5. SÉRIE!

Přidejte se k nám

11. listopadu 2017 v 13:25 | Tým Spoilery - Time Lady
Spoilery - Timelady, nejrozsáhlejší české fanfikce rozvíjející příběhy seriálu Doctor Who (Pán času). V povídkách čtenáři nahlížejí do fanoušky vymyšlených osudů a dobrodružství River Song. Po jejím boku se mohou objevit i některé z vedlejších seriálových postav.
Momentálně hledáme korektora/ korektorku, při vdechnutí života nové sérii. Požaduje znalost ČJ, znalost seriálu není podmínkou.
http://spoilery-timelady.blog.cz/
 

1 - Temný seraf

4. listopadu 2017 v 10:34 | Tým Spoilery - Time Lady |  5. série
"Tak kam pojedeme?" zaznělo z TARDIS ... už zase. River Song ani tentokrát neodpověděla, plánovala překvapení a rozhodně ho nechtěla kazit, i když se ji Jenny snažila za každou cenu zlomit. "Nic ti neřeknu, nech se překvapit," řekla znovu a doufala, že je to naposledy. "S kým tedy pojedeme?" zkusila světlovlasá mladá dívka pozměnit svou taktiku. River Song se usmála: "Bude to někdo hezký, sympatický a ..."
"Volal mě někdo?" ozval se Doktor a otevřel dveře TARDIS. "Psst, River se mi právě chtěla svěřit, s jakým krásným chlapem poletíme!" River se zlomyslně zašklebila: "Já myslela jeho." Jenny udiveně otevřela pusu: "Říkala jsi, že to bude někdo hezký." "To já podle tebe nejsem? Poslední regenerace se mi náhodou povedla," řekl Doktor mírně dotčeně. "Proč jdu vlastně já na nějaké vaše rande? Letím tam snad jako dozor abych, neměla dalšího bratříčka?" zahrnula je Jenny další salvou otázek. "Můžeme letět!" vykřikla rozhodně River a zatáhla za červenou páku. TARDIS se dala do pohybu a nechala za sebou prostor, čas i odpovědi na Jennyiny otázky.

Stroj času zastavil na drobné, opuštěné mýtince uprostřed lesa. Doktor už dříve toto místo vybral, protože obyvatelé zdejší planety byli pověrčiví a byl tady i někdo, kdo by jim mohl způsobit problémy. River tady našla další signál, který pocházel od nějakého pána času. Všichni tak vyšli z TARDIS a připravovali se na dlouhou cestu, která je provede lesem až k blízké vesnici. Po minulém setkání s Rani a Sabrinou si dávali větší pozor, a právě proto nechtěli riskovat rychlé prozrazení. Doktor jako první vešel do změti stromů a vedl tak celou skupinku přes první část jejich cesty. Po úzké pěšince se dostali až k močálům. První komentář pocházel opět od Jenny: "Fuj, proč jsou zdejší močály tak ... tak, …?" začala větu. "Močáloidní?" nabídla jí River rychle možnost. "Ha, ha, ha-áááá!" vykřikla náhle Jenny a až po kolena zapadla do bahna. Doktor ji rychle vytáhl, i když na něm River viděla, jak se brání smíchu.

Zbytek jejich cesty proběhl v klidu, i když Jenny vypadala všelijak, jen ne pobaveně. River jako první vyšla z lesa a všimla si trhu, který tu probíhal. Všude bylo vidět divokou směs různého zboží. Doktor dokonce zahlédl i prodej otroků. Tím se ale nemohli zabývat. Museli najít pána času, který tu někde byl. Pokud náhodou svůj nelidský původ dával na obdiv, tak by na něj mohli narazit právě tady. River se rozhlédla, ale nic zvláštního neviděla. Prošli kolem kněze, který vybíral dary pro svou církev. Muž se podíval po doktorce vševědoucím pohledem a zašeptal: "Zeptejte se na radu serafa, ona vám pomůže." River se zastavila a otočila se k němu: "A kde bychom ho našli?" Muž v bílém hávu se jí podíval přímo do očí. "Medituje v chrámu," řekl pouze a ukázal dál do města. Doktor mu dal několik mincí a pokračovali v cestě, tentokrát ale k chrámu. Prošli kolem posledních stánku trhu. Město plné dřevěných chýší a kamenných středověkých domů nechali téměř za sebou, když spatřili stavbu, která byla nepochybně chrámem. River, Doktor i Jenny prošli pod klenutým bílím obloukem přímo mezi sloupy velkého nádvoří a dál po cestě vysypané bílými oblázky až k černé bráně. Tam je přivítala další postava v kápi a bílém plášti. Podle tvarů těla šlo nepochybně o ženu, i když jí nebylo vidět do tváře. "Vítejte, poutníci prostorem i časem. Zdi našeho chrámu jsou vám otevřeny," pronesla postava přátelským hlasem. "Jak víte, kdo jsme?" zeptala se River. "Vím mnoho věcí, znám tvá jména i tvé životy a vidím i tvou smrt, Melody. Nebo River. Nebo - ..." "Dost!" přerušila ji náhle River: "Nemůžete mi prozrazovat budoucnost." Žena se pomalu uklonila a ukázala rukou ke dveřím: "Pojďte dále a přesvědčte se o moudrosti serafa. Potom poznáte, že je někdy potřeba znát svou budoucnost."

Prošli hlavním vchodem do rozlehlého sálu, jehož strop podpíraly bílé sloupy. Na konci byl trůn, ve kterém seděla nějaká žena. Bledá kůže odrážela světlo svící a působila proto jaksi uměle, jako by před nimi seděla vosková figurína. Světlé vlasy byly svázané do dvou copů a spadaly na stříbrnou zbroj. Tvář ženy byla zdobená tetováním, které se jí táhlo přes oči až k uším. Žena povstala a uklonila se: "Jsem serafa a paní tohoto chrámu. Co vás sem přivádí? Chcete znát konec Gallifreye, nebo snad chcete vědět, jestli bude mít Doktor další sadu regenerací? Vidím narození i smrt vás všech."

"Chceme najít jednoho z pánů času, který tu někde je. Pomůžeš nám?" Zeptala se River přímo. Společnost serafa se jí zamlouvala čím dál tím méně. Nevěřila v její magickou moc, spíše je musela nějak sledovat. "Vězte, že pravda je blízko a brzy ji spatříte. Nyní mě ale omluvte, za několik málo minut sem dorazí velká armáda kyberlidí a musím zdejší vesnici pomoci. Byla bych ovšem ráda, kdybyste se k nám připojili." řekla žena a vstala. Odněkud se rozlilo zlaté světlo a bojovnici se v rukou objevilo světle modré kopí, které matně zářilo. Všichni vyšli ven, ale tentokrát bočním a menším vchodem. Prošli rozlehlou zahradou a dostali se až na hradby. Za městem byla nehostinná pustina, která ale tentokrát kypěla životem - byť ne úplně doslova. Po planině pochodovala armáda kyberlidí a dva kyberkrálové. River pohlédla k lesu, kde byla ukrytá TARDIS. Měli ji vzít s sebou, ty plechovky byly až moc blízko jejímu úkrytu. Doktor jako první vyndal zbraň a připravil se k útoku. Jenny pozvedla velkou bílou kouli a mrštila jí mezi protivníky. Zablesklo se a ozval se menší výbuch. Desítky kyberlidí to na místě zabilo, ale další vojáci se blížili. Seraf kolem nich náhle proběhla, kopí se v její ruce roztočilo a vyšlehl modrý plamen. Žena zbraní jen mávla a tři soupeři se skáceli na zem, rozpadli se na kusy. Vlna nepřátel ale jakoby neměla konce. Jeden z kyberkrálů dorazil až k prvním domům a do boje se pustili i obyvatelé města. Vzduchem prolétla salva šípů a neškodně sklouzla po neživých tělech. Seraf vytasila meč, který se zableskl světlem a přesekla další tři protivníky. Najednou ale vzduchem prolétla nějaká střela a zasáhla ženu do hrudi. Seraf se rozzářila zlatým světlem a začala se měnit. Tělo dostalo robustnější postavu. Za několik vteřin tu stál vysoký muž, který měl stále na sobě stejnou stříbrnou zbroj a i tetování zůstalo na svém místě. "Co jsi zač?" zeptala se River.
"Jsem seraf," řekla bytost rychle. "Tohle vypadalo jako regenerace, jsi pán času?" zeptal se Doktor. Seraf jen kývl hlavou na znamení souhlasu a pustil se zpět do boje. Armáda kyberlidí ale jakoby neměla konce. Nakonec se River rozhodla. Prokličkovala mezi nepřáteli a dostala se až na dohled lesa. Rozběhla se mezi stromy, ale cesta jí připadala delší než minule. Doběhla až k TARDIS. Musela jen doletět na Atlantidu a říct všem, co se stalo. Vyšla ze skrytu stromů, když jí do hlavy něco udeřilo a omráčilo ji to.

**
River pomalu otevřela oči. Ležela v nějaké místnosti, která ale nevypadala, jako by byla ve městě. Zdi byly ocelové a lesklé. Cítila i jemné otřesy, mohla být na nějaké lodi. River zvedla hlavu a zahlédla muže, který seděl na židli a hleděl přímo na ni. Velké rty se pohnuly v úsměvu, když poznal, že se probudila. "Dobré ráno, princezno," pronesl hlubokým hlasem. "Jak jsem se sem dostala?" zeptala se River a sedla si. "Jsem John Pink, potřeboval jsem DNA Pána času a moje přítelkyně mi nabídla, že mi pomůže." řekl jako odpověď na její otázku. "Nejmenovala se ta přítelkyně náhodou Rani nebo Vědma?" zeptala se Doktorka. John ale jen zakroutil hlavou, několik vteřin si ji prohlížel a nakonec řekl: "Ani jednu z těch žen neznám." River se zamyslela, kdo jiný by ji chtěl věznit? Celý život strávila na cestách, už od školy. Najednou se tok jejích myšlenek zasekl u jedné černovlasé ženy, která ji vzala její matce. "Jmenovala se ta žena madame Covarian?" zeptala se rychle. Muž pomalu přikývl a řekl: "Ano, to je ona. Odkud se znáte? Neřekla mi, že se znáte." Doktorka se zamyslela, již při posledním setkání jí chtěla madame Covarian chytit a dostat se k její krvi. Ale proč? Bohužel to nestačili s Doktorem zjistit. "Jsem na Zemi?" zeptala se Johna. "Ano, jsme, kvůli tomu jsem tě chtěl chytit," odpověděl její věznitel. "Ale proč, co z toho získáš?" zeptala se rychle. John začal přecházet po místnosti: "Lidé trpí mnohými chorobami a jejich život není vůbec tak dlouhý, jak si někteří chtějí namluvit. DNA pánů času je poklad, který je potřeba využít. Stačí, když vytvořím míšence mezi člověkem a vaším druhem. Lidstvo by tak pokročilo ve svém vývoji." River ho dál neposlouchala, napadlo ji, co chce madame Covarian. River se jí vzepřela a odmítla zabít Doktorka, proto si chce vytvořit nového vraha. Najednou se ozvaly kroky a vytrhly ji z rozjímání. Dveře na konci místnosti se otevřely a dovnitř vešla osoba, kterou tu River opravdu nechtěla vidět, madame Covarian. "Dobrý den, Melody. Tedy, omlouvám se, River Song. Setkala jsem se s tvými regeneracemi a různými jmény, začínám v tom mít zmatek." "Co ode mě chceš?!" vyštěkla River. "Přeci tvou krev. Nebo Doktorovu, ale ty jsi hloupější, tak jsme tě chytli jako první," odpověděla její nenáviděná mentorka. Do místnosti poté tiše vplul Aštar. Jeho tmavé oči si ji přeměřily, potom sáhl do kapsy svého tmavého obleku a vyndal malou lahvičku. Až potom z jeho podivných úst zazněla slova: "Je fascinující, jak málo stačí, abyste naklonovali něco živého. Stačí nám jen trocha krve a budeme mít armádu, která porazí Doktora." River se rozesmála: "To se pořád zpovědníci klepou strachy před jediným mužem? Jsou vás stovky, ale vy jste stvořili psychopata, aby se mu postavil místo vás. To vám nevyšlo, a tak jste schopní stvořit celou armádu, ale pořád se vy sami bojíte." Aštar se poklonil: "Opravdu obdivuji vaši upřímnou povahu, jednou to ale bude vaše smrt." River se uštěpačně usmála: "Naštěstí můžu regenerovat, třeba bude další regenerace jiná." Najednou John Pink vstal a podíval se na madame Covarian: "Neřekla jste mi, že chcete stvořit armádu." Žena se zamračila: "Mlč, blázne, vůbec nevíš, o co skutečně jde." John se ale nechtěl tak lehce vzdát "Té ženě nic neuděláte, okamžitě ji pustím a už té vaší sektě nikdy nebudu pomáhat. Můj syn mi - ...." Aštar odněkud vytasil pistoli a muže zastřelil. Ten s tupým zaduněním padl na zem a zůstal ležet. "Můžeme tedy přejít k našemu pokusu?" zeptal se Aštar a pozvedl injekční stříkačku s nějakou tekutinou.

**
Doktor rychle vystřelil na jednoho z kyberlidí. Ozvalo se kovové cinknutí a postava se skácela na zem. Muž se otočil a pohlédl na obrovského kyberkrále. Některé Doktorovy regenerace měly odpor ke všem zbraním, naštěstí se ale změnil, a tak mohl uvažovat v širším měřítku. "Jakou technologii jste si vzal s sebou?" zakřičel na serafa, který svůj tanec smrti tančil opodál. Muž s potetovanou tváří se na vteřinku zamyslel a hodil zvláštní zářící dýku. Čepel prolétla vzduchem zarazil se jednomu nepříteli do čela. Potom začala pulzovat a nakonec zmizela. Doktor viděl, jak se znovu objevila na opasku podivného bojovníka. Až potom se seraf otočil a odpověděl: "Všechny zbraně jsou výsledkem mé víry." Doktor netrpělivě mlaskl a zastřelil dalšího kyberčlověka. "Jsi pán času, viděli jsme, jak si regeneroval, tak začni mluvit pravdu." Muž se jízlivě usmál: "Všechno je v chrámu, ale musíš být pán času. Aspoň z části, jinak nic nejde použít. To je můj vlastní vynález." Doktor se zasmál: "Věděl jsem to, zase mám pravdu." Rychle se podíval k chrámu a rozběhl se k velké bráně. Museli vydržet ještě pár minut. Kyberkrál nohou prorazil hradbu a vrhl se na armádu vesničanů.

**
Madame Covarian se podívala na omráčenou River. Doktorka si vůbec nevšimla zpovědníka, který stál přímo za ní. Sice ho zahlédla, když se otočila, ale hned na něj zase zapomněla. Jen díky tomu se jim ji povedlo tak rychle omráčit a připoutat na operační stůl. Potřebovali jen trochu její krve… Ale proč ji nevzít všechnu? Hned bude regenerovat, a tak v tom můžou pokračovat hodně, ale opravdu hodně dlouho.

**

Doktor proběhl bránou a zastavil se v hlavním sále. Zamyslel se a potom si sedl na ozdobný trůn. Zavřel oči a soustředil se. Jeho mysl se částečně odpoutala od těla a všechny systémy chrámu se spustily. Doktor si vše prohlédl a nevnímal při tom hluk bitvy. Po několika minutách oči znovu otevřel a zvedl se. Proběhl sálem a zastavil se u jedné zdi. Položil na ni ruku a všude vykvetly modré linky, jako žíly nějakého obra. Stěny paláce byly protkané, jako by byly obrovským srdcem. Doktor našel to, co hledal. Sáhl rukou na stěnu a jedna z žil mu zůstala v ruce. Rychle ji přehodil na jednu z věží. Ještě pár posledních úprav a tahle vesnice pozná rychlý pokrok v technologii.

**

Jenny si vypůjčila jeden meč od serafa a musela uznat, že je to skvělý způsob, jak se zbavit nepřítele. Jeho technologie byla podobná té na Gallifrey, ale zároveň se lišila. Náhle z jedné věže vylétl modrý blesk a zabil několik desítek kyberlidí. Jenny pohlédla na obrovského krále, který si razil cestu k domům obyvatel. Druhý blesk mu ale urazil hlavou. Několik minut se nic dalšího nedělo. Z ničeho nic ale oblohu zachvátila velká bouře. Blesky létaly po celém nebi a zasahovaly nepřítele. Netrvalo dlouho a všichni nepřátelé byli mrtví. Jenny se rozhlédla. Kde jsou vlastně River a Doktor?

**

Doktor pohlédl z oken věže, kterou mírně vylepšil. Na tohle zdejší obyvatelé nikdy nezapomenou. Rychle seběhl ze schodů a podíval se na lidi před sebou. Seraf vyšel z jejich řad a došel k němu, potom zašeptal: "Doktore, připrav si řeč, která ti půjde přímo od srdcí. Tohle si jim vysvětlíš ty." Doktor se dal do vysvětlování, vynechal slova, která používal seraf. Nic o zázracích a nadpřirozených jevech. Potom se otočil k serafovi: "Půjdeš s námi a pomůžeš nám na Gallifrey?" Muž zakroutil hlavou: "Zůstanu tady, ale pomohu vám najít tvou manželku." "Co je s ní? Kde vlastně je?" zeptal se Doktor, náhle jeho mysl ovládl strach. Seraf se ale usmál: "Vím jen, že opustila tuto planetu. Myslím ale, že ji nechtěli zabít, to by mohli udělat hned. Ona byla živá, když tento svět opouštěla." Oba muži se vydali městem a cestou se k nim připojila i Jenny. Prošli planinou, kde ještě ležely zbytky kyberlidí i dvou mohutných kyberkrálů. Došli až na kraj lesa a zanedlouho se dostali k mýtině, kde nechali TARDIS. Červená budka byla stále na místě. Seraf ukázal na zem, byla tu udusaná tráva, jako by někdo spadl na zem nebo dlouho přešlapoval téměř na místě. Museli najít nějakou další stopu.

**

River pomalu otevřela oči, cítila se zničená jako po chřipce. Podívala se na ruce, našla jizvy a velké množství obvazů a náplastí. Rozhlédla se a znovu jako prvního člověka zahlédla Johna Pinka. Muž se držel za břicho, které měl provizorně obvázané. "Musím vás rychle dostat ven, nebo vás zabijí. To jsem nikdy nechtěl. Nechtěl jsem, aby někoho mučili." Jeho hlas zněl unaveně a přerušovaně. Musel zápasit o každé slovo, to mu ale nezabránilo, aby River odpoutal. Doktorka vstala a udělala několik opatrných kroků. John se potom usmál a skácel se na zem. River mu sáhla na krk, byl mrtvý. Doktorka vrávoravě prošla kolem něj a otevřela dveře. Její kroky se hlučně rozezněly bílou chodbou, která byla bez života. Prošla k dvoukřídlým dveřím a otevřela je. Jejím očím se naskytl obrázek dokonalé zkázy. Domy nesly stopy výbuchů a ohořelin. Okna byla rozbitá a sklo se válelo po silnicích. Všude byla spálená auta a mezi nimi leželo bezpočet mrtvol. Městem se musel prohnat strašlivý nepřítel. River pomalu prošla ulicí. Věděla, že její jedinou nadějí je najít Doktora.


16 - LEMURIE

4. června 2017 v 21:30 | Tým Spoilery - Time Lady
David pomalu otevřel oči a pohlédnul do tmy před sebou. Opatrně natáhnul pravou ruku a podíval se na své prsty. Jak se na nich objevily ty škrábance? Náhle kolem sebe ucítil nějaký pohyb. Ohlédnul se a znovu uviděl ty tváře, bílé obličeje s velkýma černýma očima a malými ústy. Uchopily jej desítky vyzáblých prstů, povalily ho na nějaký ocelový stůl a odněkud vytasily své nástroje. Chlapec se zkoušel vzpouzet, ale šediváků tu bylo až moc. Byli příliš silní a rychle ho přemohli. Náhle se rozsvítila nějaká obrazovka a David na ní zřetelně viděl svůj mozek a míchu. "Co se mnou chcete udělat?" vykřikl svou otázku hlasitě. Postavy se kolem něj začaly míhat ještě rychleji a na jeho dotaz nepřicházela odpověd. Jak se k nim vlastně dostal? Usnul vedle Jenny a probudil se tady, to přeci nemohlo být možné. Náhlé ucítil prudkou bolest. Ty bestie mu trhaly páteř z těla.
**
David se rychle probudil, posadil se a rukama tápal kolem sebe. Otočil se a po své pravé straně viděl Jenny, jak klidně spala. Vstal a rozsvítil světla, to však dívku probudilo. "Zase jsi měl zlý sen?" zazněl její hlas odněkud z pod hromady přikrývek. "Pořád to samé, nemůžu se toho zbavit," odvětil stroze David a styděl se sám za sebe. Šediváci ho přeci unesli jen jednou. Avšak ta vzpomínka byla stále silná. Pořád se mu o nich zdálo. "Tak řekni River, ta ti nějak už pomůže," navrhla Jenny tiše. "Hned ráno za ní zajdu," přikývl chlapec a vrátil se do postele. Sám nevěděl, jestli své tvrzení myslel vážně. Zbytek noci prospal v poklidu a beze snů.
**
River hleděla na mapy, které našla při prohlídce města. Všechny země byly na svém místě, ale něco tu bylo navíc. Co má být Lemurie? Žádná kniha se o ní nezmiňuje, ale i tak to něco muselo být. Na stejné mapě je vyobrazena i Atlantida, když byla ještě na Zemi, ta dvě místa spolu mohou mít něco společného. Ozvalo se tiché zaklepání na dveře. River udiveně pohlédla na vchod. Kdo by klepal? Jenny a Rose, a dokonce ani Jack se něčím takovým nezdržují. "Můžete dovnitř," pronesla rozpačitě. Dovnitř vešel David. Stačila se ho jen zeptat, co ho trápí a on jí řekl vše o svých snech. Navrhla mu jen jediné, aby se na další cestu vypravil s ní.
**
TARDIS prolétla časoprostorem a jemně dopadla na kraji jedné vesnice ve Francii. River vystoupila a podívala se k nebi, kde nebyl vidět jediný mrak. "Kde to vlastně jsme?" zeptal se její společník. "Gévaudan," odpověděla River a šla blíže k prostým, ale přívětivým domům. "Co tady budeme provádět?" zeptal se okamžitě David. "Mám tady jednu známou, měla mě volat, kdyby se něco dělo. Nikdy toho nevyužila," řekla River s úsměvem. Opravdu neměla nic jiného na práci, ani tady, ani nikde jinde. Chtěla chlapci pomoct. Musel přijít na jiné myšlenky. Rychlými kroky se tak dostali až k domkům a stavením, kde by měla žít Gregorie. Veselá dívka, která se musela vypořádat s celou kupou problémů. Všechno vypadalo stejně, jako když odsud Doktorka odletěla. Všude byl klid a mír. Bestie, která terorizovala lidi, byla zabita, a tak se vše opět urovnalo. Najednou ale poklid protrhl vzteklý křik. River i David proběhli mezi několika domy a dostali se na menší náměstí. Dav lidí stál kolem dřevěného kůlu, na kterém byla přivázaná nějaká dívka "To je přeci Gregorie!" vyštěkla River a rozběhla se k ní. Rukama se okamžitě ohnala po nejbližších lidech, ale dav se rozhodně nechystal ustoupit jí z cesty. Vzduchem zato prolétly shnilé zbytky ovoce a zasáhnly Gregorii do břicha a tváře. River nakonec jednoho muže prudce kopla pod kolenem, až se skácel se zaúpěním k zemi. David ji hned následoval. Prodrali se skupinkou žen, které křičely něco o čarodějnici. River se nakonec dostala až k malému improvizovanému podiu. Kolem Gregorie stálo pár vojáků, ale nevypadali, že by byli příliš zdatní v boji. Rozhodně nebránili dívku, ta byla spoutaná mezi nimi a musela čelit útokům vesničanů. River ji popadla za ruku a odtáhla ji dolů. "Co jste chtěli dělat?" vyštěkla na jednoho z vojáků. "Vám se nebudeme zpovídat. Okamžitě tu ženu vraťte zpátky!" zavrčel na ni od pohledu nejstarší z mužů. "Chci vědět, proč jstse ji chtěli upálit." Voják se na okamžik zamyslel a potom řekl jen: "Povolala na nás zlo, které terorizuje okolí." "To není pravda!" zakřičela Gregorie. Voják ale zakroutil hlavou, bylo jedno, co řekla, stejně jí nikdo nevěřil. Dav chtěl viníka a lidem bylo jedno, jestli to opravdu spáchala. River musela dávat pozor, každé její špatné slovo, mohlo rozpoutat třeba i válku. Upalování čarodějnic bylo bohužel běžné. Musela ale dívku zachránit. Běžné totiž neznamenalo správné. "Bestie byla přeci zabita, sama jsem u toho byla." Muž ale zakroutil hlavou: "Bestie je sice mrtvá, ale na její místo tato čarodějnice poslala bezhlavého jezdce." Stačilo jediné tlačítko na manipulátoru časového víru a všichni zmizeli. Sice tak dala do pohybu možná více, než chtěla, ale nemohla nechat vojáky dívku upálit. Proletěli prostorem i časem a dopadli na tvrdou podlahu. Všude bylo šero a chvíli trvalo, než River viděla své okolí jasněji. Před očima jí postupně vyplouvaly železné sloupy a modrá matná světla. Chodba ale vypadá jako by byla v nějaké cizí vesmírné lodi. "Asi máme problém," řekl David, celkem zbytečně. River se ale místo toho otočila na dívku: "Co jsi provedla, že tě chtěli upálit?" Gregorie se náhle zamračila: "Zmizeli jste přímo před očima celé vesnice. Co jste si mysleli? Vesničané mě včera chytili a hned udělali soud." River překvapeně otevřela ústa. "Včera?" zeptala se opatrně. Gregorie jen přikývla. Chodbu totiž rozezněly něčí kroky a blížily se přímo k nim. River si sáhla k opasku a hledala sonický šroubovák. Než ho ale stačila najít, do jejich zorného pole vstoupil vysoký černovlasý muž. River hned viděla jeho zlatavé oči. Byl to jeden z upírů. "Co tu chcete?" zeptal se klidným a hlubokým hlasem. River neuniklo, že drží v rukou černý sonický šroubovák, jako by to byla zbraň, což možná byla i pravda. "Jsme cestovatelé a sem jsme se dostali náhodou, hned zase zmizíme," řekla Doktorka s nadějí, i když tušila, že dostat se odsud bude trošku těžší. Mužovu pohlednou tvář zbrázdil nebezpečný úsměv: "Vím, co jste zač, cítím regenerační energii. Možná jste tu opravdu jen náhodou, ale zase tak rychle se od nás nedostanete." Náhle jeho oči pohasla a muž se skácel na zem. "Co je zase tohle?" zeptala se okamžitě River a hleděla na vojáka před sebou. "To jsem udělala já," ozval ase za ní Gregorie. "Takže jsi opravdu čarodějka?" zeptal se s nadějí David. Dívka ale zakroutila hlavou: "Jen mám od abatyše pár užitečných věcí." "Tak dobře, musíme ale zjistit, kde to vlastně jsme," řekla River a vyrazila chodbou. Sice šlo o náhodný výběr, ale určitě někam povede. Po pár krocích jí ale něco připadalo zvláštní. Sáhla opatrně na stěny a zamyslela se. "Myslím si, že chodíme v kruhu." "To snad ne!" vyhrkla Gregorie. "Někde tu musí být dveře, ten upír se sem snad musel nějak dostat," řekl David a rozhlédl se chodbou, jako by čekal, že něco přehlédli. Nic takového se ale nestalo. River si sáhla k zápěstí, kde měla svůj nouzový plán. Zmáčkla tlačítko na manipulátoru časového víru, ale nic se nestalo. "Tak teď máme opravdu problém, něco nám tady blokuje signál," řekla nahlas a sledovala šokované tváře svých společníků. Gregorie se náhle rozesmála. V tom tichém prostoru to znělo až příliš hlasitě. "Všichni jsme byli hlupáci!" řekla nahlas. "Proč?" zeptal se David opatrně. Gregorie ho chytila za rameno a otočila. Potom mu druhou rukou chytila bradu a otočila mu hlavu, aby se koukal nahoru. Tam byly na stropě dveře a u nich byl výsuvný žebřík, z nějakého stříbrného kovu. River natáhla ruku a dotkla se rytiny opice, která byla blízko dveří. Její tip se povedl a žebřík se pomalu dostal až k nim. Všichni tři začali šplhat. Doktorka šla jako první a otevřela poklop. Jako první se tak dostala do další chodby, ta už ale byla lemována dveřmi, které vedly do dalších prostor. Viděla i stráže, které byly naštěstí otočené zády. River rychle poklop zase zavřela a otočila se ke svým společníkům. "Jsou tam vojáci," řekla zklamaně. "Tak proč je nezastřelíš?" zeptal se okamžitě David. River si jen odfrkla, nakonec ale řekla: "Určitě tu nejsou sami a takový hluk by mohl zburcovat celou armádu." "Tak zavoláme tvojí přítelkyni," navrhla šeptem Gregorie. River i to hned odmítla. "Žádná technologie z Gallifrey nám teď nepomůže, nic z toho tady totiž nefunguje." Všichni si sedli na tvrdou podlahu a přemýšleli. Nakonec se Gregorie otočila na poraženého strážce, který byl stále v bezvědomí. Došla k němu a chytila ho oběma rukama za hlavu. Prudce hlavou otočila, až se ozvalo hlasité křupnutí. "Zeptáme se jeho ducha, jak odsud ven a kde vlastně jsme," řekla dívka s naprostým klidem šokované River. Ona sama sice také dost lidí zabila, ale rozhodně ne tak chladnokrevně a takovým způsobem. Tohle bylo zabití už bezbranného a poraženého protivníka. Gregorie se tím ale nenechala rozhodit a s úsměvem řekla: "Máte tu někdo nějaký zdroj světla?" River několik vteřin lovila v kapsách a nakonec vyndala malý zapalovač. Dívka ho opatrně vzala do rukou a až po tom River došlo, že s ním Gregorie nebude umět. Jediným pohybem jí ukázala, co dělat, a věc jí podala zpátky do ruky. Dívka několik vteřin hleděla do plamene. Potom její oči nabraly nepřítomný pohled. "Co se s ní děje?" zeptal se David. "Je v trasu, teď ji neruš," řekla okamžitě River a dál hleděla na Gregorii. Dívka několik vteřin jen seděla na Zemi a hleděla zdánlivě do prázdna. Nakonec zapalovač podala zpátky River. "Právě se nacházíme v Lemurii, která je ve válce s Atlantidou," řekla prostě a pomalu vstala ze země. Doktorka na ni jen překvapeně hleděla, nakonec se ale zeptala: "Ty opravdu mluvíš s duchy?" "Ano," odpověděla dívka, tónem, jako by to byla ta nejlehčí věc na světě. "Takže jsi čarodějka, to už nezapřeš!" poznamenal David. "Nejsem," trvala na svém Gregorie. "Jen prostě umím pár věcí." "To je jedno," ohradil se chlapec. "Umíš mluvit s duchy a uspat lidi. Jsi čarodějka." Dívka se dál nechtěla dohadovat a tak ukázal na uzavřený poklop. "Je tu jen tahle cesta, ten muž ale mluvil o netvorovi, který se tady nachází. Měli bychom tedy rychle odejít, nebo na nás to zvíře odněkud vyběhne." River přikývla, ale nechystala se k odchodu. Místo toho se zeptala: "Mohou ti tví duchové lhát?" Gregorie zakroutila hlavou. Potom se ale zamyslela a dodala: "Nikdy jsem se s tím nesetkala, ale vyloučit to nemůžu." River se usmála. "To jsem si myslela. Prozkoumáme tedy zdejší chodbu. Ten voják tady něco hlídal a my zjistíme, co to bylo." "Nechci být za zbabělce," začal David hlasem, v kterém strach přímo zářil, "ale neměli bychom se raději vypravit domů?" "To ne, jednou jsme tu skončili, tak toho musíme využít," pronesla River prudce a vydala se chodbou dál. Tentokrát si ale dávala větší pozor na cestu a snažila se odhadnout vzdálenost od poklopu. Po pár krocích jí Gregorie poklepala na rameno a zašeptala: "Je možné, aby nás socha sledovala?" River zakroutila hlavou a tak šli potichu dál. Chodba byla sice osvětlena, ale jen skromným namodralým světlem. Za pár minut jí dívka znovu poklepala na rameno: "Nechci se s tebou dohadovat, ale tahle socha anděla nás asi opravdu sleduje." River se prudce otočila a v přítmí viděla sochu, o které Gregorie mluvila. Normální socha je opravdu nemohla sledovat, ale tenhle anděl nebyl tak úplně obyčejná socha. Plačící anděl stál několik kroků za nimi. River hned napadlo jediné. Kdyby se její společnice neustále neotáčela, tak by byli už všichni dávno mrtví. Vyndala sonický šroubovák a začala jím svítit na cestu. Nemohli se otočit a ani se vrátit k pokopu. Hned jak by anděla pustili z očí, zabil by je. Teď na něj ale hleděli a dokud to dělali, byla z něj jen neškodná socha. River se rychle podívala na strop a našla tam jejich záchranu, další poklop. Strčila rukou do Davida. Chlapec hned pochopil a vydal se ke zdi, aby našel ovládání žebříku. Gregorie se vydala na druhou stranu chodby, ale River ji zastavila: "Musíš se mnou sledovat anděla, abychom ho ani na vteřinu nespustily z očí!" Gregorie zůstala stát na místě a propalovala anděla pohledem. David našel spásné tlačítko a spustil žebřík. Jako první vylezl do chodby a rozhlédl se. Nikde nic neviděl, ale naklonil se zpět do chodby a hleděl na anděla. V zápětí nahoru vylezla i River a Gregorie. Všichni se rozhlédli po chodbě, která se blízko nich ztrácela za rohem. River zkusila sonický šroubovák, ale stále nemohla přivolat TARDIS. Museli se tedy dostat dál do města, aby jejich technologie opět fungovala, tak, jak má. Vyrazili tedy na cestu plnou opatrného naslouchání a očekávání nepřítele. Žádný se díkybohu neobjevil. Nakonec River vyšla prosklenými dveřmi na terasu a podívala se na sonický šroubovák. Všechny jeho funkce byly opět v provozu, mohli se tedy vrátit domů. Pohlédla z terasy a viděla moře. Lemurie musela plout, stejně jako jejich domov, protože se ostrov před nimi přibližoval. "Vidíš pevninu před námi?" zeptala se Davida. Ten přikývl, ale doktorka viděla, jak se mu z obličeje ztrácí barva. "Jsi zraněný?" zeptala se ho rychle. Chlapec ale místo odpovědi ukázal před sebe a zachroptěl: "Ta věž před námi." River sledovala ostrov a najednou jí to došlo. To, k čemu se blížili, nebyla pevnina, ale Atlantida. Ten voják tvrdil, že jsou s ní ve válce. Pokud by ji zničili, nemohli by v ní páni času najít nové sídlo a budoucnost by byla změněna. Museli ji zachránit, nebo je s nimi všemi konec. River rychle vyšla zpět do chodby. Gregorie a David běželi za ní, aniž by jim musela něco říkat. Náhle ji ale něco napadlo. Její plán určitě bude fungovat, ale musela shromáždit nepřátelé na jednom místě. Otočila se prudce, něco Davidovi vtiskla do rukou a řekla: "Musíš se dostat domů a všechny přivést sem. Potřebuji celou armádu Lemurie na jednom místě. Řekni Missy, aby se dostala k nějaké komunikační síti a počkejte na mě." Potom se rychle rozeběhla zpět ke vchodům do sklepení.
**
David vzal Gregorii za ruku a rychle ji vedl zpět na terasu. Tam si vzal manipulátor časového víru a zadal souřadnice. Okamžitě zmizeli a objevili se v Atlantidě. "Co se děje?" ozval se za nimi pro Davida známý hlas. Chlapec se otočil a uviděl Jacka. "River potřebuje naši pomoc, pomoc nás všech."
**
River otevřela poklop, kterým se dostali ze sklepení. Plačící anděl stál hned pod žebříkem a toužebně k ní natahoval ruce. Podala mu tedy žebřík, který mu pomohl na svobodu. Potom na několik vteřin zavřela oči, napočítala do tří a zase je otevřela. Socha byla asi tak v polovině cesty. River udělala pár kroků dozadu a zase se vrátila. Anděl byl hned u poklopu. Nechala ho otevřený a opět ustoupila, zavřela oči a opět počítala. Znovu se podívala a její nový kamarád byl už venku. Náhle se hned nad ní rozezněl hlas Missy: "Jsme tu a už se k nám dostává většina vojáků Lemurie!" River se za hlasem neotáčela, ale odpověděla: "Musíš vyřadit pojistku, která nám brání v ovládání naší technologie!" Ozvalo se hlasité cvaknutí a potom odpověď: "Už je to OK." River si dovolila velký luxus a podívala se na sonický šroubovák. Rychle se však podívala zpět na anděla, který se ocitl až příliš blízko u ní. Věděla, co potřebovala. Už měla vše pevně v rukou. Rozběhla se chodbou a používala komunikátor místo navigace. Brzy za sebou slyšela rány, které jí napověděly, že její nový kamarád je jí v patách. Po pár metrech zaslechla i zvuky blížícího se boje. Dostala se až k armádě vojáků, kteří stříleli po Missy a Rose. Rychle jednoho z mužů odstrčila a podívala se na Rose: "Rychle odsud zmizte, za pár vteřin jsem u vás." Missy s Rose přikývly a začaly její pokyn předávat dál. "Okamžitě se vzdejte, jsme v přesile!" zavolal jeden z vojáků Lemurie. River se k němu otočila a usmála se: "To nemáme v úmyslu, my jsme přišli vyhrát." "Jste tu sama, vzdejte se!" vyštěkl na ni voják. "Na to jsem ale čekala," řekla Doktorka. Zvedla sonický šroubovák ke stropu. "Všichni budete mrtví za 3...2...1." S tím zhasla světla v celém městě. Okamžitě jí k uším dolétl křik vojáků. Náhle do stěn města udeřilo něco těžkého a podle zvuků to i vybouchlo. To už nejspíše zaútočila Atlantida. Tohle bylo skvělé načasování, River nevěřila, že by oprava světel trvala nějak dlouho, ale věděla, že tohle Lemurie nepřežije. Zmáčkla manipulátor časového víru a zmizela.
**
River se objevila v osvětlené hale. Rozhlédla se a oddychla si, byla doma. Pohledem našla Gregorii a došla k ní: "Zůstaneš tu s námi, nebo nás chceš zase opustit?" River neušlo, jak se dívka podívala na Davida. Náhle ale chladně odpověděla Jenny: "Vrátí se domů." River se ušklíbla a potom se otočila zpět ke Gregorii. "Podej mi ruku a vrátím tě do tvé doby, ale na nějaké klidnější místo." Dívka přikývla a tak se obě opět vydaly na cestu. River nakonec dívku nechala ve Francii, několik mil od její domoviny, ale přesto dost blízko na to, aby to pro ni bylo známé místo. Dala jí i komunikátor, aby ji mohla při potížích zavolat na pomoc. Mohla být její nová společnice, ale to jak se dívala na Davida a žárlivost Jenny, to by nepřineslo nic dobrého. Nakonec se tedy River vrátila domů sama.
 


15 - ÚTĚK

28. května 2017 v 18:58 | Tým Spoilery - Time Lady |  4. série
"Už tam budeme?" ozvala se znovu otázka, kterou musela River Song zodpovědět už několikrát. "Jak s tebou mohl Doktor vydržet?" zeptala se Doktorka Jacka, ale odpovědí jí byl jen pobavený úsměv. Hlavou jí prolétla další otázka, kterou však již neřekla nahlas. Jak je možné, že Jack jeví zájem o naprosto každou ženu, ale o River ne? Na to se raději opravdu nezeptala, protože si nebyla jistá, do jaké míry by se jí odpověď zamlouvala. "Nebaví mě to, když se jenom tak vznášíme vesmírem," pronesl Jack do prázdna. River místo odpovědi zmáčkla příslušnou páku a stroj se dal do pohybu rychleji. Zběsile prolétli časoprostorem, ale pak zůstali zase stát na místě. "Tak sem jsem ale nechtěla!" poznamenala River a otočila se k ovládací konzoli. "Možná je tu něco, co musíš vidět," ozve se hlas TARDIS, který už dlouho slyšet nebyl. "Co tu máme najít?" zeptala se River, ale odpovědí jí bylo pouze slovo: "Spoilery." "Hej, to je moje hláška. Tu mi neber, nebo tě nedám do servisu," vyhrožovala River. "Doktor by mi nevyhrožoval," bránila se TARDIS. "Tak teď tě dostala," zasmál se Jack a přešel k malé obrazovce, která sloužila jako okno. "Je tu nějaké plavidlo, ale vypadá, jako by se přes něj přehnali dalekové." "Ti by tu nenechali nic. Ale dobrý pokus," řekla River a navedla TARDIS blíž k onomu zbytku plavidla. "Prostě se podíváme, co je tam tak zajímavého," řekla Doktorka a vystoupila ven. Loď opravdu vypadala značně zničeně. Stěny byly sežehnuté a nesly stopy četných výbuchů. Prošli dál chodbou, když zazněly tiché kroky. River zůstala stát na místě. Jack vytáhl zbraň a vyskočil za roh s výkřikem: "Ruce vzhůru, mám červenou telefonní budku a nebojím se ji použít!" River vyšla hned za ním a s očima v sloup se zeptala: "To měla být výhrůžka, nebo jsi chtěl našeho neznámého pobavit?" Otočila se a pohlédla do očí mladé ženě, která rozhodně nevypadala nebezpečně. Byla totiž nahá. Doktorka rychle Jackovi zastoupila cestu a otočila se k neznámé. "Jak se jmenuješ? Jak jsi se sem dostala?" zeptala se pomalu a tiše, jako by hovořila k umírajícímu. Dívka se na vystrašeně podívala a zašeptala: "Eva. Vy nepřicházíte od Aštara?" River zakroutila hlavou. "Známe ho, ale nejsme jeho spojenci." Jack si sundal kabát a opatrně ho Evě podal. Dívka si ho okamžitě vzala, ale pořád jí z tváře nezmizel vystrašený výraz. River se na ni pokusila usmát. "Půjdeš s námi?" zeptala se co nejmileji dovedla. Eva ale zakroutila hlavou: "Musíte mi ještě pomoct. Prosím." "S čím?" zeptal se Jack velmi ochotně. "Je tu ještě můj manžel, Aštar ho vězní v laboratoři," řekla potichu dívka a Jack začal působit poněkud zklamaným dojmem. "Jdeme tedy za tebou," přikývla River a dala tak dívce vedení. Eva sice nevypadala moc nadšeně, ale prováděla je chodbami dál. Každou chvilku zůstala stát a naslouchala, ale zdálo se, že někde nikdo není. "Aštar musel už odletět," poznamenal Jack neadresně, ale odpověděla mu River: "Ten ještě neřekl poslední slovo." Dalších několik minut jejich pochod nikdo nepřerušil. Dostali se tak až do dalšího podlaží, kde by měla být laboratoř. River jako první zahnula za roh, když něco prolétlo vzduchem. Rychle uskočila a vyhla se tak noži, který se s krutým zadrnčením zabodnul do stěny. V šeru se objevila vysoká postava s bledou kůží, velkou hlavou a otevřenými ústy. Aštar. "Můj oblíbený zpovědník je tu zase," řekl Jack a jako jediný vypadal pobaveně. Zpovědník vydal nějaký zvuk, který matně připomínal smích. "Smrdí ti z tlamy, dej si nějaké Orbitky," navrhla River a do ruky jí vklouzla pistole. "Dejte mi tu dívku a můžete odejít," pronesl Aštar. River ale v jeho hlase zaslechla něco, co ji znepokojilo. "Eva odejde s námi, najdi si jinou hračku." "Mohl by sis třeba koupit morče," navrhl Jack a naznačil Evě, aby si stoupla za něj. Aštar se ale nehnul ani o jediný krok. "Vydejte mi tu dívku a můžete odsud odejít, jinak se z této lodi už živí nedostanete."
Chodbou se rozlehl Jackův smích: "Už se začínáš pomalu opakovat. Jsi tu sám hlavoune, takže trocha pokory by neuškodila." Aštarova ústa se v tu chvíli roztáhla v děsivý úsměv. "Já tu nejsem sám." "A kdo je tu s tebou?" zeptala se River a už během řeči jí na těle naběhla husí kůže. Pomalu se začala otáčet a ještě než otočku dokončila, uviděla, co je za ní. Dav zpovědníků. Možná je zahlédli už předtím, ale zapomněli na ně. River pomalu posunula ruku ke svému opasku a snažila se, aby si toho ani jeden ze zpovědníků nevšiml. Aštar ji dál propaloval pohledem a nikdo jiný se ani nehnul. Jen Eva dýchala velmi rychle, nejspíše musela mít opravdu hrůzu z těch bytostí kolem sebe. Doktorka zmáčkla kousek psycho papíru, který měla v kapse a doufala, že někdo její vzkaz dostane. Možná Doktor. možná Missy, i tu by teď ráda viděla a to už je co říct. Náhle se za Aštarem ozval pobavený ženský hlas: "Pojď za mnou a užij si trochu srandy, chlape." River byl hlas sice povědomý, ale v tu chvíli si jej nedokázala nikam zařadit. Jeho zdroj stál za rohem chodby, takže měla pro tuhle chvíli smůlu. Rychle zamířila a vystřelila na dav zpovědníků. Potom jí hlavou prolétlo pouze: Co vlastně ty potvory chtěly? Rychle jednoho zastřelila a couvala za neznámou zachránkyní. Jackův obličej náhle ovládlo překvapení. "Co ty tu děláš?" zeptlal se užasle. River se neovládla a otočila se. "Rani? Ty jsi nás přišla zachárnit?" Žena vypadá jako vždy, jen přes jedno oko měla černou pásku. "Já myslela, že mě volá někdo z mojí rodiny. Vás jsem tedy opravdu zachránit nepřišla." River jí chtěla něco odpovědět, ale přihnala se k nim skupinka zpovědníků. Bez jediného slova tak uzavřely něco, co by se dalo popsat jako účelové spojenectví, a začaly střílet po tvorech, co se na ně hrnuli chodbou. Jack bránil Evu a občas také vystřelil. Mezi výstřely si všichni na oči nasadili věc, připomínající černou pásku přes oko. Zařízení, které jim zabránilo zapoměnout na zpovědníky. Eva je celou dobu neřekla jediné slovo. Po pár dalších výstřelech se všichni přesunuli do nějaké místnosti a rychle zavřoeli dveře. River se rozhlédla kolem sebe. Doběhli až do nějaké laboratoře. Všude se to hemžilo různými stříbrnými nástroji. Uprostřed toho všeho stál operační stůl. "Co to je?" zeptal se do vzduchu Jack a přiblížil se k bytosti na stole. Eva jen zašeptala: "To jsem já." Stvoření před nimi jí opravdu bylo pododbné, až na bílou kůži a šupinatý dlouhý ocas. "Ticho tady muselo dělat pokusy na lidech," odpověděla River. Ani ona nemohla z té věci spustit oči. Rani mezitím zablokovala otevírání dveří, aby tím získali více času. Nakonec přerušila další zkoumání podivného nálezů: "Mohli bychom se věnovat útěku? Nebo už snad máte nějaký jiný nápad?" "Jak jsi se sem dostala ty?" zeptala se prudce River. "Mám manipulátor časového víru, budeš se možná divit, ale používáme ho taky," odsekla Rani. Náhle ale ještě rychle dodala: "Zapomeň ale na to, že ti budu pomá - ..." Náhle se ozvala rána a Rani se skácela k zemi. Za ní stál Jack a v rukou ještě držel něco kovového a velmi dlouhého. "Nevím, na co to je, ale jedna mrcha se s tím omráčit dá," řekl jen a hodil tu věc zase na zem. River jí rychle z pravého zápěstí sundala manipulátor časového víru a sama si ho dala na ruku. "Můžeme tedy jít?" zeptala se Evy. Ta stále hleděla na operační stůl a tiše zašeptala: "Někde je tady ještě Adam, můj manžel." "Tady je," ozval se Jack a z vedlejší místnosti přivedl značně zmateného a nahého muže. "Seděl vedle na židli a ani se nehnul." Všichni se postavili co nejblíže k sobě a stiskem jediného tlačítka zmizeli. Do ted už skoro prázdné místnosti se nahrnul dav zpovědníků. Mezi nimi se ale dovnitř dostala i žena s rudými vlasy a černou maskou na obličeji. "Kde jsou?" vyštěkla okamžitě. "To nevím, ale jsou s nimi i Eva a Adam," odpověděl Aštar. Rani ho jen omráčila, a tak se brzy opět vrátil do boje, i když už bylo pozdě. "To nám ale moc nepomůže, měli jsme je tady uvěznit, ne je pustit," odpověděla podrážděně zrzka. Náhle si všimla Rani, která stále ležela na podlaze. Hlavou jí prolétlo jediné. Ještě nebylo vše ztraceno.
**
River, Jack, Eva a Adam přistáli na nejbližší planetě. Neudělali skok v čase, jen v prostoru. Dostali se díky tomu na rozlehlou louku, plnou trávy. V dálce River zahlédla rozlehlé jezero a les. Náhle okolní ticho protrhlo pískání a přímo před nimi se objevila TARDIS. "Tys mě tam opravdu nechala! Tomu se říká zrada," ozval se robotický hlas. River si jen s drobnými výčitkami svědomí vybavila Rani. "Ted tě opět potřebuji," řekna nakonec a doufala, že jí TARDIS opět odpustí. Na několik vteřin zavládlo ticho, než se ozvalo: "Jsme na Zemi." "Jak víš, na co jsem se chtěla zeptat?" zeptala se River. Odpovědí jí bylo ale pouze slovo: "Spoilery." "Budeme tu v bezpečí?" zeptal se náhle Adam. River se usmála: "To budete. Dočkáte se i potomků, ale to už jsem vám prozradila až moc." S tím se s oběma naposledy rozloučila a společně s Jackem zmizela v TARDIS.

14 - AMANDA

21. května 2017 v 18:10 | Tým Spoilery - Time Lady |  4. série
Fotograf zběsile mačkal spoušť a snažil se zkroutit tělo do nepřirozených pozic, jen aby dostatečně dobře zabral trojici dívek, která se snažila na tvářích vykouzlit něco na způsob sympatického úsměvu. Muž však nebyl s jejich výrazem spokojený. "Usmějte se! Zkuste třeba říct 'sýr'!" Prostřední z dívek, Amanda, si rukou urovnala světlé vlasy a snažila se své botoxem vylepšené rty dostat do podoby úsměvu, ale beznadějně. Fotograf byl bohužel stejného názoru. "To by nešlo," roznesl se ateliérem jeho hlas. "Uděláme to jinak: řekněte 'penííííze' a usmějte se, nebo máte všechny padáka." Amanda se usmála tak široce, že si několik vteřin myslela, že si vykloubila sanice. Naštěstí to tak nebylo, ale jejich práce se zdařila. Dívka si na recepci vyzvedla šek a vyšla z hlavních prostor. Její boty, s tak vysokým podpatkem, že by s nimi měla problém i Lady Gaga, klapaly na tvrdé podlaze. Amanda pohlédla na vystavené figuríny. Mezi ženskými tvářemi stálo něco plechového a strašidelně ošklivého. Dívka na tu věc poklepala prsty s dlouhými rudými nehty a prohlížela si podivnou hlavu. Nad očima, které byly tvořeny jen dvěma kulatými otvory, vězely zvláštní antény, které spíše připomínaly sluchátka. Amanda znovu zaklepala na plechovou hlavu. Ozvalo se hlasité cinknutí a ruka robota se pohnula velmi rychlým pohybem. Chytila ji za levou paži a pevně držela. Dívka se rozesmála a vykřikla: "Holky, to byl skvělý vtip!" Trhla rukou, aby se osvobodila, ale robot ji nepouštěl. "Tak dost!" vyštěkla znovu a z její hlasu téměř zmizely známky pobavení. Začala se cítit nejistě. Modelky si samozřejmě dělaly různé vtípky a naschvály, ale tohle se nějak nehodilo, neodpovídalo to jejich stylu. Amanda se rozhlédla a spatřila ženu, která se sem hodila ještě méně. Staromodní černé šaty a vlasy vyčesané do šeredného drdolu, ta sem rozhodně nepatřila. "Nepotřebuješ pomoct?" zeptala se žena naoko starostlivým hlasem, i když jí koutky úst zběsile cukaly, jako by se stěží bránila smíchu. "Ta plechovka patří vám?" zeptala se jí dívka na oplátku. "Ano, patří. Jmenuji se Missy," řekla žena a vysekla komicky hluboké pukrle. Amanda se také představila a čekala, až ji pustí, což se ovšem nestalo. "Mary Poppins, mohla byste mě už laskavě pustit na svobodu?" "Nejsem Mary Poppins a nestarám se o všechna toulavá štěňata, která najdu," odpověděla a její ústa už opravdu pokřivil úsměv. "Vypadáde tak," poznamenala Amanda. Missy kolem ní beze slova prošla a robot se dal sám od sebe do pohybu. Pustil dívku a šel za svou paní, ani jeden se k ní už neobrátil.
**
River rychle proběhla chodbami Atlantidy, smykem se zastavila na místě a zavětřila. "Co to tady tak smrdí?" vykřikla a otevřela dveře místnosti. "Rose, co je na tom stole?" zeptala se hned. Rose se zamračila: "To jsem vařila." "Proč je to zkažený?" zeptala se Doktorka váhavě. "Jsi šílená? To jsem vařila dneska!" řekla Rose dotčeně. River jen zakroutila hlavou a dveře zase zavřela. Venku si všimla svých hodinek, které začaly blikat. Někdo měl problémy a nacházel se právě mimo Atlantidu. River prošla změtí chodeb a došla do skladiště TARDIS. Otevřela dveře červené budky. "Tak poletíme zase na cesty." Spojila hodinky se systémem stroje času a vše se dalo do pohybu. TARDIS prolétla prostorem i časem a zastavila v New Yorku. Okamžitě ji do tváře udeřila divoká směsice světel a křiklavě barevných reklam. River prolétla na velký růžový poutač. "Lady Gaga tu má za dva dny koncert, tak ten taky vidět nemusím," utrousila nahlas. Jeden chlapec se na ni zamračil. River si všimla bundy a fotky, která byla přes celá záda. Zrovna narazila na jednoho z fanoušků, zákon schválnosti. Znovu se podívala na své hodinky a vydala se za signálem. Prošla ulicí a zastavila se před vchodem do metra. Vyhnula se davu lidí, který ji málem srazil na zem a sešla do temného koutku města. Všude se tlačily desítky lidí a bránily jí v identifikaci cíle cesty. Hledaný signál musel být někde tady. Najednou jí někdo sáhl na rameno. Škubla sebou a otočila se. Její pohled padl na Missy, kterou předtím neviděla. "Co se stalo?" zeptala se jí hned. Missy vypadala zničeně: "Jeden z mých kyberlidí se vzbouřil a utekl mi. Je někde tady, ale nemůžu ho najít." "Jak se něco takového mohlo stát?" zeptala se jí River. Přemýšlela, jestli to může mít nějakou spojitost s těmi podivnými kyber-anděli v Benátkách, ale to přece nemohlo být možné. Missy jen pokrčila rameny. Obě tak rozdílné ženy prošly metrem zpět na ulici. Všude bylo plno lidí, ale nikde nikdo, kdo by se podobal kyberčlověku. Došly tak zpět do TARDIS a vnořily se do hlubin technologie Pánu času. River se otočila k počítači a zapnula vyhledávání. Potřebovaly ale ještě něco. Hned se otočila a uviděla Missy, jak v rukou drží plechovou hlavu. "Kde jsi to vzala?" zeptala se jí rychle. "Každá žena má mít své tajmeství," odpověděla Missy s úsměvem. River se již raději na nic neptala, zapojila hlavu k přístroji a spustila vyhledávací program. "Myslíš, že nám ten tvůj gallifreyský google pomůže?" zeptala se za několik vteřin Missy. "Už ho máme," řekla River. Světlo blikalo na stanici metra, ale na jiném místě, než byly předtím. TARDIS přelétla asi o dva kilometry dál a přistála na malém parkovišti. "Tak kde začneme?" zeptala se Missy. River ukázala na malou restauraci s nápisem: "Bistro u Veselého Daleka". "Tu holku ale nepotřebujeme," namítla Missy rozladěně. "Musíme se dozvědět, proč se ten tvůj plechový kamarád vzbouřil," odpověděla River a začala se blížit k malé restauraci. "To nemusíme, já to vím," odpověděla stroze Missy. "Proč tedy?" zeptala se Doktorka. Missy se dlouze nadechla a poprvé byly vidět známky výčitek. "Použila jsem při jeho výrobě mozek daleka." "Mohla bych vědět proč?" zeptala se udiveně Doktorka. Missy si sedla na malou zídku na kraji parkoviště: "Chtěla jsem ty dvě rasy spojit a vytvořit hybrida, který by byl silnější než oni. Doktor má hybridy rád, bylo by to přesně v jeho duchu. Navíc jsem našla nějaké staré poznámky, nechápu, odkud se vzaly, ze kterých jsem vyrozuměla, že kyberlidé jsou velmi kompatibilní druh." River Song na to nic neřekla, ale otočila se k restauraci zády. Claru v této chvíli opravdu nepotřebovaly. Nakonec by se ale mohla aspoň částečně hodit. "Missy, mohla by ses Clary aspoň zeptat na hybridy. Možná už to někoho napadlo dřív. Zvlášť pokud se do budoucnosti dostaly poznámky o kompatibilitě kyberlidí." Žena v černém se uklonila a s kyselým úsměvem zaplula do bistra. River našla vchod do metra a zmizela v hlubinách New Yorku. Přímo před ní se otevřela divoká sít chodeb. Doktorka našla opuštěnou cestu a vydala se za signálem. Uběhlo pár minut, když si všimla, že ji někdo sleduje. Zašla za roh a čekala. Jasně teď slyšela klapot, který zněl místy tlumeně, ale někdy se ozval jako rána s pušky. River popadla pistoli a vyskočila na útočníka. Před ní se objevila mladá dívka se světlými vlasy. "Co jsi zač?" vyhrkla River. Dívka pokrčila rameny: "Jmenuji se Amanda Manson." Po tváři se jí rozlil nezúčastněný pohled, jako by se sem dostala nějakou náhodou. Na River to ale dojem neudělalo. "Proč jsi mě sledovala?" zeptala se jí rychle. Amanda se vítězoslavně usmála: "Viděla jsem tebe a tu divnou ženskou, už nevím, jak se jmenovala, možná Lady, takže jsem vás sledovala. Ta druhá žena měla nějakého robota, chtěla jsem vědět, co to bylo zač." řekla přímo. "Ta žena se jmenovala Missy, ale to není podstatné. Honíme tady toho robota a chceme ho vrátit tam, kam patří," odpověděla jí River. "Můžu jít taky? Mohla bych vám pomoct," řekla rychle dívka. River jen přikývla na souhlas a zaposlouchala se do dalších kroků. Rychle popadla Amandu za ramena a šoupla ji do výklenku. Skryla se tam i s ní a čekaly. Kolem nich náhle prošla menší skupinka kyberlidí. Minuli je a pokračovali dál. River na několik vteřin zůstala stát užasle na místě. Missy přeci tvrdila, že jí utekl pouze jeden. Pokynula Amandě, aby ji následovala, a šla za nimi. Dívka se k ní pomalu naklonila a zašeptala: "Co jsou ty plechovky vlastně zač?" Doktorka napočítala do deseti a zašeptala: "To bych taky ráda věděla." "Byli z Japonska?" ozvalo se znovu za jejími zády. "Ne," odpověděla River a snažila se jí rukou naznačit, aby byla zticha. "Takže to jsou mimozemštani?" zeptala se Amanda a sváděla tichý, ale urputný souboj s River, aby jí nezacpala pusu. "Takže když nějaký robot není z Japonska, je to mimozemské? Teda, tihle sice jsou, ale i tak tvou logiku nechápu. A už buď potichu, blížíme se k nim." "Máš nějaké zbraně?" nepřestávala Amanda. "Ne, ale jestli nebudeš potichu, tak ti tu pusu sešiju. Na to ještě náčiní mám," řekla naštvaně Doktorka. To ticho bylo tak náhlé, že se ohlédla, jestli je manekýna ještě stále za ní. Byla. Společně se protáhly chodbami, které už rozhodně nepřipomínaly metro. Dlažbu nahradily hrubé balvany a udusaný písek. Některé velké kameny byly seříznuté, něčím opravdu silným a ostrým. River to značně zneklidnilo. Jak se sem dostala ta skupina kyberlidí a jak se dostali k vyspělejší technologii? Došly za roh a část doktorčiny otázky se dočkala odpovědi. Přímo před nimi se rozléhal obrovský sál a okolní teplota až podivně šplhala nahoru. Amanda sundala boty na podpatku a hodila je na zem. Stačilo pár metrů tímhle labyrintem a boty byly úplně zničené. River vyrazila a sledovala okolní stěny. Zde bylo vše uhlazenější a opracovanější. Dostaly se do další úzké chodby, ale to už teplota byla opravdu vysoká. "Tady je to jako v sauně," řekla hlasitě Amanda. River jí už doopravdy zacpala ústa rukou. Dívka se ji pokusila kousnout, ale to už River dala paži zase do bezpečné vzdálenosti. Amanda i tak gesto pochopila a naštvaně pokračovala dál. Svoje zamračené pohledy vystřelovala do Doktorčiných zad, takže to bylo bez účinku. "Máš taky modrou budku?" zeptala se za pár dalších minut. "Jak jsi na něco takového přišla?" zeptala se jí na oplátku River. Zněla vyrovnaně, ale Amandina poslední věta pro ni byla jako alarm. "Viděla jsem nějakého pěkného chlapa v hnědém dlouhém kabátu a teniskách. Patří přeci k vám, ne?" vylétlo rychle z dívky. River se usmála: "Ano, ten taky patří k nám. Je to můj manžel." "Škoda, doufala jsem, že je volný. Jak daleko jste s rozvodem?" zeptala se najednou. "Proč bychom se měli rozvádět?" zeptala se překvapeně River. "Protože už tě pár minut znám," řekla sebevědomě Amanda. River jí raději neodpovídala a opakovala si modlitbu Ticha, kterou ji naučili zpovědníci. Jejich cesta brzy došla k mnohem poutavějšímu cíli, a tak debaty o Doktorovi nechaly. Chodba se otevřela v dalším rozlehlém sálu. Všude byly vidět potoky lávy a mezi nimi se pohybovala větší skupina kyberlidí, mohli jich tu být desítky. River hleděla na kovadliny a důlní vozíky. Kyberlidé si tu udělali svoje malé království a opravdu tu kovali vše od začátku. Doktorka se začala obávat, že jim někdo pomáhá. "Zničíme je?" zeptala se Amanda. "Musíme rychle," řekla River. V hlavě jí vířily stovky nápadů, ale žádný nemohla uskutečnit. Nakonec sundala od opasku menší bombu a připevnila ji ke zdi. Nastavila vše na čtyři minuty a ustoupila. Amanda rychle poznamenala, že to nebude stačit, ale Doktorka jí neodpověděla. Místo toho popadla mobil a poslala SMSku. Pár vteřin čekaly na místě, než se v obrovském sále začalo něco objevovat. Stavba, kterou byste tady rozhodně nečekali a nečekali ji samozřejmě ani kyberlidé. Malá restaurace. Amanda hleděla na podivné "Bistro U Veselého Daleka" a sledovala roboty kolem. Ti zůstali stát na svých místech a hnuli se až ve chvíli kdy se otevřely dveře a ven vyšly dvě ženy. Ashildr se ohnala zbraní, která vypadala jako menší raketomet a vystřelila. Hned za ní vyšla Clara a také se dala do boje. River se podívala na hnědovlásku a vykřikla: "Ashildr, já taky něco dostanu?" Dívka jen přikývla a zabila prvního kyberčlověka. River vběhla do bistra a zasmála se, pult byl pokrytý velkou škálou různých zbraní. Doktorka dokonce našla i samurajský meč, ten si k jejímu překvapení rychle vzala Amanda. Společně tedy vyběhly ven a daly se do boje. Clara vytasila menší dýku a hodila s ní. Zbraň se několikrát točila kolem své osy a s hlasitým cinknutím se zastavila v plechové hlavě. Amanda mečem usekla jednomu plecháči levou paži a pak i polovinu hlavy. Sice mu ji chtěla useknout, ale meč držela v rukou poprvé, a tak i tohle byl docela slušný výkon. Netrvalo dlouho a před nimi stál poslední nepřítel. Teprve v tu chvíli si všimli jedné zvláštní věci. Ostatní kyberlidé byli pomalejší a slabší. Muselo jít o novou generaci, na její vyrobení, ale chyběl potřebný materiál a čas. Poslední exemplář musel být vyrobený jinde a rozhodně kvalitněji. Ashildr stačily dva výstřely, aby ho vyřadila z boje. Clara potom přešla k bombě a zmáčkla jedno tlačítko. Všechny vešly do restaurace a ta se dal do pohybu. Amanda hleděla z malého okénka, za kterým se míhalo divoké množství barev a světel. "Kudy letíme?" zeptala se klidně. River obdivovala její odvahu a klid, proto jí odpověděla: "Časoprostorem, místem, kde neplatí čas ani prostor, tak jak ho běžně známe." Dívka jen přikývla a sedla si na barovou stoličku. Bistro zastavilo na parkovišti, dveře se hned otevřely a dovnitř vešla Missy. Rozhlédla se po pestré skupině žen a řekla jen: "Měly byste vyjít ven, budete možná překvapené." River šla jako první a za ní šly i její společnice. Vyšly ven a sledovali nečekané divadlo. Silnicí otřásalo mohutné zemětřesení, několik aut začalo hořet. Země se pomalu otevírala a na světlo denní se vysoukala nejdříve hlava a potom i mohutná ramena. Kyberkrál se rukama chytil nejbližšího domu a opřel se o něj. Ocelová konstrukce dlouho nevydržela, ale i tak se s její pomocí dostal úplně ven. "Tohle už asi tak lehce nezastavíme," řekla vyděšeně Ashildr. Stroj se dal do pohybu. Mohutné nohy drtily budovy. Kříčící dav lidí se dal do rychlého běhu, aby unikl obrovi, který se vynořil přímo pod jejich nohami. "Zabavte tu věc na pár minut," vykřikla River a dala se do běhu.
**
Clara rychle nabila a začala střílet. Hned za ní byla i Ashildr, ale její útok vyšel také na prázdno. Stroj si jejich zbraní vůbec nevšímal a dál ničil vše okolo. Kyberlidé začali invazi. I když její část zničili, vůdce pokračoval dál.
**
River doběhla k TARDIS a vešla dovnitř. Musela rychle najít jeden polozapomenutý vynález, který jim nyní mohl zachránit život. Proběhla divokou změtí chodeb, až do knihovny. Mohla by ho také umlátit knihami. TARDIS tady opravdu měla veškeré tituly. River pohlédla na devátý díl Harryho Pottera a rychle se otočila ke svému cíli. Na jednom konci místnosti byl položený ocelový válec s modrým žilkováním. Doktorka ho popadla a vydala se na zpáteční cestu. Vyběhla zpět na ulici a rozhlédla se. Hned zahlédla to, co hledala. Velký vysílač.
**
Kyberkrál kopl do kamionu, který se s hlasitým zaúpěním rozpadl a z jeho útrob se mezi utíkající lidi vysypal náklad. Stroj se ale takovými věcmi nezabýval, jeho pozornost zaujal podnik "Bistro U Veselého Daleka". Rychle se k němu vydal a ignoroval výstřely, které se k němu nemilosrdně hnaly. Střely vždy jen neškodně sjely po jeho brnění.
**
River pohlédla na kyberkrále, vyhnula se proláklině v silnici a dala se do šplhání. Rukama se rychle chytala ocelových částí vysílače a lezla nahoru. Podivný stroj si pověsila za kožené pásy na záda, aby jí nepřekážel ale teorie se ukázala poněkud lepší, než praxe. Ocelová část jí neustále narážela do páteře. Navzdory tomu se brzy dostala až na nejvyšší bod. Zapřela se nohama a rukama připravila stroj. Byla to rušička, kterou kdysi dávno sestrojila Missy. River musela jen zvýšit její výkon, aby to zničilo něco tak velkého, jako byl kyberkrál.
**
Stroj kopl do maskované TARDIS ale její štíty vydržely. Amanda se protáhla kolem svých spolubojovnic a pustila se do akce. Vadilo jí, že je tady jen za přítěž. Zatraceně, byla přeci modelka, přežila horší věci, než je útok nějakého robota. Rychle popadla věc podobnou raketometu a hnala se k nohám stroje. Zbraň si položila na rameno a vystřelila. Jejím ramen projel záchvěv bolesti, ale nic neviděla. Náhle uslyšela výkřik, otočila se a poznala svůj omyl. Držela tu věc špatně a místo dopředu vystřelila dozadu. Rychle mávla rukou nad troskami nějakého stánku a upravila svou palebnou sílu. Chystala se vystřelit, když kyberkrál kopl nohou a zasáhl ji. Dívka proletěla vzduchem a ztratila vědomí.
**
River ze své pozice vyděšeně sledovala, jak Amanda střílí na kyberkrále. Střela ale místo toho zničila stánek s párky v rohlíku. Stroj vykopl nohou a Doktorka jen viděla, jak dívka mizí v jedné z proláklin. River věděla, že je to jeden z průchodu do kovárny a chodeb plných lávy. Dívku už nemohla zachránit. Vrátila se do reality a zapojila poslední drát na místo. Vysílačem projela vlna energie a všude se rozhořely modré eliášovy ohně. River sledovala, jak se kyberkrál zapotácel. Jen několik vteřin poté se definitivně skácel k zemi. Pod jeho mohutným tělem našlo svůj konec několik aut, ale jinak se nikomu nic nestalo.
**
Ashildr, Clara a Missy sledovaly, jak se obr hroutí k zemi. Rychle se otočily a pohlédly na vysílač, který stále zářil. Lidé okolo se po něm také otáčeli i když netušili, co se vlastně stalo. Na místo zkázy přijela i černá dodávka a z ní vystoupila afroameričanka se zářivým úsměvem. "Ahoj Martho," ozvalo se z davu lidí, ze kterého se vydrala River Song. Obě se pozdravily a Doktorka se smutně podívala na díru v zemi, ve které zmizela Amanda. Dívky jí bylo líto, i když ji sotva znala. Měla určitě velkou dávku odvahy. Ashildr, Clara a Missy Amandu neznaly vůbec a tak je její smrt příliš nezasáhla. Všechny tak odešly do svých strojů, Clara s Ashildr do Bistra a River s Missy do své červené budky.
**
Rukama zahalená do obvazů přejela po obrazovce notebooku. Obrázek River Song zmizel a nahradila ho další zpráva, Madonna znovu vyjela na turné. Amanda přístroj definitivně vypnula a lehla si zpět do postele. Uběhlo jen několik málo dní od jejího setkání s cestovatelkami časem, ale zranění se budou léčit mnohem déle. Otočila hlavou a uviděla odraz svého spáleného obličeje v okně. Některé rány se nevyléčí nikdy. Potichu zašeptala svou přísahu: "River Song, za tohle mi jednou zaplatíš."

13 - TROCHA LEGRACE, část 2.

14. května 2017 v 14:35 | Tým Spoilery - Time Lady |  4. série
Relativně malý, shrbený muž vztekle kulhal dlouhou mramorovou chodbou, která byla součástí rozsáhlého sklepení. Každý jeho krok doprovázel zvuk klapání kovové nohy. Konečně došel ke dveřím, které potřeboval. Zadal vstupní kód a velká plechová vrata se začala otevírat. Za nimi se rozprostírala obrovská místnost s velmi moderním vybavením, dost kontrastním s pečlivě upravenými, klenutými mramorovými zdmi. Když došel až do jednoho z rohů oné místnosti, usadil se u velkého pultu a začal rychle, avšak pečlivě, nastavovat několik parametrů a mačkat různá tlačítka. Než stiskl velké červené tlačítko, kterým potvrdil všechny zadané pokyny, ještě si celou desku prohlédl a ověřil si jejich správnost. Když tak nakonec učinil, naplnila se místnost hlukem mnohých strojů a zavalila ji pára. Onen muž těmto jevům přihlížel poněkud nejistě. Z ničeho nic se uprostřed místnosti objevila červená policejní telefonní budka a muž radostně zajásal. Došel k jejím dveřím a zaklepal.

"Tak co, kam pojedeme teď?" zeptal se Jack a vyzývavě sledoval ovládací panel TARDIS. "Co nejrychleji pryč, než si nás tady někdo všimne," odvětila River, zatímco se vysvobozovala z nepohodlného karnevalového oblečení. "A kam tedy?" nedal pokoj Jack. "Víš co? Tak si vyber. Nastav tam cokoliv, pro jednou je to jen na tobě," odpověděla již značně rezignovaně River. Jack tedy počal nadšeně ťukat své nápady do ovládacího pultu. Než je však vůbec stihl specifikovat, začala TARDIS pracovat. Cestovali. River přešla k jednomu z displayů. "Cože? Vždyť jsme se pohli tak o 2 kilometry, jsme pořád v Benátkách! Co tady chceš ještě dělat? Měli bychom naopak co nejdřív vypadnout, ti kyberlidé se mi vůbec nelíbili a představa někoho, kdo je ovládal, se mi líbí ještě míň!" Než se stihl Jack jakkoliv ohradit, ozvalo se lehké zaklepání na dveře. Oba si vyměnili zmatené pohledy. "Co třeba předstírat, že nejsme doma?" navrhl Jack. River jeho rádoby vtipnou poznámku ignorovala a pomalu oba došli ke dveřím.

Dveře TARDIS se otevřely a vykročili z nich River a Jack. "Zdravím vás, přátelé! Posaďte se, prosím," pronesl neznámý muž zvučným hlasem. To už se však Jack díval na River a nenápadně očima ukazoval na zvláštní mužovu nohu. River jen přikývla. Byla si jistá, že tohle je noha kyberčlověka. Jack se hned ujal slova: "River Song a Jack Harkness, těší nás! A vy jste kdo?" "To není důležité. Zdejší lidé mě nazývají Prorokem, můžete mě tak oslovovat. Ale k věci, posaďte se. Potřebuji s vámi něco probrat," ukázal na dvě křesla a sám se posadil do jednoho naproti nim. River a Jack se na sebe znovu podívali, ale pak se do křesel usadili. "Kde začít? Dobře, nejdříve vám povím, jak jsem se sem dostal," začal Prorok vyprávět. "Žil jsem o víc než 2000 let později, než kde teď jsme. Byl jsem vyhlášený vědec a konstruktér, nikdo nedokázal postavit tak úžasné stroje, jako já. Rád jsem experimentoval, rád jsem kombinoval, rád jsem zkoumal vše, co jsem našel. Jednoho dne jsem našel rozbitého, zrezavělého robota. Tedy, myslel jsem si že je to robot. Opravil jsem ho a mohl jsem se o něm dozvědět víc, o celé jeho rase. Říkají si kyberlidé. Pracoval jsem několik let na tom, abych jich nashromáždil aspoň 20. Všichni byli zamražení, aby se s nimi nic nestalo. Rozmrazl bych je, až by nastal pravý čas. Pomohl bych jim vybudovat nový národ. Jenže do toho jsem objevil něco ještě zajímavějšího. Sochy andělů, které se hýbaly pouze tehdy, když je nikdo nepozoroval. Vy o nich něco víte, že ano! Vypadáte tak. Určitě si tedy dokážete představit, že zkoumat něco takového již bylo těžší. A právě při jednom experimentu jsem neměl onu sochu úplně pod kontrolou a ona mě přenesla sem," dopověděl a odmlčel se. "Ale teď nechám chvíli mluvit vás. Jak jste se sem dostali vy?"

"Cestujeme časem. Máme na to stroj," odpověděla stroze River. "To je úžasné! Znamená to, že byste mě mohli dostat zpět domů?" neskrýval svůj zájem a záměry Prorok. "Pravděpodobně nemohli. Ale k tomu vám více povíme až po vás. To vy jste zkonstruoval ty květinové kyberlidi? Jak fungují?" zajímala se River. "No, dobře... Jak vidíte, mám nohu kyberčlověka. Měl jsem ji už dlouho předtím, než jsem začal zkoumat anděly. Když mě jeden dospělý anděl dostal sem, náhodou jsem s sebou vzal jednoho malého. Čili jsem skončil v Benátkách šestnáctého století s kusem kyberčlověka, anděla a svými schopnostmi vytvořit tuto laboratoř. Pak už bylo snadné dát obě bytosti dohromady. Kvůli této mezidruhové kombinaci byla jediná komplikace přijít na způsob, kterým bych tyto hybridy oživil. Nakonec se mi do zvonu povedlo zabudovat speciální zvukové signály, které je všechny probraly k životu. Mohli ovládnout celé Benátky, nebo i celou Itálii, časem by se vyvinuli a mohly by vzniknout úplně nové, nepředstavitelné druhy! Jenže pak jste se objevili vy a vše jste překazili," dořekl a prohlédl si Jacka s River od hlavy až k patě. "Ovšem to jsem vám schopný prominout. Pochopím, že jste se snažili zachránit všechny ty bezcenné lidi. Jen pokud mě dostanete domů."

"Takže pokud to chápu správně, když zvon utichl, projevila se v těch bytostech jejich andělí část? A proto se rozpadli, jen proto, že sochy se časem zničí?" zeptal se Jack. "Ne tak docela, jejich andělí část se osvobodila. Odcestovala pryč, což mělo za výsledek právě to, že se ti hybridi rozpadli celí. A právě proto také nikdo neumřel, když všichni andělé hromadně zmizeli, uvolnilo se najednou moc energie a ta způsobila, že se vrátil čas. Jen o pár minut nazpět, ale to stačilo k tomu, aby se nic nestalo. Copak sis nevšiml těch hodin na věži? Podle nich jsme z náměstí odcházeli dřív, než jsme na něj vůbec přišli," vysvětlila vše River. Pak se obrátila na Proroka: "A vás domů vrátit nemůžeme. Tady už snad lidstvo neohrozíte, ale ve svém čase máte několik zmražených kyberlidí, které plánujete pustit na svobodu. Jdeme, Jacku." Oba se zvedli a šli směrem k TARDIS. "Nikam nejdete!" vykřikl Prorok a stisknutím jediného tlačítka spustil mezi ně a TARDIS těžké, kovové mříže. "Celá tato laboratoř za 10 minut vyletí do vzduchu," dodal, když zmáčkl pár dalších tlačítek a zadal příslušný kód. Ani se nerozloučil a vešel do červené telefonní budky. Zavřely se za ním dveře a River začínala zoufale obcházet celý prostor, ve kterém byli uvězněni.

Stačilo však jediné Jackovo hvízdnutí a TARDIS se dala do pohybu. Nechala Proroka na místě, ale ochotně přistála přímo vedle Jacka a River. Ti už nechali Proroka i s celou podzemní laboratoří svému osudu a odletěli daleko od nich, do prázdného a klidného vesmíru. "Co jsi udělal? Jak se ti něco takového povedlo?" zeptala se po chvíli ještě stále zmatená River. Nenechala však Jacka odpovědět a hned pokračovala: "Počkej, to nemyslíš vážně! Ty flirtuješ s mojí TARDIS! Jak sis to vůbec mohl dovolit?" "No a co? Jí to nevadí. A vidíš, jak se nám to teď hodilo," dodal ve svou obhajobu Jack a oba s úsměvem přemýšleli, co dalšího je může potkat.

12 - TROCHA LEGRACE, část 1.

7. května 2017 v 15:41 | Tým Spoilery - Time Lady |  4. série
"Tváříš se, jak kdybych před tebou olizoval citron," prohodil vesele kapitán Jack Harkness při pohledu na doktorčin opravdu kyselý výraz. "Divíš se mi? Nikde se nic neděje. Začínám mít podezření, že někdo plánuje něco velkého," vysvětlila River. "A proto budeš dlouhé dny sedět zavřená v TARDIS a vyhledávat jakýkoliv signál. Nemyslíš, že kdyby někdo plánoval něco velkého, udělá to plánování tak, abys neměla sebemenší šanci jej překazit?" Po této otázce ho jen River sešehla dalším nepříjemným pohledem. "Kolikrát za poslední týden jsi byla na čerstvém vzduchu? Ani jednou. Vždyť kdyby se náhodou něco stalo, o čemž stejně pochybuji, tak bys ani neměla energii to řešit," namítl Jack a začal se věnovat ovládacímu panelu uprostřed místnosti. "Co s myslíš, že děláš?" okřikla ho River. "Beru tě na dovolenou. Měla bys být ráda, že se konečně nic neděje. Máš čas sama pro sebe a můžeš si jít užít pořádnou zábavu!" odvětil Jack, který překypoval pozitivní energií. 'S tebou v TARDIS čas sama pro sebe moc nemám,' pomyslela si River, ale už raději nic neříkala. Ozval se povědomý zvuk TARDIS a doktorka cítila, že prolétají skrz časový vír. Kam ji vlastně Jack bere?
Přistáli hladce. Jack odběhl do šatníku a nechal River chvíli samotnou. Popošla blíž k panelu a přečetla zřetelný nápis: Benátky, 1548. V tom se k ní vrátil Jack a vrazil jí do rukou šaty a masku. "Obleč si to," přikázal jí. Sám byl navlečený v přehnaně zdobeném oblečku a jeho obličej zakrývala bledá maska. Vypadal jako šašek. "Na to zapomeň. Na žádnou maškarádu nejdu, ještě k tomu s tebou," vykřikla River a chystala se dojít k ovládacímu panelu, aby z tohoto místa mohli hodně rychle vypadnout. Bohužel jednala velmi zbrkle a impulzivně, takže nebylo divu, že v polovině cesty zakopla. Kdyby ji Jack elegantně nechytil do náruče, spadla by na zem. "Pozor na cestu, madam. Vidíš, to že jsi tady zavřená ti opravdu nesvědčí. A teď se převleč, v riflích na karneval nemůžeš." River nezbývalo nic jiného, než vzít šaty a masku a poslechnout Jacka. Odfrkla si, ale šla se převléci.
Po chvíli už stáli oba připravení u dveří TARDIS. "Vidíš, jak ti to sluší," řekl konejšivě Jack a podržel River dveře. Ušli jen pár kroků a uviděli hlavní ulici, která byla přeplněná lidmi v nádherných kostýmech, exotickými zvířaty a různými atrakcemi. K jejich uším doléhala hlasitá karnevalová hudba. "Tam nejdu. Tam mě nedostaneš, pojď, jdeme zpátky," rozhodla se doktorka a doslova se otočila na podpatku. "Nebuď labuť, River, přece nepůjdeme zpátky, když už jsme tady. Bude se ti tam líbit," trval si na svém Jack, chytil River za ruku a skoro ji až táhl směrem k hlavní ulici.
River postupně začínala vdechovat atmosféru barevného průvodu a přece jen se trochu uvolnila. Přidali se k průvodu a nechali se jím vést na náměstí, na kterém se začaly houfovat stovky nadšených lidí. Z nejvyšší zvonice se rozezněl zvuk zvonu. Hudba ztichla a všichni zvedli hlavy k oné kostelní věži. Na jejím vrcholu stál muž v zářivě stříbrném obleku a začal do davu rozhazovat květiny. Když mu již žádné nezbyly, odrazil se a přistál až u dóžecího paláce na druhé straně náměstí. Lidé byli nadšení, jásali a tleskali. Z výkřiků okolo sebe River vyrozuměla, že tento kaskadérský kousek zde označují jako 'let anděla'. Pro lidi této doby se jednalo o něco nevídaného.
Znenadání začal zvon bít znovu, ovšem tentokrát již ve věži nebyl nikdo, kdo by jej rozezníval. Celé náměstí se pomalu začalo uzavírat těžkými, kovovými zdmi a květiny, které již mnoho malých dětí nadšeně sbíralo, vybuchovaly. Dveře pár domů po celém obvodu náměstí se rozlětěly dokořán a začaly z nich do již tak přeplněného prostoru vycházet mohutní kyberlidé. Ovšem tito byli jiní, River si je nedokázala nikam zařadit. Z lesklého kovového těla jim občas vykoukla drobná květinka a každý z nich měl jednu krásnou květinu uprostřed hrudi. Ozdobili se snad kvůli karnevalu? Ne... Muselo to mít nějaký svůj význam.
River déle nečekala, nechala Jacka za sebou a proplétala se panikařícím davem až ke zvonici. Snažila se nevnímat zmrzačená těla po výbuších a umírající nešťastníky pod rukami kyberlidí. Nebyl na to pěkný pohled. Konečně se prodrala až ke zvonici. Rozstřelila zámek a běžela nahoru po velkém, točitém schodišti. Neměla čas. Když již konečně stála na vrcholu věže, všimla si kyberčlověka, který stál v prostoru mezi schody a samotným zvonem, pravděpodobně na stráži. Pokusila se na něj vystřelit, ale nic se nestalo. Jen drobná květinka vzplála, ale kyberčlověk si toho ani nevšiml. River byla bezradná a nedokázala přemýšlet. Pravidelné údery zvonu ji ohlušovaly, lezly jí na mozek. Zvon rozezníval složitý přístroj plný ozubených kol, který zřetelně viděla v prostoru za kyberčlověkem. Jak se přes něj má dostat? A co udělá se strojem, aby jej zastavila?
"To už nech na mě," zašeptal jí do ucha Jack, jako by četl její myšlenky. River jeho přítomnost vůbec nezaznamenala. Než stihla cokoliv říct, vrhl se Jack střemhlav proti kyberčlověku a vrhl ho do hromady ozubených kol. Zvon přehlušilo příšerné skřípění. River myslela, že z těchto zvuků omdlí. Ovšem zvonění se zpomalovalo a po chvíli přestalo úplně, společně s ním dozněl i skřípavý zvuk. Jack podal River ruku, zvedl ji ze schodů a společně došli k zábradlí na okraji věže. Naskytl se jim prazvláštní pohled. Zranění se uzdravovali, mrtví ožívali. Budou si vůbec něco pamatovat? Všichni kyberlidé, a dokonce i kovové zdi, které obklopovaly náměstí, se začaly rozpadat v drobný, třpytivý písek, který vítr odnášel pryč. "Prach jsi a v prach se obrátíš," pronesl Jack dramaticky. Pak se jen otočil k mírně zmatená River a oba se společně vydali k TARDIS, vstříc dalšímu dobrodružství.

11 - NOČNÍ MŮRA V LONDÝNĚ

23. dubna 2017 v 21:34 | Tým Spoilery - Time Lady |  4. série
River si pohrávala s tenkou obálkou. Nesla nápis River Song, napsaný nádherným, pečlivým rukopisem. River nepoznala, jestli je mužský, či ženský. Stejně tak nedokázala určit, odkud se k ní obálka dostala a co se za ní skrývá. Obrátila ji a sledovala elegantní USB, které z obálky vypadlo na její dlaň. Zapojila ho do konzole TARDIS a dala jí jasný pokyn. Dopravit se na souřadnice zapsané na flashce. Místnost zaplnilo tiché hučení, které přerušilo až tvrdé přistání. Dveře se rozrazily. Do TARDIS vnikal neměřitelný žár modré hvězdy. TARDIS se roztékala a rozlehlými chodbami se ozýval pronikavý křik River v záchvatu agonie. Umírala několikrát zároveň. I přes to všechno bylo skoro nemožné přeslechnout zvláštně poědomý smích...
**
Tvrdé přistání vrátilo River do reality. Rozhlédla se a chvíli rozdýchávala tuto zvláštní halucinaci. Poslední dny si moc neodpočala, takže není divu, že upadá do denního snění. Snažila se zjistit původ záhadné obálky, která ji zavedla až sem. Kde že to vlastně byla? Země, Spojené království, Londýn. Díky bohu, žádná hvězda, jen starý známý Londýn v listopadu 1888. O co ovšem šlo tentokrát? Proč někdo chtěl, aby byla zrovna v Londýně? Přehodila přes sebe koženou bundu a otevřela dveře. Na to, že byl konec listopadu, bylo krásné počasí. Poměrně teplo, polojasno a vzduchem se linula příjemná vůně. River vyšla ven ze slepé uličky a rázem ona atmosféra krásného starého Londýna zmizela. Hlavní ulice byla plná špinavých žebráků, opilých námořníků bez špetky mravů, pseudoumělců zahnaných na okraj společnosti a prodejných dívek, které si chtěly vydělat na nocleh. Když se River vzpamatovala, obrátila se na jednoho kolemjdoucího muže: "Promiňte, mohu se zeptat, kde jsme?" Ten se však jen zašklebil a uplivl si před River na zem. Všichni se jí obloukem vyhýbali. Do tehdejší společnosti nepatřila a bylo to na ní poznat. Rozhodla se tedy, že se vydá dál. Třeba se jí poštěstí jinde.
**
Začalo se rychle stmívat a River už hodinu bloudila zaprášenými ulicemi. Jen uvažovala, o mnoha věcech. Co když se navigace TARDIS spletla? Za celou dobu nenarazila na jediného slušného člověka. Mimo to však objevila spoustu cizinců. Jedná se opravdu o Londýn? A kdo by ji na tak zanedbaném místě vůbec mohl potřebovat? Zdejší komunita je uzavřená, nikdy mezi sebe někoho jako River nepustí. Zapadla do nejbližší putyky a napila se. I ti největší podivíni a zohavenci ji celou dobu podezíravě sledovali. Když vyšla znovu ven, byla úplná tma a ulice byly zaplaveny mihotavým světlem petrolejových lamp. River začínala být zoufalá. Měla zde nějaké poslání, které přehlížela, nebo si z ní někdo vystřelil? Ulice se vylidnily a všude bylo ticho. Jen občas na nějakém rohu po sobě pořvávali statní muži nebo vedla vyzývavé řeči spoře oděná dáma. Najednou však River uslyšela tichý dívčí zpěv.
Hello darkness, my old friend...
I've come to talk with you again...
Teď a tady, v údajném Londýně roku 1888. To pro River znamenalo jediné. Okamžitě se rozběhla za vzukem krásného zpěvu.
**
Stačilo zahnout za roh a už ji viděla. Přímo pod světlem lampy seděla na zemi mladá dívka, sotva jí mohlo být 20, a zpívala. Měla krátké, tmavě hnědé vlasy a byla oblečená v květovaných, čistě bílých, na devatenácté století jistě velmi odvážných, šatech. Ty jen doplňovaly její nádherný vzhled. Byla zasněná, nevypadala, že by se zajímala o okolní dění. Seděla na studené dlážděné cestě a až po chvíli poorování si River všimla, že byla bosá. Měla k dívce dojít? Promluvit s ní? Zjistit, odkud přichází? Nemohla nic udělat, připadala si zhypnotizovaná melodií. Slabé světlo vrhalo do stran siluety dívčiny postavy. River by tuto scénu mohla pozorovat snad věčně. Najednou se na chodníku objevil další stín, mnohem větší a statnější. Pod kužel světla vešel muž, surově chytil dívku pod krkem a zvedl ji na nohy. Kouřil dýmku. "Opět jsi ji minula. Zítra se s ní seznámíš, už máš poslední šanci. Nehodlám tolerovat žádnou další sabotáž. Pokud pro mě nebudeš dělat svoji práci, nemám sebemenší důvod tě držet při životě," zašeptal hrubým, skoro až strojovým hlasem a odhodil dívku proti zdi. Celou dobu se mu kouřilo od úst, protože se ani neobtěžoval dýmku odložit.
Rychlým krokem z místa odešel a už neviděl, jak se dívka sesunula k zemi. Neplakala, ale nebyla od toho daleko. Ne kvůli bolesti, ne kvůli jednání onoho muže. Vypadala zklamaně, bez špetky naděje. River k dívce přiběhla a klekla si na zem před ni. "Jsi v pořádku?" zeptala se a prohlížela si ji zblízka. Ve vlasech měla zmrzlý šácholanový květ. Kde k němu na podzim přišla? Na River se zahleděly její tmavě zelené, skoro smaragdové oči. Téměř se rozzářila. "Vy jste mě přišla zachránit!" zvolala šťastně. Měla měkký hlas. Ani hluboký, ani vysoký, ale každé její slovo působilo živě. "Nejspíš to tak nějak bude," přikývla River a zeptala se: "Jak ti říkají?" "Jmenuji se Faye," představila se tiše. "Pěkné jméno. Já jsem River. Co je zač ten chlap, k čemu tě potřebuje?" pokračovala River ve výslechu. "Nevím, jak se jmenuje, nikdy mi to neřekl. Pochází z vyšších vrstev, myslím, že je opravdu hodně bohatý. Chce vyčistit celý East End od všech kreátur, které se tady pohybují. Začal prostitutkami. Čtete noviny? Je pro ně 'Jack Rozparovač'," vysvětlila Faye a na chvíli se odmlčela. "Já mám zvláštní schopnost. Všichni lidé mi věří, dokáži si získat každého. Vybere si objeť a já mu ji musím přivést. Je to strašné, zkamarádím se s pohledným děvčetem a zavedu jej na smrt. Ale jedna dáma to věděla, všimla si toho. Říkala mi, že s tou schopností budu mít problémy. Byla to ona, kdo vás zavolal?" pokračovala. "To je strašné... Nevím, kdo mě zavolal. Co to bylo za dámu? Jak vypadala?" chtěla vědět víc River. "Nevím, měla velký dům v centru Londýna. Byla milá, nevím, co měla za povolání, ale vždycky jsem si ji představovala jako umělkyni, možná malířku. Z nějakého důvodu o mé schopnosti věděla. Párkrát jsem u ní byla na čaj a povídaly jsme si, ale nikdy jsem jí neviděla do tváře, měla přes hlavu závoj. Myslíte, že mi ona nevěřila? Rozparovač mi také nevěří. Proč? Neměli by mi snad věřit všichni?" dopověděla Faye a River se zamyslela. Má snad co dočinění s mimozemšťany? "Jak jsi vlastně přišla k té písničce? Tady nemá co dělat," snažila se River změnit téma konverzace. Nemůže jen tak Faye vysvětlit, že nejspíše nemluvila s lidmi. "Naučila mě ji ta paní. Říkala mi, že ji mám začít zpívat, když mi bude nejhůř. Že ji uslyší můj strážný anděl a ta melodie ho ke mně dovede."
**
River jen seděla a mlčela. Kdo byla ta záhadná žena, která naučila Faye Sound of Silence? Musela cestovat časem, takže připadaly v úvahu Missy, nebo Ashildr a Clara. Jenže všechny by měly odhalenou tvář a žádná z nich by neměla důvod zdržovat se v Londýně déle, než by musely. Navíc mají od označení 'umělkyně' hodně daleko.
Z ničeho nic ji něco uhodilo do obličeje a ona se svalila na zem. "Kdo to je?" zakřičel Rozparovač na Faye. "Ona... Já vlastně nevím, kdo je," řekla Faye pravdu. "Vypadá jako novinářka. To je to poslední, co bych potřeboval!" rozčiloval se a vydechl oblak kouře. Ten se však vůbec nepodobal tabákovému dýmu. River nemohla dál čekat. Zvedla se, popadla zbraň a jedinkrát vystřelila. Vrah se rozzářil a spadl nehybný k zemi. River ho hbitě začala prohledávat. V kabátu měl v elegantním pouzře uložených několik nožů a kousek opodál zvláštní předmět podobný magnetu. "Má tvar srdce," poznamenala Faye. A nepletla se. Když magnet přiložily na mužovu hruď, rozzářil se znovu a před jejich zraky se objevil bez přestrojení. Železná kostra problétaná několika hadičkami se zvláštní tekutinou. "Proto mi nevěřil!" uvědomila si Faye. River svým sonickým šroubovákem prozkoumala onu tekutinu. "Kdysi to byl člověk. Toto jsou jeho vzpomínky, povaha a rozum. Ty doslova proudily téhle konstrukci v žilách. Mohl tak být nesmrtelný a navíc neusvědčitelný ze všech těch vražd. Je pravděpodobné, že rozšířil ve společnosti zprávu o své smrti, o smrti svého lidského těla," vysvětlila River. "Zjistím, kdo to byl. Najdu ho, jistě bude někde zpráva o smrti někoho bohatého. A znovu najdu tu dámu, vrátím se k ní a všechno jí povím. Povím jí o vás," odvětila Faye. River se jen usmála a popřála Faye hodně zdaru. I ona jí věřila. Věřila, že svou schopnost nezneužije a že se někdy jistě znovu potkají.

10 - SABRINA

16. dubna 2017 v 16:35 | Tým Spoilery - Time Lady |  4. série
River Song přeběhla skrz ovládací místnost TARDIS, rudé telefonní budky, která byla zároveň i strojem času. Našla malou modrou knížku a zase se vrátila zpět do pohodlného křesla, které před chvílí opustila. Sotva však přečetla prvních pár slov z tlustého výtisku Harry Potter a Kámen mudrců, začala světla na ovládací konzoli opět blikat. Znovu přeběhla celou místnost a opět se podívala na monitory. Na mapě Země blikal zřetelný rudý bod. Někde v Německu bylo něco, co upoutalo pozornost TARDIS - další Pán času.
River opsala souřadnice a stroj se dal do pohybu. TARDIS prolétla časovým vírem a zastavila se na louce plné trávy. Doktorka vystoupila ven a rozhlédla se. Kolem ní nebylo vidět vůbec nic lidského. Žádný dům, nebo cokoliv pododbného. Podle monitoru na stroji času ale bylo 1. 2. 2016. Těsně před začátkem 3. Světové války... River udělala jen několik kroků, když narazila na cestu. Měla se vydat vlevo, nebo vpravo? Prostě nějakým směrem vyrazila, někam ta cesta určitě povede. Šla jen několik minut, když před ní vyrostl první dům. Za ním bylo vidět začátky nějaké vesnice. River přešla k domu a pohlédla na dveře. Podle cedulky by tu měla žít Sabrina M. River se trochu podivila. Lidé většinou na podobné cedule psali své příjmení, ne křestní jméno. Doktorka se podívala na hodinky a hledala, odkud signál Pána času vychází. Znovu se podívala rychle na dveře, potom zase na hodinky. To nemohla být přeci pravda. Signál ukazoval přímo na tenhle dům. Že by ona Sabrina byla Paní času? River se to rozhodla 'risknout' a zaklepala na dveře. Otevřela jí vysoká štíhlá dívka s dlouhými černými vlasy. "Dobrý den, jmenuji se Sabrina, přejete si?" River vytasila psychopapír a nastavila ho před dívčin obličej. "Jmenuji se River Song," řekla stroze. Sabrina se podívala na psychopapír a po její tváři se rozlil radostný úsměv. "Jé, vy jste z okultistického semináře! To jste měla říct hned!" River se rychle snažila vymyslet vhodnou odpověd. "Tedy... Ano jsem z okul... toho... tam toho semináře," vypadlo z ní nakonec. Dívka na ni vykulila velké tmavé oči a tak jen řekla: "Mohly bychom jít dovnitř?" Pak se znovu usmála a pokynula jí rukou s dlouhými černými nehty.
River tedy vešla do tmavé chodby, která by spíše pasovala do nějakého hradu. Náhle ve stínu vysvitl zářivý úsměv a tentokrát to byla River, kdo zůstal překvapeně stát. "Doktore? Co tu děláš?" vyhrkla okamžitě. Muž s černými krátkými vlasy a až nebezpečně velkým úsměvem na ni zamrkal. "Jsme přeci z okultistického semináře. Musel jsem si osobně prohlédnout novou členku." Jeho zářivý úsměv pohasl, když se vydal skrz dveřmi a zmizel jí z dohledu. Sabrina a River šly za ním a tak se všichni op chvíli dostali do malého obývacího pokoje, který byl až moc bohatě zařízený. Doktorka se proplétala řadou křesel, až našla něco, na čem by se dalo i pohodlně sedět. Zbytek připomínal spíše mučící nástroje. Doktor si sedl a obě ženy obdařil dalším ze svých úsměvů. Sabrina si sedla a zůstala na ně pozorně hledět, jakoby byli ve škole a právě začala hodina. Doktor si odkašlal a řekl: "Když dorazila i má kolegyně, rádi bychom se zeptali na vaše rodiče." Sabrina křikývla a začala mluvit. "Moji rodiče neměli takové nadání, nevím odkud se to vzalo. Jako malá jsem začala vídat duchy. Později jsem si o tom našla nějaké knihy a začala se zabývat i přenosem myšlenek na dálku a telekinezí," Dokončila svou řeč a tentokrát svou pozornost věnovala River. Doktorce naskočila husí kůže, právě se jí chtěla na něco zeptat a dívka se k ní otočila dříve, než se stačil nadechnout. Překonala mrazení a zeptala se tedy: "Jste adoptovaná?" Sabrina se na okamžik zamyslela a pak jen váhavě řekla: "Rodiče mi nikdy nic takového neřekli." River ji chápala, myslela si, že je adoptovaná, ale nechtěla to otevřeně prozradit. "Máte nějaké dokumenty o vašich rodičích? Například rodné listy, nebo něco takového?" zeptala se River. Sabrina se ale na oplátku zeptala: "Jak to souvisí s mými schopnostmi?" Tentokrát se do toho ale vložil Doktor: "Chtěli bychom zjistit více o původu vašich schopností a možná tak nalézt i další vaše příbuzné, co by na tom byli podobně." Dívka se usmála a odběhla do vedlejší místnosti. Vrátila se se stohem papírů. River si je vzala a začala jimi listovat. Musela najít něco divného, zvláštního. Někde se tam musel skrývat důvod, proč se tu objevila tato dívka. Zjevně o svých schopnostech nic netušila. Nebo je tohle všechno jen past. Doktorka prolétla údaje v rodném listu jejího otce a strnula. Tohle jméno tedy opravdu nečekala, to muselo být ono. Musela to nějak nenápadně ozámit Doktorovi, ale dívka nevypadala, že by chtěla pokoj opustit. Místo toho tedy River vzala rodný list a podala ho muži vedle sebe. Doktor přelétl nad řádky očima a u jednoho jména se zastavili. Matka Sabriny se jmenovala Susan. Všechno do sebe začalo zapadat a tvořit velice nepěkný obrázek. Susan byla Doktorova vnučka, ale za jistých okolností ji nechal na Zemi. Nečekal, že by na ni ještě někdy narazil. Nakonec se to ale povedlo a oni ji našli a dopravili na Atlantidu. Nikdy se ale nezmínila o tom, že by měla nějaké děti. "Co jste našli?" zeptala se Sabrina a její přátelský úsměv rázem zmizel. River na ni pohlédla z jistou dávkou opatrnosti a obav. Dívka uměla telepatii, přenos myšlenek na dálku. Jak velké byly ve skutečnosti její schopnosti však Doktorka netušila. Chystala si nějakou výmluvu, aby mohli dům nenápadně opustit, ale dívka svou otázku řekla znovu a tentokrát zněl její hlas chladně a nepřátelsky. Doktor se do toho vložil a zkusil z celé situace vycouvat: "Musíme dát dohromady více informací a potom znovu přijít." "Ne!" vyštěkla dívka a její oči začaly zlatě zářit. River se chtěla zvednout, ale její tělo ji neposlechlo. Nemohla se vůbec pohnout a stala se jen divákem. Podle Doktorova pohledu poznala, že je na tom stejně. Sabrina zvedla ruce a oba povstali, jako poslušné loutky. Dívka je vedla domem, jako by byli jen hračkami. Prošli po chodbě a jedny ze dveří se otevřely. Ve vchodu stála Rani a usmívala se. River si několik vteřin připadala, jako by se koukala na nějaký obraz. Rani vyšla z místnosti a prošla kolem nich. Opatrně a s tichým triumfem si je prohlížela. "Jsem ráda, že se zase potkáváme. Doktora jsem už dlouho neviděla a tebe ostatně taky ne, River." "Jak se vám líbí moje vnučka?" zeptala se River. "Myslíme obě na to samé?" zeptala se tiše Rani. "Jé, ty si taky myslíš, že jsi pěkná mrcha?" zeptala se Doktorka. Rani se po tváři rozlil nebezpečný úsměv. "Humor? Ten tě rychle přejde, až uvidíš, co jsem pro tebe vymyslela." Do místnosti přišel nějaký muž s hnědými vlasy. Nebylo těžké uhodnout, kdo to je, protože byl podobný Rani. Její syn se na ně usmál. Připomínal svou matku až moc. Sabrina došla k němu a chystala se projít dveřmi, ale muž jí zastoupil cestu: "Nikam nepůjdeš a budeš se na všechno dívat." "Pust mě a nech toho divadla," ohradila se dívka. "Jak mě k tomu chceš donutit?" zeptal se muž. "Jdi mi z cesty, nebo ti utrhnu hlavu!" vyštěkla na něj Sabrina. Muž jí uhnul a otočil se místo toho k River: "Děti, člověk je musí zabít, dokud to jde..." "Ano?" zeptala se Rani, "Mám to tedy ještě napravit?" "Ne, matko, mluvil jsem pouze o zlobivých dětech. Já byl jako dítě hodný," ohradil se rychle její syn. "To tvrdíš pouze ty, na Trenzalore na to mají určitě jiný názor," poznamenala Poutnice a obrátila svou pozornost opět k polapeným. "Ráda bych vám s mírným zpožděním představila Michaela, mého syna." "Kdybychom ho nepoznali, ani by nám to nevadilo," poznamenal Doktor. River se rozesmála ale Rani to rozhodně vtipné nepřipadalo. "Přišel tedy čas, abych vám představila našeho posledního aktéra. Nejdříve ale zkuste hádat. Je asi 170 cm vysoký a rád by vás chtěl oba dva zabít." "To je moc obecné, zabít nás chce hodně lidí," řekla River. "Dobře," odpověděla Rani, "Věštec tedy může přijít a dostat z vás vše, co potřebuje." Do místnosti vstoupil holohlavý muž a ukázal jim zlatou krabičku: "Tohle se používalo na Gallifrey, aby se zločincům vzaly jejich regenerace. Opravdu užitečná hračka, která se bude velmi hodit. Doktor se naučil hodně špatných věcí, třeba jako porušit regenerační protokol. Opravdu nás baví ho neustále zabíjet ale 47 regenerací je už opravdu moc. Vy, drahá River Song, jste podobný případ. Před lety vás dokonce úspěšně zabili a stejně tu přede mnou stojíte a hloupě se usmíváte. Rád vám oběma vezmu celý váš život a budu se koukat, jak umíráte. S tím věštec otevřel skříňku a z ní vyšlo zlaté světlo. Světelné paprsky se pomalu dostávaly k River a Doktorovi. Najednou zazněl výstřel a zářící předmět spadl na zem. V chodbě byla zdánlivě větší tma než na začátku. Doktorka se ohlédla ke dveřím a spatřila Missy. Žena stála mezi dveřmi a v rukou měla zbraň připravenou k dalšímu výstřelu. Rani i věštec strnuli na místě a šokovaně na ní hleděli. Missy se připravovala k dalšímu výstřelu, když se jí po těle rozlilo modré světlo. Do místnosti znovu vstoupila Sabrina. Oči jí zářily ledově modrým světlem. V rukou držela malou loutku a i její oči svítily. Sabrina prošla kolem Doktor a River a oni ztratili vědomí. Potom došla k Missy a i ona se propadla do sladkého spánku.
**
River pomalu otevřela oči. V první chvíli vůbec nevěděla, co se kolem ní děje. Potom si ale na všechno vzpomněla. Rychle si dala pravou ruku před oči a čekala. Její regenerační energie tedy nebyla na svém místě, prostě zmizela. Rychle zavzpomínala na to, co řekla Sabrina. Rani byla její babička a Michael její otec. To ale znamenalo, že Susan měla něco s Michaelem. Celé to bylo až příliš divoké. Proč Susan nic neřekla? Její rozjímání ale přešlo v nefalšovaný strach. Pohlédla na své ruce, které vypadaly, jako by byly udělané ze dřeva. Rozhlédla se a našla zrcadlo. Došla k němu a podívala se na odraz. Její strach se vyšplhal asi na své historické maximum. Spatřila obličej vyrobený ze dřeva. Byla loutka, figurína. Došla ke dveřím a vzala za kliku, ale bylo zamčeno. Několikrát zabušila do dřeva rukou a klika se dala do pohybu. Do místnosti vstoupila Sabrina i se svou šerednou loutkou. "Vidím, že jste se už probudila. Co říkáte na sé nové tělo? Matka se chtěla dostat do Atlantidy, ale báli jsme se použít zygony. Mohli jste už dávno použít nějaké senzory. Babička vás sice plánovala hned zabít ale já si chtěla ještě chvilku hrát. Doufám, že vám to nevadí a pokud náhodou ano, máte smůlu." S tím dveře zavřela a zmizela. River zůstala stát na místě, byla vyděšená a naprosto bezmocná.
**
Doktor přecházel po místnosti a hleděl na své ruce. Jak se něco takového mohlo stát? Musel najít nějaký způsob, jak se dostat zpět do svého těla. Rychle prohledal své kapsy, ale nic v nich nenašel. Po dlouhé době byl bezmocný.
**
Missy stála na místě a hleděla na dveře, kterými před chvilkou odešla Rani. Sice byla mrcha docela chytrá ale rozhodně nemyslela na všechno. Ze zápěstí jí vzala manipulátor časového víru, ale nepodívala se jí na nohy. Missy si připnula stroj na pravé zápěstí a vítězoslavně zmáčkla tlačítko. Nic se nestalo. Znovu to zkusila. Nic. Opakovala to znovu a znovu, než se bezmocně sesunula k zemi.
**
Susan seděla na terase a hleděl na moře. Její babička někam odletěla a ani jí neřekla kam. Potom se vesele usmála. Už na River myslela jako na svou babičku, i když ji potkala vlastně nedávno. Rodina byl velký dar, i když nebyla tak úplně vlastní. Susan vstala a podívala se na obrazovku počítače. Chtěla se jen podívat na polohu TARDIS. Ty existovaly celkem tři, více jich nezkusili vypustit. Mohlo by to totiž narušit něčí časovou osu. Změny sice způsobili i tři cestovatelé, ale jejich cesty se většinou nekřížily. Susan se podíval a našla dvě TARDIS na jednom místě. Rychle vyhledala souřadnice a lekla se. Jak ji mohli najít? Přeci jim o své dceři neřekla ani slovo. Nechtěla si připomínat věc, která se jí stala krátce po tom, co jí dědeček opustil. Jednou byla v noci sama doma a do domu vtrhnul nějaký muž. Nikdy před tím ho neviděla, ale cizinec ji tu noc znásilnil. Její hrůza se ještě zvětšila, když zjistila, že je těhotná. Zkoušela jít na potrat, ale doktoři nedokázali její těhotenství přerušit. Nakonec tedy dítě opustila a doufala, že na něj už nenarazí. Cesty Pánů času se ale nějakým kouzelným způsobem vždy znovu dávaly dohromady. Jejich moudrost sice popírala vyšší moc, na kterou se často obraceli lidé ze Země, ale Susan někdy myslela, že se spíše plete moudrost Gallifrey. Dívka se trochu zklidnila, i když pořád měla špatné tušení. Znovu se zahleděla na obrazovku a rychle se rozhodla. Oblékla si bundu a šla do pokoje svého dědečka. Pomalu otevřela dveře a nahlédla dovnitř, samozřejmě tady nikdo nebyl, ale pořád měla špatný pocit. Vynadal by jí a rozhodně jí vynadá, jestli je Susan najde a Doktor zrovna nebude mít žádné problémy. Susan našla na stole Doktorův mobil. Usmála se a rychle vzala přístroj do ruky, zapnula ho a před jejíma očima se rozzářil nápis HESLO. Tiše zaklela a rozhlédla se. Jaké heslo by zvolil její dědeček? Zamyslela se a napsala první, co ji napadlo. Bohužel, "TARDIS" nebylo. Vyzkoušela jména všech jeho společnic i společníků. Nakonec se rozhlédla a spatřila figurku robotického psa. Rychle napsala na mobil "K9" a přístroj ji pustil dál. Rychle se dostala do seznamu kontaktů a projížděla jména. Doktor by je měl rozhodně probrat. Nakonec našla jméno "Clara" a zmáčkla tlačítko. Vyzvánění trvalo moc dlouho, ale nakonec ho Clara zvedla. Susan jí jenom řekla, že Doktor může mít problémy. Žena na druhé straně vesmíru jí slíbila pomoc. Netrvalo dlouho a v hlavní hale se objevila staromodní restaurace. Staré oprýskané dveře se otevřely a ven vyšla dívka s hnědými vlasy. Ashildr jí zamávala. Hned za ní šla Clara. Obě se s úsměvem uklonily a zůstaly stát na místě. Susan se několikrát nadechla a potom vyprávěla vše o dvou TARDIS na jednom místě. Muselo jít tedy o River a Doktora. Nemohla se spojit ani s jedním z nich. Clara i Ashildr okamžitě souhlasily, že jí pomohou. Celá trojice zamířila do restaurace. Společně prošly kolem baru a otevřely nenápadné dveře, kterých si Susan skoro nevšimla. Místo skladu nebo něčeho podobného ale viděla ovládací panel TARDIS. Clara začala zadávat souřadnice a navádění na signál Doktorovy TARDIS. Susan došla k oknům a pohlédla ven. Hnali se časovým vírem, prostorem i časem. Nakonec stroj zastavil na louce. Susan vyšla ven a podívala se stroj času, který se sem opravdu nehodil. "Co třeba opravit chameleoní okruh?" zeptala se neadresně. "Nám se tak líbí," řekla se smíchem Ashildr a ukázala na menší dům před nimi: "Signál vychází z toho domu." Clara vyšla jako první a zaklepala na dveře. Ty se pomalu otevřely a za nimi stála dívka s černými vlasy: "Dobrý den, co si přejete?" "Hledáme Doktora a jistou River Song. Mohla byste nám poradit?" Dívka jen zakroutila hlavou: "Nikoho takového bohužel neznám. Možná jste si spletli dům." "Víme, že je tady, takže nám hned řekněte pravdu," vyštěkla Ashildr. Dívka se uklonila a pustila je dovnitř. "Mimochodem, jmenuji se Sabrina," pronesla ledově, když kolem ní prošly přímo do chodby. Susan jako první pohlédla na své hodinky. Blížily se ke zdroji signálu. Pomalu ukázala na jedny z dveří a zeptala se Sabriny: "Co je za těmi dveřmi?" "Tvá smrt, princezno," zašeptala dívka a pozvedla ruce. Susan s Ashildr se okamžitě skácely na zem ale Clara zůstala stát na místě. "Co se to děje?" vyštěkla Sabrina. "Nemůžeš mě uspat. Asi se ti porouchala kouzelná hůlka," řekla rychle Clara. Sabrina znovu pozvedla ruce a oči jí začaly fialově zářit. Znovu se ale nestalo to, co by chtěla, jak bylo poznat z jejího vyděšeného pohledu. "Proč neumíráš, ty mrcho?!" vyštěkla na dívku před sebou. "Jsem už dávno mrtvá ty ježibabo!" řekla Clara a praštila dívku vycházkovou holí, která byla opřená u stěny. Sabrina se v bezvědomí skácela na zem. Clara došla ke dveřím a otevřela je. Za nimi viděla místnost pododbnou ložnici. Na posteli tu leželi Missy, River Song i Doktor. Clara došla až k nim a všimla si podivných náplastí, které měli na čele. Sundala tu na Doktorově čele a počkala několik vteřin. Muž otevřel oči a pomalu se rozhlédl. "To všechno se nám jen zdálo?" zeptal se jí okamžitě. "Co všechno?" zeptala se Clara, ale Doktor jí neodpověděl. Místo toho sundal náplasti i River a Missy. Trvalo jen několik vteřin, než se probudily.
**
River otevřela oči, trvalo jí chvíli, než se úplně probrala. Rychle se podívala na své ruce a vyzkoušela svou regenerační energii. Vše bylo na svém místě. "Kde je Rani?" zeptala se okamžitě. Nikdo jí ale nemohl odpovědět. Clara vyběhla na chodbu a viděla, že se Ashildr a Susan také probraly. Sabrina také zmizela. Náhle se za ní objevila River a řekla jen: "Určitě se s nimi zase uvidíme ale to už budu muset Rani zabít. Žádné vězení ji dlouho neudrží."

9 - ČERVENÉ PÍRKO

9. dubna 2017 v 12:59 | Tým Spoilery - Time Lady |  4. série
River procházela Londýnem a hledala jednu konkrétní ženu. Bohužel ji zrovna nemohla najít. Procházela ulicemi a náhle ho zahlédla. Bistro U veselého daleka. River otevřela dveře a vešla dovnitř. Tam už bylo otevřeno, i když tu zrovna nebylo narváno. "Brzy zkrachuješ, milá zlatá," zavolala River směrem k barovému pultu. Neustále se to tady měnilo, i když název zůstával stejný. "Nazdar," ozval se křik a náhle se v rohu objevila tmavovlasá dívka. "Ahoj Claro, jsem ráda, že jsem tě konečně našla." "Trvalo ti to? Vždyť název se nemění! To jen interiér. A vlastně někdy i trochu exteriér... No, mění se toho dost, asi chápu, proč jsi hledala dlouho." Obě se zasmály a vyrazily do ulic. Chtěly si udělat něco jako volný den a jen tak se projít. Udělat si malou přestávku, než se vesmír opět začne hroutit. Prošly jen tři obchody, než Clara prohodila: "Musíme najít nějaké záchody." "Jsi jako malá, to sis nemohla zajít ve své TARDIS?" zeptala se jí River. "Nevím, co se děje. Třeba jsem těhotná," řekla potichu. River ale pohotově odpověděla: "To si nemůžete dát s Ashildr pozor?" Za jejími zády se ozval Clařin ironický smích. Obě se proplétaly ulicemi a davy turistů a hledaly toalety. Nakonec zůstaly stát před velkou budovou, která nesla zářivé označení HOTEL. "Tak půjdeme sem," řekla Clara a prošla dvoukřídlými prosklenými dveřmi. Vešly přímo do rozlehlého sálu, kde byla recepce. Nějaká žena si tam lakovala už tak zářivě růžové nehty a jich si prakticky nevšímala. River ukázala na cedulku 'WC' a sama si sedla do červeného křesílka u tmavě hnědého stolku s časopisy, kterých se asi už dlouho nikdo nedotkl. Clara mezitím zmizela za dveřmi. Doktorka sáhla po časopise, který upozorňoval na nový vztah Brada Pitta a podívala se na rok vydání. 2016. Potom překvapeně vzala do rukou hodinky a podívala se na aktuální rok. 2036. To tu ten časopis teda ležel hodně dlouho. Třetí světová válka už skončila, ale tenhle hotel musel být ještě starší. River položila tento artefakt zpět na místo, když se Clara vracela. Obě se otočily ke dveřím a strnuly na místě. "Tam by měly být dveře, nebo se pletu?" zeptala se River. "Samozřejmě, že by tam měly být dveře, jiný vchod jsem nikde neviděla," podotkla vyplašeně Clara. To už se ale k recepci hrnuli další hosté hotelu. River ze všech těch stížností pochopila jediné - mizela i všechna okna a jakékoliv další cesty z hotelu. Musela něco okamžitě udělat, nebo se všude rozšíří chaos. "Ticho!" zakřičela. "Ticho padlo," ozvalo se za jejími zády. River se rychle otočila a spatřila šklebící se Claru: "Pardon, tomu nešlo odolat." River incident raději ignorovala podívala se lidi, tvářící se opravdu vyděšeně. Přelétla je pohledem. Tři ženy a čtyři muži, z toho jeden na vozíku. Nějak se bude muset chopit velení, jinak to na sebe strhne někdo jiný. "Opravdu jste prohledali všechny východy z hotelu?" zeptala se do vzduchu. Žena s černými vlasy a vyzáblým obličejem udělala krok dopředu: "Obešla jsem i nouzové východy a dokonce i šachtu na vyhazování špinavého prádla." River jen přikývla. Takže už věděla, kdo tu má dost dominantního ducha, aby jí stěžoval práci. "Musíme se všichni znovu podívat po celém hotelu a to pomalu a v klidu." Všichni se rozešli do spleti chodeb. Okamžitě ji poslechli, to byl příjemný nezvyk. River se otočila na Claru: "Máme tu ještě dvě nouzové možnosti, ale nechtěla jsem je použít před ostatnámi." Zmáčkla tlačítko, které měla na náramku na zápěstí a čekala. Manipulátor časového víru se sice rozzářil, ale potom hned zhasl. Doktorka se tím nechala rozrušit a vytasila se se sonickým šroubovákem. Chtěla přivolat TARDIS, ale ani to, se jí nepodařilo. "Něco tu ruší signál," řekla Clara, která celou dobu sledovala její snahu. River na ni pohlédla, když v tom se ozval výkřik. Obě se rozeběhly za jeho zdrojem a našly recepční jak stojí nad nehyným tělem nějakého muže. "Co se tu stalo?" zeptala se jí River, i když jí hned bylo jasné, že z ní nedostane ani slovo. Žena jen stála s rukama před obličejem a klepala se. Musela být nejspíše v šoku. Doktorka se sehnula a otočila muži hlavou, našla velkou skrvnu od krve. Někdo ho musel něčím praštit po hlavě. Hmátla mu na krk a hledala tep, ten už však nenašla. Byl mrtvý. River se otočila na recepční: "Musíme zase svolat všechny hosty, někdo nás tady vraždí."
**
Sešli se opět v hale. River všechny sledovala snažila se odhadnout, kdo to mohl udělat. Nešlo o nic z vesmíru - někdo toho muže udeřil a ona neznala nic, co by vraždilo tímto způsobem, s vyjímkou člověka. Sledovala proto hosty a hledala vraha, nebo vražedkyni. Muže na vozíku mohla hned vyřadit. Ten se nemohl k nikomu nenápadně přiblížit. Rána byla také vedena ze shora a to by on nemohl udělat. Nic ji ale nenapadlo, a tak jí zbývalo jen jediné. "Jděte všichni do svých pokojů a nevycházejte ven." Clara se otočila na recepční: "Vy samozřejmě zůstanete tady, s námi." Dívka jen vystrašeně přikývla. "Proč bychom vás měli poslouchat?" ozval se nečekaně starší muž s brýlemi. "Protože jsem Doktorka. A teď už jděte." Muž několikrát po sobě otevřel ústa, ale hned je zase zavřel. River se musela otočit, aby se nezačala smát. Clara už ale pohled na něj nevydržela a zasmála se, i když to rychle zamaskovala jako zakášlání. River hleděla na to, jak se na schodišti ztrácí poslední host a potom si sedla na zem. "Vůbec nevím, jak tohle máme vyřešit," řekla neadresně. Clara jen pokrčila rameny a začala přecházet u zdi, kde dříve byly dveře. Najednou zakřičela: "Ti upíři!" River okamžitě všechno zapadlo na správné místo. Nedávno potkala odpadlé pány času, co vysávali regenerační energii ze všeho živého. "Proč by ale dělali tohle všechno, když můžou prostě někoho unést?" Clara se chvilku zamyslela, náhle ale její tvář zbrázdil úsměv: "Je jich pořád málo, nemůžou otevřeně zaútočit, ale je jich až moc na to, aby jim stačilo unést jediného člověka." River stačila jen přikývnout, když se ozval křik. Všechny tři ženy vyběhly do schodů. Hned u nich ležela další mrtvola, byl to ten starší muž. Přímo nad ním stála mladá žena, pořád se třásla. Muž měl přes hruď dlouhou, řeznou ránu. "Viděla jste něco?" zeptala se ženy Clara, ale nedostala z ní jediné slovo. "Já něco viděl," ozval se hlas z šera před nimi. Na světlo vyjel muž na vozíku. "Nějaká žena s hnědými vlasy u něj stála, ale zmizela". River se zamyslela, přejela přes muže pohledem a hned si všimla krve, na mužových kalhotech. "Zranila i vás?" zeptala se a chtěla se na ránu podívat. Hned jak se sklonila, vylétla nečekaně mužova noha do vzduchu a zasáhla ji do čela. "Héj!" zakřičela Clara, ale to už se muž zvedal ze svého vozíku. Odkopl ho na stranu a vyndal ze saka dlouhý nůž. "To jste prostě nemohli všichni v klidu umřít?" Clara se ušklíbla: "To mi nikdy nešlo." Mužovy oči se rozzářily zlatým světlem. Sklonil se a rukou si vykasal nohavici kalhot. River i Clara viděly řeznou ránu, ta se ale brzy na to zacelila. Doktorka rychle vyndala pistoli a vystřelila... Nebo to spíše chtěla, ale zbraň cvakla naprázdno. "Co se stalo?" vykřikla a pistoli po muži prostě hodila. Ozval se tupý náraz a muž se skácel v bezvědomý na zem. "Tak tohle bylo dobrý," řekla Clara a rychle odněkud vzala provaz, aby upíra svázala. Ten náhle ožil a rychle ji popadl za pravou ruku. Jeho oči se rozzářily jasným zlatým světlem. Ozvcal se další tupý úder a muž se opět skácel na zem. Tentokrát mu ale z rány na hlavě tekla krev. River se podíval za upíra a viděla recepční, jak drží v rukou nějakou sošku. Stále jí držela ve vzduchu připravená znovu udeřit. Vypadala odhodlaně, i když se jí ruce jemně třásly. River jí okamžitě vzala její velice svéraznou zbran z rukou a objala ji. Vypadala totiž, že za chvíli omdlí. Clara jako první seběhla po schodech. Dveře se znovu objevily na svém místě a právě jimi procházel nějaký muž v obleku a klobouku. "Je tu otevřeno?" Clara se rozesmála, nikdo si nevšiml, že se tu něco něco velmi zvláštního.
**
River vedla upíra Atlantidou, přímo k celám kde už zavřeli i Rani. Ta ale zase uprchla. Volná cela tak posloužila znovu svému účelu. Doktorka se otočila a podíval se na Claru, která ji doprovázela: "Je všechno v pořádku?" zeptala se jí a hleděla jí do tváře, která vypadala značně strhaně. River si pořád pamatovala na to, jak na její společnici zaútočil upír. Dívka jen přikývla a otočila se. River tak nemohla vidět, jak se její oči zlatě rozzářily.

Kam dál