Hledáme posilu do týmu! Více info ZDE

8 – ÚTOK

16. října 2016 v 21:33 | Tým Spoilery - Time Lady |  3. série
River se rozhlédne po lese. Všechny stromy vypadají prakticky stejně a za každým z nich se může skrývat nějaké nebezpečí. Co tu vlastně dělali zpovědníci? Ticho přeci bylo poraženo.
"Nad čím přemýšlíš?" ozve se najednou Hay Lin.
"Nad zpovědníky. Jak se sem vlastně dostali?" pronese tiše a sleduje ptáka, který vzlétá z jednoho ze stromů.
"Třeba to byly jen podobné bytosti a ne přímo členové Ticha," navrhla Hay Lin.
"Zpovědníci jsou pouze u Ticha, nikde jinde je nenajdeš," odpověděla River. Náhle jeden z vojáků zakřičel a padl na zem. Doktorka sesedla z koně a doběhla k němu. Tváří dopadl na zem, nijak se nesnažil svůj pád mírnit. River ho obrátila a pohlédla do jeho tváře, vypadalo to jakoby za pár vteřin zestárl o několik let.
"To byli stíny" řekl jim Lin.
"Jaké stíny?" zeptala se ho River. Vytáhla sonický šroubovák a vyzkoušela okolí. Nikde tu nebyl žádný stroj.
Lin se sehnul a dotkl se ztýrané tváře mrtvého. "Stíny jsou bytosti, které kradou životní energii, ale už dlouho na ně nikdo nenarazil."
"Dá se jim nějak bránit?" zeptala se Hay Lin.
"Existují na to amulety, ale museli bychom se vrátit do paláce," odpověděl Lin.
"Na to nemáme čas, když to nezabije nikoho dalšího, tak se stíny zabývat nebudeme," řekla River a nasedla zpět do sedla koně. Hay Lin jen zavrtěla hlavou, ale neřekla ani slovo.
Celý zástup se tak dal znovu do pohybu. Stromy kolem nich byly čím dál tím starší, vzduch byl cítti zatuchlinou a přibylo i vlhkosti. Brzy se kolem vyšlapané stezky začala objevovat jezírka a zpola zadušené potůčky. Voda se řítila po kamenech a mizela v záplavě bahna a shnilých větví. Cesta ale začala brzy stoupat a z potoků se stali malé vodopády. Dostali se až do míst, kde stromy bojovaly o poslední zbytky úrodné půdy. Po několika kilometrech to vše nahradila skalnatá pustina.
Lin jim řekl, že zbytek cesty musejí absolvovat pěšky. Všichni tak sesedli a vzali si zásoby na dalších několik hodin pochodu. River šla vedle Hay Lin, za nimi šel Lin a zbytek vojáků.
"Jak jsi se vykroutila z toho, že nestárneš?" zeptala se dívky River.
Ta se nadechla a na její tváři vykvetl úsměv. "Akihiro jednou prohodil, že už jsem dospělá a mohla by ze mě být skvělá posila jeho harému. Lidské se dají oklamat, protože to sami chtějí."
River jen přikývla. Hay Lin sice nestárla, ale lidé ji viděli takovou, jakou ji vidět chtěli. To by ale dlouho nevydrželo a celá iluze by tím skončila.
Najednou ale její oči spočinuly na zvláštním úkazu. Proti záři slunce se ukázal stín, který spíše vypadal jako velká pavučina, kterou odnáší vítr.
"To je stín!" zakřičel jeden z vojáků a vytasil meč. River místo meče použila sonický šroubovák. Stín ale zmizel a nikdo nevěděl kam. Dalších pár metrů cesty se všichni otáčeli a hledali další stíny, ale brzy došli k cíli cesty. Před jejich očima se objevilo ústí obrovské jeskyně. Vchod i stěny nesly jasné stopy obrovských drápů.
"Tohle nevytvořila příroda, ale nějaké obrovské zvíře," řekla River a rukou přejela po ostrých hranách.
Hay Lin stála vedle ní a hleděla do tmy, která se rozprostírala před nimi. "Máme jít dovnitř?" zeptala se váhavě.
"To asi budeme muset." odpověděla River a vyrazila jako první. Jejich kroky se jasně nesly a ozvěna jim dávala nový život. Došli až do rozlehlého sálu. Přímo před nimi tam na kameném stolci leželo žulové vejce.
"Tohle je jako všechno?" zeptal se jeden z vojáků, když se prostorem rozlehl dračí řev. Všichni se otočili zpátky k východu, kde se ukázal obří ješter. Hadovité tělo se protáhlo chodbou a blížilo se k nim velkou rychlostí.
"Jak se tam ta potvora mohla objevit?" vykřikl Lin.
"Musel být venku na lovu" odpověděla mu River a vyndala z pouzdra pistoli.
Hay Lin mezi tím popadla vejce a ukryla je v brašně, kterou si nesla na zádech.
Lin na draka zaútočil a sekl mečem po jeho žlutých očí. Zvíře se zvedlo na zadních a vydalo hlasitý řev. River se prosmýkla kolem zvířete a Hay Lin ji následovala. Obě se dostaly k východu.
"Všichni ven!" zavolala Doktorka a v rukou se jí objevil nějaký stříbrný předmět. Vojáci rychle vyběhli ven, ale drak je chtěl pronásledovat. River hodila oním tajemným předmětem a zasáhla draka do tlamy. Ozval se výcbuch a tuny kamení se daly do pohybu. Mohutné balvany rozedřely šupinatou kůži nestvůry a nakonec ji nadobro pohřbily.
Všichni se rozeběhli a kašlali kvůli prachu, který se zvedl všude kolem nich. Doběhli až na místo, kde si všichni sedli na zem. Kolem nich byly menší stromy, které bojovaly o poslední zbytky vody a úrodné země. Hay Lin vyndala vejce a dala ho na zem.
"Jak ho tedy zničíme?" zeptala se neadresně lidí kolem sebe.
"Vezmeme ho do paláce a naši učenci si s tím poradí," řekl Lin a vzal vejde do rukou. Už se ale blížil večer a tak zpáteční cestu odložili až na ráno. Přes noc zůstali na místě a s východem slunce vyrazili. Nyní se jim šlo lépe, protože je stezka vedle dolů z hor a blíže do kraje, který Hay Lin a Lin dobře znali. Po dvou zastávkách se dostali znovu do lesa, kde potkali zpovědníky. Jejich mysl opět ovládl strach a ostražitost. River se neustále rozhlížela po stromech a všimla si tak jako první tvora, kterého se obávala. Zpovědník se držel horních větví stromů a nejvíce tak připomínal nějakou šerednou opici.
"Pořád na něj musíte hledět!" vykřikla hned. Polovina vojáků se samozřejmě podívala na ní. "Nesmíte ho spustit z očí nebo na něj zapomenete!" vykřikla naštvaně a vojáci ji konečně poslechli. Zpovědník se zhoupl na větvích a zmizel za kmenem stromu.
"Na co čekáme?" řekla Hay Lin a všichni se k ní otočili.
"To nevím" řekl Lin a znovu vyrazili. Udělali ale jen několik kroků, když na ně zaútočil zpovědník. Strhl jednoho vojáka z koně a zlomil mu vaz. Potom opět zmizel mezi stromy. Skupinu tížilo napětí, ale díky schopnostem jejich nepřátel si nikdo z nich nepamatoval důvod. Ušli dalších několik metrů, když se bledá bytost objevila přímo před nimi. Tentokrát ale podcenil svou údajnou kořist. Jeden z bojovníků s tmavou kůží ho zasáhl prakem. Zpovědník se zakymácel. River těch pár vteřin stačilo k tomu, aby vytasila pistoli a vystřelila. Její soupeř se znovu zakymácel a spadl na zem. Jeho mrtvolu nechali na místě a pokračovali po stezce, která byla stále upravenější a upravenější. Dostali se z lesa a vzhlédli k městu a velkému paláci.
"Takže jsme všechno přežili a můžeme plánovat svatbu," řekl Lin vesele.
River se na něj podívala a místo budoucího panovníka, viděla jen zamilovaného chlapce, kterému se splnil jeho sen. Musel malou Hay Lin opravdu milovat.
Lin jako první projel bránou a vkročil do změti budov. Projeli městem a blížili se k paláci. Vesničané se shlukovali u svých domů a hleděli na ně. Zvěst o jejich cestě se musela rozšířit. Nikdo z nich ale nic neřekl ani neudělal. Došli tak v poklidu k paláci, kde je v doprovodu stráží přivítal Akihiro.
"Zničili jste vejce?" zeptal se hned po pozdravu, z kterého čišelo napětí. Rukama si srovnal dlouhý rudozlatý oděv.
"Ne" odpověděl pouze Lin a sáhl do vaku, který nesl na zádech.
Císařova tvář se zkřivila vztekem. "Nikdo neřekl, že máte tu věc nosit sem!"
"Nevíme, jak to zničit a tak by nám mohli pomoci zdejší učení lidé," řekl Lin a nechápal, jak může jedno vejce císaře tak rozčílit. Přeci to bylo jen jedno vejce, ne nepřátelská armáda.
Akihiro ale odešel a už jim nic neřekl. Lin dal pokyn strážím, aby uvedli jejich společníky do pokojů. Potom spolu s Hay Lin a River prošli palácem přímo do síní učenců. Tmavé chodby zde končily velkou knihovnou, kde se nahromadily znalosti desítek generací. Některé svitky a knihy pocházely přímo od panovníků. Najít jste tu mohli poznatky o všech tvorech, kteří na planetě žili. Několik knih ale obsahovalo i celý rodokmen Linovy rodiny. Ten řekl, že jméno Hay Lin se tam brzy také ukáže, ale to až po svatbě. Hay Lin to doprovodila veselým úsměvem. Vejce získali a tak nic nebránilo tomu, aby zpečetili svou lásku.
Lin zastavil jednoho starce s dlouhými vousy, které sahaly málem až k zemi. Dal mu vejce a řekl mu vše, co věděli, a nebylo toho mnoho. Stařec se uklonil a zmizel v jedné z místností. River hleděla na dřevěné dveře a čekala na výsledek. Za několik vteřin se ozval výkřik. Doktorka jako první otevřela dveře a viděla mrtvolu muže. Jeho ruce vypadaly, jako by je spálil nějaký oheň. Na dřevěném stole leželo vejce a otřásalo se. Na žulové skořápce se objevovaly trhliny a pomalu se rozšiřovaly.
"Něco se klube ven," zavolala na Lina a hleděla na věc před sebou.
Přiběhl i Akihiro, jeho rozčilený výraz mluvil za vše. "Neměli jste sem tu věc nosit. Proroctví mluvilo jasně!" zahřměl a šel k vejci, ze kterého vyšlehlo světlo. Císař zakřičel pouze: "Zlo se dostalo ven!"
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama