Hledáme posilu do týmu! Více info ZDE

2. Mars

20. prosince 2015 v 11:00 | Tým Spoilery - Time Lady |  2. série
River vyšla špinavou uličkou vstříc něčemu, co nikdy v životě nedělala. Musela objednat pokoj v hotelu. Nevymysleli žádné lepší řešení, ale musely najít nějaké klidné místo a naplánovat další hledání Atlantidy. River plně důvěřovala tomu, co Missy řekla. Lidé propátrávali mořské hlubiny a rozhodně by už Atlantidu našli. Další cesta už vedla jen do hlubin vesmíru. Doufaly jen, že Archiv neměl podobnou technologii jako Tardis. Jinak by mohly hledat celou věčnost.


River otevřela dveře a vešla do recepce. Hned zahlédla nějakého muže a šla k němu. Pozdravila a požádala o pokoj. Muž jen přikývl a bez pozdravu začal něco hledat na počítači. Za několik vteřin prohlásil: "Tak to je v šudu." "Kde?" zeptala se rychle River. "V šudu, žádný volný pokoj nemáme."
River konečně osvítilo poznání. "To jako v čudu?" Muž jen přikývl a snažil se o úsměv "Jsem původem Francouz." River se chystala něco říct, když za ní zaznělo: "To ale není nemoc, i když jsme v USA" River rychle napočítala do deseti, jinak by jí musela na místě zastřelit.
"Proč se tolik snažíš o to, abys co nejdříve zregenerovala?" Missy se jen ušklíbla a obě dvě vyšly zase ven. Sedly si na lavičku a daly se do přemýšlení. Najednou River popadla svůj deník a začala v něm listovat. Missy se na její zběsilé hledání jen upřeně dívala. Jakoby sledovala nějakého nebezpečného šílence. River za pár vteřin něco našla. "Mluvila jsi někdy s Doktorem o Marsu?"
Missy jen zavrtěla hlavou.
"Už vím, kde je Atlantida… nebo aspoň myslím." Missy pohlédla k nebi a rychle vzala River za ruku. Za pár vteřin obě ženy zmizely.

**

Znovu se objevily až před něčím, co River připadalo jako obrovská zeď. Rychle zalapala po dechu a sledovala věc před sebou. Potom se otočila a uviděla planinu s narudlým pískem. "Ty mi chceš říct, že jsme na Marsu? Jak ale můžeme dýchat a co je to za budovy?"
Na Missy bylo vidět, že si svou roli užívá. "Manipulátor Časového víru se sám navádí tak, aby splnil minimální nároky na život. Celá planeta je mrtvá, takže nás to zavedlo rovnou na Atlantidu. Naštěstí nemají žádné obrané štíty, tady je taky nemá co napadnout."
"Co kdyby je měly?" zeptala se rychle River. "Tak bychom obě dvě právě v tuhle chvíli regenerovaly," odpověděla Missy a rychle zabušila na bránu z modrého kamene. Při druhé ráně se však brána sama otevřela a nic jim nebránilo ve vstupu. River ji odstrčila a šla jako první. Chodby byly z nějakého modrého kamene, který jemně svítil. Nebylo tu tedy úplně ostré světlo, ale jen pološero. Obě ženy prošli dál a hledaly známky života. Nikde nebylo ani zrnko prachu nebo jakákoliv jiná špína, takže tu někdo musel žít. River si nedokázala představit horší místo pro život. Najednou ale prošla kolem stromu, který rostl přímo z podlahy. Několik kroků kamene se ale jakoby volně přelilo do země, ze které vyrůstal kmen. Nakonec to tady asi tak mrtvé nebylo. Brzy došly k velkému sálu, který museli přejít, aby se dostali k dalším dveřím. Došli ale sotva do poloviny, když se před nimi objevil oblak světla. Záře je v šeru téměř oslepila, rychle se z ní ale zformovala lidská postava, která brzy dostala jasnější rysy. Před nimi se objevil vysoký plešatý muž, s bledou kůží a tetováním na holé hlavě. Oblečený byl v dlouhém bílém plášti. "Vítám vás v knihovně, jsem Věštec. Mohu vám nějak pomoci?"
River se překvapeně představila a dodala i vysvětlení pro přítomnost Missy. Věštec si je pozorně prohlédl. "Jste z lidu Gallifrey?" zeptal se pomalu hlubokým hlasem. "Ano jsme, proč se ptáte?" řekla Missy. Věštec na ní jen několik minut hleděl, až to začalo být oběma ženám nepříjemné.
"Před několika dny navštívila Archiv jedna žena, která si říkala Poutnice. Chtěla vědět vše o technice lidu Gallifrey a snažila se najít stopy muže, který si říká Doktor. Později hledala i dalšího, který si říká Vládce." River se na Missy jen pobaveně zašklebila.
"Nikoho takového neznáme. Hledáme ale to samé, co ona. Pokud ty knihy neodnesla s sebou." Mužovým obličejem prolétl úsměv. Knihy z Archivu se nesmí odnášet, ale můžeme vám udělat kopie.
Věštec je provedl dalšími třemi chodbami. Cestou zahlédli celou zahradu, která připomínala spíše prales. Nakonec došli až do síně, kde byli regály s knihami. Zahlédli i několik mužů podobných jejich průvodci.
Věštec ale nijak nekomentoval jejich přítomnost. Rychle procházel mezi regály a očividně přesně věděl, kde knihy jsou. River jen netušila, jestli si je pamatuje od minulé návštěvy nebo má v paměti celý Archiv. Muž došel k řadě knih a začal je vytahovat. Brzy k němu přiběhla nějaká žena, taktéž oblečená v bílé, a brala je od něj. Přišel další muž a odkašlal si. River se k němu otočila a on jí naznačil, aby šly s ním. Zavedl je do menší místnosti s křesly a malým stolem. Celé zařízení Archivu bylo z hnědého dřeva. Muž později odněkud vyčaroval dva skleněné poháry a džbán s vodou.
"Něco tvrdšího by nebylo?" zeptala se Missy a hleděla s podivným výrazem na čirou tekutinu před sebou. Muž se jen usmál a prohlásil. "Věštec k vám přijde hned, jak dokončí kopírování knih. Bude to pár minut trvat." S tím zavřel dveře a zmizel.
"Vidíš," začala okamžitě River "i ten muž, už tě měl plné zuby. Jestli má něco tvrdšího. Příště tě praštím nějakou knihou, ta je tvrdá dost." Missy se na ní podívala s nebezpečným úsměvem. "Mohla bych vědět, čím jsem si tvé nepřátelství vysloužila?" River se zasmála. "Počítala jsi, kolikrát jsi chtěla zabít Doktora? Je jedno, že jsi v té době byla muž, pořád jsi to byla ty. Doktor je můj manžel. Nikdy z nás nebudou kamarádky." Missy jen pokrčila rameny a napila se vody.
Za několik minut opravdu přišel Věštec a spolu s ním ještě tři asistenti. "Omlouvám se za čekání. Chcete ve studiu pokračovat zde nebo si knihy odnesete sebou?" River pomyslela na svou Tardis a na šílenou ženu vedle sebe. "Budeme studovat zde, ale brzy bychom chtěli odejít. Pokud to nevadí?"
Věštec se rychle usmál. "Samozřejmě že ne, můžete kdykoliv odejít." S těmito slovy opět odešel. Jeho asistenti složili knihy na stůl a následovali ho. Missy počkala, až se dveře zavřeli a po té vstala. "Já už půjdu, jsi si ale jistá, že Tardis přivoláš zpět?" River se na ní překvapeně podívala. "Co jsi vlastně hledala ty?" Missy sáhla do svých šatů a vyndala těžkou černou knihu. "Chtěla jsem jen tohle, tak jsem si to vzala cestou." River jen zakroutila hlavou.
"Můžeš odejít, já se odsud dostanu sama. Přeji ti hodně štěstí." Missy se usmála. "Doktorovi se nic nestane, nemám v úmyslu ho zabít. Mám s ním úplně jiné úmysly, které bych ale nerada vysvětlovala jeho ženě." Potom se usmála a zmizela.
River pomalu otočila několik stránek. Teprve teď jí došlo, kolik toho o svém lidu neví. Zde ale bylo úplně všechno. Mohla s tím vším klidně založit novou planetu Pánů Času. To nakonec nebyla tak špatná myšlenka. Přistihla, se že její oči projíždějí stránkami, ale vůbec nevnímají jejích obsah. Chystala se znovu začít číst, když do místnosti vtrhl Věštec. Spolu s ním se do pokoje dostali i tři vojáci se zbraněmi.

"Říkal jsem vám, abyste nebrali žádné knihy!" Zakřičel na ní. Potom se rychle rozhlédl. "Kde je vaše společnice?! Kde je ta kniha?!" River věděla, že by jí pravda moc nepomohla. "O žádné knize nic nevím." Věštec ale vypadal, že by mu to bylo jedno. "Zatkněte jí a zavřete jí do cely."
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama