Hledáme posilu do týmu! Více info ZDE

10 – NEZNÁMÝ

30. října 2016 v 16:12 | Tým Spoilery - Time Lady |  3. série
River sedí na terase a hledí ven. Před ní jsou kilometry mořské hladiny. Ničím nerušené, nikde žádný nepřítel nebo kaz. River prolétne hlavou jen jediné. Všechno je příliš krásné na to, aby to vydrželo. Město se pomalu začínalo plnit novými obyvateli. Každý Pán času si vytvořil několik dětí. Atlantida sice má svoje limity, ale nikomu se je ještě nepodařilo zjistit. Podle odhadů má město kapacitu několik stovek tisíc obyvatel. Jich ještě není ani stovka.
River pomalu vstala a vydala se pomalou chůzí napříč celým městem. Ne tedy, že by měla nějaký cíl, ale ten klid se musí nějak využít. Najednou dojde až k místnostem, které dočasně fungují jako škola. River zaslechne jak Missy dokončuje svoji představu o dětské pohádce "A jestli neuhořeli, tak tam hoří dodnes".
River rychle strčí hlavu do místnosti s červeným kobercem a dřevěným obložením. "Děláš si ze mě srandu, tohle vyprávíš dětem?"
Missy se jen nevinně usměje. "Chtěla jsi přeci, abych jim dělal chůvu."
River pohlédne na skupinku dětí, které strachy ani nedýchají. "Děti by měly ale po pohádce usnout. Tyhle ale vypdají, že se tři budou bát jít do pokoje sami," řekne River naštvaně.
Missy ale pokrčí rameny. River prolétne hlavou jen jediná myšlenka. Dát tu ženu k dětem byla velká chyba. Znovu zavře dveře a odejde pryč. Cestou potká Rose, pozdraví ji a hned jí řekne, aby Missy vystřídala. Sotva ale pomyslí na to, že už by mohl být klid, přiběhne k ní nějaký černovlasý muž. Celý zadýchaný se opře o zeď a snaží se něco rychle říci, i když efekt je úplně opačný.
"Dýchej a klidně nebo z toho budeš regenerovat," řekla River pobaveně.
Muž ještě několikrát zkusí vykoktat nějaké slovo, než se mu podaří říct: "Nováček….u brány…..zraněný."
River mu poděkuje a vyrazí na cestu. Projde třemi chodbami a vyjde u brány, která je opět otevřená dokořán. Stráže tam stojí u nějakého muže, který vypadá, že má za sebou dlouhou cestu. "Kdo to je?" zeptá se River jednoho z mužů. Ten ale jen pokrčí rameny a ukáže na neznámého. Ten hned otevře ústa a ukáže useknutý pahýl jazyku. Doktorka překvapeně zalapá po dechu. Vytáhne psychopapír a podá ho neznámému. Ten si vezme věc do rukou a chvíli na ni jen hledí. Potom to ukáže River a čeká. Doktorka se podívá na písmo, které se tam objevilo a přečte jen jediné slovo "Rani".
"To ti udělala ona?" zeptá se muže. Stačí jediné pokývnutí hlavou a je jí vše jasné. Neznámý utekl od Rani ale ona mu před tím ještě stačila vyříznout jazyk. "Potřebujete ošetřit?" zeptala se rychle a sledovala jeho poškrábané ruce. Muž jen zakroutil hlavou. River tedy rozkázala aby ho dovedli do nějakého volného pokoje a sama šla dál.
Trvalo jen několik minut, než se rozezněl poplach. "Co se stalo?" zakřičela doktorka na jednoho z vojáků.
Muž zastavil a pohlédl na ni. "Objevila se tu nemocná žena".
River věděla, co je tak vyděsilo. Pánové času měli jen několik málo nepřátel a nemoci mezi ně nepatřili. To, co se dostalo mezi ně, muselo být něco podivného. Rychle proběhla chodbami zastavila se u místnosti, která v této situaci sloužila jako ošetřovna. Uvnitř bylo několik vojáků a několik dalších jich leželo na postelích.
"Co máme dělat?" zeptá se jí jeden z vojáků. River ale jen pokrčila rameny. Moc tím ničemu nepomohla, ale tím se teď nemůže zabývat. Musí rychle zjistit, co se to tu děje. Najednou se ale stěny města dají do pohybu. River se otočí a hledí na zábranu, která zakryla východ. Stali se vězni ošetřovny a nemohli ven. River napadne jen jediné, rychle vytáhne z kapsy mobil, prostě zavolá Jenny nebo Rose a řekne jim, že se ošetřovna zbláznila. Sice to bude znít, jakoby se spíše zbláznila ona, ale to teď nemohla řešit.
Mobil je ale bez signálu, to by také nemělo být možné. Jsou ale ve městě, které pluje na vodě, tady je možné asi už všechno.
"River?" ozve se něčí hlas s chodby.
"Jsme tady, já a několik vojáků" zavolá rychle doktorka.
"Všechny východy jsou uzavřené, nemůžeme nikam odejít," ozve se hlas, který zní jako Jenny.
River si sedne na zem. Takže to není porucha jen na ošetřovně, ale nejspíše to zasáhlo větší část města. Jak ale mají zavolat pomoc?
Najednou se jeden z vojáků skácí k zemi, jako by ho zasáhlo neviditelné kladivo. River k němu dojde a podívá se na něj. Muž vypadá zdravě, až na to, že mu teče krev z nosu. Doktorka projde kolem nemocných a najde další tři podobné případy. Nemoc tedy postupuje.
River rychle projde místností a zastaví se až u shluku krystalů. Tohle místo neslouží jako ošetřovna náhodou, už dříve k tomu sloužila a zachovalo se tu mnoho přístrojů. Musí jen počkat až je někdo zachrání a mezi tím možná dokáže pomoci nakaženým.
**
Jenny se rozhlédne kolem sebe. Už možná půl hodiny trčí v jedné chodbě, ona a muž bez jazyka. Jak si má s takovým materiálem zachovat duševní zdrav? Pohlédne na muže, který se přesně v tu chvíli skácí k zemi. Jenny rychle vstane ze svého místa a doběhne k němu. Co má ale dělat?
Muž sebou několikrát škubne a zemře. Najednou jeho tělo obestře zlaté světlo. Tvář pomalu nabírá nové rysy a mění se i jeho tělo. Je sice pořád svalnaté ale prostě jinak, než před tím. Jenny na něj vyděšeně hledí. Muž pomalu vstane a usměje se na ní.
"Ty jsi věštec?" zeptala se rychle dívka.
Věštec jen přikývne a zasměje se. "Takže už můžu mluvit a dokonce i odejít" řekne pobaveně. Tentokrát je to Jenny, kdo může komentovat pobaveným hlasem: "Je zavřeno, zdí ani ty neprojdeš."
Věštec se zastaví před zdí a čeká, trvá jen několik vteřin a přepážka se dá do pohybu. Muž se usměje a řekne jen: "Tohle byla zábrana proti šíření viru, sice jsme s něčím takovým nepočítali, ale rozhodně nás to nezastaví." S tím se k ní otočil zády a odešel ven.
Jenny za ním běžela, ale nějak se mu podařilo se dokonale ztratit. Nemohla zjistit, kam zmizel. Místo toho se raději vrátila ke dveřím ošetřovny. Dveře byli otevřené a přímo před nimi stála River.
**
"Co se tu stalo?" zeptala se Doktorka. "Ten neznámý muž byl Věštec. Zábrany se ale znovu otevřely a on odešel. Co to vlastně mělo být? Proč se ty dveře zavřeli?" dívka mluvila strašně rychle, ale River všemu rozuměla.
"Ten virus aktivoval obranu města, sama Atlantida zabránila tomu, aby se ta nemoc šířila," odpověděla klidně.
"Co ale uděláme s tím všivákem? Nemohl to být on, kdo roznesl ten virus?" zeptala se rychle Jenny.
"Musel to být on, ale jejich plány se jim nezdařily, chtěly nakazit celé město, ale to se jim nepovedlo," řekla River a rychle vyběhla ven. Musí ho najít nebo bude ve svém plánu pokračovat.
Obě ženy proběhly ven a snažily se Věštce najít. Nakonec jim ale pomocnou ruku podal jeden z vojáků. Věštec se dostal k hlavnímu ovládání Atlantidy. River, Jenny a Missy, která jim přišla také pomoci, zůstaly stát před uzavřeným vchodem.
"Jak ho dostaneme ven?" zeptala se River.
Missy se zlomyslně usmála a řekla jen: "Pustíme k němu nějaké kamarády a on ještě rád vyběhne ven." S tím vyndala z kapsy malou lahvičku a prostrčila jí vzduchotechnikou do malé místnosti. "Musíme mu nějak odstřihnout zdroj světla, ale jen v tamté místnosti, zbytek prostor musí zůstat osvětlený."
River jen přikývla a vyndala malý sáček. Nabrala z něj nějaký tmavě modrý prášek a hodila ho do stejného otvoru, kde zmizela i lahvička od Missy. Několik vteřin se nic nedělo a potom se ozval křik. Missy začala tančit jakoby to byla nějaká hudba.
"Co vlastně bylo v té lahvičce?" zeptala se River a otočila se k Missy.
Ta se jen usmála a zazpívala jen dvě slova: "Vashta nerada."
"Au!" řekla jen Jenny a zatvářila se zhnuseně. Vashta nerada byli drobní brouci, kteří se zdržovali ve tmě a spořádali jakéhokoliv živého tvora, který měl tu smůlu a narazil na ně.
Počkali několik minut a potom dveře otevřeli. Ven s křikem vyběhlo něco krvavého, co mlhavě připomínalo člověka. Věštec se prohnal kolem nich a s třeskem skla vyskočil z okna.
"On to přežil?" zeptala se vyděšeně Jenny.
"Brouky přežil, ale pád do moře už rozhodně ne."
Zvláštní trojice potom opustila řídící místnost a vrátila se ke své obvyklé práci.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama