Hledáme posilu do týmu! Více info ZDE

7. Hay Lin

24. ledna 2016 v 11:00 | Tým Spoilery - Time Lady |  2. série
River se probudila pádem z pohovky. Vyskočila na nohy a udiveně se rozhlédla kolem sebe. Byla v TARDIS a všechno se zdálo v pořádku. Všechno až na to, že někam letěly.
"Kam letíme TARDIS?" zeptala se udiveně.
"Nemůžu sdělit!" odpověděla TARDIS.
"Jak nemůžeš? Jsi snad jenom stroj a já tě mám ovládat?"
"Pro tentokrát ne. Až přijde čas, pochopíš," odpověděla TARDIS a pak se odmlčela.


**

Ten oblak je úžasnej, vypadá jako letící čínsky drak. Ta kontura těla, hlava, nohy. Určitě letí do daleké Číny. "Hej draku, vezmeš mně s sebou? Jsem hrdinná válečnice, spolu můžeme chránit nevinné a bojovat proti silám zla," zakřičela v duchu. Drak otočil hlavu k mladému děvčeti a promluvil: "Budu jenom rád, temní rytíři opět povstali a musíme je poslat zpátky do pekla." Snesl se z oblohy a přistál vedle děvčete. To se rozběhlo, vyskočilo mu na hřbet a pak společně vzlétli do oblak.

"Hay Lin, odpovíte mi na mou otázku?"

Letěli dlouho, vzduch kolem nich svištěl a svět pod nimi plul neuvěřitelnou rychlostí. Míjeli krajinu za krajinou, až nakonec se pod nimi objevilo moře. Tak modré a téměř bezedné.

"Slečno Lin, jste tady?"

Najednou na obzoru uviděli něco černého, jako obrovský bouřkový mrak, který se začal zvětšovat a nabírat na tvarech. "Tohle nevypadá dobře," zašeptal drak.
"Co to je?" zeptala se Hay.
"Černý drak, museli ho povolat z temnoty," odpověděl drak.

"Slečno Hay Lin, můžete mně začít, prosím, vnímat?" uslyšela Hay rozzlobený hlas. Svět kolem ní se najednou začal rozplývat a ona si uvědomila, že sedí ve třídě, mluví na ni rozzlobená profesorka historie a třída ji sleduje pobavenými pohledy.
"Promiňte, na co jste se ptala? Nějak jsem se zamyslela," zeptala se profesorky.
"Slečno Lin, za dva týdny vás čekají závěrečné zkoušky a docela nerada vidím, že místo toho, abyste se soustředila na učení, létáte mysli bůhví kde!"
"Paní profesorko, moc se omlouvám, budu se snažit, aby se to už neopakovalo," řekla Hay.
V tom začalo zvonit, všichni začali balit učebnice a utíkat ze třídy ven.
"Pro tentokrát jste se z toho vyzula, ale příště bych si přála, abyste na mých hodinách dávala větší pozor a víc se soustředila."
"Budu se snažit paní profesorko."

Hay Lin byla mladá dívka, původem Japonka. Byla menší postavy, dlouhé růžové vlasy jí dokonale splývaly podél hezké tváře. Byla právě v posledním ročníku univerzity a čekalo ji zkouškové období. Hay měla bujnou fantazii a milovala vše tajemné. Když vyšla z třídy, kráčela zamyšleně po chodbě směrem ke schodišti vedoucímu k hlavnímu vchodu univerzity. Přemýšlela nad tím, jak by asi její fantazie pokračovala, kdyby ji profesorka nevyrušila. Když jsi vzpomněla, jak na ni civěla cela třída, pobaveně se usmála. Najednou se zastavila a zůstala ohromeně stát.
"Co to je? Kdo to sem dal? To je přece anglická telefonní budka." Hay ji viděla na internetu. Popošla blíž a začala číst nápis na ní: "Majetek River Songové." River Song. Kde už to jméno slyšela. Určitě ho zná, kdyby si jen mohla vzpomenout odkud. Otevřela dveře budky a vstoupila dovnitř. Pak jí to najednou začalo docházet: budka byla totiž zevnitř větší než zvenku. Bylo to, jakoby se zase ocitla v jedné ze svých fantazií, ale s tím rozdílem, že tohle bylo skutečné. Nacházela se v obrovské kruhové místnosti, uprostřed které stálo něco jako řídící panel plný tlačítek a páček a různých blikajících světýlek. Vedle pultu stála zády k ní neznámá žena, do tváře jí neviděla, viděla jenom, že má vlnité blond vlasy.
"Vítám tě Hay, prosím tě, můžeš mi tady pomoct? Zatáhni za tu modrou páčku na druhé straně a drž ji prosím pevně. No tak, TARDIS, dělej holka, tady nemůžeme zůstat."
Zdálo se, jako by žena mluvila přímo k řídícímu pultu. Řekla TARDIS? To jméno Hay znala, bylo z jejího oblíbeného seriálu Doctor Who. Ten seriál byl o Pánovi času, který se svým strojem času zvaným TARDIS cestoval po různých světech a pomáhal lidem v různých časových liniích. Když se tak rozhlížela po místnosti, uvědomila si, že to tu vypadá přesně jako v té TARDIS.
"To přece není možně, byla to jenom fantasie, vymyšlený seriál, každý přece ví, že cestování v čase není možně!" Podívala se na ženu, které teď viděla do tváře a s úžasem zjistila, že ji zná. Byla to River Song, Doctorova manželka. Pokud ale tohle byla River Song, tak to by znamenalo, že se určitě zbláznila.
"Panebože, já jsem zase usnula ve třídě!" řekla si sama pro sebe Hay. "Musím se probudit, jinak budu mít co do činění s ředitelem!" opakovala si pro sebe.
"Co říkáš?" zeptala se River. Uvnitř TARDIS se konečně ozval známý zvuk chodu motoru, který Hay znala ze seriálu.
"Říkám, že se musím probudit. Tohle se mi děje pořád, zasním se a pak ztratím pojem o čase a světě, ve kterém se nacházím."
River se usmála. "Neboj se, jsi vzhůru a všechno je v pořádku."
"Často jsem snila o tom, jaké by to bylo cestovat s Doktorem po vesmíru, ale o vás se mi dnes zdá poprvé. Promiňte, není v tom nic osobního, mám vás jako postavu moc ráda."
"Hay, dítě posad se prosím," řekla River a nabídla Hay místo na gauči. "Zlato, chápu, že jsi nejspíš vyděšená, ale musíš se uklidnit a uvědomit si jednu věc. Ty teď nespíš a tohle se ti nezdá. Vím, že ti to musí připadat neuvěřitelné, ale je to tak jak říkám."
"Ale odkud mě znáte? Vždyť já jsem úplně obyčejná holka, ničím zvláštní, neznám ani Doktora, až do této chvíle jsem myslela, že je jenom postava ze seriálu, vymyšlená postava."
"Omyl drahá, jsi nejdůležitější člověk ve vesmíru, nemůžu ti to teď vysvětlovat, to víš, spoilery, ale věř mi, nebyla bys teď tady se mnou, kdybys nebyla důležitá."
"Počkej, ty tvrdíš, že tohle všechno je skutečné? Jak by to bylo možně?"
"Za všechno může Torchwood. Aby lidi nepojali podezření, kdyby náhodou někde někdy natrefili na Doktora nebo na mně, tak zařídili, aby se začal točit seriál o Doktorovi s herci, kteří jsou našimi dvojníky. Byl to od nich chytrý tah…"
"Takže to všechno, co jsem viděla, se skutečné stalo?"
"Většina. Klíčové události, které by jinak museli vysvětlovat, teď můžou kdykoliv hodit na štáb a na samotné natáčení."
"Panebože!"
"Ano, je to neuvěřitelné. Teď ale nesmíme ztrácet čas. TARDIS mi předtím naznačila, že pro naši další misi jsi důležitá, proto jsem tě přijela vyzvednout. Jestli máš hlad, zajdi si do kuchyně a něco si udělej k jídlu, já se musím domluvit s naší "velitelkou" kam teď vlastně poletíme."
"TARDIS tomu tady velí? Já myslela, že ty…"
"Většinou ano, ale teď kdoví proč převzala velení TARDIS a já s tím nic nezmůžu…"
Hay se tedy vydala do kuchyně, trošku i zvědavá, co ukrývají útroby TARDIS. River zatím přistoupila k hlavnímu panelu a oslovila TARDIS: "Tak co ségra, co máš teď v plánu?"
"Nemůžu sdělit."
"Proč?"
"Nemůžu sdělit."
"Já z tebe zešílím, můžeš mi aspoň naznačit, kam nás teď přeneseš?"
"Řekněme… řekněme…"
"Cože? Ty to vybíráš náhodně? Děláš si srandu?"
"Řekněme... řekneme..."
"Na tohle nemám nervy, jdu raději za Hay," řekla už rozzlobená River a vydala se hledat Hay. Došla do kuchyně, ale po Hay ani vidu ani slechu.
"Kde to děvče je? Já mám tak čas ji teď hledat. TARDIS zešílela a já tady budu jak blázen běhat a hledat…"
Vyběhla z kuchyně a rozeběhla se jen tak hlava, nehlava po chodbě. Na konci chodby uviděla masivní kamenný oblouk, který jakoby vyplňovala voda.
"Co má tohle být?" zamrmlala a začala ho obcházet. Když se dostala na druhou stranu, měla pocit, jako by se v té "vodě" něco hýbalo. Přistoupila blíž a málem ji kleplo. Uviděla totiž zelenou louku, posetou těmi nejkrásnějšími květinami, jaké kdy v životě viděla. Na obloze, která se rozlévala nad loukou, zářily 3 slunce, jedno kulaté, druhé čtvercové a to třetí vypadalo jako jehlan. Uprostřed loučky rostl strom. Byl mohutný a košatý a každý jeho list hrál jinou barvou. Pod stromem seděla Hay, oči zavřené, jakoby spala, ale byla asi vzhůru, protože bylo vidět, že pohybuje rty a něco si mrmlá.
"Hay, zlato! Jsi v pořádku?!" vykřikla River, ale nezdálo se, že by ji děvče slyšelo. Natáhla ruku, že se dotkne té neznámě tekutiny a najednou se ocitla přímo na louce. Vládl tady jakýsi neznámý, velice příjemný klid. Všude poletovali motýli a ptáci. Vykročila tedy k Hay. Když přišla až k ní, posadila se vedle, objala ji a zeptala se: "Zlato, je všechno v pořádku?"
Hay otevřela oči a Podívala se na River. "Já tu kuchyň nenašla. Tak jsem si sem sedla, abych na tebe poč... co to je? Toto není možné." Hay koukala kolem sebe, jakoby nechtěla věřit vlastním očím.
"Kde se to tady všechno vzalo? Je to přesně jako z mého snu."
"Z tvého snu?"
"Jo. Víš, River, někdy se prostě, zasním a vnímám trošku jiný svět než ten, ve kterém žiju a tohle je přesně to, co jsem si představovala, než si se tady objevila."
"Jsi si tím jistá?"
"Ano, Když jsem sem přišla, byla tady jenom prázdná místnost a uprostřed ní stála jedna židle. Tak jsem si sedla, protože, nezlob se na mě, ale TARDIS je zevnitř fakt velká."
"To mi povídej, zlato, minule jsem hledala sklad dva dny."
"Vážně?" usmála se Hay.
"Jo, ale teď k tomu co se ti stalo. Víš, tak nějak jsem si už zvykla, že se tady nic neděje náhodně. Co kdybychom se šly tou tvou krajinou projít a trošku ji prozkoumat? Stejně tady nevidím žádný východ."
Kráčely po louce, až se dostaly k cestičce, která se klikatila daleko do dálky. Kolem nich bylo vše zelené, v dálce se tyčily vysoké hory, jejich vrcholky pokrýval sníh. Cestička začala stoupat do kopce, a když vystoupaly nahoru, uviděly napravo od sebe neobyčejnou horu, která vypadala jako spící rudý drak.
"To je drak, na kterém jsem letěla, když jsem byla ve škole!" vykřikla rozzářená Hay a rozběhla se k němu.
"Hay opatrně, je to drak, nemůžeš vědět, jestli je hodný nebo zlý, nemůžeš… co to… povídám, draci přece nejsou, jenom v pohádkách…"
Doběhly k drakovi, Hay vylezla na jeho hřbet a pohladila ho po šupinatém těle. Drak zvedl hlavu a láskyplně se podíval na děvče. Pak otočil hlavu k River a udiveně na ni vyvalil oči.
"Neboj se dráčku, tohle je River, moje kamarádka. Ta ti neublíží…"
Drak se přiblížil k River a začal ji očichávat. Pak ji olíznul svým obrovským jazykem, až se River celá uslintaná svalila na zem. Hay mezitím seskočila z draka a namířila k River. Když viděla, jako ji drak přivítal, neudržela se a začala se strašně smát.
"Tohle celé je na hlavu," řekla River, když se zvedala ze země. "Nemáš aspoň ponětí, kam ta cesta vede? Pokud sis tuhle krajinu vysnila, tak bys to mohla vědět."
"No pokud jsme v mé krajině, tak bychom mohly narazit na mez, kam si někdy představuju, že chodím. Tam bychom snad mohly najít i něco k jídlu. Ale když už máme dráčka, tak bychom mohly letět."
"Nečekáš, že vylezu na tvého mazlíčka?"
"Neboj se ho, on je hodný."
"Hodný, hodný. Potíž je v tom, že by neměl být vůbec. Draci jsou jenom pohádka, která se vypráví dětem, aby nezlobili."
"Můj svět, moje pravidla. Nemáš se čeho bát, pojď za mnou, já už vím jak nahoru. Stačí, když se budeš držet ostnů, které má na hřbetě, ostatně dráček není žádný sebevrah, ani neucítíš, že letíme."
"No jen aby..."
Obě vylezly nahoru a usadily se. Drak se postavil na nohy a rozpřáhl křídla. Byl obrovský, na šířku měl snad 10 metrů. Na chvilku se přikrčil a pak vystřelil jako šíp do oblak. Máchl gigantickými křídly, až vzduch kolem nich začal vířit. Ale Hay měla pravdu, přímo na jeho těle nebylo cítit silné proudění vzduchu ani žádný chlad. River nechápala, jak je to možné, jestli proto, že z draka sálalo teplo, nebo to způsobovalo jeho aerodynamicky tvarované tělo. Dívala se na krajinu ubíhající pod nimi. Byla rozlehlá. Najednou si uvědomila, že jehlanové slunce zmizelo.
"Co se stalo s tím sluncem?" zeptala se.
"Zapadlo. Ale to nic, pořád máme ještě dost času, než přijde noc."
"Podle čeho tvoříš ve své fantazii svět kolem? Kde bereš inspiraci?"
"Někdy z pohádek, které mi četla kdysi máma, nebo které čtu někdy já sestře. Jindy z filmů, které mně zaujaly. Ale většinou se mi tohle všechno objevuje v myšlenkách samo. Máma mi vždycky říkávala, že jsem to zdědila po své babičce, ta prý kdysi své představy zapisovala a dělala tak pohádky pro děti. Za chvilku by měla země pod námi zmizet a mělo by se objevit moře."
A také se objevilo. Široké, že nebylo vidět ani jeden konec. Letěli ještě asi hodinu, když se v dálce konečně objevila země. Byla obehnaná jakousi bublinou, nejspíš energetickým polem, jak napadlo River.
"To je země, kde trávím nejvíc času… Nedala jsem jí jméno, protože jsem ji tím nechtěla narušit. Tam by měla stát i má věž. Dráčku, je načase zpomalit."
Drak poslušně zmírnil tempo a pomalu nalétával k zemi. Dosedli úplně hladce. Slezly z draka a zamířily k věži, která stála uprostřed údolí. Byla cela zarostlá fialovým břečtanem. Vešly dovnitř a vystoupaly po schodech do kruhové místnosti na jejím vrcholku.
"Taky už sis tady mohla vymyslet výtah," prohodila River.
"Mohla, ale asi by to kazilo celý dojem," odvětila Hay. "Jé je tady úplně všechno. Tohle je neuvěřitelné. Má sbírka zbraní, věštecká koule, dokonce i létající kostě, které jsem si přinesla z posledního dobrodružství."
"Jo, ještě mě seznam s Harry Potterem a už se asi vážně začnu hystericky smát," řekla River. "Máš něco k jídlu?"
"Jo, někde by tady měl být 'stoleček prostři se'. Vidíš? Tady je."
"Děláš si srandu!"
"Ne, tak tuhle věž mám od svého dětství, co by sis ty jako dítě představovala?"
"Dobře, tak jak to funguje?"
Hay postavila stolek před sebe a řekla: "Stolečku prostři se."
Nad stolkem se zatetelilo a najednou se na něm začaly objevovat různá jídla a nápoje. River už neuvažovala nad tím, jak je tohle nebo tamto možné, přisunula si židli a začala jíst. Hay ji pobaveně po očku sledovala. Když se najedly, River řekla: "Máš tady něco, podle čeho bychom zjistily, jak se dostat ven, zpátky do TARDIS? Jsem strašně zvědavá, jestli TARDIS věděla, že se tohle stane a jestli v tom má prsty. Pokud jo, tak to bude mít co holka vysvětlovat."
"Můžeme použít věšteckou kouli, zatím mě nikdy nezklamala."
River zavrtěla hlavou, ale už nic neříkala. Hay vzala kouli z police a položila ji na stolek. Otřela ji kapesníkem a řekla: "Ukaž mi magická koule, kde je vchod do TARDIS."
Koule se zamlžila, a pak se v ní objevil svět, ve kterém byly. Krajina se měnila za krajinou, ale obraz se nezastavoval. Pořád skákal z jednoho místa na druhé.
"Možná to neumí ukázat, můžeme se jí prostě zeptat. "Magická koule řekni mi, kde je vchod do TARDIS?"
"Je všude, kde si přeješ paní," ozvala se koule a River si uvědomila, že je to hlas TARDIS.
"Ségra, ty ses dnes rozhodla, ze mě připravíš o rozum, že? Fakt si myslíš, že nepoznám tvůj hlas?" zeptala se River.
"Já nemohla jinak, dostala jsem příkaz, že Hay musí absolvovat tenhle výlet, aby si uvědomila svůj potenciál pro budoucnost," odpověděla TARDIS.
"Příkaz od koho?"
"Nemohu sdělit."
"Můžeš nás dostat zpátky?" zeptala se Hay.
"To můžeš jenom ty sama. Je to v tobě, stejně jako všechno, co jste dosud viděly."
"A jak to mam provést?"
"Na to musíš přijít sama," řekla TARDIS a odmlčela se.
"Tik, tak, běží čas…," zazněl Hay v hlavě neznámý hlas.
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama