Hledáme posilu do týmu! Více info ZDE

15. Vlk v rouše beránčím

20. března 2016 v 11:00 | Tým Spoilery - Time Lady |  2. série
Rose tiše prochází chodbou a naslouchá hlučným krokům. Někdo prochází budovou a ani se nesnaží o plížení. Všude se rozléhá klapání dámských bot na vysokém podpatku. Rose si nervózně uhladí světlé vlasy a znovu se zaposlouchá. Udělá několik kroků a připraví si pistoli. Znovu se snaží zaslechnout kroky, ale najednou zjistí, že zmizely. Podívá se do chodby za rohem. Ozve se zvláštní strojový zvuk. Najednou jí na krku přistane ostrá čepel a do nosu jí udeří nějaká silná vůně.
"Co tu hledáš, princezno?" zazní jí do ucha posměšný hlas.
"Hledám River Song," zašeptá Rose a snaží se ignorovat nůž, který se jí blíží k hrdlu.
"Tak to jsme už dvě," ozve se hlas za jejími zády. Potom jí na ramena dopadnou dvě ruce a obrátí ji o 180 stupňů. Rose pohlédne na ženu ve fialových šatech, s vlasy vyčesanými do drdolu. Spíše než bojovnici ve vesmíru připomíná chůvu z pohádek.


"Kdo jste?" zeptá se a dál si prohlíží její podivné oblečení.
"Dovol mi, abych se představila, i když jsme se už viděli, Rose," pronese starší žena a vysekne dokonalé pukrle. "Jmenuji se Missy."
Rose překvapeně zalapá po dechu. "Kdy jsme se viděli?"
"Spoilery, drahoušku," pronesla Missy a tanečním krokem proběhla chodbou.
Projdou několika dveřmi, když si Missy začne zpívat. Nakonec se i přes Rosino skřípění zubů dostanou až k červené budce. Missy okamžitě sáhne po dveřích a vstoupí dovnitř.
"Co tu děláš?" ozve se River Song.
Missy ale věnuje více pozornosti muži, který stojí vedle ní. Hnědý dlouhý kabát a tenisky jí nenechají na pochybách. "Můj Doktor k nám našel cestu?" vykřikne s divokým úsměvem.
Rose rychle projde kolem ní a strčí do ní ramenem. "To není Doktor, to je můj manžel."
Missy jen pokrčí rameny a podívá se na River. "Kdy vyrážíme na cestu?"
"Až mi řekneš, jak si nás našla," vyštěkne River a čeká na odpověď.
"Chytila jsem tuhle Pocahontas na chodbě, když jsem tě hledala. Proč jsi jí na mě nasadila?"
Rose dala v ruce v bok a nadechla se k odpovědi, ale River jí ale nepustila ke slovu.
"U mě byl jen John," pokývla rukou k muži a pokračovala.
"Rose k nám měla dorazit později, nečekali jsme jí tak brzy."
"Dobře" řekla Missy "A kdy vyrážíme?"
Vysvětlování se ale ujal John: "Našli jsme planetu Šediváků a chtěli jsme zjistit, co mají v plánu. Zajímá nás, jestli upustili od pokusů na lidech."
Missy ale i tak něco vrtalo hlavou. "Rose a John by ale měli být v jiné realitě, jak se sem dostali?"
"Spoilery," odpověděla River a zmáčkla několik tlačítek na ovládací konzoli.

**

TARDIS divoce poskočí a zůstane stát na místě. Všichni vyklopýtají ven a pohlédnu na bojiště před sebou. Dalekové prolétají vzduchem, nad obrovským městem. Z budov vylétají rudé střely, ale Daleků je příliš mnoho.
"Mohli bychom počkat, až se vyvraždí navzájem" řekne s úsměvem Rose.
"Mohli bychom raději pomoct jedné straně, tedy spíše Šedivákům a vysloužit si tak spojenectví.." odpoví rychle River.
"Opravdu chceš pomoct Šedivákům?" zeptá se okamžitě John.
"Kdysi dávno jsme jim pomohli a chtěla bych to dotáhnout do konce," řekla jen River.
Celá zvláštní skupinka lidí nebo minimálně jim podobným, se dostala až k bráně zvláštního města. Mohutná křídla vrat se dala do pohybu a oni mohli vstoupit dovnitř. Nad nimi se odehrával souboj Daleků a větších letících strojů, které připomínali hroty oštěpů. Na cestě tak byl zdánlivý klid, i když dávali pozor na zbloudilé střely nebo padající stroje. Jako první se do města dostala River.
"Chceme mluvit s královnou," zvolala Doktorka, tak hlasitě, aby jí slyšeli okolo stojící Šediváci. Ti na ně nejdřív jen překvapeně pohlédli, ale brzy se jejich řady rozestoupili a přišel Šedivák se zlatou obroučkou kolem velké hlavy. Jeho černé oči se zaleskly, když jeho pohled prolétl po podivné skupině cestovatelů. "Přišli jste, abyste probudili vlka?" pronesl hlubokým hlasem, který se k jeho vychrtlé postavě příliš nehodil.
"Jakého vlka?" zeptala se rychle Rose s nadějí v hlase.
"Ve zdejším městě leží jeskyně, do které může vstoupit jen posel vlka. Dalekové chtějí zdejší město zničit, aby nemohl posel přijít."
"Jak máme toho posla poznat?" zeptala se okamžitě River.
Šedivák se na ní zahleděl velkýma očima. "To nevíme a ani nevíme, co tam má vlastně být. Dalekové to také netuší, ale chtějí to zničit. Zdejší místo je příliš mocné a mohlo by být pro ně hrozbou."
"Jsem Zlý vlk a budu i poslem toho vašeho," prohlásila Rose.
"Pojďte tedy za mnou" řekl jejich průvodce a provedl je městem. Cestou se vyhýbali padajícím troskám a probíhajícím skupinkám malých bojovníků. Brzy se dostali hlouběji do města a zastavili se u zavřené kamenné brány, která vypadala starší, než celé město.
Missy chtěla bránu otevřít, ale nepodařilo se jí to. Potom kolem ní prošla Rose a brána se na lehký dotek otevřela. Šedivák vydal zvuk, který připomínal smích a rychle řekl: "Můžete vstoupit dovnitř, my ale musíme zůstat venku." Jeho hlas zněl radostně, jakoby na tuhle chvíli čekal už mnoho let.

**

Rose prošla kolem svých společníků a dostala se do tmavé chodby. Po několika krocích se potopila do ticha, které znělo přímo zlověstně. Rychle se otočila a pohlédla na východ, kde ve světle slunce čekal její manžel i se všemi ostatními. Za několik vteřin se ale dveře zhoupli a zavřeli. Najednou se Rose ocitla v úplně tmě. Udělala pár váhavých kroků a vzduch začal být chladnější. Bohužel s sebou neměla žádný zdroj světla. Vytasila ale svou zbraň a připravila se vystřelit na první známku života. Zde nemohl nikdo žít, žádný Šedivák sem nemohl jen tak přijít. Rose pokračovala dál a jejího těla se zmocňoval strach. Ještě že tu nebyl John, aby jí viděl. Po několika krocích se objevilo světlo. Nebylo ale na stěnách nebo stropě ale přímo z podlahy, na které stála. Kámen volně přešel ve sklo, které vydávalo jemné modré světlo. Rose tak viděla, kde se nachází. Dlouhá chodba ale vypadala, jako by byla výplodem nějakého středověkého stavitele. Všude na stěnách byli dlouhé malby zvířat a mytických tvorů. Rose se ale zastavila před jednou, kde viděla něco podivného. Dalek, který bojoval s drakem. Po pár dalších krocích objevila malbu Plačícího anděla, opodál našla i kyberčlověka. Snad to byli dějiny planety Šediváků nebo možná Země, to se ale Rose nedozvěděla. Chodba vyústila do rozlehlého sálu. Malby zde nekončily, ale přecházely na stěny, které byly ale napůl skryté v záplavě mohutných sloupů. Rose ale nejvíce upoutala stříbrná socha nějaké ženy. Nejdříve nepoznala, co jí na ní tak upoutává. Než v matném světle rozpoznala tvář ženy. Byla to její vlastní socha v životní velikosti. Rose opatrně prošla až k ní. Socha na sobě měla stejné oblečení, jako měla v této chvíli i její předloha. Pomalu natáhla ruku a dotkla se sochy, v té chvíli všechno zalilo ostré světlo, které jí proniklo do všech částí těla.

**

River Song čekala u dveří, které jí zakryly výhled na Rose. Její společníci stáli kolem ní, ale ona se pořád neodhodlala k tomu aby odešla. Ze zamyšlení jí vytrhl až vystrašený hlas Šediváka.
"Musíme odsud, míří sem armáda Daleků."
Všichni se zachovali úplně opačně, než se od nich očekávalo. Vytasili zbraně a čekali na protivníky. Ani jeden z nich v tom nechtěl Rose nechat. Trvalo jen několik minut, než se ozval strojový hlas: "Vyhladit! Vyhladit! Vyhladit!"
Do jejich zorného pole se dostalo množství tvorů, které Hay Lin popsala jako převrácené odpadkové koše. V tuto chvíli ale nikdo neměl náladu na vtipkování. Jako první začala střílet River a po ní se do boje přidali i ostatní. Hay Lin z kapsy vyndala nějaký stříbrný předmět a hodila ho mezi Daleky. Několik vteřin se nic nedělo, potom se ale ozval výbuch a čtyři Daleky to roztrhalo na kusy. Mezi kovovými částmi bylo vidět i něco malého a hnědého. Díky takovým výpadům to dlouho vypadalo, že vyhrají ale Daleků brzy přišlo až příliš mnoho. Všichni začali ustupovat a vchod do tajemných jeskyní se tak dostal až k Dalekům. Jeden z nich se bránu snažil otevřít, ale nedařilo se mu to. River jen mohla hledět na to, jak se jejich nepřátelé dostávají čím dál tím blíž k Rose. Najedou se ale Dalek u brány rozpadl v záplavě zlatého světla. River to nejdříve nechápala a ani neměla čas, se nad tím zamyslet. Kolem její hlavy prolétl paprsek rudého světla a donutil jí, aby se skryla na rohu úzké uličky. Náhle se světlo rozlilo po celé ulici a brána jeskyní se otevřela. V záplavě světla na ulici vplula Rose i když se jí ta bytost podobala jen opravdu mizivě. Vypadalo to, jakoby nějaká bohyně vstoupila mezi lidi. V ostrém světle mizel jeden Dalek za druhým. Zbytek se stáhl do vedlejších ulic, co nejdál od nečekaného protivníka. Šediváci ale získali novou víru ve vítězství a vrhli se do dalšího útoku. V záplavě zlatého světla útočili jejich lodě na poletující nepřátele a sestřelovali je z oblohy. Pěší vojáci v čele s Rose a dalšími cestovateli vyháněli protivníky z ulic města. River se rychle dostala až k bráně a sledovala Daleky, jak mizejí venku. Nakonec zůstal stát na místě jen jediný nepřítel. River hleděla na velkého Daleka, který byl z větší části z nějakého černého kovu. Okamžitě po něm vystřelila, ale střela jen sklouzla po jeho zbroji. Dalek se začal přibližovat, ale nevypadal, že by se chystal vypálit. Místo toho projel blíže k River a s prudkým zabržděním se zastavil. Přední část jeho brnění se začala rozevírat a odhalila jeho pravou tvář. Jednalo se o tvář muže, kterou River už nikdy nechtěla vidět. Adolf Hitler opatrně zamrkal, jak se po dlouhé době dostal na sluneční světlo. Jeho tvář byla bledší a vyzáblejší, než si jí doktorka pamatovala. Mužův protivný knírek byl ale pořád na svém místě.
"Co tu chceš?" zeptala se River.
"Ničil jsem hrozbu pro své bratry a sestry," odpověděl muž.
"Co máš společného s Daleky?" zeptala se River a rychle vymýšlela, jak Hitlera zastavit.
"Můj otec je jejich stvořitel. Já jsem jenom zástupce" odpověděl muž.
River Song konečně něco napadlo. Sonickým šroubovákem zamířila na bránu a ta se s mohutným zhoupnutím zavřela. Křídla byla sice poškozená ale i tak Hitlerovi zabránila v úprku nebo v příchodu posil. Potom rychle namířila na jednu z poškozených lodí a její motory se zapnuly. Celé plavidlo se dalo do pohybu a připravovalo se na rychlý start. Hitler se zasmál a celé jeho tělo zalilo fialové světlo. Stačil ještě vzít do ruky pistoli a vystřelit. Stroj se ale dal do letu, i když nízko nad zemí a narazil do brány. Ozvala se mohutná exploze a mohutná křídla se opět rozlétla, tentokrát ale úplně zničená. River Song prošla spáleništěm a pohlédla na zbytky černého Daleka. Našla tam ohořelé nohy, ale zbytek těla nikde nebyl. Hitlerovi se povedlo uniknout. Na bojiště přiběhl i zbytek cestovatelů. John pohlédl na zbytky Daleka. "Musel se teleportovat," prohlásil.
"To umí všichni?" zeptala se Hay Lin a podívala se na Johna. Odpověděla jí ale Rose, která už vypadala téměř stejně jako dřív, jen její původní oblečení zmizelo. Měla na sobě nějaký bílý oděv, jako starověká kněžka. "Umí to pouze vůdci. Dalekové tuto schopnost ještě plně neovládli a tak pro ně není tak lehké, jí vyrobit." Její hlas zněl mocně a sebejistě, i když vypadala křehce. Najednou se otočili a viděli River, jak padá na zem. Z rány na břiše se valila rudá krev. Missy k ní rychle přiběhla. "To tě střelil Hitler?"
River jen zalapala po dechu a chvíli trvalo, než se jí povedlo vyslovit: "Hitler už střílí lépe, než jsem myslela." Potom začala ztrácet vědomí. Jedna věc ale udivila všechny kolem. River rozhodně nevypadala, že by měla regenerovat, opravdu umírala. Naposledy se podívala na Hay Lin a chtěla něco znovu říct, ale už se jí to nepovedlo. Všichni zůstali stát na místě a nevěřili tomu, co se právě stalo.
Náhle bránou vstoupily dvě zvláštní návštěvnice, kterých si ale nikdo nevšímal. První byla mladá žena se světlými vlasy a tváří, která se až podezřele podobala té Johnově. Rose se na ní podívala a rychle pohledem přejela ke svému manželovi. Její pohled ale upoutala druhá žena, nebo spíše dívka. Malá holčička přecupitala bojištěm a zastavila se až u těla River. Celá scéna působil tak nepatřičně, až se i Šediváci zastavili. Holčička přešla k River a položila na ní ruce. Okamžitě se okolo nich rozlilo zlaté světlo. River pomalu otevřela oči a první co viděla, byla její malá zachránkyně. Potom její pohled utkvěl na starší ženě u brány. "Jenny co tu děláš?"
"Musela jsem ti přeci představit tvou skorovnučku. Bohužel jsme tě hledali až moc dlouho."
Jejich rozhovor ale brzy přerušila Rose: "Je čas abychom se rozloučili."
River Song si jí pečlivě prohlédla. "Měla by ses toho zbavit a stát se zase člověkem."
Rose se na ní usmála. "Jsem Zlý vlk a na tom se už nic nezmění. Mluvíš skoro jako Doktor."
River ale zavrtěla hlavou: "Žádný člověk, ani jakýkoliv živý tvor, by neměl mít tolik moci."
Dívka ale opět odpověděla klidně a sebejistě. "S mocí přichází i vědění. TARDIS mně jen postrčila správným směrem, ale svou pravou moc jsem měla získat až tady. Vše je jak má být, nemusíš se ničeho bát. Brzy se zase uvidíme a zjistíš, že vše je v nejlepším pořádku".
River Song jí uvěřila a kývla. Rose pozvedla pravou ruku a otevřela trhlinu v čase i prostoru. Vypadala, jako by otevřela okno a za ním se ukázala zelená louka a nějaký les. Rose a John trhlinou prošli a zmizeli.
River poznala, že nastal čas na to, aby udělali další krok. Podívala se na zbývající společníky. "Mohly bychom založit novou Gallifrey?" zeptala se.
Missy jen zavrtěla hlavou. "To chtěla Rani a my jsme jí zastavily."
River se usmála. "Poutnice chtěla vytvořit armádu a ovládnout celé galaxie. My se vrátíme do zlatých časů Pánů času a budeme žít v míru."
Hay Lin se zašklebila. "Pokud nám to nepřátelé dovolí."
River a Missy se po sobě jen podívali a zavrtěli hlavou.
Jeden z vojáků se ale podíval přímo na River a zašeptal "Tak to je konec?"
River se jen tajemně usmála: "Tohle není konec, to je teprve začátek."
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 anchovickal anchovickal | Web | 21. března 2016 v 22:20 | Reagovat

Krásně napsané :-)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama