Hledáme posilu do týmu! Více info ZDE

3. Nenápadné zlo

27. prosince 2015 v 11:00 | Tým Spoilery - Time Lady |  2. série
River seděla ve své cele a hleděla na holou zeď. Už tady seděla tři dny, bez toho že by vymyslela plán, jak se dostat ven. Věštec se nezdržoval s něčím tak primitivním, jako jsou mříže. Místo toho její vězení ohraničovalo stříbrné poloprůhledné pole nějaké energie.
Ticho věznice náhle protrhl křik. Před její celou rychle proběhl jeden z vojáků. Za ním šla nějaká žena. River se chtěla otočit zpět, když si všimla něčeho velmi zvláštního. Ženě z levého boku tekla krev, ale ona se to nesnažila nijak zastavit. Místo toho následovala tanečním krokem vyděšeného vojáka, který se snažil být co nejdále od ní. Zanedlouho zmizeli za rohem. River tomu dál nevěnovala žádnou pozornost. Po chvíli ale následovala další vlna křiku. Pak doktorka zaslechla kroky. Do jejího zorného pole vešel Věštec. "Pustíme vás ven, ale nedělejte nic ukvapeného." River vyšla klidně z cely. "Dostalo se do Archivu něco nebezpečného?" zeptala se.


Věštec nejdříve vypadal, že neodpoví, ale nakonec přišla odpověď od někoho jiného. "Nebezpečí by tu bylo, ale zatím nevíme jak velké. Vrátila jsem se právě včas." River se překvapeně otočila na Missy, která stála v chodbě s úsměvem na tváři. "Co tu děláš?" zeptala se okamžitě. Missy se zářivě usmála. "Nebudeš tomu věřit, ale chytila jsem muže, který ukradl ze zdejší budovy jednu knihu. Okamžitě jsem se vrátila, abych jí vrátila Věštci."
River jen přikývl a všichni procházeli chodbami, blížili se k pracovně Věštce. Muž si sedl do křesla a začal mluvit: "V Archivu se začaly objevovat přízraky, nikdo si s nimi neumí poradit. Oddálí to váš proces, ale to není náš největší problém." River pozorně čekala, ale žádné další vysvětlení nepřicházela.
"Čekáte, že vám pomůžu?" zeptala se a zdatně skrývala svou podrážděnost. "Archiv je místem vědění a já vím jediné. Lid Gallifrey nemá techniku, která by uměla něco podobného" odpověděl muž. River byla natolik duchapřítomná, aby mu to nevyvracela.
Missy stála za jejími zády, ale i ona byla naštěstí potichu. Na Gallifrey ale existovala technologie, která by takové přízraky uměla vytvořit. Místo toho se ho ale zeptala: "Nepřinesli jste poslední dobou do Archivu nějaký nový artefakt?" Věštec přikývl a naznačil jim, aby šli za ním. Prošli chodbou vykládanou hnědým dřevem a vyšli do velkého sálu. Všude byli sochy, zbraně a věci, o kterých River netušila, k čemu vlastně slouží. Věštec je provedl dlouhou řadou soch a zůstal stát u jedné menší hromádky. River obrátila několik předmětů nejasného původu, až našla, co hledala. Vzala předmět do ruky a ukázala ho muži.
"Tohle je poplašný systém. Má upozornit na nepřítele, který se dostal příliš blízko." Náhle si všimla ženy u dveří a přestala mluvit. Neznámá byla viditelná jen napůl. Hnědé vlasy lemovaly vystrašený obličej. Žena si přikryla rukama obličej a potom zůstala stát jako by zkameněla. To se několikrát opakovalo a potom zmizela. Věštec zůstal vyděšeně stát a pohledem propaloval místo, kde zmizela.
River našla svůj hlas rychleji. "Musíme najít i věc, před kterou nás varují." Rychle se vrátila k prohledávání artefaktů. Po několika minutách ale své hledání vzdala.
"Nepřinesli jste ještě něco dalšího?" Věštec jen pokrčil rameny. "Vzali jsme ještě několik kamenů na opravu podloží, ale ty byli bez jakéhokoliv energetického záření." River to překvapilo. "Vy nosíte kameny z jiných planet, jen abyste opravili podloží?" Věštec náhle vypadal nepřístupně "to není důležité"
Missy se ale vložila do debaty svým roztomilým způsobem. "Chcete od nás pomoct nebo ne?" vyštěkla náhle. River ale něco napadlo a nedala muži ani šanci zareagovat. "Z které planety ty kameny pochází?" Věštec se tvářil pořád téměř uraženě, ale řekl: "Alfava Metraxis ." River se vyděsila. "Už jste někdy slyšeli o Plačících Andělech?" zeptala se.
Věštec přikývl, ale River pokračovala dál. "Pokud nemají dost energie, vypadají jako velký kámen." Věštec zalapal po dechu a rychle mávl pravou rukou, aby šla za ním. Cestou dával pokyny každému, koho potkali. Náhle zablikala světla a všichni se zastavili. Pak se zase dali rychle do běhu a tak se dostali do dalšího skladu. Všude byli velké kameny, které nikdo nehlídal. Jestli tu byl Anděl, tak tu ale musel ještě někde být. River pomalu obcházela místnost a pozorně se dívala na jakýkoliv pohyb. Do sálu vešlo i několik vojáků. Věštec zůstal u dveří, ruku měl položenou na ovládacím panelu. River se pomalu otáčela. Chtěla něco říci vojákovi, který šel za ní ale když se po něm otočila, viděla jen Missy. Zůstala stát na místě. Otočila se k Věštci, ale ten byl také pryč. Jak mohl Anděl tak rychle zabít dva lidi?
Najednou jí na rameno dopadla něčí ruka. Lekla se a prudce se otočila. Za ní stál Věštec. "Chcete zabít jen mě nebo nás oba?" Missy vykouzlila něco podobného smíchu. Muž jen ukázal k východu. Udělali ale jen pár kroků, než River zaslechla zrádný zvuk. Všichni tři se obrátili a hleděli na kamenného Anděla, který se s roztaženýma rukama zastavil jen několik centimetrů od zad muže. Missy se sklonila k Andělu a hleděla na jeho ič. Pomalu ho obešla a tvářila se velmi zamyšleně, i když si River nebyla jistá, jestli to jen nehraje. Po chvilce přemýšlení řekla jen: "Musíme se toho tvora nějak zbavit."
"Tak na to jsi potřebovala tak dlouho přemýšlet," pronesla River s velkou dávkou jízlivosti v hlase.
Missy se na ní usmála, jako by si chtěla hrát na Ježíška. "Kdybych nechytila zloděje té knihy, mohlas být ještě teď ve své cele." Její hlas zněl škodolibě a River dobře věděla proč. Sama nemohla nic říct, aby je nakonec nezavřeli obě dvě. Místo toho opatrně couvali zpět do chodby, oči neustále upřené na Anděla. Nakonec se dostali až ke dveřím a s úlevným povzdychem je zase zavřeli a zajistili. Počkali několik vteřin a potom se ozval zvuk něčeho těžkého, co narazilo do dvéří. Ozval se zvuk drápů, sjíždějících po kovu. Anděl ale neměl šanci, na to byl Archiv až příliš dobře zajištěný. Všichni tři se vrátili do pracovny a sedli si ke stolu. Seděli mlčky a snažili se vymyslet, jak se zbavit Plačícího Anděla. Náhle světlo zablikalo a zhaslo. River se otočila ke dveřím, ale nic neviděla.
Věštec se otočil na obě ženy, i když z nich příliš neviděl. "Musí tu být další Anděl, dveře skladiště se nedají prorazit," zašeptal, jako by ho Anděl mohl slyšet. "Ještě pro nás máte nějaká překvapení?" vyštěkla Missy. Na rozdíl od muže, zněl hlas čistě a hlasitě. River jí rychle rukou zakryla pusu a doufala, že to v té tmě není vidět.
Věštec se o ně ale nezajímal. Místo toho přešel ke dveřím a vyhlédl na chodbu. Za vteřinu dveře zavřel a otočil se k místům, kde by měli sedět River a Missy. "Anděl je přímo u dveří." Málem nestačil větu doříct a už do dveří udeřilo něco silného. Věštec rychle sklopil závoru a prošel na druhou stranu zdi, jakoby mu to mohlo pomoci. Missy místo toho prošla přímo ke dveřím a už cestou mačkala něco na svém manipulátoru časového víru. Upřela svůj pohled na dveře a otevřela. Anděl opravdu stál přímo před nimi, ruce zvednuté, jak chtěl znovu udeřit do dveří. Missy vzala manipulátor a nasadila mu ho na ruku. Zůstala na několik vteřin hledět přímo do jeho tváře a on najednou zmizel.
"Kam jsi ho poslala?" zeptala se River. Missy se usmála, spokojená sama se sebou. "Na Fobos, jeden z měsíců Marsu. Sice se tam bude moci po libosti pohybovat, ale nikoho tam nenajde." River jen přikývla, ale pak jí něco napadlo. "Je ti jasné, že se teď nemůžeme dostat pryč?" Věštec byl ale rychlejší. "Manipulátory tu máme také, nemáte se čeho bát."

**

Všichni tři procházeli chodbami a dostávali se pomalu ale jistě ke skladišti, kde by měli najít druhého anděla. U sebe měli manipulátory časového víru a chtěli přesně opakovat to, co udělala Missy. Došli skoro až ke skladišti, když se světla opět uvedla do provozu.
"Taky to mohli opravit dřív," pronesla Missy, než pokračovali dál. Zanedlouho uslyšeli rány do dveří a dostali se k cíli. River dveře otevřela a připevnila soše na ruku manipulátor. Za několik vteřin se ukázalo ostré světlo a Anděl zmizel. Rychle dveře zavřela a všimla si vojáků, kteří stáli kolem nich. Věštec se usmál, i když to nějakým způsobem působilo spíše krutě. "Zachránili jsme Archiv a nebezpečí je na dlouho dobu zažehnáno" Potom se otočil k vojákům. "Zavřete je, za krádež knihy."
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama