jedinečnou šanci jednou provždy jim zlomit vaz. Dveře jste nezamkla. Protože chcete klonovací stroj a tahle společnost je špička. Nejlepší, nejdražší a vysoce nelegální. Zabezpečený. Nevíte nic, ovšem já..." dovolí si úsměv, "toho vím spoustu." River na ni nepřestává mířit, i když správný okamžik nejspíš propásla. Měla ji zabít hned. Lidskost. Tak moc chce pomoci svému lidu, svým dětem, že zapomíná na základní pravidla přežití. A tahle holka zpívá přesně tu písničku, kterou chtějí slyšet.
"Co přesně jako společnost dělá, podle dostupných informací..." vyhrkne Hay, tím vyřeší profesorčino dilema. Na Veřině tváři se objeví pohrdání, které roste s tím, jak mluví.
"Co - domácí mazlíčky? Klony a zálohování DNA je jenom zástěrka. Dnes existuje možnost pěstování orgánů, umělé orgány, ale víte, co zabíralo a zabírá nejvíc? Pokud vypěstují vaši kopii a z té vám transplantují. Nemůžete mít děti? Vyřešíme. Chcete armádu, otroky, náhradní díly, anebo máte jiná přání? Vaše spokojenost, náš cíl. A víte, co dělají se zbytky? Žádné nejsou. Putují k Pirátům duší, kteří zužitkují každý vlas a nehet. Ty zbytky transplantují na sebe. Můj lid, zotročili. A to není nic proti tomu, jak trpí ti uvnitř. Znám vás z legend. Jste Doktorova žena. On je dobrý. Já doufám, že i vy."
"No," pronese Rose, "asi budu zvracet, to přece nenecháme jen tak!" obrací se ke svým zbývajícím společnicím. Hay Lin s bojovným pohledem přikyvuje. River ví, že tuhle bitvu už dávno prohrála díky svému zaváhání. Navíc tohle... on by na nic nečekal. Dávno by tam byl.
"Ále, co nadělám. Chci zachránit svůj lid, pokud mi pomůžeš, pomůžu já tobě," rozhodne, "jen potřebujeme trochu času," odstartuje i přes protesty své lodi.
O pět minut později, pro ně je to několik hodin, jde River pomalu za zřízencem chodbami ukrytými hluboko pod slunečným povrchem. Nahoře zatím Rose s Hay Lin tropí povyk kvůli údajně nevydařenému klonu psa, kterého sem přivedly před několika lety. Daly si práci s vytvořením falešné identity, viru, který zpomalí počítač a vyvolá zmatek. Zatím jsou vedeny dvě "dobrovolnice," ve skutečnosti další oběti, dolů na testy. A v jedné místnosti budou testovat jejich fyziologické funkce, ovšem bez obrazu, ten přidají později. Těsně před tím, než vejdou do dveří, se jim naskytne šance strčit dovnitř stráž. Sice trénovanou stráž, ale River se už dokázala dostat i z horších situací. Nemá tu sice Doktora, ale Vera vypadá jako docela dobrá náhrada. Chce smazat data z centrálního počítače, tím pádem poškodí celý systém. Ochrana před vnějším světem padne. Autority, které doposud zavíraly oči před tím, jak Společnost funguje, budou muset začít jednat. A samozřejmě, bezpečnost budovy se naruší. Venku bude čekat pár Veřiných kamarádů. Pár stovek. River si nedělala iluze, že by jí šli pomoci s bojem v Atlantidě, přestože by to uvítala, ale Vera jí slíbila pomoc s klonováním za podmínky, že dohlédne na to, jak se River o ně postará. Konečně stráž zastavuje. Zachrastí klíčemi. River bezděčně napne svaly, zkusí se uklidnit.
Klíč se pomalu otočí v zámku. Aniž by pohlédly jednana druhou, rychle stoupnou na místa stráží, omráčí je a strčí dovnitř. Probíhají spoustou prázdných chodeb, málo stráží kvůli lepšímu utajení, soudila Vera. Sem dolů stejně moc lidí nechodí, většinou to tu hlídají stroje. River se nelíbí, že tentokrát to není ona, kdo vede, bohoužel s tím nemůže nic udělat. Vera zná plán budovy, i kódy k odblokování dveří.
"Tady," drobná dívka otevře dveře. Uvnitř je místnost plná strojů, místo je jen na cestičky mezi nimi. River přeskakuje pohledem vybavení v místnosti, některé věci zná, jiné jsou jí úplně cizí.
"Nejspíš si říkáte, jak to můžeme pobrat, tajemství je v tom, že potřebujeme jen..." informuje River Vera.
"Plány," dořekne doktorka Songová.
"Jo, s vaším mozkem a technologií to nebude problém." Vera chce říct ještě něco, ale přeruší ji táhlé kvílení. "ALARM!" vykřikne a River zároveň s ní.
"Rose! Hay! Musíme... musíme..." nemůže se rozhodnout. Má Rose celkem ráda a Hay... Hay Lin je její přítelkyně. Nebo alespoň spolu mají vztah, který se blíží přátelství. Jenže potřebuje ty plány. Má riskovat desítky životů jejího lidu jen kvůli dvěma dívkám? River Songová by to udělala, ani vteřinu by nepřemýšlela nad takovými hloupými otázkami. V mysli jí vytane několik obličejů, ty ale nejsi jen kriminálnice River Songová. Jsi profesorka, archeoložka, druhé slovo vysloveno s lehkým pohrdáním, a především, jsi úžasná, Melody Pondová. Udělej mi laskavost, a zkus si to pamatovat, ano? River pošle Doktora k šípku.
"Musíme je zachránit," Vera na ni užasle vykulí oči.
"Ale... ale..."
"Žádné ale. Nenechám je tam umřít," nehodlá se s ní hádat. Ví, že její společnice nemá zbraň. Chránit ji měla ta, která na ni teď opět míří svou zbraní. Vera se snaží použít jeden z malých počítačů při zdi, aby pomohla utéct Rose a Hay, alespoň v to River doufá. Místnost vyplňuje zvuk cvakajících kláves a kvílení alarmu.
Pak se ozve rána.
A další. Podlaha lehce vibruje.
"Zavírají dveře! MUSÍME PRYČ! NEDOSTANEME SE VEN! PROSÍM!" rozkřičí se Vera, uskočí do strany a vykopne směrem k River, ta se ale její ráně vyhne a podrazí jí nohy.
"Měla bys něco vědět. Sice už mám nějaké svědomí, ale ten psychopat ve mně pořád je," zúží oči, "nikdy, ale NIKDY se mě už nepokoušej podvést." Další rána zaduní blíž než ty předchozí, Vera tiše zafňuká. River ji popadne za rameno a vytáhne na nohy. "Jdeme!" rozkáže. Stříbrovlasá dívka kluše před River. Nemá kam utéct a chce žít. Musí poslechnout.
Další rána. Podlaha chodby se tentokrát otřásá. River na chvilku ztratí koncetraci, než se naděje Vera uhání chodbou. Stihne udělat pár kroků. Zpoza rohu se šílenou rychlostí vyřítí něco... fialového?
"Missy!" River k nim doběhne, "já, co ty tady děláš?!"
Fialová hromada šatstva jadrně zakleje v Gallifreyšině. "Co asi?! Zachraňuju tu vaši bandu neschopných idiotů. Co jste si myslely?! Že si jen tak přijdete a vykradete Brennena?!" prská Missy vztekle. "A tohle je kdo?!" ukáže na Veru, kterou srazila k zemi. Ta se nemotorně vyhrabe na nohy, zvedne k Paní času obličej. Missy couvne. Oči má rozšířené úžasem. "Ty..."
Nová Rána. Nový otřes.
"Nechci rušit vaše znovushledání, ale musíme jít! Jinak tu zůstaneme pohřbené zaživa!" netrpělivě na ně vyjede River. Jenže Missy je jako hluchá. Místo, aby utekla, vrhne se na Veru a znovu ji srazí k zemi. V její dlani se stříbrně zableskne, Vera jen taktak srazí nůž mihnoucí se kolem jejího krku. Jenže rozlícená Missy útočí dál.
"Dost - " zkouší je zklidnit River, "tak... POVÍDÁM DOST!" zařve a konečně roztrhne ty dvě od sebe. "Mě nezajímá, co mezi sebou máte. Chci se odtud dostat a chci svoje společnice živé, jasné?!" Druhá Paní času jí věnuje tak záštiplný pohled, jaký u ní ještě neviděla. Copak se úplně zbláznila? Sevře River loket.
"Je to lhářka! Přišla nás oddělat!" zuří Missy. "Nech mě, ať si to s ní vyřídím."
"Ne," River už došla trpělivost, najednou se cítí klidná, "vyřídím si to já." Ze skryté kapsy vytáhne malou ampulku a bodne jí dívce do krku. "Tohle můžeme udělat i za pochodu. Znovu. A bez lží. Kdo jsi?" klade otázky, když ty dvě táhne ke dveřím.
"Plním svůj úkol," odpoví Vera monotónně. Sérum začalo účinkovat.
"Kdo jsi?! Původ, tvůj původ!"
"Jsem... jsem" bojuje sama se sebou, ale nemůže vyhrát, "klon páté třídy, reliabilita A."
"Lže," zasyčí Missy na druhé straně. River ji ignoruje a trhnutím uškubne dívce kus rukávu. Těsně pod zápěstím má tetování. V - RA
"Vera," pochopí River, "klony jsou tvůj lid, chtěla jsi je vysvobodit z těch laboratoří?" chrlí na klon River a přeje si, aby jí nedala to sérum, které nedovoluje lhát, protože tuší pravdu.
"Klony nemají lid. Klony mají pouze cenu," odříkává, "špatné klony budou eliminovány. Každý dobrý klon musí znát svůj úkol. Mým úkolem bylo přivést River Songovou do sídla Společnosti. Společnost chce vlastní armádu, Pány času. Jsem spolehlivost té nejvyšší třídy. Plním úkol. Já znám svou cenu."
River ji pustí a společně z Missy vyběhnou ke dveřím. Pozdě.
Ohromná rána. Zemětřesení jim podrazí nohy.
A všechno pohltí tma.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama